11.07.2012 [14:45], Ajjinka, ze série Our Way, komentováno 22×, zobrazeno 6996×

Přináším vám první ze tří bonusů k povídce My Way. Zajímá vás, co se dělo dál? V těchto třech jednorázových povídkách se vám to pokusím alespoň nastínit.

Nečekejte žádné napětí nebo převratné scény, které vám zatají dech :)

Velké poděkování patří nakopávačkám ambře a Marcelle ♥ A Nossce za vymyšlení názvu! :)

15+ za jeho slovník ;)

„Víš, můžu tam pustit něco jinýho…“

„Ne!“ zaprotestovala okamžitě, „chci vědět, jak to dopadne.“ Protočil jsem oči, ale radši nic dalšího neříkal. Mohlo mi dojít, že je to nápad na hovno. Chtěl jsem jí udělat radost a romantickej večer u filmu nezněl zas tak blbě. Alice mi vypsala seznam rovnou několika filmů, který Bella musí zaručeně vidět. Jo, to určitě. Za tohle jí budu muset poděkovat. Nějak drasticky, ideálně krvavě.

Mačkali jsme se na malým gauči, Bella mi ležela schoulená na klíně a v pravidelnejch intervalech vzlykala… Hladil jsem ji po zádech a snažil se ji nějak uklidnit, ale bylo to marný. Měl jsem od ní promočený triko, poslední kapkou by asi bylo, kdyby se do něj vysmrkala. To už bych pravděpodobně nerozdejchal.

Jedinou útěchou bylo, že ta přesládlá sračka měla brzy končit.

Protrpěl jsem dalších dvacet minut a dva hysterický záchvaty naprosto nelogickýho pláče. Byl jsem připravenej na všechno. Od Emmetta jsem dostal rovnou několik chlapskejch rad, jak tohle devítiměsíční období šíleností přežít. Bohužel tam žádná zmínka o filmech nebyla.

Odhadoval jsem to na začátečnickou chybu.

„Ššš,“ tišil jsem ji. Zavrtěla se a přetočila se čelem ke mně. Zamrkala, jako by mě chtěla správně zaostřit a pak se usmála. Už jsem se přestal snažit najít v jejím chování jakoukoliv logiku. Ovládaly ji hormony a podle toho, jak se jí poslední dobou střídaly nálady, nad ní měly plnou kontrolu. Na rozdíl ode mě. Já se jen vezl. Většinou jsem se ani nestihl rozkoukat a bylo to tady.

Ale ne vždycky to bylo tak špatný. Překvapivě rychle jsem si dokázal zvyknout na představu, že budu tátou. Viděl jsem Emma s Rosalií a říkal si, že to není tak strašný, jak jsem si dřív myslel.

Nic jinýho mi stejně nezbejvalo. Nikdy bych Bellu nenutil, aby to nenarozený mrně dala pryč. Koneckonců byl jsem to já, kdo na něj zadělal.

Musel jsem přijmout odpovědnost.

„V pohodě?“ zeptal jsem se opatrně. Už jsem se naučil, že na ni nesmím nijak tlačit, takže jsem to nedělal ani teď. Přikývla. Vlastně vypadala úplně v pořádku, jako by před chvílí žádný výstupy nebyly. Usmál jsem se a pohladil ji po vlasech. Možná to nebyl zas tak debilní nápad. Sklonila se a tváří se otřela o tu mojí. Bylo příjemný cítit ji těsně u sebe, byly chvíle, kdy jsem vyloženě potřeboval, aby byla blízko mě.

Myslel jsem, že je správně načatá. I když ten film byl naprostá hovadina, mohl splnit svůj účel.

Ale nebylo to jen o sexu.

Většinou jsem přišel domů tak utahanej, že bych se za svůj případnej výkon musel stydět. I tak ale byly chvíle, kdy jsem ji potřeboval cítit. Chtěl jsem ji mít pod sebou a dokázat jí, že jsem pořád tady…

Jo, bylo to celý jenom o sexu.

Fakt jsem se kurevsky snažil pochopit, že ne vždycky má tu správnou náladu, ale bylo to těžký. Můj neustále nadrženej mozek to odmítal přijmout a s každým dalším ne se to ještě zhoršovalo. Nevěděl jsem si se sebou rady, ale před Bellou jsem byl zticha, protože mi bylo dopředu jasný, čeho bych tím docílil. V lepším případě by se jenom urazila, v tom horším bych se dočkal dalšího nesmyslnýho brekotu, kterej ve mně pokaždý vyvolával pocit viny. Nemyslel jsem si, že o tom ví a dělá to schválně, ale fungovalo to dokonale.

„Postel?“ nadhodil jsem plnej dětinský naděje. Omotala mi ruce kolem krku, což bylo jasný znamení. S ní na klíně jsem se zvednul na nohy a odnesl si ji do ložnice. Věděl jsem, že by ten kousek zvládla sama, i když její břicho připomínalo přefouknutej balon, ale bylo to součástí plánu.

Jsem milej, okouzlující a neodolatelnej. Nebo jsem si to alespoň myslel, než nakrčila čelo a překvapeně zamrkala.

„Co je?“ ptal jsem se hned vyděšeně a opatrně ji položil na kraj postele. Rukou se okamžitě zapřela o matraci a chvíli zhluboka dejchala, neodpovídala.

„Bude to roztleskávačka, určitě,“ řekla, když se jí udělalo líp. Vztáhnul jsem ruku a jemně jí ji přiložil na břicho. Už dávno nezakrejvala tolik místa, ani když jsem úplně roztáhnul prsty.

„Fotbalista,“ opravil jsem ji a fascinovaně sledoval místo, kde jsem pod rukou ucítil lehký kopnutí. Poslední dobou bylo to mrně neuvěřitelnej provokatér – proto mi bylo hned jasný, že je to kluk. Chtěl mít Bellu jenom pro sebe a nechtěl mi ji ani na chvíli půjčit. Možná byla ta správná chvíle začít žárlit.

„Bude to holka,“ stála si Bella za svým, ale už nezněla tak jistě, jako dřív. Nenechali jsme si říct, co se nám narodí, i když nám každej říkal, ať to uděláme. Srali jsme na ně a dál se dohadovali, co jsme si to vlastně upekli. „A bude krásná, chytrá, milá…“ Spokojeně jsem se usmál, ale její úsměv zmizel. „Ale nevím, co bude mít po tobě.“ Zvedla ke mně vážný oči a já se okamžitě přestal usmívat. Když se rozesmála a natáhla ke mně ruku, aby mi jí vjela do vlasů, byl jsem uraženej.

„Bude mít skvělý vlastnosti, já nedělám zmetky.“

„Máš snad už nějakou zkušenost?“ zeptala se se zájmem a nadzvedla jedno obočí. Protočil jsem oči a sklonil hlavu, abych mohl ucho přiložit k jejímu břichu. Zezačátku jsem se na ni bál i jen šáhnout, abych tomu malýmu vetřelci něco neudělal, ale postupem času jsem se otrkal.

„Budeš velkej a silnej,“ povídal jsem si s jejím břichem, který mi odpovídat odmítalo. „Všem okolo nakopeš prdel,“ dodal jsem, kdyby to náhodou nebylo jasný. Bella se rozesmála.

„Budeš od ní odhánět kluky? Jestli ti budou podobní, budeš mít o zábavu postaráno,“ ušklíbla se. Ruku měla pořád v mejch vlasech, ten dotek byl uklidňující a uvolňující zároveň. „Nejkrásnější holčička ze všech. Henry se z ní zblázní. A kdoví… třeba jednou budeš s Emmettem doopravdy příbuzný.“

„Eh,“ zašklebil jsem se a odtáhnul se od ní. Tohle nemohla myslet vážně. „To by to schytala…“

„Ha!“ přerušila mě a namířila na mě ukazováček. „Schytala! Vidíš, je to holka!“ Nespokojeně jsem mlasknul a vyhoupnul se na nohy. Hádal bych se dál, protože bylo jasný, že to bude kluk, ale nechtěl jsem ji zbytečně moc provokovat.

„Holka nebo kluk,“ trhnul jsem rameny a naklonil se nad ni, „stejně všem nakope zadky.“ Usmívala se, když jsem ji začal líbat. Opatrně jsem se nad ní opíral, abych jí nijak neublížil. Jakmile se jí zrychlil dech, přesunul jsem se rty níž. Těhotenství mělo jednu obrovskou výhodu, který jsem se nestyděl využívat. Bella plašila, že jí žádný její oblečení není.

Snažil jsem se jí dokázat, že se mi stejně nejvíc líbí úplně nahá, ale když se mi to rozleželo v hlavě, uznal jsem, že není zrovna nejlepší nápad, aby nahá chodila na těch pár zbylých přednášek, kterých se odmítala vzdát. Naštěstí jsme si teď mohli dovolit nakupování novejch kousků do šatní skříně. Chlípně jsem si užíval nakupování spodního prádla a schvalování každýho kousku, kterej přistál na hromádce berem.

Jednu z těch provokativních podprsenek plnou krajek měla právě na sobě.

„Nevím, jestli bychom měli…“ vydechla najednou celá rozpolcená. Zvednul jsem hlavu a podíval se jí do tváře. Uhejbala očima, nechtěla se na mě podívat. Poraženě jsem si povzdechnul a přetočil se na záda vedle ní. Ruku jsem si položil na břicho a nenápadně si popotáhnul kalhoty. Do prdele. Nemohl jsem uvěřit, že z toho zase nic nebude. „Není to správné.“

„Cože?“ ožil jsem. Opřel jsem se o loket a vykuleně se na ni podíval. Překrývala si tvář dlaněma. „Proč by to nemělo bejt správný?“

„Vždyť víš…“ Nakrčil jsem čelo.

„Ne, to opravdu nevím,“ přiznal jsem se a byl opravdu zvědavej, s jakým objevným vysvětlením přijde. Nenapadalo mě nic, co by sex dělalo nesprávným. Bylo to přirozený, normální. Teda aspoň co jsem si pamatoval.

„Vnímá to.“ To bylo jediný, co řekla. Jestli si myslela, že mi tím nějak pomohla, pletla se. Došlo jí to dřív, než jsem stačil něco říct. „To miminko. Vnímá všechno, co dělám.“ Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, jak to myslí. Zasténal jsem.

„To je blbost,“ řekl jsem rozhozeně. „Je malý a i kdyby něco vnímalo, určitě mu nedojde, co děláme.“ To znělo logicky, nebylo možný, aby si ta malá skvrna, co nám na fotce visela na lednici, něco takovýho uvědomovala. Překvapovalo mě, že si mohla Bella něco takovýho myslet. Byla to hovadina.

„Ale co když ne?“ vyjela na mě. „Co když si právě teď přesně uvědomuje, o čem se bavíme?“

„Bello,“ začal jsem odhodlaně, „řeknu ti to narovinu. Já vím, že si myslíš, že bude naše dítě génius, ale není možný, aby vnímalo něco takovýho. Rozumíš? Nesnaž se na to takhle dívat, nebo si sex znechutíme do konce života, jasný? Uvolni se, nemysli na to, hm?“ brouknul jsem a natáhnul se blíž k ní. Nerozhodně se mi dívala do očí, vážně bylo vidět, jak nad tím přemýšlí. Pak lehce přikývla.

„Dobře,“ zamumlala, ale moc přesvědčeně nezněla. „Nebudu na to myslet.“

„Přesně tak,“ souhlasil jsem. „Nemysli na to.“

Nebylo těžký hodit se zpátky do nálady. Připadal jsem si znovu, jako když mi bylo patnáct. V tý době bych strčil péro i do klíčový dírky, kdyby to bylo možný. Tak strašně moc jsem ji chtěl… Musel jsem využít příležitosti, než zase obrátí. Věděl jsem, že by nebylo tak lehký ji znovu přesvědčit.

Potěšeně jsem se usmál, protože mi nijak nebránila, když jsem z ní svlíkal další a další kousky oblečení, dokud přede mnou neležela úplně nahá. Kurva. Kolikrát jsem ji vídal nahou v koupelně, kolikrát jsem si říkal, co bych s ní mohl dělat a vždycky bez hmatatelnýho úspěchu. Rozpačitě se usmála a chtěla si mě přitáhnout k sobě, já ale věděl, proč to dělá. Zastavil jsem ji a pohladil ji po napnuté kůži na krku.

„Jsi krásná,“ zašeptal jsem a myslel to smrtelně vážně. Byla nádherná a tím, že mě nechala dojít až sem, mi dala jasně najevo, jak moc mi věří. Nehodlal jsem to posrat. „A moje,“ dodal jsem ještě.

Pak jsem se konečně dočkal.

A bylo to kurevsky skvělý.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2