


31.12.2012 [01:45], ambra, Poezie, komentováno 18×, zobrazeno 3255×
Nový rozbřesk, nová naděje...
V koutku své staré mrtvé duše
tu naději si zahřívám.
Šeptané prosby znějí hluše
mizí ve chřtánech roků tlam.
Za chvíli další v klidu skoná
bez fanfár končí další kus.
Tisíce tváří halí clona
mé srdce čeká další půst.
Nový rok nové nadechnutí
chuť čisté vody na patře.
Naděje krátké procitnutí
tak snadno snílka nezapře.
Dnes tedy vítám nový rozbřesk
mrazivý horký rudý šál.
Vůně a oči – letmý záblesk
dá mi však sílu jít zas dál...
16) Iwka (04.01.2013 21:07)
Nádhera, ambro. Nevím, jak ty to děláš, ale děláš to neskutečně ohromně úžasně.
11) Darca131 (31.12.2012 21:02)
9) Anna43474 (31.12.2012 16:27)
8) Petris (31.12.2012 15:43)
5) Marvi (31.12.2012 11:34)
Já tvé dílo nechci kazit nějakými hloupými komentáři, takže použiji jen:
3) Hanetka (31.12.2012 08:23)
Ambřičko, zlatíčko,
romantická dušičko,
ty umíš zmáčknout srdíčko!
Skoro tu brečím po ránu,
zase jsem zralá na ránu.
Musím se zklidnit trošičku,
asi si naleju skleničku.
1) MisaBells (31.12.2012 07:46)
Geniálně nostalgicky ambrovské! Jak příhodné pro dnešní, poslední letošní rozbřesk.
18) kajka (07.04.2016 12:05)
Ty poetičko.
Máš můj obdiv a velký potlesk.
Je to už "dávno", přesto tvé básnění vzbuzuje ohromnou nostalgii, zdá se, jako by to bylo teprve včera.