23.06.2010 [18:15], sfinga, ze série Blackovi II. - Eli Blacková, komentováno 30×, zobrazeno 7555×

Plním slib. Konečně prozradím, proč se v Quileutské rezervaci znovu objevili vlci.

Příčinou nejsou ani Volturiovi, ani Rumuni, ani Rusáci, ba ani Rumburak či Fantomas, jak jste hádali - nýbrž...

13. Příčina

Ještě, že byla sobota a já nemusela do práce. Asi bych dneska měla svoje první áčko. Nemohla jsem se mamky nabažit. Až teď, kdy jsme se shledaly, jsem poznala, jak mi chyběla. Seth s tátou po mně likvidovali spoušť v kuchyni. Člověk by nevěřil, kolik se vejde džusu do jednoho džbánu.

Seděly jsme v obýváku a objímaly se. Mamka mi přitiskla ruku na tvář a přehrála mi vzpomínky na to, jak se po mým útěku trápila. Zastyděla jsem se. Viděla to na mě a objala mě kolem krku.

„Nech to být, ale pamatuj, ještě jednou a najdu si tě. I kdybych měla převrátit celý svět.“

„Mamko, jak jsi se tu, tak najednou, ocitla?“ zvědavě jsem se zeptala.

„Zavolal mi včera táta, že se tu zdrží nejméně do prázdnin, protože jste pořád nepřišli na příčinu spuštění vlčího genu. Se Samem se shodli na tom, že moje upíří krev nebude riziko. A že už to beze mě nevydržíš ani den. Šlo to ráz na ráz, Carlisle mi zajistil soukromé letadlo a to mě vyklopilo až v Portlandu.“

„Mami, prosím tě, já jsem fakt ráda, že jsi tady, moc se mi stýskalo, ale jak přišel táta na to, že bych bez tebe nevydržela… Tati?!“

„Ano, zlato?“ strčil táta hlavu do pokoje.

„Jak to bylo s tím mým stýskáním po mamce? Nebylo to tak, že se hlavně stýskalo tobě?“

Zdálo se mi to, nebo táta zrudnul?

Máma se rozesmála. „Teda, ty jsi ale lhář. Abys nešel k Samovi spát sám,“ pohrozila mu.

Táta vešel rozpačitě do pokoje. „Nessie, miláčku, ale ono se Eli fakt stýskalo.“

„Jak jí to říkáš?“ zeptala se mamka.

„Říkáme jí Eli. K novému životu nové jméno.“ Uslyšela jsem za sebou Setha. Stál rozpačitě a nevěděl, co s rukama. Asi se před mamkou styděl. Ono bylo dost na tom, že zjistil, že mám mladýho tátu. Jenže máma vypadala spíš jako moje mladší ségra, jako mladší a o hodně hezčí ségra. Aspoň ví, jak jsem byla nervní já, když mě táhl představit svý mámě.

Rozhodla jsem se ho už dál netrápit a natáhla k němu ruku. Když mi ji podal, stáhla jsem ho vedle sebe na gauč.

„Snad se nebojíš mý mámy? Sethe, neblázni. Moje máma je fajn, ona tě neukousne,“použila jsem jeho vlastní slova.

„Tím bych si nebyl tak jistej,“ šklebil se táta. „Přece jen je poloupír.“

„Jacobe Blacku! Ještě slovo a doma tě vystěhuju do Tristanova pokoje. Stejně tam nespí,“ zamračila se máma.

„Nessie, lásko, to bys přece neudělala,“ škemral táta.

„Zdá se mi to, nebo je Jacob trochu nadrženej?“ šeptl mi do ucha Seth. Bohužel ne dost potichu. Od táty si vysloužil zavrčení, ale máma se rozesmála.

„Tak od týhle chvíle nemám strach, že by si do naší bláznivý rodiny nezapadl. Vítej, Sethe. Jo a opovaž se mi říkat jinak než Renesmé, Ness nebo Nessie.“

„Mami, ukážeš mu, co umíš?“ poprosila jsem.

Mamka kývla a pak mu přitiskla ruku na tvář. Sledovala jsem jeho výraz, který se postupně změnil z vyplašeného, na udivený a nakonec na okouzlený.

„Co jsi mu ukázala?“ zeptala jsem se.

Natáhla ruku ke mně. Viděla jsem nás dva. Zarazilo mě, s jakou láskou se dívám já na něj, ale pak mě uchvátil jeho výraz. Koukal na mě s naprostou oddaností. Nikdy jsem si toho nevšimla. Až teď, když jsem to mohla vidět očima svý mámy. Chytla jsem jeho ruku, jako by byla záchranný kruh a do očí mi vyhrkly slzy. Nevím, jak by tahle srdceryvná scéna dopadla, kdyby se neozval táta.

„Nessie, budeš doufám hlídkovat s náma?“

Seth vykulil oči: „Ale to přece nejde. Vždyť se může zranit. Je tak křehká.“

Táta se rozesmál: „Zdání klame. Máš vidět, když se rozzuří. Klidně se mnou švihne o zem a rychlejší je taky.“

„Být tebou, tak nezlobím, nebo to Sethovi na tobě předvedu.“ Opáčila máma a sladce se na tátu usmála.

„Já nevím, stejně je nás na motání kolem vesnice dost,“ přemýšlel nahlas Seth. V tu ránu mi to docvaklo.

„Ježišmarjá, my jsme ale pitomci.“ zařvala jsem. „Já, že jsem Alfa? Vůl jsem a korunovanej.“

„Eli?“ koukal na mě vyjeveně táta.

„My se držíme kolem vesnice. Jenom kolem vesnice. Čekáme na útok, ale on nepřichází. A co když je to jinak? Co když útok nemá přijít, protože ho nikdo neplánuje? Může to být náhoda a někde v rezervaci se usadil nomád. Přece Jasper vyprávěl, že i nomádi se dokážou na čas usadit na jednom místě, když tam mají dost krmení. V okolí je přece dost měst a tady dost turistů.“

„Na tom něco je,“ zamyšleně připustil táta. „Stojí za to, to prozkoumat.“

„Ale dneska si dáte oddych. Neviděla jsem svou holčičku dva roky. A chci si jí užít.“ Mamka si mě opět přitáhla do náruče. Rozhodně jsem se nebránila.

„Nezdá se vám pánové, že je nás tady přespočet?“ pokračovala a mrskla očima po tátovi. „Co kdybyste to, na co přišla moje chytrá dcera, šli probrat se Samem a nás tady nechaly samotné?“

Bylo zábavný pozorovat reakci našich protějšků. Zatímco tátovi se z hrudi ozývalo varovný vrčení a pohledem metal blesky, Seth se ke mně sklonil a řekl, že to chápe a že se oba vrátí odpoledne. Remcajícího tátu musel doslova odvléct. Sotva za nimi zapadly dveře, mamka se pohodlně uvelebila na gauči a pak mě vybídla: „Povídej.“

Vypravování mi zabralo celé dopoledne. Na rozdíl od táty jsem mámě řekla i podrobnosti toho, jak jsme se dali dohromady se Sethem. Když jsem jí vyprávěla o tom, jak jsem nebyla schopná se s ním milovat, a jak mě kvůli tomu rozebral, přitáhla si mě k sobě.

„Eli, tvůj Seth se mi moc líbí a myslím, že se bude líbit i našim. Ale na nás tak nezáleží, hlavně, že jsi s ním spokojená ty.“

„Víš, já mám někdy pocit, že teprve s ním jsem celá, že mi před tím něco podstatného chybělo. Jen se bojím, že se mi to všechno zdá a já se probudím. Au. Mami, co to děláš?“

„Štípu tě, abys věděla, že se ti to nezdá,“ usmála se mamka.

„Mami, jaký to je teď doma? O bráchovi vím od táty, ale co naši? Jak se má naše upíří smečka?“

„Určitě ti řekl, jaký to bylo po tvým zmizení, ale neví, co se u nás dělo, když minulý týden zavolal a dal mi tě na ucho. Byla jsem sama doma. Tristan byl u Diany. Když jsme spolu domluvily, okamžitě jsem letěla ke Cullenům. Jenom si pamatuju, že jsem vyhrkla: Jacob našel Elizabeth. Pak jenom vím, že mě do náruče chytil nejdřív Edward a hned po něm Bella. Když jsem se vzpamatovala, držel mě táta v náručí a odháněl ode mě Emmetta, který chtěl za každou cenu vědět, kde jsi, aby mohl pro tebe okamžitě dojet. No a potom Edwardovi zavolal Jacob a zařizoval pro tebe a Setha školu, To už jsme věděli, že je nejspíš všechno, jak má být. A když mi včera tvůj táta zavolal, že můžu přijet, chtěli ostatní taky. Carlisle s Edwardem jim museli dlouho vysvětlovat, že nemůžou, aby nespustili přeměnu dalších vlků. Kladli mi na srdce, že tě mám ohlídat, aby si zase někam nezmizela. Eli, Jacob mi říkal, že se v budoucnu budete rozhodovat, kde a jak budete žít. Řeknu ti jedno. I když bych tě měla nejradši neustále u sebe, bude to jen a jen tvoje volba.“

Znovu jsem se jí stulila do náruče. Hladila mě po vlasech. Ať vypadá, jak chce mladě, je to pravá máma.

„Miláčku, sice ti naši vlci přijdou až odpoledne, ale co jim jako odškodnění připravit nějakou dobrou baštu?“

„Co myslíš, mami?“

„Otočíme se na tvý motorce do města a koupíme pořádný steaky. K tomu upečeme v troubě brambory a uděláme salát.“

„Fajn, jenom, jestli se nebudeš bát se mnou jet. Šéf o mě říká, že jsem pěkná dračice.“

„To jsi byla vždycky, Eli. Jedem, co říkáš?“

Ze supermarketu jsme se vrátily obratem. Naložily jsme maso do marinády. Omyly brambory, okořenily je, zabalily do alobalu a strčily do trouby. Nakonec jsme nakrájely zeleninu na salát a připravily zálivku.

Právě, když byl akorát čas strčit maso na pánev, otevřely se nesměle dveře a dovnitř opatrně nakoukl Seth. Zasmály jsme se.

„Pojď dál, neboj. Kde máš Jacoba?“ uvítala ho mamka.

„Čeká venku, trochu se bojí. Prý si to nechce s Ness rozházet,“ vysvětlil a usmíval se.

„Já si pro něj dojdu,“ řekla a zvedla se.

Zakývala jsem na svého miláčka prstem. Okamžitě byl u mě a já si ho přitáhla za košili. Objal mě a věnoval mi další ze svých dokonalých polibků.

„Hele, vy dva, nechte si to, až tu budete sami, jo?“

Táta.

„A nechtěl bys jít zase k Samovi?“ zeptala jsem se.

„Ale! Ona mě vyhazuje. To mám teda dceru,“ divil se táta.

„Jó, co jste si pořídili, to máte,“ smečovala jsem.

Mamka se nadechla, že něco řekne, ale pak nasála vzduch. „Maso,“ vykřikla a hnala se do kuchyně. Za minutu se vrátila a spokojeně řekla: „Dobrý, právě včas.“

Po večeři, kdy v nás čtyřech zmizely skoro tři kila masa, se naši zvedli a šli spát k Uleyovým. Má někdo lepší rodiče, než já? Sotva.

◊ ◊ ◊

Druhý den ráno jsem svolala smečku a představila jim mámu. Z mýho vyprávění věděli co je zač a co prožila, a tak na ní koukali s úctou, skoro až nábožnou. Vysvětlila jsem jim, na co jsme přišli. Domluvili jsme se, že začneme pročesávat okolní terén po dvojicích. Máma s tátou, já se Sethem, Sam s Larrym. Logan bude běhat sám. Je z nás nejklidnější. Sam nejdřív nechápala, jak se budou moji rodiče domlouvat, ale uklidnila jsem ji, za ty roky se tak sehráli, že máma tátovi rozumí i bez čtení myšlenek.

Celý den jsme prolítali, ale nic. Večer se naši sami vydali k Sethovým rodičům. Byla jsem zvědavá, jak se bude jeho maminka tvářit na mou dvacetiletou mamku, ale byla z ní prý unešená, stejně jako ostatní lidé, kteří ji poznali. Prostě mamka má svý osobní kouzlo. Už jako malá si dokázala každého omotat kolem prstu.

Druhý den bylo pondělí. Šla jsem do práce, ostatní do školy. Jen Logan měl dovolenou. Hlídkovali s tátou a mámou a my ostatní je odpoledne vystřídali. Takhle to šlo celých šest dní. Vzdalovali jsme se, čím dál, tím víc, od vesnice a nic.

V sobotu jsme to zase rozjeli všichni. Odpoledne jsem to chtěla odpískat, když v tom jsem zaslechla Logana.

Asi to mám. Jsem 15 mil severně u jedný chaty. Určitě tam někdo je a páchne ledově sladce.

Logane, ani se nehni. Hned jsme u tebe.

Larry, Sam, tati, mami, slyšeli jste?

Dobře a jasně, dcero.

Během několika minut jsme obstoupili chatu. Opravdu to byl upíří pach, ale ne ten příjemně sladký, jaký jsem cítila z mámy. Tohle byl pach vonící po lidské krvi.

Máma nám dělala mluvčí.

„Hej, vy tam uvnitř. Vylezte!“

Z chaty se nejdřív ozvalo zavrčení.

„Víme, že jste upíři, tak alou ven. Pokud nás nenapadnete, nic se vám nestane. Slibuju, jako, že se Renesmé Blacková jmenuju.“

Z chaty se ozval ženský hlas. „Renesmé? Nejsi nějak příbuzná s Edwardem a Bellou Cullenovými?“

Všichni jsme strnuli. Proboha, kdo tam je?

„Jo, ale teď vylezte.“

Dveře se pomalu otevřely a na denním světle se objevili muž a žena. Oběma bylo kolem devatenácti, dvaceti a byli stejně krásní jako členové mé rodiny. Jenže, tihle dva měli krvavě rudé oči. V tu chvíli jsem uslyšela tátův povzdech.

Peter a Charlotte.

Eli, hlídejte, jdu se přeměnit. Řekl a zapadl do křoví. Během vteřiny byl zpět, oblečený v ustřižených kalhotách.

Teď se ozval vzdech ze strany upírů. „Jacob Black!“

„Jo, jsem to já a vás si dobře pamatuju, jste dobří přátelé Jaspera. Pomohli jste nám, když se nám Volturiovi pokoušeli zabít Renesmé.“

Charlotte se nepatrně usmála. „Jestli se nemýlím, tak z té malé holčičky se stala tvoje žena, že, Renesmé Blacková?“

Máma přikývla.

„Co vás sem přivádí? Proč se tady schováváte? Víte, že jste nám zavařili? Díky vaší přítomnosti se v Quileutské rezervaci objevili zase měniči. Jeden z nich je dokonce naše dcera.“ rozhorlil se táta.

„Jde po nás María, sleduje nás přes půl kontinentu a tady nás snad nenajde. Trochu to tu známe z návštěv Jaspera a tak se tu před ní ukrýváme. Nebojte, nelovíme tu. Krmíme se v Portlandu. Většinou bezdomovci, kteří nikomu nechybí. Nechceme přilákat pozornost.“

„Proboha, proč po vás jde? A po tolika letech?“ divila se máma.

„Ona vlastně nejde po nás, my jí máme posloužit jen jako návnada.“ Vysvětloval Peter.

„Tak koho chce?“

„Jaspera!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

10)  Lipi4 (23.06.2010 19:01)

Co???? Jaspera???????? Pomóc jsem v šoku
...Jinak úžasný, skvělý dílek .......To co jsi vymyslela, bych opravdu nečekala ....prosím co nejdřív další díleček

PS: Já Vás miluju..... Tebe ...Eli ...Setha juniora

9)  Michangela (23.06.2010 18:52)

Ti upíři mají divný způsob zábavy! Jen doufám, že to nevyjde! A mimochodem: rodiče jsou úžasní!!!

7)  Nebraska (23.06.2010 18:39)

Ježkovy voči!! Já si tu tak v klídku čtu, ještě v půlce kapitoly pevně přesvědčená, že za přeměny určitě může upíří část Eli, byť je malinkatá - a po tříkilové večeři takovej šok! No teda, María se chce pomstít po několika staletích? Achjo, sfingo, ty jim teď dáš trochu zabrat, viď? Tak já budu dávat pozor, jestli jim moc neubližuješ
A jinak a a

6)  Linfe (23.06.2010 18:37)

Uaaa ... krásně si to vymyslela ty naše kočko téééda jak já ti závidím takovou parádní zápletku. Úžo žůžo dobrodtůžo

5)  MejBi (23.06.2010 18:36)

4)  Bosorka (23.06.2010 18:31)

Jaspera nedám! Prdelka jeden malinkej....

3)  Hanetka (23.06.2010 18:27)

Juj Sfingo, Jaspera? Jasperááááá???? A to je pěkná věc! Ty si vybíráš pro příběhy postavy, které ani u Steph neměly dost prostoru a to se mi strašně líbí!!! Jsi báječná, tenhle příběh je báječný a Jasper je taky báječný! Už se těším, jak to bude dál.

2)  Gassie (23.06.2010 18:26)

Myslím, že ať napíšu cokoliv, budu se opakovat. Proto to shrnu do jednoho slova: nádhera.
PS: Zasazením Jaspera do příběhu jsi mi udělala radost

1)  DeSs (23.06.2010 18:25)

Konečně vím, co za tím stojí. Chudák Jazz, ale tolik upírů a měničů, to si na tu potvoru posvítí co? Teda pokud jí nepřipíšeš nějaký úžasný dar...

Byla to nádhera. Fakt krásné, zase jsi mi zpříjemnila den. Děkuju.

«   1 2