12.05.2010 [12:15], pajinka2004, ze série New lease of life, komentováno 17×, zobrazeno 2974×

Takže, přidávám další díl. Bell se seznamuje s novou "rodinou". Co vy na to?

Trocha povzbuzení by nevadila... :DD

Nová rodina

Vystoupila jsem z auta a obešla ho. Už byly u mě. No jo, ta jejich upíří rychlost. Občas by se mi taky hodila.

,,Ahoj Isabello, jsem Carmen,“ pozdravila mě černovlasá kráska. Usmála se na mě a ukázala tak svoje nádherné zuby. Žádné jídlo, žádné kazy. Ušklíbla jsem se v duchu.

,,Jen Bella, prosím, těší mě.“ Chtěla jsem jí podat ruku, ale rovnou mě objala. Takové přivítání jsem ani nečekala. Bylo mi to trochu nepříjemné.

,,Promiň, doufám, že ti to nevadí. Těšila jsem se na nového člena rodiny. Tedy dva nové členy…“ Podívala se za moje záda, kde stále ještě v sedačce seděl Jacob.

,,Můžu?“

,,Já nevím, je tu někde Eleazar?“

,,Nemusíš se bát, Bello. Ale chápu tě. Eleazar tu bude každou chvíli.“

,,No tak nás k ní také pusť, Carmen,“ ozvala se blondýnka za ní.

,,Jsem Tanya.“ Byla z nich snad nejkrásnější. S těmi svými blond vlasy s jahodovými proužky, pak přímo neodolatelná. I ona mě objala. Jenže maličko víc. Sykla jsem bolestí.

,,Ou, promiň. Nejsem zvyklá objímat lidi.“ Já spíš doufám, že není zvyklá je večeřet. Ale všechny měly tak krásné zlatavé oči jako El, takže to minimálně nebylo na denním pořádku.

,,Kate.“ Ozvala se poslední. Také byla blond, jen ne s tím nazrzlým odstínem jako Tanya. Poslední chladné objetí. Potom bylo už jen ticho. Kdybych o tom psala, popsala bych to jako tu trapnou chvíli ticha.

,,Bello!“ Konečně nějaký známý upír.

,,Eleazare! Kde jsi byl?“

,,Promiň, myslel jsem, že přijedete později. Chtěl jsem si zajít na lov, ale Carmen volala, že už jsi tu. Seznámily jste se?“

,,Ano, seznámily.“ Jak se to vezme. „Jacob by si, myslím, taky něco dal.“ Vážně jsem tu jejich stravu a vůbec všechno brala s takovou samozřejmostí až to bylo divné. Eleazar už otevíral dveře u spolujezdce a mrkal na Jaka.

,,Tak, Jacobe, půjdeme?“ Nikdy bych do něj takovou míru otcovství neřekla. Překvapuje mě každý den.

,,Počkej, Ele, co já?“ zašeptala jsem směrem k němu.Vím, že mě určitě slyšely, ale nemohla jsem jinak. Nejsem zas až tak odvážná, abych tu s nimi zůstala sama.

,,Bello, to je v pořádku,“ položil mi jeho chladnou ruku na rameno.

,,A nemohla bych jít s vámi?“

,,To myslím není dobrý nápad.“

,,Ale já…“

,,V tom mi musíš věřit, Bello. Pokud se zatím necítíš na to, zůstat tady, vezmi si auto a jeď se podívat do města. My se brzy vrátíme.“

,,Dobře. Dej na něj pozor.“ Snažila jsem se uklidnit, ale hlas se mi třásl.

,,Věř mi trochu, Bello.“

,,Věřím.“ Poslední slovo už z mých úst vzal vítr. Byli pryč a já stála zády ke třem upírům. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.

,,Bello?“ Poslední hluboký nádech a výdech a otočit se.

,,Ano?“

,,Víš, my víme, že je to pro tebe těžké.“ Vážně, vědí? Nejsem si tak jistá. ,,Ale není se čeho bát.“  Tak to nevím, na tohle mám tak trochu jiný názor. ,,Bydlet nebudeš přímo v domě, ale v malé přístavbě, která s domem sousedí a je spojena chodbou. Máš tam vše, co můžeš potřebovat. Mysleli jsme, že to tak pro tebe bude lepší.“ Pokračovala Carmen ve svém projevu.

,,Nevykládejte si to nějak špatně, ale zatím vás neznám. Potřebuji trochu času,“ vysvětlila jsem jim. Musí mě pochopit.

,,To je vážně v pořádku, Bello. Pojď pomůžeme ti s věcmi a potom si můžeš zajet do města, než se vrátí kluci.“

Ano, v domě pro hosty bylo vážně vše. Nastěhovala jsem si tam pár věcí, které jsem si přivezla a trochu to tu poklidila. Dlouho tu nejspíš nikdo nebydlel. Našla jsem tu nějaké mužské šaty a také cd. Hodlala jsem šaty vzít a dát je Carmen, nechci tu vyhazovat něco, co není moje. Ale cd jsem si prošla a hodlám si je poslechnout. Snad to nebude vadit. DeBussy je bezva.

Ve městě jsem strávila celé pozdní odpoledne a večer. Byl krásný letní večer. Koupila jsem spoustu věcí. Na Eleazarovu kreditku, samozřejmě. Už jsem si zvykla, že utrácím jeho peníze, ale nijak jsem toho nezneužívala. Snad mu to někdy budu moci splatit, alespoň trochu.

Do domu jsem se vracela se smíšenými pocity. Doufala jsem, že tam už Eleazar s Jakem budou. Carmen, Kate i Tanya se mi zdály fajn, ale strávila jsem s nimi jen chvíli, takže hodnocení si nechám na později.

Uložila jsem jídlo i ostatní nakoupené věci do domu a přestože tu Eleazar ani Jake nebyli, vydala se spojovací chodbou za ostatními. Bylo tu uklizeno, jako by jí někdo používal denně. Musely ji uklidit, když jsem byla pryč.

,,Dobrý večer,“ pozdravila jsem způsobně, když jsem se vymotala domem a našla je v krásném obývacím pokoji. Dům se zdál být tak prostorný a útulný. Žádné upíří doupě. Byla tu tmavá podlaha a světlý nábytek, spousta světel a pohodlných taburetů. Seděly na obrovské pohovce u zapnuté televize, jenže ji nikdo nesledoval. Sledovaly Jakea a byly z něj přímo unešené. Takže už je doma. Jim se taky dokázal dostat pod tu jejich mramorovou kůži. Aby ne, byl úžasný.

Jakmile jsem vstoupila, jejich oči se stočily na mě.

,,Mami!“ zavýskl a skočil mi do náruče. ,,Měl jsem většího než táta!“ Chlubil se a přiložil svou ručičku k mé tváři. Začal mi ukazovat průběh jejich lovu a já ho, tak jako pokaždé, zastavila.

,,Jakeu, tohle je vaše tajemství s tatínkem. Tomu já nerozumím.“ Eleazar měl pravdu, je lepší nevidět ho takhle. Jakea očka ale posmutněla.

,,Nezlob se, miláčku. Pojď, povíš mi, co jsi dělal potom, ano?“ opět začal přibližovat ručičky ke mně, ale utnula jsem ho.

,,Ne ne, to je neslušné. Hezky nahlas, ano.“

,,Dobře.“

…

S novou rodinou jsem se rychle sžila a zamilovala si je. Postupem času jsem dokonce i zapomínala, čím vlastně jsou. Blížil se konec prázdnin a já se začala shánět po tom, kam nastoupím na školu. Nastoupím na střední školu, do třetího ročníku. Strašně už se těším mezi ,lidi´.

Ležela jsem na terase v domě pro hosty a četla si už dost odrbaný výtisk románu Na Větrné Hůrce. Jake byl někde venku s tetou Carmen. Ta ho milovala, jako nikdo. Myslím, že jí také nahrazoval syna. Jakob vypadal na skoro tříleté dítě a stále neúspěšně jsme se snažili zjistit něco více o jeho druhu. Kdyby to tak šlo dál, za rok bude vypadat na šest let a za deset let na šedesát. A co potom? Umře aniž by prožil plnohodnotný život?

,,Bello?“ Tanya mě vyrušila z mého přemýšlení.

,,Ano?“

,,Můžu na chvíli?“

,,Jistě.“ Zavřela jsem knihu, posadila se a pokynula jí na místo vedle sebe.

,,Víš, jen jsem ti chtěla říct, že příští týden přijede na návštěvu další rodina vegetariánů. Bude mezi nimi i ten kluk, co tady nechal to oblečení víš… no, chtěla jsem se zeptat, zda by ti nevadilo, kdyby přijeli, a také, kdyby ses na tu chvíli zatím přestěhovala do domu, k nám?“

,,Ale jistě, je to váš dům, Tanyo.“

,,Ne, je to náš dům, Bello. Patříš k nám. Všichni to tak cítíme.“

,,Díky.“ Objala jsem ji. ,,Samozřejmě, že to tam s vámi na chvíli přežiju.“ Pomalu jsem se zvedala. ,, I když to bude úděsný…“ protáhla jsem a hodila grimasu trpícího mučedníka. Dívala se na mě s údivem a nevěděla co říct.

,,Ale no tak. Dělám si legraci… i když možnááá,“ rozesmála jsem se a vyběhla jsem do kuchyně. Byla tam ale už přede mnou  a nalévala mi džus.

,,Prosím madam…“

Takže návštěva.

pajinka2004

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

17)  Bosorka (15.05.2010 16:53)

Pájinko klidně nasávej, ale nezanedbávej klávesnici . Jsem se musela juknout, kolik ti je abych nekazila mládež.
Tož už žádné výmluvy, hruá do toho a půl je hotovo!

16)  pajinka2004 (15.05.2010 10:19)

Bosorka: vynadej mým rodičům, vlastně jen polovině rodičovstva... musela jsem absolvovat rodinný večer a to hned jak jsem přišla z práce!
Vlastně taky trochu moje vina, že piju, když vím, že tu na mě čekáš...

15)  Lenka (15.05.2010 08:36)

Moc hezká povídka. Jsem zvědavá na tu návštěvu. Že by nastaly komplikace?
Těším se na další díl.

14)  Bosorka (14.05.2010 18:54)

Kde to vázne?

12)  pajinka2004 (14.05.2010 11:30)

Bosorka: Juj, měl být včera, ale bude dnes. Snad budeš mít radost.

9)  Bosorka (12.05.2010 17:22)

Kecko jedna! Mně se tvoje povídka moc líbí - na psí uši a kočičí duši, i když tady by to měo býti spíše na vlkodlačí uši a upíří duši
A na další díl se moc těším!

7)  pajinka2004 (12.05.2010 11:37)

Jé holky moje, děkuju.
Kačko a na které myslíš? Kdo tam asi nemůže chybět, co? Jsem průhledná.
Sakraprace: No, zatím se chovají hezky a při první příležitosti... ňam. Ne joke, uvidíme.
Kristý děkuju, já myslím, že další díl bych mohla přidat dnes, ju.

5)  sakraprace (11.05.2010 19:25)

Krásné Je fajn, že se k ní všechny chovají tak pěkně. Už se těším na další díl

3)  Evelyn (11.05.2010 13:08)

Páji, já jsem na tom jako Zuzka. Povídku miluji a rozhodně patří mezi mé oblíbené, ale trošku teď nestíhám...
Tak alespoň tady teď - krásný a úžasný díl. Sice jsem ho už četla, ale nic to nemění na tom, jak moc se mi líbí

2)  zuzka88 (11.05.2010 13:03)

Je to oblíbená povídkaJá jen teď trochu nestíhám číst, ale po státnicích ti to vynahradim spoustou komentářů A nic si z mála komentů nedělej, mně povídky taky nikdo nekomentuje.

1)  pajinka2004 (11.05.2010 12:58)

Tak další díl zatím moc neoblíbené povídky...

1