08.12.2010 [16:30], Karolka, ze série Lost In Twilight, komentováno 40×, zobrazeno 6867×

4) Co rozladilo Mikea Newtona

Samozřejmě, že se mi o něm zdálo už mnohokrát. Jenže tenhle sen mi připadal jiný. Snad to bylo tím, že teď už jsem znala Edwardovu podobu a věděla, jak voní. V tom snu na mě působil stejně jako ve skutečnosti, možná i víc, protože jsem snadněji podléhala jeho vábení.

Stál v Bellině koupelně, přesně před oknem do světlíku. Vešla jsem, rozhodnutá, že se musím vrátit domů a uvést všechno do pořádku. Jenže jeho pohled, tentokrát podbarvený temnou černí, mi bránil jít dál. Prosil mě, abych zůstala a mně se strašně chtělo ten sametový hlas poslechnout. Nohy mě nějakým zázrakem donesly až k němu. Být tak blízko, mi zamotalo hlavu docela. Měla jsem takový zvláštní pocit, jako by se moje touha přehoupla přes nejvyšší možný bod a ten jediný krok navíc způsobil volný pád.

Sklonil se a já ucítila ledový polibek na čele.

Jenže najednou se ozval pláč. Ze světlíku. Poznala jsem Bellu. Volala Edwarda a v slzách mu vyznávala lásku. A on…

… ji ignoroval.

<<<>>>

Vzbudila jsem se prodchnutá smutkem a zoufalstvím snad ještě horším, než když jsem před několika hodinami usnula. Okamžitě jsem si uvědomila, v jaké jsem situaci a taky v jaké situaci je Bella. Zůstala uvězněná na místě, kde nikoho nezná, odříznutá od svého osudu jménem Edward Cullen. Ten sen mi způsobil výčitky svědomí.

První věcí, kterou jsem po probuzení udělala… Ne, vlastně ne. Byla to až druhá věc, protože jsem v noci vypila dvoulitrovou kolu. Takže – hned druhou věcí, kterou jsem po probuzení udělala, bylo, že jsem šla zkontrolovat světlík. Nečekala jsem, že by došlo k nějaké změně, takže jsem neprožila žádné zklamání. Prožila jsem spíš naprostou beznaděj.

Včera večer jsem si myslela, že v horší kaši už se ocitnout nemůžu. Mýlila jsem se. Snídaně probíhala za naprostého ticha a ve velmi stísněné atmosféře. Já se utápěla v sebelítosti a Charlie vypadal nějak zasmušile.

„Poslyš, Grace, mohla bys mi dát telefon k vám domů? Nemůžu se Belle dovolat na mobil a ona se ještě ani jednou neozvala.“

Právě jsem pila čaj a jeho jednoduchá a pochopitelná prosba mi způsobila prudký záchvat kašle.

„Promiňte, ale my telefon nemáme. Babička ho nechtěla,“ vysvětlovala jsem celá rudá, když jsem konečně popadla dech.

Zamračil se ještě víc. Už jsem to viděla naprosto živě. Jestli se cesta domů co nejdřív neotevře, dříve nebo později se ocitnu na detektoru lži, do očí mi bude svítit lampička a Charlie Swan se bude zoufale vyptávat, kam jsem zakopala tělo jeho dcery.

„Třeba… třeba… jela se školou na nějaký výlet a není tam signál,“ zkusila jsem chabě.

Tázavě zvedl obočí, jako by se mě ptal, jestli to myslím opravdu vážně, ale nakonec se pousmál.

„Díky, Grace, jsi moc milá, že se tak snažíš. Pravdou ale je, že jsme se s Bellou za poslední roky hodně odcizili. Moc se nevídáme,“ dodal a svěsil ramena.

„Ne!“ odporovala jsem mu honem. „Bella vás má strašně moc ráda! Opravdu! Psala mi to.“

„Znáte se?“ zeptal se překvapeně. „Netušil jsem, že se studenti z výměnných pobytů navzájem znají.“

Soustředěně jsem se zahleděla na svůj toust a co nejpřesvědčivěji odpověděla, že to není běžné, ale my dvě už se známe skoro tři roky.

Zdálo se, že se s tím spokojil. Dopil kafe, rozloučil se a za chvíli už jsem slyšela, jak se jeho auto vzdaluje.

Tak tohle bude nejspíš ještě zajímavé.

<<<>>>

Byl to úplně jiný pocit zaparkovat před školou a chystat se na vyučování. Už jsem si nepřipadala jako na exkurzi. Mohlo se klidně stát, že se těch pár dní pěkně protáhne.

Vyskočila jsem z náklaďáčku a hodila si batůžek na záda. Pouhých pár metrů ode mě stálo stříbrné Volvo. O jeho kapotu se opíral Edward Cullen a upřeně mě pozoroval. Z auta vzápětí vystoupila Alice s Jasperem a jako na povel se oba hned podívali na mě, i když jen na okamžik. Opravdu divné.

Zachvěla jsem se.

Edward si pak se svou sestrou vyměnil významný pohled a pak všichni vykročili ke škole. Ploužila jsem se za nimi a nedokázala odtrhnout oči od jeho zad. S hrůzou jsem si uvědomila, jak uhrančivě na mě působí. Nakonec to budu nejspíš já, kdo poběží žebrat k paní Copeové o změnu rozvrhu. Neuměla jsem si představit, že bych si k Edwardovi měla zase sednout.

Z rozjímání mě vytrhl hlas Mikea Newtona. Čekal na mě u skříňky a oči mu zářily jako dvě hvězdy. Napadlo mě, že on by asi balil kohokoli, kdo je nový a neokoukaný. Mike byl prostě „balič“.

Měli jsme spolu angličtinu a on si úplně samozřejmě sedl vedle mě. Tohle budu muset nějak vyřešit. Bellu od nevítané pozornosti zachránil Edward, ale já s něčím takovým počítat nemohla.

Ahoj, Edwarde, mám takovou prosbu. Mohl bys mě, prosím, začít líbat? Potřebuju se zbavit Mike Baliče Newtona.

Uchichtla jsem se a na Mikeův tázavý pohled jsem reagovala jen zavrtěním hlavy. Místo výkladu  jsem dumala nad tím, co se vlastně podle Stmívání mělo tento týden odehrát. A nevypadalo to dobře. Kvůli nepřítomnosti Edwarda Cullena se o průběhu následujících dní v knize nic moc nepíše, takže se nemůžu připravit. Vlastně – mohlo se stát naprosto cokoli.

Do jídelny jsem vešla s pocitem ovce vedené na porážku. Správně by u zadního stolu měly sedět jen čtyři Carlisleovy děti. To bych to ale nesměla všechno zkazit. Jak jsem si při letmém pohledu všimla, Edward tam byl samozřejmě také a stejně jako včera se spolu s ostatními nimral v jídle.

Postavila jsem se do fronty a vytěsnila Jessičino cvrlikání. Bylo mi opravdu pod psa. Nabrala jsem si těstovinový salát a na tác přidala ještě malou pet láhev s neperlivou vodou.

„Můžu ti pomoct?“ ozvalo se vedle mě přesně v okamžiku, kdy jsem i s podnosem chtěla vykročit ke stolu.

Leknutím jsem svůj oběd málem hodila na zem. Edward byl rychlejší. Samozřejmě. Ani jsem nevěděla jak, ale už ho držel.

„Zřejmě ano,“ odpověděl si se smíchem.

Zadržela jsem dech. Vždycky jsem přemýšlela, jak to asi zní, když to s Bellou vždycky tolik mávalo. Teď už jsem to věděla. Klidně mě teď mohli nabírat sběračkou a podávat jako přílohu.

„Díky,“ špitla jsem a donutila se odlepit od něj oči. Díky tomu jsem si všimla, jak na nás půlka jídelny vyjeveně zírá. Ta druhá půlka to nedělala jen z toho důvodu, že to ještě nezaznamenala. Ten Cullen se baví s tou novou.

„Sedneš si s námi?“ zeptal se a úplně mi tím vyrazil dech. Proč by to dělali?

Takové nabídce se ale samozřejmě nedalo odolat. Vedl mě mezi stoly a já tak nějak vlála za ním. Uvidím je. Všechny. Zblízka.

Edward postavil můj tác na jejich stůl a sáhl pro další židli. Nervózně jsem se podívala na Alici. Usmívala se, ale neuniklo mi, jak pátravě si mě prohlíží. Troufla jsem si mrknout i na Jaspera, který se pochopitelně tvářil jako před trháním zubů. Co mě ale naprosto šokovalo, byl úsměv Rosalie. Měla by se mračit a být demonstrativně nepřátelská. Místo toho se uvolněně opírala o Emmettovo rameno a dívala se tak nějak skrze mě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem, když mi Edward zběžně představil své sourozence. Hodně jsem se snažila, abych to neřekla tak vykuleně, jak jsem se cítila, ale myslím, že bych se cítila lépe na obědě v Bílém domě, než tady s nimi.

Edward mi přistrčil židli a já si vděčně sedla. Rozhodla jsem se, že si budu prostě hledět svého, aby nemuseli předstírat, že jedí.

„Prý jsi přijela z New Yorku,“ ozval se melodický veselý hlas. Zvedla jsem hlavu a oplatila Alici úsměv. Zuřivě jsem přežvykovala salát a místo odpovědi jen přikývla. Všimla jsem si, jak se mi šíleně třesou ruce.

„Ten déšť ti asi není moc příjemný,“ nadhodila zase. Ztěžka jsem polkla další sousto a pokrčila rameny.

„Počítala jsem s tím. Vím, že tady skoro pořád prší.“

„A to sis vybrala sama nebo ti nějaké místo na výměnu prostě doporučili? Nejsem si úplně jistá, jestli ti tahle škola může dát víc, než nějaká jiná.“ Její úsměv se na chvíli vytratil a zůstal jen ten rentgenový pohled. Rozbušilo se mi srdce a já věděla, že to každý z nich slyší.

Odkašlala jsem si.

„Mám tu kamarádku, Isabellu Swanovou. S ní jsem se vyměnila.“ A pak mě to napadlo. Bella tu sice není, ale já o ní aspoň můžu mluvit a třeba jí trochu připravit cestu.

„Je úžasná!“ vyhrkla jsem a zadívala se na Edwarda. „Hezká, milá a chytrá. Určitě by se vám hrozně líbila.“

Edward na to nijak nereagoval. Jen mě přemýšlivě pozoroval. Najednou jsem z toho měla takový divný pocit. Jako by probíhal nějaký test.

„My už sem pár měsíců chodíme, ale ještě jsme se s ní nesetkali,“ pokračovala Alice. Zase se usmívala.

„Žila s matkou ve Phoenixu, ale ta  se znovu vdala. Bella jí chtěla dát prostor. Rozhodla se přestěhovat se k otci.“ Přistihla jsem se, že to zase vykládám spíš Edwardovi, než komukoli jinému. Rychle jsem stočila pohled do talíře.

„Měla bys ji nechat v klidu najíst, Alice,“ řekl najednou Edward. Znělo to upřímně. Nejspíš došel k závěru, že jestli mi srdce bude ještě chvíli tlouct takovým šíleným tempem, tak zkolabuju.

„No, my už jsme stejně dojedli!“ zasmála se Alice a popadla svůj tác přeplněný jídlem. Ostatní se beze slova zvedli. Až na Edwarda.

Potichu jsem vydechla.

„Omlouvám se za ni. Je strašně zvědavá.“

Podívala jsem se na něj. Nedokázala jsem rozpoznat, co si myslí. Rozhodně se ale tvářil mile a usmíval se. Na malý okamžik mě bodlo u srdce, když jsem si uvědomila, kolikrát bude takhle sedět naproti Belle a s něžným zájmem pozorovat, jak obědvá.

Najednou jsem musela pryč. Srovnat se, než začne biologie. Zavřít se třeba na záchodě a myslet na to, jak opuštěně se asi Bells právě teď cítí. A rozhodně vyhnat z hlavy cokoli, co by i jen vzdáleně připomínalo… žárlivost.

„Díky za pozvání. Uvidíme se,“ prohlásila jsem a rychle vstala. Vypadal překvapeně. Než stihl cokoli říct, otočila jsem se a i s tácem se probojovávala mezi stoly pryč.

<<<>>>

Schválně jsem čekala až do zvonění. Do třídy jsem vešla prakticky současně s panem Bannerem. Moje meditační toaletní pětiminutovka přinesla své ovoce. Cítila jsem se celkem vyrovnaně. Vydrželo mi to dalších asi pětatřicet vteřin, než jsem si sedla vedle Edwarda a obklopil mě oblak jeho vůně. Paradoxně jsem ale spolu s tím podivným poloomámeným stavem prožívala i vztek.

To přece není možný! Do týhle školy chodí asi osmdesát holek. Když to zvládnou ony, tak já taky!

„Cítíš se dobře?“ zeptal se. Jako vždycky, když se mnou mluvil – a nejspíš to dělal, ať už mluvil s kýmkoli – se naklonil ke mně.

Podívala jsem se na něj a asi nedokázala úplně zakrýt své zoufalství, protože se najednou tvářil starostlivě.

„Jsem… docela pořádku,“ odpověděla jsem.

Až na to, že o tobě tři roky sním a právě jsem zjistila, že skutečnost je mnohem úžasnější, než jsem si představovala…

Vrátila jsem se k taktice „nic kromě pana Bannera na světě neexistuje“ a střídala to s o něco úspěšnější „celý můj svět je pan Banner“. Přesto jsem si ale uvědomovala každý Edwardův pohyb a obzvlášť každý jeho zamyšlený pohled mým směrem. Když konečně skončila hodina, div jsem nezaúpěla úlevou. Teď určitě okamžitě zmizí a já se budu moct vrátit ke svým pochmurným úvahám na téma: jak nejlépe cestovat světlíkem mezi dvěma dimenzemi.

„Rád bych tě někam pozval,“ řekl najednou.

Co je to světlík?

„Tedy, jestli už dnes večer něco nemáš,“ dodal honem s omluvným úsměvem.

Zajímalo by mě, jestli o mé odpovědi opravdu pochybuje. Šílenec. Řekla by mu některá ne?

„Žádné plány nemám,“ odpověděla jsem. Kupodivu to i znělo jako angličtina.

„Dobře. Vyzvednu tě v šest. Vyhovuje ti to?“ Zářivě se usmál.

„V šest to bude… fajn.“

Pak teprve se zvedl a odešel.

Můj mozek přešel do pohotovostního režimu. Mechanicky jsem si balila skripta do batohu a až po nějaké době mi došlo, že u mě postává Mike a vypadá dost rozladěně.

„Ty jdeš na rande s Cullenem,“ konstatoval.

Jako by mi to teprve teď došlo.

Jo, já jdu na rande s Edwardem Cullenem!

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

19)  Luciana (08.12.2010 18:44)

Uff, teda .... to je fofr. Přidáváš kapitoly rychleji, než je stačím číst a hlavně komentovat!!!! Nee, to si nestěžuju, vůbec, právě naopak jsem za to ráda.
No, abych pravdu řekla, tak sedím u PC a očima doslova hltám jednotlivé řádky. Je to úžasné, skláním se před tvou fantazií. Už několikrát jsem byla skontrolovat náš světlík v koupelně (jo, máme ho , ale jaksi ... vede pouze do dvora, nehledě na to, že bych jím vůbec neprolezla:/ )
Takže, DĚKUJU za krásnou kapitolu

18)  Janeba (08.12.2010 18:36)

Eda na to jde pěkně rychle! Přiznávám, že bych si to užívala mnohem lépe, kdybych věděla, jak to dopadne s Bellou! Zda zůstane v New Yorku a Grace si to bude moct náležitě vychutnat! Výhodou knížky je, že má závěr, u kterého se můžu uklidnit, protože zjistím, že to dopadlo dobře a můžu v klidném čtení pokračovat dál! Ale tady?! Nezbývá mi nic jiného, než Ti Karolko opravdu důvěřovat! Snad bude mít tahle tvoje Bella opravdu větší touhu po normálním životě, zamiluje se tam, otěhotní a nebude chtít přijít Charliemu na oči ....! Jinak si opravdu neumím představit, jak mu vysvětlí, že se do Forks přenesla světlíkem, který mizel! Uklidňuje mě pouze tvá zmíňka o peří a čtvrtém díle! No páni, to bude jízda! Strhujícím způsobem napsané, kdy celou dobu chci jen křičet: Já chci taky !!!! Karolko - nemám slov! Děkuji!

17)  Bye (08.12.2010 18:00)

Karolko, já si tady ten sen čtu už asi po čtvrtý a musím říct, že mi zamrzá úsměv na rtech. Když to domyslím do důsledku...
Do toho Charlie, kterýho úplně chápu. Jen čekám, kdy mu začne docházet, že je to celý nějaký divoký.
Balič Mike no, s tou pusou by to mohlo zabrat. Vlastně ne, to pozvání mu stačilo!
Hele, ale Edward, tentokrát vlastně Edward A Alice.... Jasně, on - to je záhada - reaguje na ni, ale Alice... něco z toho cítím, nějakou tvou kulišárnu nejspíš.
Musím Ti jinak říct, že už od první kapitoly si v týhle povídce víc, než v kterýkoliv jiný připadám jako v TOM filmu!
A taky - ta Tvoje pečlivá příprava je na tom fakt vidět! Přestože jsme se právě ponořili do dní, o kterých se v knize moc nepíše.
Čekám, co na mě vysypeš!

16)  Baruu (08.12.2010 17:50)

Bomba, bomba, a bombaa To je tak strašně napínací Jak ty to děláš?
Fakt supr a já se nemůžu dočkat dalšího dílu

15)  plyshovymedvidek (08.12.2010 17:44)

14)  Monelien (08.12.2010 17:37)

Nádech, výdech... ano, nádech, výdech. Ne, nepomáhá to BOŽE!!! Ona jde na rande s Edwardem Cullenem!! Já chci takýýý
Nemohla bych se tam taky nějak vetřít?
Každopádně nejvíc mě rozsekala hláška „celý můj svět je pan Banner“
Úžasné

12)  Gassie (08.12.2010 17:32)

Jsi úžasná!!! Máš to dokonale promyšlený. Může se stát cokoliv, když Edward neodjel. (Nevím, jak přesně jsi to tam měla formulované).
Mike Balič Newton
Omámená Grace je úžasná. A hodně ji obdivuju. Kdyby mě na rande pozval (kdybych byla na jejím místě) třeba Jasper (nebo kdokoliv z Bratrstva ) vydávala bych neartikulované skřeky a nakonec bych se složila a ona mluví a dokonce anglicky
Na rande jsem zvědavá
Díky za tvou turbo rychlost.

10)  churinka (08.12.2010 17:21)

tak a mám srdeční zástavu. Asi si dám pauzu od čtení povídek, abych to rozdejchala...Nééé, prosím pokračuj a co nejdřív. Jsem strašně zvědavá, proč Rosalie není naštvaná, proč jí berou mezi sebe, proč...No je toho hodně. Buď prosím rychlá. Děkuji

9)  Hanetka (08.12.2010 17:20)

Áááááááááááá, Karolko, odpusť, že nechávám koment až tady, ale ono se nedalo přestat! A mám šílenou vizi konce, ve kterém naprosto spokojená a definitivně rozhodnutá Bella v koupelnovém okýnku vrtí hlavou a NECHCE se vrátit... v New Yorku je jí koneckonců líp než s upírama, zlomenou nohou a jizvou od Jamese, napůl depresívní opuštěná a pak ohrožovaná kdekým a kdečím, včetně starého vlkamaráda, Volturiů, vlastního těhotenství v devatenácti, atakdále, atakdále. Kdo by se vracel? Možná tam Grace bude muset zůstat... neměla dávat Belle tu knížku číst.
V každém případě je to zase:
napínavé
strhující
plné překvapujících zjištění a zvratů
nečekané
a ÚŽASNÉ.

7)  Fanny (08.12.2010 17:05)

Začíná mi asi docházet nebo spíš můj mozek tvoří novou teorii, že to nebude snad vůbec jak v knížce a ona jde na rande s Edwardem? No, tak to jsem zvědavá...jinak

6)  MaiQa (08.12.2010 17:00)

Ona jde na rande s Edwarde. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. Eh... já opravdu nemůžu nic napsat. Jsem nadšená z toho konce. Rychle další díl. Jinak to nepřežiju.

3)  Bosorka (08.12.2010 16:52)

Ona jde na rande s Cullenem! aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Obávám se, že ze mě nic než poloretardovaný výkřik nedostaneš, je mi líto, komentář nebude

1)  Amisha (08.12.2010 16:40)

ééééééééééééééééééééééééééé
híííííííííííííííííííííííííí
a sakra....
Došly zase chjo! Písmenka!
Krásné, úžasné poutavé a krátké... (nezáleží kolik stránek to mělo, rozumíš.)
Kvílela bych i kdyby jich bylo dvěstě, jenom by to trvalo malinko déle

«   1 2