Nikdy nezapadnu 1 Překvapení

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

23.06.2010 [18:00], Jodie, ze série NIkdy nezapadnu, komentováno 19×, zobrazeno 2205×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Renesmee%20for%20Jodie.jpg

Jacob je první kluk, který zamotal Renesmé hlavu. Teď ji ale čeká velká změna - do jejího života vstoupí další lidi a samozřejmě taky pár zajímavých kluků... Renesmé se neotiskla a vychovali ji v přesvědčení, že má na výběr...

Jacob se ke mně blíží čím dál víc, víc a víc ...

„Renesmé!“ To snad ne. Můj otec mi vždy překazí ty nejkrásnější sny. Když si přečte moje myšlenky, a usoudí, že to není vhodné, prostě mě vzbudí. Tenhle sen se mi zdál naštěstí až ráno, takže mě neprobudil o půlnoci.

„No tak, Renesmé!“

„Ano tati?“ Věděla jsem, že mě slyší.

„Pojď okamžitě sem, je devět hodin! Máš už být dávno ve škole!“ Uchechtla jsem se. Táta své pracovně rád přezdívá „škola“.

Ale tati, je mi přece jenom šest let! Pomyslela jsem si. Táta se odmlčel. Myslím, že nevěděl, co na to říct.

„To je sice pravda, ale vypadáš na třináct. Moc dobře to víš.“ Znělo to už dost naštvaně. Rozhodla jsem se dál taťku nedráždit. Bývá občas dost výbušný. Máma si myslí, že je to tím mým rychlým dospíváním. Už nejsem tatínkova malá poloupírka. S tím ale nic nenadělá. Ani já ne. Někdy se chová, jako bych mu to dělala naschvál. Že už mě nebaví pohádky, kreslení, ani soutěživé lovení.

Během mého přemýšlení uběhlo pět vteřin. Za minutu už jsem oblečená, učesaná a umytá seděla u jídelního stolu. Snídaně nesnáším. Máma mě nutí snídat lidské jídlo. Fuj. Strašně to smrdí. Strejda Emmett se mi vždycky zpoza rohu posmívá. Jsem zvědavá, co to bude dneska. Slisované dřevo zředěné vodou (rohlík)? Nebo snad náhražka krve (marmeláda)? Rohlík to byl, ale nebyla na něm marmeláda, nýbrž hnědé cosi. Zeptala jsem se mámy. Ta mi řekla, že to cosi se nazývá čokoláda. Taky mi řekla, že když byla ještě člověk, tak jí moc chutnala. Teď nad tím ovšem krčí nos. Kousla jsem si. Nebylo to to nejhorší, co jsem kdy jedla. Docela mi to chutnalo.

Po snídani jsem se přesunula k taťkovi do pracovny. Už tam na mě čekal. Dneska se máme učit o třicetileté válce. Hrozná nuda. Výuka probíhá tak, že mi otec sdělí všechno, co o daném tématu ví. Já si to většinou všechno zapamatuji. Na konci si vždycky napíšu test. Jelikož jsem dneska poslouchala jen na půl ucha, měla jsem dvě chyby. Táta se naštval. Že se teda nemusím obtěžovat, když je mi jedno, jestli se naučím něco o historii. Ale mně to je jedno, pomyslela jsem si. To jsem neměla dělat. Nedošlo mi, že to slyšel.

„Tak ty budeš drzá?“

„Nejsem drzá, jenom konstatuju.“

Poslední dobou se mi to stává každou chvíli. Vůbec mě to nebaví. Můj oblíbený předmět je zeměpis. Ten ale tak často nemívám. Táta se rozhodl, že teď se budeme učit matematiku. Ta už mě vůbec nebaví. Taky mi moc nejde.

„Matiku? Nemůžeme teď mít třeba … literaturu?“

„Tu jsme měli včera Nessie. A nedávala jsi pozor. Takže máme matematiku.“ Dělali jsme nějaké složité vzorečky. Jenomže já jsem nevnímala, když jsme si ukazovali postup, protože jsem poslouchala, jak se baví vedle v pokoji Alice a máma, takže test dopadl bídně. Měla jsem dobře jenom tři z dvaceti. Teď už byl taťka opravdu hodně naštvanej.

„Ty prostě chceš být hloupá. Proč nedáváš pozor aspoň chvilku?!“ Zuřil.

„Já dávám pozor. Ty to ale neumíš vysvětlit,“ uteklo mi.

„Aha, takže je to podle tebe moje vina?“

„Ne.“ Ano. Zdálo se mi, že se mu kouří vztekem z uší. Tak navztekaného jsem ho ještě neviděla.

Se slovy „Když chceš, tak se neuč,“ mě táta propustil. Ono ho to zase přejde. Jako vždy. Neumí na mě být naštvaný dlouho.

+++

Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem šla za dědečkem Charliem. Občas mu pomáhám vařit, když Sue nemůže. Dnes nemohla, je v nemocnici. Včera spadla se schodů a zlomila si nohu. Po cestě jsem se ještě stavila v supermarketu. Počítala jsem s tím, že děda nebude mít nakoupeno. Vybrala jsem tuňáka a těstoviny. Sto metrů před Charlieho domem jsem zpomalila. Nechci, aby mě někdo viděl. Pomalá chůze mi nevadí. Zaklepala jsem na dveře. Trvalo to snad minutu, než mi děda otevřel.

„Ahoj, Nessie! To je doba co jsem tě neviděl!“ Dala jsem mu pusu na tvář a spěchala dovnitř. Ucítila jsem spálené maso.

„Dědo, tys vařil?“ otázala jsem se.

Uchechtl se. „Jak jsi to poznala?“

Ale to už jsem otvírala troubu. Maso jsem vyhodila do koše, bylo úplně černé. Rychle jsem dala vařit těstoviny, nastavila minutku a rozdělala plechovku s tuňákem.

„Dědo, proč se vůbec pokoušíš vařit, když to vždycky skončí katastrofou?“ smála jsem se.

„Měl jsem hlad!“ odpověděl Charlie. Vtom zazvonila minutka. Charlie nadskočil půl metru. Vypnula jsem těstoviny, scedila, dala do misky, a vyklopila k nim tuňáka. Nabrala jsem jenom Charliemu, já si nedám. Řekla jsem, že už musím domů, na oběd. To byla pravda, měli jsme jít na lov.

Když jsem šla po vchodové cestičce k domu, cítila jsem, že se něco stane. Táta s mámou seděli na pohovce a čekali na mě. Táta se tvářil jako bůh pomsty. Máma nejistě.

„Nessie, my bychom ti chtěli s mámou něco říct. Je to pro tvoje dobro, tak se prosím nenaštvi.“ Zamračila jsem se. To nevěstí nic dobrého.

„Vím, že já tě nedonutím, aby ses učila. Taky chceme, aby sis našla i stejně staré kamarády. Proto jsme se domluvili, že budeš chodit do školy.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

19) magorka (20.09.2010 15:53)

mňam...rohlík s čokoládou. Co pro mně znamená rohlík s čokoládou? = nedělní snídaně = miluju neděle a tahle povídka vypadá, že bude takový rohlík s čokoládou a ještě s nášupem. Ooolalala, tak jdu na ten nášup

18) Rosalie7 (02.08.2010 16:47)

Navzdory tomu, ž jsi ochotná počkat, jsem se na to jukla
A víš co? Nelituju toho! Je skvělé, že píšeš z pohledu Nessie, je to neobvyklé(nebo spíš já takové věci nenacházím ) Ale tys mě překvapila. Na to, že je ti třináct, docela čučím! A ještě ke všemu je Ness stejně stará, takže až začnu psát něco s klascky starou Bellou, budeme si moct potřást rukou
To vlastně můžeme i ted - vidím, že časová prodleva mezi dílky taky odpovídá, jen bych tě chtěla poprosit, abys třeba udělala vyjímku a další dílek přidala co nejdřív
Ted jsu ale na dvojkuu, zatím mám zásobu Jsem zvědavá, co řekne Jake na svoje soky, kterých určitě bude hodně!

17) Noth (16.07.2010 18:01)

Co to??!
Jen ČTYŘI řechtající se smajlíci?!
Safra, asi se příště budu muset více snažit...

Není zač, to já vždycky

16) Jodie (16.07.2010 17:39)

Noth: Jaksi jsem teď prostě neměla čas, náladu, ani inspiraci... Na další kapitolku už se chystám, brzo bude. Ale musím Ti poděkovat, že sis na mě vzpomněla...Mám to ale štěstí!

Bye: Máš úplnou pravdu! Sotva skončila škola, tak abych už se zase deprimovala přemýšlením o ní...

15) Bye (16.07.2010 14:43)

Noth, díky za dobře odvedenou detektivní práci.
Zrovna předevčírem jsem si říkala, že nechám někde podobnej vzkaz, jen nebylo kde.
Teda vlastně bylo... , ale to jsem si nechávala jako poslední možnost, páč předpokládám, že jsme tady tak nějak každej za sebe...
Takže Jodie, už? Nebo Tě válení u vody dostatečně neinspiruje k povídce ze školních lavic? No, chápala bych to

14) Noth (16.07.2010 14:14)

Poslední přihlášení: 25.6.2010
Holka, nějak nás zanedbáváš...
Dneska jsem si vzpomněla, že jsem od Tebe četla první kapitolu povídky psané pohledem z první ruky, ale opravdu jsem si nemohla vzpomenout na název
Tak jsem se jukla do seznamu autorů a...
A NIC!
Žádná Jodie, žádné shrnutí
Tak jsem projela série a hádej, co?
Zase NIC!
Tak to už mi lehce nadzvedlo mandle...
A tak mi nezbylo, než se vrhnout do sekce povídek na pokračování
1. strana - NIC
2. strana - NIC
3. strana - NIC
4. strana - NIC
5. strana - NIC
6. strana - NIC
7. strana - NIC
8. strana - BINGO!

Holka, Ty mi ale dáváš!
Tak mě tady máš!
A kdy že to bude další kapitola?

13) Bye (24.06.2010 21:54)

Paráda! Třináctiletá píše o třináctiletý. To je jako přímej přenos z planety Puberta. Mamky, čtěte mezi řádky!

Tak už se těším, až začne Nessie chodit do školy, protože ji tam určitě čeká něco móc zajímavýho. Jak já bych chodila do školy! Klidně na matiku.
A chtěla bych vidět nějakou slohovku z doby, kdy mi bylo třináct. Mám pocit, že v tý době jsem byla schopná tak možná opsat ze Slabikáře Máma mele...
Co to melu?!

12) Popoles (24.06.2010 13:08)

Tak matiku jsem taky nesnášela. A když Ness tak bravurně Edwarda vytáčí, asi jí ve škole bude lépe.
A Charlie a jeho pokusy o vaření...
Jsem zvědavá, jak bude Jake reagovat na kluky, co se kolme Ness budu točit.

11) ambra (23.06.2010 19:31)

No, kdyby se mému pubertálnímu pokladu (a kdyby se navíc do té puberty dostala po šesti letech na tomto světě) začal v hlavě míhat vlkouš samej sval a já měla tu možnost to utínat... no, možná by to bylo ještě horší. Tahle Nessie je fajn, má svou hlavu - no co, dítě svých rodičů . Těším se, jak si poradí ve škole...

10) Karolka (23.06.2010 18:50)

Moc pěkný start a velmi čtivě napsáno! Nessiina puberta musela být 100x těžší než u ostatních vrstevníků. Ale za rodiče musím říct, že vidět svým dětem do hlav...
Nicméně, abych neodbíhala: Dalas to, Jodie!

9) sfinga (23.06.2010 18:48)

No jo, Edward je známý perfekcionalista, ale z druhé strany - učit vlastní dítě, to asi není žádný med. Jsem zvědavá, co Nessie a škola. Tohle mě bude určitě bavit.

8) (23.06.2010 18:48)

Pěkný !

7) Nebraska (23.06.2010 18:44)

Dobře si pamatuju, jak mě některý předměty neuvěřitelně prudily, ačkoliv v tom ony i jejich vyučující byly naprosto nevinně :-) A když si představím, že mi přitom vlastní otec vidí do hlavy - brrr
Díky za Charlieho, mám ho ráda a je to pořád on - ještě že se vždycky najde někdo, kdo mu uvaří
A ve škole by se Nessie mohlo líbit, ne? I když - s Edwardem za zadkem... Uvidíme :-) Těším se!

6) Hanetka (23.06.2010 18:39)

Zaujalo mě to a ráda si přečtu pokračování. A Edwarda je mi trochu líto... Když si vzpomenu, kolik práce mi dalo přimět své děti, aby si napsaly úkoly... Ještě je učit, z toho by mě kleplo. A Nessie taky lituji a tu školu jí přeji. Konečně bude mít učitele, co jí nebudou číst myšlenky!

5) Jodie (23.06.2010 18:36)

Noth: Děkují.
SofiaN: No prostě otec...

4) Bosorka (23.06.2010 18:34)

Kdyby mi moji rodiče četli myšlenky asi bych se tohoto věku nedožila...

3) Noth (23.06.2010 18:31)

Tenhle nepočítám:

SofiaN:
Nesouhlasím, chová se jen jako vyčerpaný rodič!
Navíc je to všechno zkreslené pohledem Nessie, trpíme holt tendencemi "zveličovat záležitosti, do kterých se nám rodiče pletou".

2) SofiaN (23.06.2010 18:23)

Jezis,cos to z Edwarda udelala?? Je nesnesitelnej.

1) Noth (23.06.2010 17:56)

Pátý:

Co na to říci?
Je zajímavé sledovat Nessie a její dětské chování.
V sáze je kladen důraz na její rychlý tělesný i psychický vývoj.
Tento popis je však mnohem reálnější.
Dáváš tak nějak najevo, že za tou vší upíří a poloupíří nádherou jsou vlastně stále částečně lidmi.
Neposednými ratolestmi, vytočenými i nejistými rodiči.
Snad právě to rodinné pouto je posouvá o kousek zpět, anebo vpřed?

V každém případě se těším na Nessiinu reakci.

Stmívání FF - web pro autory FanFiction