22.04.2013 [22:00], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 11×, zobrazeno 3260×

Bella žije u táty ve Forks, kam se dobrovolně odstěhovala. Trápí ji zlé sny, které jsou vlastně vzpomínkou na minulost. Není si jistá, zda to byla skutečnost, nebo její fantazie. Bellina informovanost o nadpřirozenu jí brání v normálnosti, kterou tak moc chce. Až se ve městě objeví tři upíři a s nimi její minulost…

Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat, a jaké to je, když je moje láska opětována...

William Shakespeare

Stála jsem v letištní hale. Byla noc a letělo jedno jediné letadlo směr Amerika, kam jsem se měla z prázdnin vrátit. A já i přes všechnu tu hrůzu, co jsem viděla, slyšela a cítila, náhle neměla nutkání utéct do letadla, nechtěla jsem ani překročit kontrolou.

Stála jsem na místě a koukala se na něj. Jak tam tak stojí sám a opětuje můj pohled. Viděla jsem jeho jasně červené oči, už jsem ale necítila stejný strach, jako když mě pozorovaly dříve.

„Běž, Bello. Zapomeň na všechno, co se stalo, a nikdy se nevracej!“ mluvil odtažitě, cize, rozkazovačně, strojeně. Ne tak jako celou dobu, co jsem tu byla s ním.

„Jdi!“ křikl po mně.

Úlekem jsem uskočila a naposledy se na něj podívala.

Zmateně jsem koukala do tmy pokoje, ještě před chvílí jsem byla na osvětleném letišti. Byl to jen sen. Sen nebo vzpomínka? Popravdě jsme už sama nevěděla, co to bylo.

Posadila jsem se a jednou rukou rozsvítila lampičku na mém stolku. Pohledem jsem se ujišťovala, že jsem na správném místě. Můj pokoj ve Forks u táty.

Povzdechla jsem si a projela si rukou vlasy. Bylo moc brzo, aby svítilo sluce. Usnout jsem už nechtěla. Jen by ten sen pokračoval. To byl důvod, proč jsem se před dvěma lety rozhodla odstěhovat sem.

Bylo to moje rozhodnutí. Nemohla jsem už déle vydržet to počasí, samé slunce, teplo. Tak moc mi ho to připomínalo. Vyvolávaly vzpomínky na to, co se dělo minulý rok v létě. Do karet mi hrálo cestování za novým angažmá mámina nového manžela Phila. Dokonalá výmluva pro to, abych mohla odcestovat ze slunečného Phoenixu za tátou do Forks. Malé zapadlé městečko, kde stále prší, nabízí ideální podmínky k zapomenutí. A bylo i na čase strávit nějaký čas s tátou, po loňských prázdninách jsem si toho dost uvědomila a dozvěděla.

Byla jsem tu už druhým rokem. A já stále nemohla zapomenout, nebo se odloudit od přeludu? Občas jsem měla pochybnosti, zda něco z toho bylo skutečné nebo ne.

Čekala jsem, až bude světlo a jen ležela v posteli a koukala do tmy. Třídila jsem si myšlenky a připravovala se do školy. Nikdy bych nevěřila, kolik jsem schopná se toho naučit v noci mezi spánkem. Poslední rok a něco jsem se ale jinak neučila.

Slyšela jsem, když se Charlie připravoval do práce, za chvíli bude i můj čas na přípravu do školy. Počkala jsem ještě chvíli, když jsem slyšela zavírání vchodových dveří a odjíždění jeho policejního auta, než jsem sama vstala.

„Ahoj Bello,“ vítala mě ve škole Angela a objala mě.

„Ahoj,“ opětovala jsem pozdrav i objetí a podívala se okolo sebe. Nikdo jiný z naší partičky v okolí nebyl. „Děje se něco?“ zamumlala jsem zmateně, nebylo tak brzo ani pozdě, aby tu nebyli.

„Ale, kluci jeli, vyzvednou Jessicu, má pro nás horké novinky,“ poznamenala trochu unuděně a protočila oči. Zasmála jsem se.

„Že by ten prodavač z obchodu byl pedofil?“ zkusila jsem hádat.

„Jestli to tak je, budeš ji křísit ty,“ hrozila rozesmátá Angela.

„Bože ne, netrestej mě, byla jsem vždy hodná,“ začala jsem se modlit. Angela se smála a já s ní. Měla jsem ji opravdu ráda a ze všech lidí mi ona přirostla k srdci nejvíc. Věděla jsem, že kdybych mohla, svěřila bych se jí a bylo by to u ní v bezpečí. Byla to moc hodná a příjemná holka.

„Kde jsou tak dlouho? Bude zvonit,“ přešlapovala nervózně. Pokrčila jsem rameny a nakonec jsme se shodly na tom, že půjdeme do tříd a uvidíme. Jess jsem nepotkala ani na chodbě, ale Mike i Tylera a Erik ve třídě jo. Neřekli mi ale, že by se něco dělo, vypadali znuděně jako každý den ve škole.

Kráčela jsem a opravdu čekala, co Jessica nového objevila. Její vyprávění trvalo většinou přes celý oběd, o zábavu rozhodně nebyla nouze. Kolikrát jsme se s Angelou a Erikem na sebe nenápadně culili a přemáhali smích.

Viděla jsem je už od dveří. Seděli jako každý den u našeho stolu a čekalo se jen na mě. Viděla jsem ten netrpělivý výraz Jess a rozhodla se ji ještě poškádlit. Pomalu, lenivě jsem došla pro jídlo, vzala si jen limonádu a salát.

„No tak, Bello, sedni si, tohle budeš taky chtít slyšet. Vlastně ty bys to měla vědět líp jak já,“ začala Jess, sotva jsem stála u stolu. Zamračila jsem se na ni. Co já bych měla vědět dřív jak ona? Ona věděla vše, já se o takové věci nestarala. Posadila jsem se a mlčela. Obě jsme se na sebe koukaly a čekaly, co ta druhá řekne.

„Ty to opravdu nevíš?“ Zdála se zklamaná, ale v očích jí jiskřilo nadšením, že mě zase trumfla. Záporně jsme zakroutila hlavou, pořád jsem nevěděla, která bije.

„Policie ve Forks přivítá novou posilu,“ prohodila laškovně. Kdybych měla u hlavy žárovičku, určitě by se náhle rozsvítila.

„Jo tohle, táta se zmínil, má přijet snad dnes, aby se ukázal. Ani nevím, odkud je,“ připustila jsem. Matně jsme si pamatovala, že Charlie před týdnem říkal, že se přihlásil nějaký kluk, co chce pracovat u našich policistů. Prý je z Chicaga, nebo Aljašky? Vím, byl to rozdíl, ale já si to nepamatovala.

„Jo tohle?“ zněla nevěřícně a zúžila na mě pohled. Ajeje, tohle je problém. „Už je ve městě. Přijel včera a koupil si prý ten opuštěný dům v lese. A já ho viděla!“ vyhrkla a pak se zakoukala někam za Mikea a vypadala zasněně.

„A?“ zeptala se netrpělivě Angela, vypadala dostatečně zaujatě. Popravdě jsem taky čekala, co poví.

„Viděla jsem Boha! Je mladý, hodně mladý, určitě sotva vyšel ze školy. Dokonalá tvář, perfektní zadek. Byl si ráno něco koupit v obchodě a já stála rovnou za ním. Holky, do města přijel konečně pořádný chlap!“ vysypala na nás vše, co měla na duši.

„Ehm, a víš určitě, že to byl on?“ ověřovala jsem si. Aby se nenadchla zbytečně pro nějakého turistu.

„Jo, slyšela jsem, jak se ptal, kde je stanice, a že se v obchodě bude objevovat asi často. Je to on.“ Sakra, jak to dělala? Ona fakt věděla snad úplně všechno, to už nebylo možný ani normální.

„Bello, jak často chodíš za tátou?“ zeptala se náhle.

„Ne, nebudu ti dělat alibi, abys chodila na stanici. Nech se zatknout, to bude účinnější,“ zamítla jsem to okamžitě. Probodla mě pohledem, ale jinak nic nedělala a já byla ráda.

Kluci se evidentně strašně moc bavili. Dloubali se v jídle a koukali všude okolo, asi chudáci už vše slyšeli v autě a teď znova.

„Nová tvář. Mohlo by to být zajímavý,“ ozvala se nečekaně Angela. Hodila jsem po ní pohled říkající – I ty Brute!

„Koukni na sebe, Bello, taky jsi nová, ještě stále. Teď už nebudeš v tom hledáčku zájmu všech ty, ale on.“ pokoušela se na tom najít něco pozitivního a měla jsem náhle pocit, že tím chtěla říct ještě něco jiného.

„Jasně,“ zamumlala jsem a zkoumala svůj salát.

Jessica nepřinesla nic, co by se mi líbilo. Teď se mě bude jen denně vyptávat, zda neříkal něco táta nebo jsem ho neviděla a podobně.

Odkráčela jsem na poslední hodinu ve třídě, než jsem musela na tělocvik. Proto jsem nenáviděla tuhle školu. Ale jinak to tu nebylo tak hrozné, jak jsem si jako malá holčička myslela.

„V pořádku?“ ověřovala si můj stav Jessica. Hráli jsme baseball a já ten míček nechytla rukavicí, jak bych měla, ale ramenem.

„Jo,“ přikývla jsem a promnula si bolavé rameno. Nebylo to tak hrozné, jak by se dalo čekat. „Pojedu raději domů a zchladím si to,“ dodala jsem. Led bude dobrý plán a už jsem se těšila na jeho uskutečnění. Neodporovala mi ona ani Mike, kteří většinou měli to nutkání, kdy jsem jako jediná chtěla odejít. Věděli, že jestli je někdo, kdo ví, jak se zachovat při nějakém zranění správně, stejně dobře jako doktor, tak jsem to já. Měla jsem tolik zranění, ani tady za ty dva roky se mi to nevyhnulo. Ostatní si zvykli po nějaké té nehodě, že se to prostě děje.

Doma jsem vyndala sáček mražené zeleniny a připlácla si ho na rameno, než jsem zavolala mámě, jak bylo denní povinností.

„Ahoj mami,“ pozdravila jsem vesele.

„Bello, zlatíčko. Jak dnes bylo?“ spustila vyptávání.

„Jako ve škole. Učení, ubrebentěná Jess, tělocvik,“ povzdechla jsem si nespokojeně při pokusu pohnout s ramenem.

„Oou, co se stalo?“ chytla se toho hned. Zafuněla jsem, nenáviděla jsem vyprávění o tom, co se mi stalo.

„Hrál se baseball, prostě jsem nechytila míč rukou ale ramenem.“

„Bello, musíš být opatrná,“ napomínala mě jako už tolikrát, když jsem si něco udělala.

„Já jsem, to ten míč,“ ohradila jsem se umanutě. Tohle jsem měla po ní, i ona se dodnes takhle taky vymlouvala zase s elektronikou a jinými věcmi.

„Jasně,“ smála se uvolněně.

„Jak se máte s Philem?“

„Znovu jsme vyměnili místo bydliště, ale snad je konečné. Florida,“ upřesnila. Od doby, co jsem před dvěma lety odjela sem, hodně cestovali. Phil hledal nové angažmá ve fotbale a při tom chtěli i cestovat, takže nikdy nepobyli na jednom místě déle, než museli. Poslední dva měsíce mi ale máma tajně kňourala do telefonu, že by zas na nějakou dobu chtěla být jen na jednom místě, asi to s Philem už probrala.

„Tak to ráda slyším. Mami, budu muset jít dělat večeři. Zítra ti zase zavolám.“

„Pozdravuj Charlieho a opatrně, Bello.“

„Jasně, mami, ty pozdravuj Phila.“

Pustila jsem se do večeře a sotva jsem dovařila, přijel Charlie domů.

„Jak bylo v práci?“ ptala jsem se každý den a dnešek nemohl být výjimkou, když jsem sama věděla, že novinky budou.

„Přijel ten nový. Cullen. Vypadá jako rozumný mladík, tak čekám, co se z něj vyklube,“ prozradil zamyšleně a potýkal se se svým steakem.

„Proč je vůbec tady?“ Nepamatovala jsem si důvod jeho přeřazení sem, když tu nikoho neměl.

„Chtěl sám. Prý přijel za někým,“ pokrčil rameny. Táta nikdy nebyl na drby a já taky ne, ale chtěla jsem vědět alespoň něco, kdyby se Jess vyptávala.

„Aha,“ přitakala jsem a mlčela.

Uklidila jsem nádobí a šla se nahoru učit. Zítra se bude psát velká písemka ze zeměpisu a hlavně z Evropy. Otevřela jsem svůj atlas na dané straně a zadívala se na mapu. Pohled mi okamžitě padl na její jih.

Itálie. Před třemi roky jsem tam sama strávila dva měsíce prázdniny, které obrátily dosavadní život i moje hodnoty naruby.

Povzdechla jsem si.

Občas jsem nevěděla, zda to, co si pamatuju, se stalo, nebo to je jen moje velká fantazie. Čím víc času uběhlo od té doby, tím víc jsem nejistá. Ale to jedno si pamatuju určitě.

Zopakovala jsem si vše, co by mohlo být v testu, dala si teplou sprchu a pokusila se vzpomínky zaspat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  leelee (28.07.2013 16:50)

zajímavý začátek

10)  kikketka (30.04.2013 15:04)

Teda, je to úžasné a moc krásně napsané. Doufám, že další kapitolka bude brzy. Jinak líbí se mi nápad, udělat z Edy policajta, jeho protektivní nátura se na to celkem hodí. Bella je Bella, Jess drbna jako obvykle... Nádhera, tak honem pokračuj, zlato, ať je co číst!

9)  julie (24.04.2013 21:41)

Policajt Cullen? A přijel za někým? Tak to jsem zvědavá na pokračování

6)  Nicole07 (23.04.2013 19:04)

Vypadá to dost zajímavě. Jsem nesmírně zvědavá, co se v té Itálii stalo. A jak zareaguje na toho nového Cullena.

4)  Bosorka (23.04.2013 17:50)

Takže Itálie? Těším se na zápletku

3)  Kocula (23.04.2013 17:50)

Nádherný začátek
Už se těším na pokračování
A skvělý nápad na povídku... Klaním se

1)  Dennniii (22.04.2013 22:27)

Tvůj nápad na povídku se mi moc líbí.
Začátek byl dost zajímavý, co se asi stalo v té Itálii?!
Moc se těším na celou povídku, co nás všechno čeká.
A drbna Jess nemůže chybět!

A trailer je skvělý.
Těším se na pokračování!!!

1