05.06.2010 [10:00], sfinga, ze série Blackovi II. - Eli Blacková, komentováno 31×, zobrazeno 8601×

Uběhlo téměř třicet let od římských událostí. Jacob a Ness vychovávají své dva potomky. Doposud žili klidný a spokojený život, ale to se změnilo, když jejich dcera Elizabeth oslavila sedmnácté narozeniny. Z milého a bezproblémového děvčete se pomalu, ale jistě klube černá ovce rodiny.

1. Prolog

Před devatenácti lety

Ness vyšla z koupelny se vzrušeným výrazem a něco svírala v dlani. Chytila mě za ruku a položila na ni destičku, která měla uprostřed malé okénko. V něm svítily dvě modré vodorovné čárky.

„Co je to?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Těhotenský test, oslíku.“

„Těhotenský? Nač?“

„Nač? Protože jsem těhotná. Podívej, když zmodrá i druhá čárka, je to pozitivní.“

„Ness, ty jsi? Ty jsi?!“

„Jo, budeš táta,“ smála se šťastně.

Panebože, táta. Já budu táta!

JÁ BUDU TÁTA!!!

Po devíti měsících

Když po desetiletém nekonečném čekání Ness otěhotněla, byli jsme nejšťastnější pár na světě. Po Bellině krátkém těhotenství a hororovém porodu jsme byli připraveni na to nejhorší. Jenže, nic se nestalo. Ness měla ukázkové lidské devítiměsíční těhotenství. Nezvracela, netoužila po krvi, nikdo se jí nepokoušel rozlámat žebra. Za to si užila oteklé kotníky, bolesti zad a já s ní protrpěl všechny změny nálad a neobvyklé chutě. Věřili byste, že těhotná žena je vás schopná poslat v jednu ráno pro zmrzlinu a pak k ní přikusovat sendvič s tuňákem?

Naše dítě si pro svůj příchod na svět vybralo dvě hodiny ráno. Když začala Nessie rodit, vyhnala všechny z pokoje. Zůstal tam jen Carlisle, Bella, já a Edward.

„Tati, pro tebe to platí taky.“

„Nessie, zlatíčko…“ pokoušel se odporovat Edward.

„Žádný takový,“ hekla Ness a zaryla mi nehty do dlaně. „Neznamená, že když jsi pomohl na svět mně, tak si tě tu nechám. Koukat na ten tvůj bolestnej pohled mi na klidu nepřidá. Aúú! Jacobe, jestli budeš mít ten pitomej nápad, že budeme mít za čas druhý, tak tě vykastruju.“

Uchechtl jsem se. Ona se svíjí bolestí, a přesto mi dokáže vyhrožovat. To je moje holka.

„Táto, naposledy, ven! Nebo budu jediná rodička na světě, která neporodí. Mamí, prosím, tě.“ Upřela psí pohled na Bellu.

„Edwarde, běž. My to tu zvládneme.“ řekla Bella a Edward ji kupodivu poslechl.

Za deset nekonečný hodin byl kluk na světě. Ness mi během té doby vyhrožovala všemi druhy mučení, na které si jen vzpomněla. Když jsem viděl její zpocený obličej, plný bolesti, zařekl jsem se, že tohle dítě bude první a taky poslední. Bella vzala miminko do náruče, aby ho omyla. Toho, že je pokryté krví, se nebála, spoléhala na svůj štít. Kvůli krvi taky ostatní zůstali dobrovolně venku, a proto se dal Edward vyprovodit. Navíc jsme nevěděli, jak upírům bude vonět novorozeně, které má v sobě jen čtvrtinu upíří krve.

„Zvláštní,“ řekla, zatímco ho oblékala do dupaček.

„Co?“ ptal se Carlisle, který ošetřoval Ness.

„Voní trochu jako miminko, ale víc jako nějaké vzácné dřevo. Santal, se špetkou hřebíčku a skořice, jestli se nepletu.“

„Dej mi ho, mami,“ natáhla ruce vyčerpaná Ness.

„Jacobe, co je ti?“

Byl jsem mimo. Díval jsem se na spokojenou Nessii, jak drží miminko, ale měl jsem pocit, že nemůžu zaostřit, hlava se mi točila, v uších mi pískalo. Potom jsem o sobě nevěděl.

Probral mě Emmettův chechot. „Tak vstávej, ty hrdino.“

„Co, co se stalo?“ ptal jsem a jazyk se mi pletl.

„Kapánek jsi to nezvlád‘. Teda já to nechápu. Když se jeho žena snaží prokousat z máminýho břicha, to je dobrej, ještě svou budoucí tchýni resuscituje a teď to s ním sekne.“

Sakra, to je ostuda. Dozvěděl jsem se, že když jsem se zcela neelegantně složil a praštil sebou o zem, vtrhl zbytek rodiny dovnitř. Tam našli Nessii s miminkem v náručí a Carlislea a Bellu, jak se mě snaží probrat. Měl jsem to na talíři po mnoho týdnů. Emmett si mě vychutnával. Nebylo mi to zrovna jedno, ale náš syn za to stál. Bylo to nejkrásnější miminko, jaké jsem viděl, dokonce krásnější než kdysi Nessie. Měl jsem takovou radost, že jsem jméno nechal na Renesmé. Jenom jsem si vymínil, že nechci, aby se syn jmenoval po mně nebo po mým tátovi. V naší rezervaci je to samý Jacob nebo Billy. Rodina navrhovala úplný šílenosti, ale Ness si prosadila svou. Klukovi dala jméno Tristan po svém oblíbeném hrdinovi z legendy Tristan a Isolda. Od první minuty se z něj byli všichni unešení. Nikomu z upírů nevadilo, že je to lidský dítě. Nikomu, ani Jasperovi. Ness prohlašovala, že je ta nejvyspalejší maminka na světě. Bodejť ne, stačilo, aby malej jen zafňukal, už ho měla v náruči jeho babička, nebo jedna z tet. Když mu byl rok, začala Nessie vypadat nějak zamyšleně a na mý otázky odpovídala roztržitě. Edward se pochechtával a Alice vypadala nadšeně. Nic jsem z nich nedostal. A pak mi moje žena vyrazila dech.

„Jaku, co kdybychom měli ještě jedno?“

„Co, jedno?“ Většinou mi to zapaluje rychlejc‘.

„No, myslela jsem, že bychom mohli Tristanovi pořídit brášku, nebo sestřičku.“

„Vždyť jsi sama říkala, že víc nechceš. Dokonce jsi mi vyhrožovala kastrací, pokud si pamatuju.“

„Blázne, přece jsi to nebral vážně?“

„Nessie, když jsem viděl, jak zkoušíš… prostě mi stačí jedno.“

„Ale mně ne, ty zbabělče. Kdysi jsi mi slíbil dvě děti, tak se budeš muset snažit.“

Co bych pro svou milovanou neudělal. Na první dítě jsme čekali deset let, ale teď podruhé to šlo o moc rychleji. Za pár týdnů bylo jisté, že je těhotná, a opět se opakovalo normální těhotenství. Na svět přišla holčička. Dostala jméno Elizabeth, po Edwardově matce, kterou Nessie nikdy nepoznala. Celá jména našich dětí zněla: Tristan Anthony Black a Elizabeth Marie Blacková. Ness chtěla, aby oba měli aspoň kousek z jejích rodičů. Bells a Edward tím byli dojatí. Teda hlavně Edward. Svou matku si téměř nepamatoval a najednou dcera dá svému dítěti její jméno. Bylo mi jedno, po kom se jmenují, hlavně, že byli v pořádku. Hlavně, že byla v pořádku Nessie. Necítil jsem potřebu vybrat jména. Edward nade mnou kroutil hlavou. Prý je běžný, že alespoň syna chce otec pojmenovat sám. U nás ale nic nebylo běžný, že? Krom toho tahle jména se mi líbila. Tristana jsem si brzy zkrátil na Trise a Elizabeth upravil na Lizzie. Bells se smála a říkala, že pořád lepší Lizzie než Loch Ness.

Děti rostly stejně pomalu, jako jejich vrstevníci. A taky tak vypadali. Žádná upíří kůže, žádné neobvyklé schopnosti. Vypadalo to, že prožijí normální život. Edward a Rosalie, kteří byli posedlí lidstvím, z toho byli v sedmém nebi. A přece jen byli v něčem odlišní. První věcí byla Tristanova vůně, která se neztratila, ale věkem sílila. Elizabeth zase zdědila vlastnost po Belle, své babičce. Edward jí nemohl číst myšlenky. Přál jsem jí to. Vím, jak nepříjemné je, když vám někdo vytáhne každou myšlenku z hlavy. Stěhovali jsme se jen třikrát, takže si děti měli čas najít kamarády. Od dětství jsme jim opatrně prozrazovali rodinná tajemství. Skvěle to chápali a nikde o nás nemluvili. Když bylo Trisovi patnáct a Lizzii třináct, věděli už všechno.

Když začal Tris chodit na střední školu, odstěhovali jsme se sem do Redemption. Všichni jsme nastoupili na univerzitu, chtěli jsme, aby děti chodily do školy samy a my jim dopřáli normální dospívání. Koupili jsme dva domy vedle sebe. V tom menším jsem bydlel já s Ness a dětmi. Díky tomu, že jsem pořád vypadal na třiadvacet a Ness na dvacet, vystupovali jsme jako manželé a zákonní zástupci mých mladších sourozenců. Legenda pro veřejnost zněla, že jsme přišli o rodiče, když mi bylo 16 a děti byly malé. Ujal se nás Carlisle, a když jsem dospěl, převzal jsem poručnictví já. Ostatní bydleli ve druhém domě. To nám zajišťovalo relativní soukromí.

Obě děti šly do mý podoby. Stejně bronzová kůže, tmavé oči, černé vlasy. Přesto měly něco po Nessii. Její krásu a půvab. Povahou nemohli být rozdílnější. Tristan byl spíš po prarodičích. Samotář, pořád někde zalezlý s knížkou jako Bells. Trochu snílek, což se odrazilo i na jeho vzhledu. Ke zklamání Alice nevyhledával módní výstřelky, ale vždy chodil jednoduše oblečený. Vlasy mu sahaly až na lopatky a nosil je rozpuštěné, jen někdy je stáhl gumičkou. Bella mi říkala, že v tý chvíli vypadá jako já v době, kdy jsme se začali přátelit. Učení mu šlo samo a v devatenácti už mluvil plynule čtyřmi jazyky. Ve čtyřech letech ho Edward přistihl, jak sedí u klavíru a jedním prstem vyťukává melodii, kterou si před tím pískal Emmett. Zjistilo se, že má Tristan velké hudební nadání. Nadšený Edward ho začal učit. V patnácti letech ho přijali na prestižní konzervatoř a letos ho čekala maturita. Co se týče holek, neutíkal před nimi, ale taky se nechoval nezodpovědně. Prostě normální dospívající kluk.

Praktičtější Lizzie měla vlasy až do pasu. Nosila je v koňském ohonu, nebo zapletené do copu. Byla jediná, kdo dokázal Alici s jejími hadříky poslat do háje. Nosila to, co chtěla, a většinou to byly džíny, triko a kožená bunda. Jo, taky se skvěle učila, ale od mala se točila kolem mě a Rose. Panenky ji nebavily, ale zato rozebrat, vyčistit a zase složit mýho Harleye, zvládla už v deseti. Ráda chodila za Carlislem do nemocnice. Pracoval nyní na dětském oddělení a Liz děti milovala. Ony na oplátku milovaly ji. Hrála si s nimi, četla pohádky, s těmi staršími probírala jejich problémy. Byla u nich oblíbená a já byl na ni pyšný.

Moc jsme si rozuměli, až do letošního září. Najednou jako by jí přeskočilo. Každý večer byla pryč a nikdy neřekla, kam chodí. Když jsem ji zavřel v pokoji, utekla oknem, odmlouvala, vztekala se, prostě s ní lomcovala puberta. Všechno se ještě zhoršilo v březnu. Jeden večer přišla domů celá ubrečená a odmítla nám říct, proč. Ke Carlisleovi se najednou začala chovat chladně, doslova ho přehlížela a do nemocnice přestala chodit.

Všechno to vyvrcholilo, když na její školu nastoupil nový ředitel, který byl brzo známý svou přísnou morálkou. Potom, co Lizzie přistihl, jak se líbá na chodbě se stejně starým klukem, bylo zle. Jeden školní trest střídal druhý. Liz se vymlouvala na to, že nedělá nic špatnýho. No, na líbání opravdu nic špatnýho není, ale pak si mě a Carlislea v dubnu pozvali do školy. Vyšlo najevo, že profesorce mineralogie se při vyučování udělalo špatně a tak požádala Liz, aby odnesla po vyučování do kabinetu pomůcky, zamkla ho a klíč jí přinesla domů, protože bydlí při cestě. Liz sice pomůcky odnesla, ale po poslední hodině, když školník procházel budovu, zaslechl z kabinetu divné zvuky. Načapal tam mou dceru a Bobbyho Smithe se staženými kalhotami. Byla z toho velká aféra.

Doma s Liz nemluvily ani futra u dveří. Kdyby alespoň projevila lítost, omluvila se, ale ona ne. Když ji to Edward vyčítal, odsekla mu, že nechtěla čekat, tak dlouho jako on. Myslel jsem v tu chvíli, že ji snad praštím. Viděl jsem na Edwardovi, že zůstal jako opařený. Liz byla jeho miláček a hodně jí promíjel. Víc, než kdysi mně a Ness, ale tohle už bylo i na něj silný kafe. Liz práskla dveřmi a vtipálek Emmett pronesl: „To máte z toho, že jste jí vypravovali celou rodinnou historii. Jak z vás může mít holka respekt, když má dvacetiletý rodiče, sedmnáctiletýho dědu a osmnáctiletou babičku.“

Pár týdnů byl klid, ale potom přišel den, na který nikdy nezapomenu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  MisaBells (05.06.2010 16:04)

Ta holka se mi líbí, jsem zvědavá, kdy se dozvím víc, protože to, co se mi nelíbí je, že tu chybí odkaz na další díl, takže honem rychle ťukej ať dlouho nečekám. Je to úžasné a tvá Eli mi připomíná mou Rory

8)  Elfik (05.06.2010 14:54)

mno úplně nejlepší pokračování.
stašně ráda bych věděla, jestli se může upír zbláznit, a tady se, koukám, dozvím pravdu. jestli to teda bude takhle pokračovat. Eli je fakt číslo

7)  Popoles (05.06.2010 14:16)

No začíná to pěkně zprudka. Copak asi vězí za jejím chováním? Nemyslím, že by za to mohla její puberta, spíš se jí něco stalo, nebo v sobě našla nějaku schopnost, která jí děsí?
Já potřebuji odpovědi... prosím, pěkně koukám...

6)  Hanetka (05.06.2010 12:14)

Jé, to je krása!
Moje srdce jásá.
Dostala mě Eli,
má můj obdiv celý.
Vážně mě moc baví,
jak na zadní se staví,
jak posílá skvěle
všechny do... jetele.
Takže teď si mi zdá,
že to bude jízda!!!

5)  sakraprace (05.06.2010 11:33)

Krásně napsané. Na začátku jsem se pitomě usmívala, ale ke konci už jsem hledala čelist na kolenou. Ta holka je neskutečný číslo. Tomu říkám puberta. Už se těším na další díly.

4)  Gassie (05.06.2010 11:31)

Krásné a úžasné jako vše od tebe.
Moc jsem se na Eli těšila a teď se těším se na další díly.

3)  Ewik (05.06.2010 11:27)

Krásné pokračování.
Moc jsem se na něj těšila.

1)  Lenka (05.06.2010 11:00)

Moc jsem se těšíla na jejich další příběhy a touhle kapitolou si mě udělala velkou radost.

Evidentně se prostě v každé rodině musí nějaká ta černá ovečka vyskytnout a ani upíři se tomu nevyhnou.
Moc krásná kapitola.

«   1 2