20.05.2010 [14:00], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 34×, zobrazeno 8777×

Hledá se upíří psychoterapeut!

Seděla jsem v kuchyni a psychicky se připravovala na rozhovor s klukama. Edward jim volal hned, jak zjistil, že k nim prozatím nedokážu přijet, a vymluvil se na náhlé a nečekané pozvání na děsně důležité jednání s velkým kanadským nakladatelstvím. A vysvětlil, že jsem tak vytočená z jeho překazení našich plánů, že mi musel Will sebrat mobil, abych klukům svými stížnostmi nevyřvala do hlavy díru. Samozřejmě, že mu to sežrali i s navijákem; když upír chce, přesvědčí kohokoliv o čemkoliv.

Ale stejně jsem byla nervózní. A na klidu mi nepřidával ani Missiin nadšený jekot z obýváku, kde si s ní hráli strejdové. Emmett se ji snažil utahat, aby bez odmlouvání usnula, Jasper jí po malých dávkách posílal únavu, Jacob sliboval, že ráno ji povozí na zádech a nechá ji, aby ho tahala za ocas. Všechno bylo marné, Misty byla nezničitelná. Pošleme ji do Volterry a do týdne je po Arovi...

„Nech to na pokoji, ty mrňavá zákeřná potvůrko!“ hulákal Emm. „Cílem hry je ty kostky postavit, ne zbourat!“

Bác! Bácbácbácbác!

„Povídám ti, že ne! Postavím hrad a pak se na něj budeme dívat!“ nedal se Emmett.

„Naivko,“ utahoval si z něj Jacob.

„Emme, bác!“ zkoušela to Misty nahlas.

„Nebác, zapomeň na to, tohle - „

Ozvalo se třísknutí kostek, které byly nějakou nejspíš hodně malou rukou rozmetány po celé místnosti.

„Gól!“

V tu chvíli byl Emmett v kuchyni a žaloval:

„Tvoje dítě mi boří kostky!“

„Asi si musíš pořídit tak velký a těžký kostky, aby je nedokázala shodit,“ zamyslela jsem se nahlas a Emmettovi se rozzářily oči. Ukázal na mě zdvižený palec a když mizel ke dveřím, došlo mi, co asi tak přibližně má v plánu.

„Já to nemyslela vážně!“ křikla jsem za ním, ale už byl pryč. Jestli sem natahá nějaké betonové kvádry a řekne, že jsem mu to poradila, Esmé mě přetrhne vejpůl. Achjo. Už takhle mám u ní vroubek za Deana. Ne za to, že jsem ho přeměnila, ale za to, že na něj vrčím a vůbec se nechovám mile. Neměla jsem šanci jí to vysvětlit; v jeho přítomnosti to nešlo, protože by slyšel každé moje slovo. A když ho někdo z kluků vzal na lov, Esmé většinou nebyla doma, případně něco důležitého řešila s dodavateli nebo zákazníky. Takže si o mně nejspíš myslela, že jsem náladová vzteklá hysterka. Což vlastně jsem.

V obýváku bylo najednou ticho a do hlavy se mi přestaly cpát požadavky na asi tak dvacet různých věcí a příbuzných. Ticho ve spojitosti s Misty bylo nebezpečné. Znamenalo, že si našla nějakou hodně zajímavou činnost, o které dobře věděla, že se rodině nebude líbit. Vystřelila jsem od stolu, připravena sundávat ji ze stropu, případně složit dohromady části těl roztrhaných upírů.

Když jsem uviděla, že Misty spokojeně spí schoulená do klubíčka u Deana v náruči, spadla mi brada. Neuběhly snad ani dvě minuty a jemu se podařilo ji zklidnit a bez jediného protestu uspat?!

Idiot!

Mračila jsem se jako hejno čertů. S omluvným úsměvem se na mě podíval a pak dál nevzrušeně sledoval televizi.

Aby toho nebylo málo, vrátil se Emmett a opravdu táhl nějaké tvárnice.

„Hé-“ začal pěkně nahlas, ale dvojí zasyčení ho okamžitě ztišilo. Začalo ve mně bublat vrčení, protože Dean šeptem dodal:

„Jestli ji vzbudíš, nacpu ti ty tvárnice do nosu!“

O co se to sakra snaží? Kdo se ho prosil, aby se o Misty staral?

O pár vteřin později jsem ucítila Willův a Edwardův pach a oba vstoupili do domu. Jo. Tak tohle mi ještě chybělo. Zatímco Edward těkal pohledem po všech v místnosti a sledoval jejich myšlenky, Will se díval jen na Misty u Deana. A pak na mě. Nakonec udělal ty tři kroky k Deanovi, opatrně mu vzal naši dceru z rukou a odnesl ji do pokoje. Nezapomněl hodit jeden vražedný pohled mým směrem.

A teď mám volat klukům?!

Tady mám jako přežít? Psychicky zdravá? Teda aspoň tak, jako jsem byla doteď?

Potřebujeme vlastní bydlení! Nutně potřebujeme přistavět další patro nad kovárnu!

„Na to je brzo, myško,“ řekl Edward smutně. Vzal mě za paži a odvedl mě ven.

„Jak to jako myslíš, brzo?“ vztekala jsem se. Mlčky se rozeběhl a donutil mě se přidat; až když jsme byli dost daleko od domu a upířích uší, zastavil a rozpačitě se na mě podíval:

„Nezlob se, ale na bydlení mezi lidmi je vážně ještě brzo. A navíc s Misty? Jak bys jí vysvětlila, že nemůže ven? Že nemůže lovit domácí mazlíčky lidí ve městě?“

Rezignovaně jsem sklopila pohled. Měl pravdu, samozřejmě. Jenže jak tu mám vydržet a nepřijít o muže? Dean byl největší chyba mého života – tím jsem si byla jistá už po těch pár dnech, co s námi byl.

„On se vážně hodně snaží ti neublížit. Vyhýbá se ti, jak může. Chápe vztahy v rodině, respektuje je a Willa dokonce obdivuje za to, co všechno má za sebou a jak se změnil,“ zastával se ho Edward. Vzpomněla jsem si, jak byl tenkrát na straně Willa, a on neochotně přikývl:

„Prostě jim vidím do hlavy a jen ti to tlumočím...“

„Když se tak strašně snaží nedělat rozbroje, co ta Misty dneska?“

Edward se mi vážně podíval do očí a tiše řekl:

„Chtěla jsi, aby už šla spát. Když Emmett zmizel, sama mu vlezla na klín a on viděl, že se zklidnila, tak ji prostě nechal u sebe a doufal, že ti udělá radost, když malá usne. Neudělal to jako žádný naschvál, jen se ti prostě snaží udělat radost...“

Chápala jsem ho. Vlastně jsem ho chápala úplně přesně. Když mě tenkrát Cullenovi vzali mezi sebe, taky jsem se snažila se všech sil, aby měli radost, aby jim bylo dobře. Protože pak bylo dobře i mně. Dean dělá to samé.

Edward se usmál.

To neznamená, že na něj přestanu vrčet! Už jen z principu na něj budu drsná!

„V pořádku. Jsem si jistý, že jeden tvůj úsměv by ho dokázal vážně vystrašit, určitě neví, že něco takového umíš“ mrkl na mě vesele.

Ehm... A mohl bys to nějak zkusit vysvětlit Willovi?

Mému tvrdohlavému a natvrdlému manželovi, co pro samé žárlení vidí rudě...

„Zkusím to,“ přikývl. „Kdyby tě to zajímalo, Alice ty dva viděla spolu v kovárně,“ dodal pak jen tak mimochodem. Vykulila jsem na něj oči.

„Nezabíjeli se,“ upřesnil.

„Kdy?“ vyhrkla jsem. Pokrčil rameny.

„Možná za měsíc, možná za pár let, nedalo se to poznat.“

S mým štěstím to bude tak v příštím století...

Další večer jsem seděla na klíně Willovi a předváděla Misty opravdovou princeznu s opravdovým princem v opravdovém hradu. Když pak přiletěl opravdový drak, který byl samozřejmě roztomilý a když si kýchnul, sežehnul královi vinici, Misty ječela nadšením a obíhala všechny přítomné, aby jim do obličeje hulákala, že vidí daka. A do hlav nám cpala Drak. Bylo zvláštní, že ta slova v hlavě byla už vždycky správně, ale když je řekla, šlapala si na jazyk, šišlala a zněla jako klasické malé dítě.

O dvacet sedm Draků později jsem měla pocit, že začnu mít migrénu. Zbytek rodiny vypadal stejně, jen Dean stále souhlasně přikyvoval na každé další Drak v našich hlavách. Nevydržela jsem to a promluvila na něj:

„Tobě to nevadí?“

Všem nám to lezlo krkem. Přestože jsme Misty milovali, tohle její cpaní do hlav nám dávalo docela zabrat. To proto byli všichni rádi, že chodí do školy a do práce, protože si tam odpočinuli, což se o mně říct nedalo. Ale Dean s námi trávil doma většinu času, kromě lovů v okolí, a nikdy si nestěžoval. Byl trapně statečnej a snažil se mě nenaštvat.

Teď se na mě překvapeně podíval, nečekal, že na něj budu mluvit a dokonce bez vrčení.

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Když ji to baví...“ A usmál se na mě, na což Will zareagoval typicky tichým, ale dunivým zavrčením. A k završení všeho Misty své dračí kolečko zakončila právě u Deana a zase mu spokojeně vylezla na klín. Ona ví, jak tatínkovi neudělat radost, že?

Cítila jsem, jak mě Will sevřel pevněji. Mnohem pevněji. Zmateně jsem se na něj podívala a viděla jsem, že se moc soustředí a zatíná čelist.

„Co se děje?“ šeptla jsem a přestala se soustředit na projekci, což se Misty moc nelíbilo. Nevšimla jsem si, že by byl naladěný na příjem v něčí hlavě, tak proč teď naprosto jasně něco vnukává? Will nereagoval. Pořád se snažil, kdyby byl člověk, byl by rudý jako rak z toho všeho křečovitého sevření.

„Wille?“ oslovil ho Edward a zněl... Překvapeně?

„Miláčku,“ pohladila jsem ho po tváři, ale ještě víc se začal snažit, až se celý roztřásl. To už nás v naprostém tichu sledovala celá rodina. Až na Misty, která se smála, a Deana, který jí vyprávěl, že drak má křídla a dlouhej ocas a velký drápy a hodně zubů.

A pak Will unaveně vydechl a celý se tak nějak unaveně rozplizl do křesla. Nešťastně se díval na Edwarda.

„Co se tu dělo?“ zeptal se Carlisle. Edward si ho nevšímal, soustředěně pozoroval Willa a pak rychle řekl:

„Zkus to na mě.“

Will se nadechl, jen lehce ztuhl a Edward vstal a odešel do kuchyně. Po chvilce se ozvalo vyprsknutí a naštvané:

„Stačilo po mně chtít, abych se třeba postavil! Tohle bylo vážně nechutný!“

„Tak?“ pokusil se Carlisle upoutat pozornost těch dvou. Edward se vrátil a ubrouskem si utíral tričko, které měl poprskané nějakou tekutinou.

„Will se rozhodl, že Deanovi vnutí do hlavy myšlenku na to, že mu je vlastně Minnie docela nesympatická a nemá potřebu s ní strávit v jedné místnosti delší dobu, než je nezbytně nutné,“ vysvětloval Edward. Se zvednutým obočím jsem se podívala na Willa a on jen kajícně pokrčil rameny. Emmett s Jakem vyprskli, jak jinak, Nessie udělala Teda Wille! a Esmé si naštvaně založila ruce v bok. Dean zvedl hlavu, rozhlédl se po nás a vyhrkl:

„Cože?“

Vůbec netušil, která bije.

„A nešlo to,“ zabručel Will zklamaně. „Do hlavy jsem se mu dostal, ale nic víc se nepodařilo.“ Ještě několik mikrosekund bylo ticho a pak spustili všichni jeden přes druhého dohady a otázky a nejčastější slovo bylo štít.

„Will měl strach, že je rozbitý,“ pokračoval v tom mumraji Edward, protože Carlisle ho stále poslouchal. „Tak jsem mu řekl, ať to zkusí na mě, a pak jsem se šel napít mléka, což vážně nebylo nutné!“ zopakoval směrem k Willovi.

„Takže co? Je štít?“ ptal se Carlisle dychtivě. Edward zavrtěl hlavou:

„Slyším ho normálně, není jako Bella.“

„Řekne mi někdo, co se děje?“ zkusil to Dean znovu.

„Vydrž,“ máchla jsem po něm rukou. Kývl a dál si vyprávěl s Missie.

„Je fakt, že mi dá víc zabrat ho nějak ovlivnit – což u Belly nebyl problém,“ souhlasil Jasper.

„Takže má dar? Jiný druh štítu, nebo tak něco?“

„Těžko říct, to nám řekne přesně až Eleazar,“ váhal Edward. Carlisle na něj kývl:

„Jdeme telefonovat.“

A zmizeli v pracovně.

Podívala jsem se na Willa, který zachmuřeně sledoval Deana. Tomu bylo všechno jedno. Měl na klíně hromadu hraček a trpělivě čekal, až mu Mis přinese další.

„Děkuju,“ řekla jsem pak potichu. Protože i když byl tvrdohlavej mezek a neuvěřitelnej žárlivec, pořád mě před vším bránil a hlídal a nedovolil by, aby se mi něco stalo. Třeba abych byla hotová z toho, že se kolem mě motá cizí upír. Tak mu chtěl vnutit, že mi má dát pokoj. Přestože to nejspíš chtěl udělat z velmi sobeckých důvodů, pro mě byl pořád tím dokonalým mužským.

„Není zač,“ odpověděl mi s hořkostí v hlase. Trdlo. Jestli se začne litovat kvůli tomu, že teď dvakrát jeho schopnost nezafungovala úplně ideálně, tak ho fakt vyženu na několikatýdenní ozdravný pobyt někam do Antarktidy!

Pořád jsem sledovala Missie, která na nás zuřivě gestikulovala, že nese Deanovi opici, a do hlavy nám to rvala hodně důrazně a hodně velkými písmeny. Zároveň jsem poslouchala rozhovor z pracovny. Eleazar po telefonu nedovedl říct, jestli je Dean nějak nadaný. Podle toho, že na něj fungovaly všechny dary včetně Willova obsazení hlavy ale usoudil, že štít to nejspíš nebude, aspoň ne takový, jako má Bella nebo někdo ve Volteře. Jak jsem tak vnímala jejich slova a zároveň viděla klid, s jakým Dean snáší Missiiny myšlenkové výkřiky, napadlo mě, že je to neuvěřitelnej flegmatik. Vždyť všechno snáší tak nějak v poklidu, nic ho nerozhodí. To, že se stal upírem, vzal naprosto v pohodě. Myslela jsem, že je to proto, že ho nic nebolí a je svým způsobem naživu, ale on prostě pokrčil rameny a šel si užívat lovení pum. Jediný, kdo ho dokázal rozčílit, jsem byla já – protože si myslel, že jsem mu připravila peklo na zemi. A vyděsila jsem ho a umím ho vyvést z míry, ale podle Edwarda mě bere jinak, než zbytek rodiny, že...

Nevšimla jsem si, kdy skončil hovor v pracovně, protože moje mysl se teď soustředila jen na vzpomínání na tu krátkou dobu, kterou byl Dean s námi. A ne. Nic ho nedokázalo vyvést z míry, jen já. A i teď, kdy mi mezi moje myšlenky skákaly zběsile ty Missiiny, on se tvářil úplně klidně.

Ve chvíli, kdy jsem si to pomyslela, to nahlas řekl Edward, který se mezitím postavil za nás:

„Flegmatik.“

Všichni se na něj překvapeně podívali – a Dean právě nenápadně házel hračky přes půl pokoje zpátky do koše, aby mu Misty měla pořád co nosit. Co se dělo kolem mu bylo úplně jedno.

„Deane?“ oslovil ho Carlilse. Zvedl hlavu a podíval se na něj:

„Co?“

„Když jsi zjistil, že máš leukémii a nedaří se najít dárce, jak ti bylo?“ zeptal se Carlisle jakoby mimochodem. Dean se na chvíli zamyslel a pak trhl rameny:

„Že to tak má asi být.“

Jo. Flegmatik.

„Chcete mi říct, že mu bylo prostě jedno, že jsem se mu snažil něco nacpat do hlavy?“ řekl Will nevěřícně. Edward ho popleskal po rameni a Bella se uchichtla:

„Máme tu splachovacího upíra.“

Dean se ušklíbl:

„To už jsem slyšel tolikrát, že to není vtipný. Teda – bez toho upíra.“

„Tyjo, takovýho chlapa by brala každá, ne?“ rozesmála se Nessie a než jsem stihla vyprsknout smíchy, došlo jí, co řekla, a obrátila se na Jakea: „Teda... Já ne.“

„No jo, tak už chápu, proč má tolik trpělivosti s Missie,“ oddechl si Emmett. „Dobrý, ne, Minnie? Máš chůvu pro slečnu generálku!“

Pokusila jsem se o úsměv, ale byl z toho jen rozpačitý škleb. A Misty trefila Deana do hlavy jednou z dřevěných kostek, která se rozpadla na tři části.

„Deane, bác!“ rozesmála se nadšeně a několikrát nám vecpala do hlavy, že Dean a Kostka Bum.

„Dobrá trefa,“ pochválil ji. Will zavrčel, sundal mě ze svého klína a zmizel ven.

Prosím, prosím, prosím, ať se stane něco, co způsobí, že v té kovárně spolu budou stát už zítra!

Když večer Misty usnula, houkla jsem na Bellu a Esmé, že jdu najít Willa. Potřebovali jsme být o samotě. Poslední týden byl vážně náročný.

Po jeho pachové stopě jsem došla až k řece, na místo, kde jsem na jaře chytila svého prvního medvěda. Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla se k jeho zádům. Poořád platilo, že tady a teď jsem se cítila doma. Teď možná ještě víc, než kdy dřív.

„Jsem idiot,“ zamumlal nešťastně.

„Jsem pitomá,“ zašeptala jsem ve stejný moment.

Víc jsme toho za tu noc říct nestihli. Přišla mi hrozně krátká.

Domů jsme se vraceli za svítání, které touhle dobou přicházelo až docela pozdě. Drželi jsme se za ruce a rejpali do sebe a zastavovali se, abychom se mohli políbit, a když se objevily první letošní vločky sněhu a já upířím zrakem viděla jejich dokonalou symetrii a různorodost, věděla jsem, že to prostě vydržím. Že počkám, až si na sebe zvykneme. Že když si Deana nebudu všímat víc, než je nutné, bude to dobrý. Jasper říkal, že Dean není zamilovaný. Takže jsem v pohodě, žádné nevratné změny, bla bla... Jen mu prostě musíme najít ženskou. Odlifrovat ho do Maine za Tanyou.

I když...

To bych mu asi nemohla udělat.

„Pravda je, že by mu to bylo nejspíš jedno,“ smál se na mě Edward, jen co jsem vkročila dovnitř. Dokázal mé myšlenky slyšet na dost velkou vzdálenost.

Nemám ji ráda. Jeho taky ne, ale takovou mrchu si fakt nezaslouží.

Jen se tak nějak významně usmál. Než jsem stihla začít řešit, proč se tváří tak nějak divně, ozval se z našeho pokoje vzteklý sykot:

„Co tu sakra děláš?!“

„No co, stejně jsem tu navíc, tak jsem poslal Bellu za Edwardem,“ bránil se Dean. Zamračila jsem se. Ten mizera byl u Misty celou noc?! Možná si Tanyu zaslouží sakra moc!

„Jen od půlnoci do rána,“ opravil mě Edward. Ale to už jsem se jako velká voda hnala do našeho pokoje. Netuším, kde se ve mně vzala ta zuřivost a síla, ale popadla jsem Deana za límeček košile a pokusila jsem se ho vyvléct ven. To, že se okamžitě ozvalo trhání látky a límeček mi zůstal v ruce, kdežto Dean seděl dál nechápavě na posteli, mě vážně neuklidnilo. Chňapla jsem ho za paži a táhla ho do obýváku. Neodporoval. Přitom stačilo, aby se zapřel, a ležela bych na zádech – s jeho novorozeneckou silou. Neudělal to. Šel jako beránek.

Zastavila jsem se až u kuchyně a vztekle se na něj otočila. Tvářil se kajícně. Chtěla jsem ho seřvat za to, že se nám cpe k Missie a kazí mi život a překáží tu a nechci ho tu.

Ale nedovedla jsem to říct nahlas. Protože jsem viděla jeho nešťastný pohled a ostražitého Edwarda, připraveného zasáhnout, a rozpačitého Carlisla a naštvanou Esmé a věděla jsem, že mám prostě smůlu, protože on je už taky rodina, krucinál!

Místo toho se vedle mě objevila druhá Minnie, která byla rudá jako rajče, z uší jí unikala pára a ona se ze všech sil snažila neječet nahlas, takže jen s pevně sevřenými rty tak nějak bublala. A pak začala poskakovat na místě, a když se Dean pobaveně uchechtl, zařvala nahlas a rozprskla se na tisíc kousků, které se vzápětí rozplynuly.

Dean? objevilo se mi v hlavě.

„Vidíš, co děláš?!“ zašermovala jsem mu pěstí před obličejem. „Vzbudil jsi ji!“

„Táto, Dean!“ ozvalo se rozespale z pokoje a slyšela jsem Willovo povzdechnutí.

„Jo, Dean je tu. Převlékneš se a půjdeme za ním, ano?“ řekl nakonec rezignovaně. Tentokrát jsem to byla já, kdo zdrhl ven. V lese za domem jsem si několikrát dokola přehrála, jak trhám Deana na kusy.

„Ber to tak, že ho Missie má v podstatě jako hračku,“ ozval se za mnou po šestém Deanově zničení Edward.

Jo. Bezva. Proč jsem jí radši nepořídila plyšovýho medvěda? Nebo poníka?!

„Protože by ho vypila?“

Achjo.

Potřebuju psychoterapeuta.

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

14)  Cam (20.05.2010 16:40)

Jéé, koukám, že Evelyn mě o chvíli předběhla

13)  Cam (20.05.2010 16:39)

Áááá, tak myslím, že Dean bude chlap pro Missie, až bude velká

12)  Evelyn (20.05.2010 16:32)

Díl byl naprosto skvělý, ostatně jako vždy Jen mě tak nepadá - nezamiluje se Misty časem do Deana?

11)  ChrisTea (20.05.2010 16:27)

Souhlasím s klarou. Popravdě takovej splachovací chlap - upír by se hodil. Moc se těším na další dílek.
ChrisTea

8)  Lipi4 (20.05.2010 15:06)

Trochu jsem se uklidnila, jelikož jsem díky smíchu, který byl vyvolán Minie spadla ze židle. Ach jo bolí mě bránice
Je to úžasný a skvělý dílek, který by měl být ihned zakázán, jelikož je člověk na tom tak závislý, že si to jde přečíst ještě několikrát.
NEBRASKA Asi vím, co by Misty udělala se mnou .......Rychle další dílek, už se nemůžu dočkat dlaší dávky této návikové látky

7)  Rosalie7 (20.05.2010 14:56)

Jo! Tohle bylo naprosto suprový, jestli to dopadne tak, jak to dopadnout musí a jak já i ostatní chceme, aby to dopadlo, tak to bude naprosto bombastický a ženiální!!! Já ale stejně nemohla z toho, že se dokážou lidský vlastnosti promítnout do upouše v takový míře... Je to vážnně síla Ani si nedokkážete přdstavit, jak moc jsem se těšila na tenhle dílek a proto je mé nové nadšení pro příští kapitolku až za hranicemi chápání, páč na další se těším ještě víc...
Miluju tuhle povídku a jsem názoru, že Tanya si zaslouží leda tak Minnie s kladivem... Dean je totiž už taky rodina!!!
Tyjo, tohle by se mělo začít vydávat jako nezávislé pokračování ságy... nechcete to někdo začít překládat do angličtiny, aby tomu mohla Steph dát práva a požehnání? Protože já osobně to jako pokračování vřele doporučuju každýmu!!!

6)  DeSs (20.05.2010 14:37)

Právě jsem dočetla všechny kapitoly a musím ti oznámit, že máš o obdivovatelku víc!

Promiň, že jsem u předchozích kapitol nenechala komentář, ale tam by asi ani k ničemu nebyl. Navíc jsem sptrašně spěchala na další díl!

Celá povídka je úžasná a originální. A ty prostě píšeš jinak. Tak kouzelně a vtipně. Minnie je úžasná a ty její projekce ještě víc. Will a Dean to samé, nechápu, jak jsi dokázala vytvořit tak úžasné postavy a jejich charaktery.

Prostě máš neuvěřitelný talent a jsem ráda, že jsem se nakonec na tuto povídku taky nechala nalákat, i když docela pozdě...

5)  Iwka (20.05.2010 14:33)

Jej, to je hrůza. Zase je konec, ani se nenaděju... Ale byla to nádhera, jako vždy. Missie je skvělá a určitě hrozně... dokonalá - má fantazie jede naplno - ale upřímně, brzy by mi asi lezla na nervy A Will, no to je žárlivec! Ale snad se to srovná, Dean mi přijde v pohodě. Jen doufám, že ho nepostihne pohroma jménem Tanya. To bych nepřála nikomu; v téhle povídce.

4)  Karolka (20.05.2010 14:29)

Eště dodatek. Dean je moc prima a já se hrozně těším, co sis pro něj připravila.

3)  Karolka (20.05.2010 14:21)

Ráda bych řekla, že jsem to přečetla jedním dechem a bylo by to tak (kdyby mě furt někdo nerušil ). A bylo to krásný. Vůbec bych se nebála, že bys nezvládla psát vážnější věci. Píšeš je stejně dobře, jako to, co je vtipný.

2)  Ree (20.05.2010 14:07)

Neb, já tě zničím! Teda spíše ty zničíš mě? Jak můžeš do jedné povídky nacpat tolik úžasných postav? Edward, Minnie, Will, Dean, Nat a Jim - kteří mi vážně, ale vážně chybí!
Dean je úžasný flegmatik. Což se teda o Willovi říct nedá Will ho zabije, až zjistí, že... no, prostě až to zjistí

1)  Ajjinka (20.05.2010 14:07)

Chudák Will a Minnie, mají toho až nad hlavu! Dean, rozkazovací Missie, asi to vážně vidim na psychoterapii

«   1 2