16.05.2012 [18:45], Grace, ze série Můj milovaný mimoň, komentováno 44×, zobrazeno 7984×

Edward mluví. Fajn. Ale nebudeme si nic nalhávat. Tahle povídka vznikla proto, aby dostal prostor dělat úplně jiné věci...

K autu jsem doklopýtala celá ubulená a nahlas té červené kraksně slíbila, že jestli nenastartuje, vlastníma rukama ji rozemelu na kovový prášek, který nechám rozptýlit po celém státě Washington. Asi jsem zněla věrohodně, protože naskočila na první pokus.

Cestou domů jsem se úplně poddala svému zoufalství. Nahlas jsem kvílela a střídavě nadávala sobě a Edwardovi. Vždyť mi přeci viděl do hlavy! I kdybych to neřekla nahlas, věděl, že ho miluju a že jsem ochotná denně kvůli němu riskovat svou kompletní zásobu červených i bílých krvinek! Své svědomí jsem ale překřičet nemohla. Edwardův zrazený výraz, když jsem ho ve škole zapřela, jsem nedokázala dostat z hlavy.

Podělala jsem to.

Co bych teď dala za kousavý dotek jeho tesilek na svých nahých stehnech! Všechny poklady světa za to, kdyby se obří parohy sobů na jeho oblíbené vestičce ještě jednou pevně opřely o má ňadra…

Před domem jsem se pokusila trochu uklidnit – nechtěla jsem riskovat, že narazím na mámu při jednom z jejích řídkých záchvatů rodičovské péče.

Obavy byly zbytečné. Prošla jsem kolem výmluvně uklizené kuchyně a překvapivě tmavého obýváku. To znamenalo jen jedno. Renée právě prodělávala záchvat manželské lásky. Bývaly ještě vzácnější než záchvaty té rodičovské, ale o to bouřlivější měly průběh. Kolem ložnice jsem pro jistotu proběhla tryskem.

V pokoji to na mě znovu padlo. Přesto jsem se nedokázala donutit k nějaké aktivitě, která by mě zvládla přivést na jiné myšlenky – zvláště francouzská nepravidelná slovesa v tomhle vynikala. Místo toho jsem si sebemrskačsky přehrávala každou společnou chvíli s Edwardem. Každý dotek, polibek, každý pohled a každé slovo. Teda jeho slovo. Na to, co jsem v jeho blízkosti plácala já, jsem si moc nepamatovala. Nakonec jsem s těžkým povzdechem otevřela počítač a našla i to podělané video. Mělo už devět set dvacet osm shlédnutí. Naše škola má tři sta dvanáct žáků. Tak kdo kruci…

Přestala jsem řešit kdo se kouká a soustředila se na na co se kouká. Klikla jsem na šipku. Při třetím přehrávání jsem se přistihla, že nechápu, co mě na těch záběrech vlastně tak rozhodilo. V tesilkách nebo bez, pořád to byl on. Můj upír s roztomilým nejistým úsměvem, přísnou dietou a dokonalým zadkem.

Z rozjímání mě vytrhl nepříjemný, ale povědomý zvuk.

Zase kamínky!?

Srdce mi zrychlilo automaticky, ale ještě jsem si nedovolila radovat se. Tentokrát to opravdu mohl být Mike. Nebyl moc chytrý, ale vytrvalost mu nikdo upřít nemohl. A i kdyby to byl Edward… Pravděpodobně dorazil jen proto, aby mě ujistil, že jsem to s naším rozchodem pochopila správně. Nerozhodně jsem zůstala stát schovaná za závěsem. Kamínky dopadaly dál. Pak jsem udělala prudký úkrok doprava, sklonila se a trhla oknem nahoru.

„Ed… aúúú!“

Kamínky zřejmě nebyly tak malé, jak jsem si představovala. Bolestivé šlehnutí uprostřed čela mi na chvíli příjemně vyprázdnilo hlavu. A ani pak, když mi myšlení znovu naskočilo, nebylo to právě oslňující. Napadlo mě totiž, jak rychle se odstín čerstvé modřiny sladí s barvou těch starších pod mýma očima.

„Bello, jsi v pořádku?“ Najednou stál naproti mě. Se všemi těmi drobnými zlatými hvězdičkami kolem rozčepýřené ofiny mu to moc slušelo.

„Bello?“ Mrkla jsem a hvězdičky k mé lítosti zmizely. Edward naštěstí ne.

„Tys mě trefil,“ oznámila jsem mu inteligentně.

„Omlouvám se, hodil jsem a přitom jsem se rozhlížel po další munici. Nezareagoval jsem dost rychle.“ To mě pobavilo.

„Takže jsem zamilovaná do divného a navíc pomalého upíra?“

V očích se mu zase mihnul ten ublížený výraz. Rychle ho vyměnil za trochu křečovitý úsměv. „Jsi do mě zamilovaná? I když to ohrožuje tvou pozici na školním nebi?“

Nadechovala jsem se k omluvě, ale ta rána do hlavy mě asi nějak popletla, protože –

„Jo, miluju tě, i když ty jsi teď očividně na blondýny!“

Otevřel pusu a zase ji zavřel. Zásah! A ani jsem k tomu nepotřebovala hrst štěrku.

„Jsem pitomec. Emmett s Jasperem mě navedli. Říkali, že žárlivost je nejlepší způsob, jak…“

„Jak co? Mě vytočit? Ponížit? Rozbrečet?“ Pamatovala jsem si, že při svém minulém otřesu mozku jsem byla trochu zpomalená. Ať už ten dnešní kamínek otřásl čímkoli, můj mozek se zřejmě ani nehnul, protože jsem to ze sebe chrlila na jeden nádech.

Povzdechl si a znělo to skoro zoufale. „Můžu ti to vysvětlit? Prosím?“ dodal, když viděl, že se pořád tvářím víc jako Bert než jako Ernie.

„Vůbec netušíš, jak jsem se dneska cítila!“ vyjekla jsem hystericky. Potřebovala jsem nějak omezit vliv jeho prosebného pohledu na svůj podvěsek mozkový. O nadledvinkách nemluvě.

„Jako já v pondělí?“ opáčil tiše.

„Já ale nesahala na žádného cizího chlapa! A už vůbec ne třpytivého, prsatého a blonďatého!“ Tak dobře, kadence mi zůstala, ale možná to přeci jen byl slabý otřes mozku.

Edward se snažil potlačit úsměv. Já nezřízenou chuť vrhnout se mu kolem krku.

„Tak vysvětluj, ale ať je to krátké a srozumitelné. Žádné kličkování!“ Mikova historka se zubařem mi jako příklad toho, co si jsou chlapi schopní vymyslet, bohatě stačila. A Edward je navzdory všem těm upířím sračičkám pořád hlavně chlap. Jen jsem doufala, že díky třpytivé blondýně není od našeho posledního rande chlap víc, než by se mi líbilo.

„Samozřejmě je to hlavně moje vina,“ začal ztěžka. To jsem mu nemínila vyvracet. „Příliš jsem se upnul na Aliciny vize. Většinu z toho už vlastně víš – to, že moje budoucí láska měla být pro mě úplně nečitelná, to, že jsi do téhle předpovědi tak úplně nezapadala…“

„Promiň, že se nedám předpovídat jako hurikán,“ odfrkla jsem si naštvaně. Pokud mě tohle vysvětlení mělo obměkčit, dokázala bych mu z fleku poradit mnohem účinnější způsob usmiřování. Faktem ovšem bylo, že jsem chtěla znát pravdu. Byla jsem prostě nemožně zvědavá.

Edward vynechal jedno mrknutí. Neklamný důkaz, že zachytil něco z mých hlubokomyslných úvah. Teď jen, kterou část? Tu o mé představě usmiřování, nebo tu o mé zvědavosti?

Váhavě zvedl ruku a dotkl se mě kousek od místa, kde mi málem neplánovaně udělal díru do hlavy. Ne že by mi jich už před tím pár neudělal.

„Trochu to… krvácí.“ Viděla jsem, jak polknul. Rozbušilo se mi srdce. Couvla jsem a sklonila se k zrcátku opřenému na prádelníku. Moje provizorní toaletka. Ranka se probrala trochu opožděně, leskla se pod ní jediná malá červená kapička. Nabrala jsem ji na špičku ukazováčku, otevřela pusu a… v tu chvíli jsem zachytila Edwardův úplně černý pohled. Asi ho taky napadl jiný způsob usmiřování, jen jsem si nějak nebyla jistá, jestli by se doplňoval s tím mým.

Vzpomněla jsem si, že něco podobného se nám už jednou stalo. Auto, moje krev na jeho prstě, jeho pootevřená ústa… Jenže já si pak šla nadělat pod volant a nikdy jsem nezjistila, jestli… jestli mě fakt ochutnal.

Tentokrát vynechal dvě mrknutí. Rozhodně mě slyšel. A kývnul.

„Je to jako… zhmotnělá dokonalost,“ zašeptal horoucně. Takhle nějak by se měl recitovat Shakespeare, napadlo mě. Jenže Edward Cullen tu recitoval o mně. Vlastní slova. A tak jsem se k němu pomalu vrátila, vyplázla špičku jazyka a tu jedinou kapičku slízla.

Ale nespolkla.

Vytáhla jsem se na špičky a úplně zkamenělému Edwardovi přejela špičkou jazyka přes spodní ret. Ještě pár vteřin se nehýbal. Pak ke svému spodnímu rtu opatrně přitisknul ten horní. Teprve potom jsem zahlédla jeho růžový jazyk, jak pomalu projel zleva doprava. Zavřel při tom oči.

A… pane bože!!!

To, co následovalo…

O tři dny později

Ne! To byl vtip! Přeci jste si nemysleli, že si to nechám pro sebe!

Na něžné a opatrné oždibování nějak nedošlo. Najednou jsem stála natlačená na dřevěném obložení mezi okny, jako by mě chtěl Edward udělat jeho součástí. Nakonec si to ale rozmyslel – asi usoudil, že mám na sobě pár příliš velkých suků. Mohlo to tak být – velice dlouho a velice důkladně zkoumal všechny nerovnosti na mém těle. Klíčními kostmi počínaje a – nikdy nevím, jestli je správně slovo ňadra nebo prsa, tak skočím rovnou ke kotníkům. I když to, jak se věnoval trase mezi mými kyčlemi a koleny (několikrát tam a zpět), by bylo škoda nezmínit.

Bez dechu, bez trička a bez kalhot mě přesunul do postele.

„Nedokončil jsem to vysvětlení,“ využil okamžiku, kdy se na chvíli dostal k mému obličeji.

„Nesmrtelnost tě zkazila,“ zaúpěla jsem a přitáhla si ho za vlasy blíž. „Věnuješ spoustu času nedůležitým věcem,“ zafuněla jsem mu do ucha a rychle se přesunula k jeho rtům, abych mu nedala šanci znovu rozjet tu planou debatu.

Nakonec na ni přeci jen došlo.

Měl pravdu. Většinu z toho, co mi řekl, jsem věděla nebo tušila. I když dotažení jeho vlastního nápadu s maskováním, jak říkal své mimoňské vizáži, mě přivádělo k šílenství i teď, když vedle mě ležel skoro nahý, naprosto rozcuchaný a zcela jistě bez těžkého a děsného batohu na zádech. Pokud ho někde něco tížilo, tak na úplně jiném místě.

Rychle jsem potlačila myšlenku na blížící se ples.

Však já už se postarám, aby se zbavil všech závaží!

Graceland

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

23)  ireen (21.05.2012 21:00)

Nezklamaná!!!!!!!!!!!!!

SUPER, ZASE! DÍKY!!!!!!!!!!!

20)  GinaB (17.05.2012 15:40)

Mimoněk se nezdá… Super!

19)  matysekmj (17.05.2012 14:44)

Tak to bylo super usmiřování

18)  Silvaren (17.05.2012 12:01)

Krásně si to vyžehlil, mimoněk jeden. Ten popis samotného "aktu" mě vážně dostal.

17)  Twilly (16.05.2012 23:15)

Mno, pro mě zůstává mimoňem pořád

16)  liongirl (16.05.2012 22:57)

nič iné len

14)  nikaok (16.05.2012 21:40)

Páááni... to mi teda odľahlo... ja som našemu Mimoníkovi verila.. teda spoň dúfam... páááni.. poviem ti, poriadne si ma vyľakala.. že o tri dni neskoršie.. to si teda zabila.. hihi nemám slov.. heh.. takže sa milovali?? ááá to je bomba.. len škoda, že sme si nemohli toho viac o tom prečítať, no ale inak krááása.. teším sa na ďalšiu kapitolku.. áá

12)  Nosska (16.05.2012 21:12)

Jééééé, to bylo až moc snadný usmíření, jsem zvědavá, jak tohle dopadne

11)  Lenka326 (16.05.2012 21:05)

Uf, takže se to vysvětlilo a v dobré obrátilo. A mimoňská vizáž asi vzala za své, že? Není to škoda?

10)  leelee (16.05.2012 20:55)

neni mimoň jako mimoň

9)  SarkaS (16.05.2012 20:29)

Odmimoňoval se tedy opravdu ve velkém stylu. Už mi k tomu chybělo jen Bellino procítěné "Haleluja!"

8)  Kamci (16.05.2012 20:23)

super, jsem šťastná, že došlo i na trochu toho vysvětlování a že si lecos vyjasnili

7)  TeenStar (16.05.2012 19:55)

Ach, mimoň môj. Naozaj úžasná kapitola! Po jednom z najhorším dní môjho života je to jedna z mála vecí, ktoré mi naozaj dokázali zdvihnúť náladu. Ďakujem.

«   1 2 3   »