13.02.2012 [12:15], Grace, ze série Můj milovaný mimoň, komentováno 38×, zobrazeno 6265×

Slibovala jsem oddechovou povídku. Omlouvám se, protože minimálně Edward s Bellou se dnes u ní trochu zadýchají :)

„Bello!“ Nespokojeně jsem zakňučela a přetáhla si deku přes hlavu. Od posledního budíčku to ještě nemohla být hodina! Tipovala jsem to na s bídou pět minut.

Vzápětí jsem na tváři ucítila jeho ledový, přesto neuvěřitelně jemný a příjemný dotek. Deka zmizela.

„Ještě vydrž,“ zašeptal mi těsně u ucha. „Je ráno. Měla bys zůstat doma a trochu se dospat. Já asi pojedu do školy, ale pošlu sem Carlislea, aby tě zkontroloval.“ Rozlepila jsem pravé oko.

„Neměli by mě spíš kontrolovat vlastní rodiče?“ Edward zatěkal pohledem ke skříni.

„Co?“ nechápala jsem.

„Byli tu. Asi před půl hodinou.“ Tak teď už jsem byla probraná dokonale.

„A?“ Proč jsem z něj musela všechno tak páčit?

„Schoval jsem se. Do skříně.“ Od dalších úvah na téma Edward Cullen mezi mými spoďáry mě zachránil pohled na jeho aktuální ohoz.

„Kdy ses převlíknul?“

„Mezi čtvrtou a pátou jsem si zaběhl domů. Tohle je jen domácí oblečení, omlouvám se, že vypadám jako hastroš.“

Hastroš? Sepraný džíny, obtažený černý triko a normálně sešmajdané boty. A žádná vestička!

„Miluju hastroše,“ zamumlala jsem a nasucho polkla.

„Cože?“ vykulil oči.

„Ale nic,“ kousla jsem se do jazyku, abych se nerozesmála. „Můžeš, prosím tě?“ kývla jsem na něj.

Nechápal, co chci tentokrát, ale poslušně, i když opatrně, se ke mně přiblížil. Zvedla jsem se na lokti a druhou rukou mu rychle, dřív než mě přejde záchvat odvahy, rozhrábla ty jeho ulízané vlasy.

„Jo, teď je to ono,“ vzdychla jsem spokojeně. Edward strnul a zůstal nakloněný nade mnou. Dál jsem nestíhala sledovat, co se stalo dřív.

Zbláznilo se jako první moje srdce, nebo si jeho oči zase skočily na přeliv?

Znovu jsem zvedla ruku a sáhla mu do vlasů. Ale už jsem do nich jen zabořila prsty a pomalu si jeho hlavu přitahovala blíž. No co, koneckonců jsme spolu strávili noc, ne?

Zíral mi do očí a vůbec neprotestoval. Těsně nade mnou už se musel jednou rukou opřít vedle mé hlavy.

„Neslyším tě,“ zašeptal.

„Já taky nic neříkala.“ Trochu mě zmátl. Měla jsem něco říkat? Třeba požádat o svolení?

Usmál se a zavrtěl hlavou. „To nic, vůbec si mě nevšímej.“

„To jde momentálně dost těžko,“ zaskuhrala jsem. Na můj vkus ta předpolibková fáze trvala už trochu moc dlouho.

„Pořád nevím, jestli jsi ta pravá,“ vzdychl nešťastně. Nespokojeně jsem zafuněla, pustila ho a lehla si zase zpátky na záda. V lokti už mě brnělo. Pokud to chtěl nejdřív rozebrat, musela jsem si na to udělat pohodlí.
„To jsi mě jako hodlal požádat o ruku?“ vypálila jsem ironicky. Jenže Edward byl občas jako Sheldon. Ironie a sarkasmus mu poněkud unikaly.

„Hodlal jsem tě políbit,“ opravil mě jemně.

„No já taky hodlala!“ Znovu jsem ožila. Možná to ještě není zabitý. Edward se usadil na kraji postele a prohlížel si svoje dlouhé štíhlé prsty. Komplikovaně si je propletl na klíně. Taky jsem si je prohlížela. Po hodině biologie už jsem o nich měla dost dobrou představu. Ale změna místa a okolností udělala svoje. Po pár vteřinách se mi v hrudníku znovu rozběhl hodně divoký dostih.

Edward ke mně zvedl oči a vypadal trochu poplašeně. Jako by to burácení mohl slyšet. Nadechl se, ale já byla rychlejší. Aspoň protentokrát. Na další řeči už jsem prostě neměla náladu. Prudce jsem se posadila – tak jo, přiznávám, žaludek se mi ještě pořád trochu houpal – a oběma rukama ho chytila kolem krku.

Někde vzadu v hlavě mi bliklo, že nejen jeho ruce, zřejmě je studený celý, ale to teď nebylo podstatné.

A pak jsem zažila úžasný moment. Můj oblíbený majitel sbírky vestiček ztratil kontrolu. První příznak byl jasný. Zavřel oči. Což mě do jisté míry mrzelo. Ale když jsem je zavřela i já, bylo to v pohodě. Mohla jsem se soustředit na další věci.

Na ten skvělý okamžik, kdy se naše rty jen zlehýnka otřely o sebe.

Na ten ještě skvělejší moment, kdy bylo jasné, že vážně chutná dokonale.

Lehounký závan zklamání, že v téhle oblasti není zrovna trénovaný.

Nadšení, když se ukázalo, že se učí hrozně rychle.

Jazyk? No dobře, přiznávám, zapojila jsem ho první, ale zůstat jen u oždibování rtů mi nějak nestačilo.

Opatrně se přidal. Jako by zkoušel, jestli to myslím vážně. Kruci! Jen jsem ucítila ten jediný lehounký dotek a uteklo mi spokojené zasténání.

Edward na sekundu zamrznul a já se lekla, že jsem ho pravděpodobně k smrti vyděsila.

Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Nejdřív jsem ucítila ty jeho velké a překvapivě silné ruce kolem svého pasu, vzápětí už si mě přitahovaly blíž k němu. Zapřela jsem se patami odhodlaná mu pomoct, jak to jenom půjde. No a taky jsem se trochu bála, že by na poslední chvíli hodil zpátečku a neposadil si mě na klín.

Ocitla jsem se na něm asi dřív, než čekal, protože doslova zalapal po dechu.

„Bello, tohle… já…“

„Pst,“ přerušila jsem jeho stížnost. „Vždycky to můžeme svést na můj otřes mozku.“

Přemýšlel o tom asi půl vteřiny, a pak se nechal definitivně přeprat.


Jak jsem mohla zapomenout na Mika?

Když se ozval zvonek a Edward se ode mě okamžitě odtáhl, ani jsem neotevřela oči. Ta návštěva by musel být prezident, abych byla ochotná přestat s tím, co jsem právě provozovala s ještě včera nemožným Cullenem číslo pět.

Nebyl to prezident. Byl to Mike. A jindy po ránu úplně nepoužitelná máma mu otevřela a poslala ho za mnou do pokoje. Edward to nějak věděl mnohem dřív, než já. Chvíli zíral na skříň, ale nakonec mě jen bleskově uložil do postele, deku mi přitáhnul až pod nos a sám odsvištěl do houpacího křesla na opačném konci pokoje.

Mike neklepal. Možná si myslel, že to jeho dupání je dostačující. Strčil hlavu dovnitř. Podíval se na mě a otráveně nakrčil nos.

„No nazdar, ty teda vypadáš.“ Nějakou dobu trvalo, než jsem pochopila, na co naráží. Momentálně mě totiž nebrněla ani rána nad nosem, ani monokly pod očima, ale čerstvě promasírované rty.

Po krátkém záchvatu špatného svědomí se dostavil podstatně delší záchvat vzteku.

„Chtěl jsi říct ahoj miláčku, hned jak jsem slyšel, co se ti stalo, tak jsem všeho nechal a jsem tu, abych o tebe pečoval?“ vyjela jsem na něj a periferně zaregistrovala, jak se Edward v křesle překvapeně narovnal.
Mike trochu zkrotnul. Vešel dovnitř. „Tak promiň, kotě. Znáš mě, nechal jsem si včera píchnout trojitou dávku a prospal jsem celý den. O tom, co se stalo, mi řekla máma až ráno.“ Karen Newtonová se ve svém obchodě dozvěděla vždycky všechno a většinou i jako první. Trochu nelogicky mě napadlo, jestli už ví o mém ranním zážitku s Edwardem. Zatřásla jsem hlavou, abych se vrátila do reality. A realita znamenala Lauren Malloryovou. Jestlipak o ní Karen ví? Pokud je to teda pravda, ale neuměla jsem si představit, že by mi Edward lhal. A že by ten Mikův a Laurenin společný termín byla jen náhoda.

„No tak mi ho ukaž,“ vystrčila jsem na Mika bradu. Vytřeštil oči.

„Teď? Tady? Nechtěla jsi počkat až po plese?“ Sice ze sebe sypal otázky, ale zároveň si začal rozepínat opasek u kalhot a pak i kalhoty. Co to, proboha, dělá?

„Uááá!“ vyjekla jsem. „Ne ho, ale ho! Ten zub, ty pitomče.“ S ukřivděným výrazem se začal zapínat. Zdálo se mi, že mu to hrozně trvá. Že to protahuje.

„Miku?“

„Ukážu ti to až zítra. Ještě mě to strašně bolí, mám zevnitř celou pusu bolavou a oteklou a nemůžu ji pořádně otevřít,“ mlel a soustředěně se trefoval kolíčkem pásku do obvyklé čtvrté dírky.

V tu chvíli jsem si byla jistá, že se svým kolíčkem včera dopoledne trefoval do dírky Lauren Malloryové.

Vztek mě úplně ovládnul.

„Miku, už znáš Edwarda?“

„Hm?“ zvednul ke mně oči, ale pohledem zase rychle uhnul. Z houpacího křesla se ozvalo tiché odkašlání.

Mike znovu zvedl hlavu. Jeho zářivě modré oči teď vypadaly jako dva vybledlé tenisáky. Pomalu se otočil doprava.

„Cullen? Co tady, kruci, děláš!“ Konečně se přestal zabývat tím pitomým páskem. Narovnal se a v očekávání fyzického kontaktu si protáhl krční svaly a propraskal klouby na rukách. Zase jsem se na chvilku ocitla mimo, když mě napadlo, že Mike má taky velké ruce. Ale krátké a hrubé prsty. Neobratné a příliš vlezlé.

V kalendáři jsem jeho jméno u data plesu ještě neškrtla. Ale ve chvíli, kdy se zamračil na Edwarda, jsem ho definitivně škrtla ve svém srdci. Ne, tenhle namachrovaný lhář nebude moje první opravdová milostná zkušenost. Zadívala jsem se na Edwarda. Postavil se a najednou vypadal větší. Díval se na Mika zpod přimhouřených víček. A lehce se usmíval.

Už jsem věděla, jaké jméno si napíšu do nového srdíčka. Datum nebylo jisté, ale on rozhodně. Spokojeně jsem vydechla.

Edward zmateně zamrkal. Obrátil se ke mně.

„Už tě zase slyším,“ vzdychl nešťastně.

„Ale já na sex s tebou teprve pomyslela,“ vyjekla jsem vyděšeně. „Přísahám, že jsem o tom ještě ani nepípla!“

Grace

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

18)  KalamityJane (13.02.2012 17:32)

No... ty... kráso... On je vážně mimoň. Holka se po něm vrhne a on se vzpírá? A slyší jen to, co nemá

Jak tohle sakryš může dopadnout?!

17)  Marcelle (13.02.2012 17:19)

16)  Nosska (13.02.2012 17:10)

Ooou, teď bude za mimoně asi Bella
Ale jinak úžasný, zvedlo mi to neuvěřitelně náladu. Díky

15)  Evelyn (13.02.2012 16:58)

Grace, po šíleném dni v práci a zjištění, že jsem ještě neměla neštovice, s nimiž ke mně moji malí pacienti vesele chodí, bylo tohle jako balzám na duši! Belliny myšlenkové hlody, Mikovo jméno v srdíčku, Jess a Angela... a hlavně Edward! Něco tak vtipného a svěžího jsem už dlouho nečetla.

14)  nikaok (13.02.2012 16:12)

Booože úúúúžasná kapitola... Edward je moták... že neviem ešte či si tá pravá... ale som rada, že sa nakoniec bozkávali... krááása... škoda, že ich vyrušil ten magor Mike... ale aspoň teraz Bella vie, aký je to idiot... a ten koniec... nemal chybu, že na sex s ním iba myslela, ale nehovorila nahlas... to je motaaaana inak absolútne nerozumiem tomu, že či jej teda číta myšlienky alebo nie... mohla by si nám to trochu vysvetliť

13)  Rosalie7 (13.02.2012 16:00)

Oh. Můj. Bože.
Ani nevíš, jak moc práce mi dalo po zběžném nakouknutí na stránky, kde na mě čekal můj milovaný Éda, věnovat pozornost škole. Ale jsem ráda, že jsem odolala tomu pokušení a přečetla si ho až v klidu doma.
Protože tak jsem si mohla skvěle vychutnat sexy verzi Edwarda(tzn. bez vestičky!)
A když mu rozhrábla ty vlasy, byla jsem skoro mrtvá, uf...
Jenže to nebyl konec! Edward se opravdu nezdá, ale když už ho Bella pořádně nakopla, vypadá to, že veškerá ostýchavost mizí... A já myslím, že si tu jeho slabou chvilku užívala nejen Bella.
Jenže pak přišel Mike a já měla strach, že se to všechno pohnojí. A ono ne. Je to ještě lepší, protože:
V tu chvíli jsem si byla jistá, že se svým kolíčkem včera dopoledne trefoval do dírky Lauren Malloryové.
No a z toho vyplývající:
Ale ve chvíli, kdy se zamračil na Edwarda, jsem ho definitivně škrtla ve svém srdci.
To jsem prostě musela. Protože to jsou tak suprové věty, že si je budu pamatovat navždycky - a přinejhorším si je zopakuju. A to víc než ráda.
Mimoň je úžasný, a přestože nechci působit tak zoufale a závisle a zamilovaně a ztraceně, jak ve skutečnosti jsem, moc, moc prosím -potřebuji co nejdříve další dávku. Je to velice návykové čtení

11)  TeenStar (13.02.2012 15:03)

Božské, božské, božské! Ja túto poviedku naozaj úplne zbožňujem! Takže jop, vážne nádherná kapitola!

10)  Mabel (13.02.2012 14:44)

Opět jsem se skvěle pobavila.

9)  mima19974 (13.02.2012 14:23)

Zabitá kapitola!!! úplne najlepšia!!!

8)  Joana (13.02.2012 13:37)

To je tak boží

7)  miamam (13.02.2012 13:18)

Ten poslední odstavec to definitivně rozsek Ale jinak je celá kapitola vážně opět parádní, jen by mě zajímalo, jak to, že ji občas slyší a jindy zas ne... Že by měl sám zatmění mozku/čtení myšlenek?
A Mike... No, asi takhle:

6)  julie (13.02.2012 13:14)

Cullen číslo 5 A Tvé popisy těch nejúžasnějších ručiček na světě!!!!

4)  Lenka326 (13.02.2012 13:05)

To byla smršť gegů! Edward hastroš, nadržená Bella a jejich úžasné sbližování. Ale tohle mě položilo: „Pořád nevím, jestli jsi ta pravá,“ vzdychl nešťastně . Nevím, co by se mi honilo v hlavě, být středoškolská sedmnáctka. No a Mike, to snad ani není možné, to je teda debil. Nejdřív HO chce ukázat, pak se nemůže trefit kolíčkem do dírky v pásku a Belle je jasné, že mu jiné trefování šlo. A skvělý závěr. Dík za pobavení

3)  Twilly (13.02.2012 12:35)

Málem jsem se udusila kafem... jak jsem se snažila utopit rozhihňání v hrnku. Myslím, že minimálně jeden kolega si myslí, že jsem ... no nevadí. Dnes to bylo obzvláště nádherné... nejdřív "domácí oblečení", pak žádost o ruku, polibek... a uááááá - málem HO vyndal ....

2)  Silvaren (13.02.2012 12:35)

Bella se nezdá! Edward byl prostě roztomilej, prý domácí oblečení. No a Mike je kapitola sama pro sebe Bavila jsem se, nádhera

1)  Empress (13.02.2012 12:31)

To ich zbližovanie, uhmmm

a toto
„No tak mi ho ukaž,“ vystrčila jsem na Mika bradu. Vytřeštil oči.

„Teď? Tady? Nechtěla jsi počkat až po plese?“ Sice ze sebe sypal otázky, ale zároveň si začal rozepínat opasek u kalhot a pak i kalhoty. Co to, proboha, dělá?

«   1 2