14.01.2015 [18:45], kikketka, ze série I minulost se někdy vrací, komentováno 15×, zobrazeno 3192×

Dostaveníčko mezi Edwardem a Bellou je tu. Jak asi dopadne Edwardův nájezd a jeho troufalé oznámení. ;)

Netrvalo dlouho, než jsem si uvědomila, s čím mu tady tak chvatně souhlasím, jenomže s jeho jazykem v puse, bylo celkem složité si stěžovat. A upřímně? Vlastně jsem ho prozatím peskovat vůbec nechtěla. Dokud mi dával to, co jsem potřebovala, měla jsem v úmyslu mlčet a jen dál brát.

Dlaně mi samy od sebe vklouzly do těch prve perfektně učesaných vlasů a začaly je vášnivě cuchat. Tahala jsem ho, tiskla se k němu a kousala jej do spodního rtu jen proto, aby už popustil uzdu té svojí věčné sešněrovanosti. Kromě těch divokých a lačných polibků, kterými mě tak hojně zasypával, se však k ničemu dalšímu, kloudnému, neměl. Ani pánví se jedinkrát neotřel. Prostě nic. Všechno jsem obstarávala jen já. Držel se snad zpátky? Tak to totiž celé vypadalo. Jediný nadržený živel jsem tu byla já. A jako by mi něco chtělo ta slova potvrdit, mě Edward přestal líbat a odtáhl tvář.

Koukal se tak zvláštně. Neměla jsem nejmenší potuchy, co se mu odehrává v hlavince, a nedokázala ani pořádně odhadnout všechny ty emoce, které nechal výjimečně prokouknout přes tu svou věčně škrobenou masku.

„Isabello, teď už si mě tedy konečně vezmete?“ promluvil z ničeho nic tím svým dokonale melodickým hlasem a úsměvem, co by dokázal zblbnout snad každou ženskou. Já nebyla výjimkou. A kam že to tak najednou zmizela Bella?

„Ne,“ vydechla jsem stále lehce zadýchaně.

„Ne?“ Zkroutil nevěřícně obočí. „Jste si tím naprosto jistá?“

„Ano.“

„Hm…“ Vypadal zamyšleně.

„Nechci se vdát a mít děti. To už jsem ti ale jednou řekla,“ osvětlila jsem znovu a dokonce i milým tónem, protože v pozici, ve které jsme se pořád ještě nacházeli, se nedalo být na něj zlá.

„Takže si mě nechceš vzít?“ Zakroutila jsem hlavou jako že ne. „Ani když ti povím, že pak všechno co je mé, bude i tvé?“ Znovu jsem to nesouhlasně odkývala. Za co mě jako má? Za zlatokopku?

„Nechci tvoje peníze, Edwarde,“ odvětila jsem lehce dotčeně.

„A co tedy chceš?“

„Chtěla bych se vrátit zpátky domů. Nepřestávám doufat, že se to jednou stane,“ odpověděla jsem zcela popravdě a upřímně, „a taky… chci tebe.“

„Mě?“

„Jo.“

„Ale vždyť jsi sňatek odmítla.“

Nevím, jestli si hrál na blbečka… nebo to opravdu nechápal? Byla jsem z něj tak šíleně mokrá, že ho tam dole už čekalo doslova brouzdaliště.

„Edwarde, neříkej mi, že nevíš, jak tě chci!“ A kdyby opravdu netušil, raději jsem ruku poslala dolů a v dlani mu jemně sevřela tu jeho velkou bouli. Jistě byl pro i Eddie, aby ho ten nevychovanec Edward pustil ven. Musel se v těch kalhotách cítit značně stísněný.

„Takže se mnou chceš být pouze tímto způsobem?“ řekl jakoby odtažitě, přestože měl zorničky jak dva talíře a ten skelný pohled byl plný chtíče.

„Přesně!“ Bingo!

„Aha. Je mi líto, ale dokud nebudeme svoji, pak se obávám, že to nepůjde.“

„Cože?!“ vyhrkla jsem nechápavě. To je teda hodně blbý vtip! Konečně jsem se do toho chystala prásknout, a byla už v takovém rauši, že se mi z mozku dokonce vykouřila i jakákoliv zmínka o ochraně a on? Mě jednoduše odmítne? „Děláš si ze mě prdel?“ prskla jsem nevěřícně.

„Pr- jako zadek? Nedělám si z tebe žádný zadek. Co to má vůbec být?“ Dlaň mi automaticky přistála na čele. To se dalo čekat, že mi neporozumí.

„Chtěla jsem říct, jestli si ze mě děláš legraci!“

„Ne,“ dodal prostě. „Absolutně ne.“ A aby to snad i potvrdil, se ze mě zvednul a postavil. Já se alespoň v rychlosti posadila. Cítila jsem se odmítnutá a pokořená. Slzy naštěstí silou vůle zůstaly uvnitř. „Znovu se tedy musím omluvit za mé nevhodné chování a ubezpečuji vás, Isabello, že už se to nebude opakovat.“ Odtažitý, prkenný a vykající Edward byl nazpět. Tak to teda dík!

„Počkej!“zastavila jsem ho, když už se chystal odejít. „Řekni mi jen jedno, Edwarde.“

„Ano?“

„Šetříš si snad panictví až na svatební noc?“ štěkla jsem vztekle. Mísily se v tom všechny ty negativní pocity, se kterými se mě tu chystal zanechat. V očích se mu nahněvaně blýsklo.

„Nemyslím, že je to vaše starost, ale pokud to tedy musíte vědět, pak panic už dávno nejsem,“ povídal, a přitom mě obezřetně sledoval.

„Tak proč mě odmítáš?“

„Protože tě nechci zneuctít. Zkompromitovat. Tvůj budoucí nastávající by s tím mohl mít jisté problémy,“ osvětloval blahosklonně a pro jednou mi zas tykal. A taky pumpnul žlučí. To on tedy uměl na výbornou.

„A co když už ani já nejsem panna? Hm? Co pak?“ Ani nemrknul.

„To si zřejmě budeš muset probrat s tvým budoucím chotěm.“ S tím z pokoje odešel a mě tam nechal neukojenou a naprosto rozdělanou. Vzala jsem alespoň polštář a mrštila jím proti zavřeným dveřím, třebaže to nemělo ten správný efekt. Nějak jsem se ale uklidnit musela. Stejně to nepomohlo.

Zkusila jsem to tedy dodělat sama a prsty nechala vklouznout pod kalhoty. Zanořily se do horkého vlhka a já začala s těmi známými, mechanickými pohyby, které mě měly dovést k osvobozujícímu vrcholu. Jo, orgasmu jsem sice dosáhla, ale že by mi nějak ulevil? Ani trošinku. Spíš jsem se cítila ještě víc neuspokojená a nadržená. A vzteklá!

Tohle bylo peklo.

*

Pokud jsem se minulý týden s Edwardem moc často neviděla, tak tentokrát se mi vyhýbal jako čert kříži. Byly to už dobré tři dny od doby, kdy mě napolovic svedl a neukojil, a co jsem ho nepotkala jak na snídaních, tak obědech nebo večeřích. Čtvrtý den ráno po další osamělé snídani jsem konečně našla odvahu se Ann zeptat, co se s Edwardem vlastně stalo. Tvrdila mi, že se pán necítí dobře, a tak si jídlo nechává posílat do svých pokojů. Tím potvrdila mé obavy. Opravdu se mě stranil, což mě iracionálně ranilo. Po tom odmítnutí bych to měla být já, kdo se před ním bude schovávat. Ne on. Neměl na to nejmenší právo! A hodlala jsem to změnit.

V pokoji nebyl. Tak jsem naštvaně nakráčela k jeho pracovně a zaklepala.

„Dále,“ zavolal tiše. Energicky jsem otevřela a napochodovala dovnitř jako Napoleon před bitvou. Nezapomněla jsem za sebou i zavřít. Divadlo tu nehodlám dělat nikomu. „Bello?“ hlesl zmateně. Vztekle jsem si zapřela pěsti do boků.

„Tak teď jsem zase Bella?“ vyprskla jsem nahlas a on se zamračil.

„Omlouvám se, Isabello.“

„Sakra! Mně se Bella líbí. To tě snad stojí tolik námahy mi říkat Bello?“ vyjela jsem na něj bez zbytečných okolků.

„Ne,“ odvětil prostě. „Ale Isabella zní krásně, vznešeně. Bella je spíše intimní, proto vám tak neříkám.“

„Chováš je jak malej Jarda! Vyhýbáš se mi, abys mi to dal pořádně sežrat?“ zaútočila jsem, a kula železo, dokud bylo žhavé. Edward vypadal, že zpytuje svědomí.

„Já… ne. To v žádném případě.“ Tvářil se nanejvýš překvapeně. „Po mém předešlém, neomluvitelném vystoupení, jsem se vám jen neodvažoval přijít na oči. Hluboce se za své zavrženíhodné chování stydím. Absolutně nechápu, co se to se mnou stalo. Neobjevoval jsem se jen proto, abych vás zbytečně nerozrušoval,“ osvětloval mi zcela normálně. Jako by to bylo jasné celému světu, jen ne mně.

„Ach jo, to mě mohlo hned napadnout, že napovrch vypluje ta tvoje stránka gentlemana. Vypadám snad rozrušeně? Ne!“ protestovala jsem vztekle. „Možná spíš neukojená, rozmrzelá a nevrlá, ale to se snad vzhledem k situaci, v jaké jsi mě zanechal, dalo čekat, ne?“ bombardovala jsem jej mým vztekem. Edward zrozpačitěl a raději se podíval do papírů na stole, než zas vzhlédnul.

„Byl bych opravdu nesmírně šťastný, kdybyste svolila se sňatkem. Necítil bych se tolik jako obyčejný vyvrhel a barbar.“ A je to tu znovu! Z očí jsem teď musela metat blesky.

Kolikrát mi ten zatracený sňatek ještě nabídne?

„Tak to tedy ne, Edwarde! Možná tím jen zraňuji tvé sebevědomí, ale kdybys s tím už konečně přestal, žádné ‚ne‘ bys ode mě víc neslyšel. To ti garantuju. Naposled ti říkám, že se vdávat nechci! Nikdy! Nebo možná jednou, ale rozhodně z lásky,“ prozradila jsem zdráhavě. Ten skeptický pohled, kterým mě oblažil, mi teda nepomohl. „Hele, počítám s tím, že se dřív nebo později zas vzbudím v mém pronajatém bytě v Seattlu, chápeš?“ Kývnul. „A tohle všechno si nechám za sebou jako takovou noční můru. Navíc, Edwarde, řekněme si to narovinu, proč by si měl chtít za ženu právě mě? Nedává to smysl. Známe se sotva dva týdny. Netoužím po tom, abys byl ‚vnitřně nucený‘ mě žádat o ruku jen proto, co se mezi námi stalo. Nebo teda spíš nestalo!“

„Bello, tak to není,“ vydechl těžce. Navrátili jsme se k Belle? Nějak rychle, ne? „Co jsem ti předtím řekl, nebylo myšleno vážně. Cítil jsem se uražený odmítnutím. Vím, je to dětinské, ale je to tak.“ Edwardova upřímnost mě zasáhla.

„Myslím, že jsem to vytušila, ale… jistá jsem si nebyla.“

„Vzít si tě za ženu mě absolutně neděsí.“ Odhodlaně mi hleděl do očí, když to říkal. „Spíše naopak. Sám se tomu podivuji, věř mi. Jsi velmi krásná bytost, Bello, a líbí se mi ta tvá bojovnost a tvrdohlavost, je to takové svěží a… jiné. Dnešní ženy většinou z donucení pouze přikyvují a nemají ani vlastní názor.“

„Tomu rozumím. A ještě to bude chvíli trvat, než se to změní,“ nadhodila jsem vševědoucně.

„Ty to jistě musíš vědět lépe jak kdokoli jiný,“ dodal a zacukal koutky.

„Jistě,“ mrkla jsem. „Čert mi byl tohle všechno dlužný! Nechápu, proč mě neodexpedovali třeba do Austrálie. Tam už ženy volební právo mají!“ vylezlo ze mě na oko nafučeně.

„To… ano.“

„Tady na to oficiálně dojde až za patnáct let!“ pokračovala jsem dál.

„Opravdu?“ Edward se zdál skutečně zainteresovaný. Samozřejmě že o tom, kdy bylo ženám přiděleno volební právo, se učilo snad po celém světě.

„Jo, ve Washingtonu bude 26. srpna 1920 ratifikován 19. dodatek americké ústavy,“ odpapouškovala jsem naučenou frázi z učebnice. „A konečně budeme moci volit i my, ženy.“ Edward se zatvářil příjemně překvapený. Na obličeji se mu zračilo uznání.

„Víš, že je příjemné znát něco, co ještě nikdo neví?“

„To ti věřím,“ pousmála jsem se. Dobrá nálada byla zpět.

„A také je velice příjemné být v přítomnosti dámy, která je inteligentní,“ dodal s jedním koutkem výš. Srdce mi udělalo kotrmelec, protože u toho byl neskutečně k sežrání. Pochlebovačník jeden! Snaží se tady žehlit ty své přešlapy a… celkem se mu to i daří. Kdyby jen nebyl tak pěkný! Povzdechla jsem si. Nehodlala jsem si Edwarda vzít, tudíž jsem musela zapomenout i na jiné příjemné věci, které bychom společně mohli my dva provádět.

„Děkuji.“

„Bello, ještě jednou se omlouvám za to, jak jsem se choval,“ vyhrkl opět sklíčeně. Ach jo…

„V pohodě, Edwarde.“

„Není to v pořádku! A nebude! Jenže když se potkám s tím… hadem Henrym, probudí se ve mně jen to špatné,“ vysvětloval tak napolo. Chtěla jsem vědět víc.

„Proč se vlastně tolik nesnesete?“ vypálila jsem bez zbytečných průtahů a rovnou se posadila na židli před jeho stolem, za kterým nyní seděl tak jaksi prkenně.

„Chceš opravdu vědět, proč ho nesnáším? A věř mi, že je to oboustranné.“

„Ano,“ vypustila jsem možná až příliš dychtivě. „Zajímalo by mě, co to mezi vámi je, že se k sobě chováte jak dva pitbulové v bojové aréně.“ Edward se nechápavě zamračil, ale nehodlala jsem mu právě teď vysvětlovat každou blbost.

„Dobrá. Povyprávím ti o tom, ovšem mám jednu podmínku.“

„Jakou?“

„Nesmíš se o tom před nikým zmínit, ano? Slíbíš mi to?“ naléhal.

„Slibuju, že váháš!“

Pohodlně se opřel do křesla a zahleděl se na mě tím svým trpitelským pohledem. Zřejmě se mu do toho moc nechtělo, ale nenechala bych ho to už vzít zpátky. Toužila jsem znát pravdu. A pak se konečně rozmluvil.

„Henry Mangello býval mým přítelem, Bello,“ začal s těžkým povzdechem. „Známe se už od dětství. Naše rodiny byly jedny z nejbohatších v Chicagu, a svým způsobem stále ještě jsou. Když jsem býval malý chlapec, hrával jsem si s Henrym pokaždé, když nás jeho rodina navštívila, což bylo vcelku často. Dalo by se říct, že jsme společně vyrůstali. Oba nás vychovávali stejným, tradičním způsobem a já jsem jej měl rád jako vlastního bratra,“ vyprávěl tesklivým tónem.

Já jen němě naslouchala příběhu, který mě spíš překvapil, než cokoliv jiného. Čekala jsem dvě rozhádané rodiny, Montekové a Kapuleti, jen bez Romea a Julie. Tohle bylo opravdové překvapení.

„Tedy bylo tomu tak až do jednoho podzimního večera,“ povídal dál. Ani jsem si neuvědomila, že si nervozitou okusuju nehty. Co dalšího se ještě dozvím?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Dennniii (22.01.2015 09:48)

Úžasná kapitolka, ale ten konec!

14)  emam (18.01.2015 20:58)

5)  DopeStars (14.01.2015 20:06)

Som rada, že je tu opäť ďalšia kapitola!!! Jej čítanie som si opäť užívala!! A teraz som riadne zvedavá, čo sa to vlastne stalo medzi pánom E a pánom H ... hm, mohla v tom byť žena?
Ďakujem za príjemný zážitok!

4)  SestraTwilly (14.01.2015 20:05)

Bella mu teda dáva zabrať,až mi je chlapca ľúto .Priznať chlapovi,že jej vlastne ide len o sex...ale na druhej strane o peniaze jej tiež nejde .Mohla by prejaviť viac citu voči nemu. Som zvedavá,čo jej Edward prezradí o Henrym.Takže prosím rýchlo píš .

3)  kala (14.01.2015 19:55)

To není fér. Takhle mi to utnout
Děkuju

1