17.03.2012 [10:45], zuzka88, ze série Dvě podoby lásky, komentováno 34×, zobrazeno 4892×

Jedno rozhodnutí a jedna šílenost...

17. kapitola

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se překvapeně, když jsem Felipeho spatřila za dveřmi. Nebyli jsme domluvení a vzhledem k posledním událostem jsem nečekala, že by za mnou přišel.
„Ahoj,“ pozdravil mě a upozornil tak na fakt, že já toto společenské pravidlo opomněla.
„Ahoj,“ napravila jsem to tedy. „Pojď dál,“ pozvala jsem ho, abychom se nebavili mezi dveřmi.

Zavedla jsem ho k sobě do pokoje. Debbie byla bůhví kde, takže nehrozilo žádné vyrušení nebo tak.

„Přišel jsem se zeptat, jak ti dopadly testy,“ řekl, když jsme se usadili na posteli. Trochu váhavě mě vzal za ruku a propletl si prsty s mými.
„Včerejší dobrý, dnešní ještě nevím,“ zamumlala jsem. V hlavě se mi vynořil Edward, jak na mě čekal před školou a ptal se na totéž. A sakra, Lulu! Očima jsem zašilhala po kachničce, která ležela v nohách postele a civěla do stropu. Snad si jí nevšimne, těžko by mi uvěřil, že si ve svém věku kupuju plyšové kačenky.
„Věřím, že to zvládneš.“ Pohladil mě po tváři. Nedokázala jsem se mu dívat do očí, takže jsem je zavřela. Měla jsem pocit, že už tím, jak se k sobě s Edwardem chováme, ho podvádím. Bylo to hrozný. Chtěla jsem něco říct, říct mu pravdu, slyšet jeho odsouzení, nadávky a odvrhnutí, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku, protože jsem věděla, že by mu to moc ublížilo. Navíc, vždyť se nic nestalo. Jen pár polibků… zatrnulo mi… krásných polibků.

„Nová kamarádka?“ zeptal se najednou. Otevřela jsem oči a přemýšlela, koho měl na mysli. Nemusela jsem tápat dlouho. Ve štíhlých bílých prstech svíral Lulu.
„No dovol,“ ohnala jsem se po něm z legrace, ale srdce se mi rozbušilo jako o závod. Že zrovna já musím mít takovou smůlu. Felipe se na mě vyčkávavě podíval a měla jsem pocit, že mi vidí až do žaludku. „To je jen dárek.“ Tak teď jsem to vylepšila, kdo by mi tak mohl dávat dárky? Bello, Bello, příště zkus myslet. Radilo se dobře, ale když pak došlo na nejhorší, měla jsem v hlavě úplně vygumováno.
„Dárek?“ podivil se tak, jak jsem čekala. Dlaně se mi zpotily nervozitou.
„Jo, dárek od… od Debbie,“ vyhrkla jsem. „To kvůli mému vyzvánění, víš.“
„Jasně, že mě to nenapadlo dřív,“ usmál se a poplácal Lulu po hlavě.
„Je to taková blbost,“ mávla jsem ledabyle rukou, i přesto, jak mě ten dárek potěšil.

Opřela jsem si hlavu o Felipeovo rameno a vzdychla, když mi dal pusu do vlasů. Uvnitř jsem úpěla, nadávala si… Kluk, kterýho by chtěla každá holka, kluk, co splní své vyvolené každé přání. Byl úžasný, každá by se ho držela zuby nehty a já takhle vyvádím. Napadlo mě, jestli je ještě šance, že se všechno vrátí do normálu. Je možné, aby to všechno bylo jako před Edwardem?

Dost jsem o tom pochybovala. Byla jsem jiná. Poznala jsem něco jiného, i když ne úplně. To, co mě táhlo k Edwardovi a co se mezi námi odehrávalo, když jsme se dotýkali, bylo tak silné. S Felipem je to spíš… přátelské. Hloupý příměr, já vím. Na to, že jsem s tím klukem nějakou dobu chodila a sama vlastně nedovolila, aby se náš vztah posunul, protože jsem si myslela, že ještě nejsem připravená… Nebyla jsem, ale z jiného důvodu než jsem předpokládala. Prostě to nebylo ono, něco tomu chybělo a přesně to něco jsem cítila s Edwardem, bylo to nepopsatelné. Když mě líbal, měla jsem pocit, že se rozpustím a toužila po tom, aby se mě dotýkal, hodně dotýkal a udělat to, co ještě žádný jiný muž.

Ne, na tohle teď nemůžu myslet, ne, když vedle mě sedí Felipe, můj kluk!

„Jsi nějaká tichá,“ pronesl a mírně se odtáhl, aby se na mě podíval.
„To nic, jen přemýšlím,“ přiznala jsem se pravdivě.
„O čem?“ Tak to už pravda nebude.
„Nic moc, tak obecně. Mám tě moc ráda, víš,“ změnila jsem úplně téma. Musela jsem mu to říct. Měla jsem ho ráda, to byla pravda a on by to měl vědět.
„Já tebe taky.“ Políbil mě. Polibek jsem mu oplatila, ale místo, abych se u toho cítila, jako dřív, kdy jsem se ztratila v časoprostoru, bylo to úplně obyčejné, nic. Na místo toho jsem měla tendenci porovnávat, což rozhodně nebylo dobré. Odtrhla jsem se od něj. Usmíval se. On je prostě zlatíčko a já naprosto děsná! Musím to udělat, nezaslouží si, abych ho dál vodila za nos. Trápí se on, trápím se já. Musí to skončit.

„Felipe, já… já…“ Jak mu mám říct, že mě přitahuje jeho bratr, že to s ním chci ukončit.
„Ano? Celá se třeseš, Bello, co je?“
„Musím ti něco…“
„Ahoj, lidi,“ křikla Debbie sotva rozrazila dveře. „Doufám, že jste oblečení?“ ptala se a z rukou přes oči šla ke mně do pokoje.
„Jsme,“ ujistila jsem ji a na jednu stranu byla vděčná za vyrušení, na druhou už moc ne, okamžik pravdy se posouvá. Vydrželo to do teď, vydrží to ještě nějaký čas.

Společně s Debbii jsme pak strávili zbytek odpoledne a část večera. Povídali jsme si a pak ve společnosti velké pizzy, která nám moc dlouho nevydržela, koukali na film. Když se Debbie chtěla nenápadně odebrat do svého budoáru, chytila jsem ji za ruku a maličko zavrtěla hlavou, aby si toho Felipe nevšiml. Když už nic, byl to příjemný večer.

ȵȵȵȵȵ

„Až po vás,“ řekl Edward, když jsme vcházeli do firmy. Ne, že bychom spolu jeli, ale čistě náhodou, jak se on tvářil, stál před vchodem ve stejnou dobu, kdy já jsem přišla.

Přidržel mi dveře a nechal mě projít. Když jsem ho míjela, dotkl se svou rukou mých prstů. Jestli to bylo schválně nebo ne jsem nevěděla, ale pohled, který jsme si následně vyměnili, hovořil za všechno.

To ne. Takhle to dál nejde. Rozejdu se s Felipem, dám výpověď, vrátím se do Forks a budu žít spokojený život na malém městě. Nějaká aféra na jednu, maximálně dvě noci mi nestojí za všechno, čím si musím projít. Sejde z očí, sejde z mysli. Felipeho aspoň přestanu trápit a snad najdu konečně klid.

S tímto rozhodnutím jsem se od něj odvrátila a rychle proběhla halou, aby ho náhodou nenapadlo mě následovat.

„Ahoj, Bello,“ zdravili mě všichni v kanceláři, tedy pokud pominu Zacovo mlčenlivé přikývnutí.
„Ahoj.“ Moc jsme se s nimi nevybavovala a hned zapínala počítač. Než mašinka naběhla, stihla jsem jim říct, že jsem ty testy udělala a pak už jsem otevírala textový dokument.

Hmm… co teď? Výpověď jsem nikdy nepsala. Párkrát jsem ťukla prsty o klávesnici a skousla si spodní ret.

„Potřebuješ pomoct?“ přitočila se ke mně Ingrid a zvědavě mi nakoukla přes rameno.
„Ne, děkuju.“ Pokrčila rameny a vrátila se ke své práci.

Nakonec jsem sepsala nějaký žblebt, který by se dal s trochou shovívavosti považovat za výpověď. Několikrát jsem si svůj výtvor přečetla, následně jsem ho vytiskla a celý oběd, kdy kolegové odešli na nějakou mňamku, jsem ji šoupala po stole a říkala si mám, nemám.

Byla jsem rozhodnutá nebo snad ne? Tak z toho nebudu dělat divadlo a prostě ji tam odnesu. Pak to vyřídím s Felipem a pak odsud zmizím.

Jenže… Bouchla jsem pěstí do stolu. Tohle se prostě nedá. Jak se má člověk rozhodnout, když v něm bojují dvě osoby a každá má jiný názor a jiné touhy.

Najednou bylo po obědě. Skvělé, tohle jsi opravdu zvládla, pochválila jsem se ironicky.

Zkusila jsem trochu pracovat, ale výpověď mě tížila jako balvan. A pak jsem dostala spásný nápad. Možná zbabělý, ale jinak naprosto vyhovující.

Firemní mail. Dobrá alternativa.

Napsala jsem, o co se jedná, připojila přílohu a pět minut váhala, zda to mám skutečně poslat. Pokud to udělám, už nikdo ho neuvidím… nikdy se nebudu rozčilovat nad jeho zabedněností. Ale zase to tak bude asi nejlepší pro všechny. Ve chvíli, kdy převažovalo já, které bylo pro útěk od všeho toho zmatku, jsem zmáčkla odeslat. A bylo to. Nenávratně jsem ukončila svou kariéru v Cullen Promotions. Co dál? Sedět tu a koukat by asi nemělo cenu. Možná bych mohla ještě chvíli pracovat, pak se normálně rozloučit a vypařit se. Opět zbaběle.

Vydržela jsem to asi půl hodiny. Odpověď na můj mail nepřišla a já neměla odvahu jít to vyřídit osobně, takže jsem se zvedla, řekla, že mi není dobře a šla domů.

Nejdřív jsem se zastavila u Felipeho, ale jeho sekretářka mi oznámila, že pan Cullen má jednání mimo podnik a dnes už se nevrátí. Dobře, zavolám mu nebo napíšu dopis nebo prostě něco a vysvětlím mu, co se stalo a proč jsem udělala to, co jsem udělala.

Bolelo to. Naprosto nečekaně mě zasáhla bolest z odchodu z podniku. Nebylo to proto, že bych už nikdy nepotkala kolegy, i když i ti mi budou samozřejmě chybět. Bylo to těžší, než jsem očekávala. Do očí se mi tlačily slzy, ale pokoušela jsem se je zadržet aspoň, než vyjdu z podniku na ulici.

„Bello, venku na vás čeká auto,“ zavolala na mě Mona, když už jsem byla skoro ve dveřích a chystala se dát firmě sbohem.
„Auto?“ zopakovala jsem, jako bych to slovo nikdy neslyšela.
„Ano, před firmou na vás čeká vůz, prý vás odveze.“ Než jsem se stihla zeptat na další detaily, zazvonil jí na stole telefon a ona se ho hned chopila.

Vyšla jsem do zamračeného odpoledne a očima hledala to auto. Nemusela jsem tápat dlouho. Černé auto s černými skly. Mafiáni, bylo první, co mě napadlo. Kdo pro mě nechal připravit auto? A kam mě má odvézt? Na druhou stranu, pokud by se jednalo o něco nebezpečného, těžko by mi to vyřizovala Mona. Třeba už vědí, že končím a tohle má být rozloučení, to mě rozesmutnilo ještě víc. Z oka mi vyklouzla osamocená slza. Jasně, je to blbost, ale v téhle firmě člověk nikdy neví. Trochu mě urazilo, že za mnou nepřišel nikdo osobně. Trochu jsem doufala, že… Rozbrečela jsem se a usoudila, že lepší než dělat divadlo celému městu, bude jednodušší se svést autem. No a tak mě nenapadlo nic lepšího než nastoupit. Sedla jsem si pěkně na zadní sedadlo, jako pravá dáma a zabouchla za sebou dveře.

Utírala jsem si oči, a snažila se dát trochu dohromady, ale stejně jsem se neubránila hlasitému vzlyknutí.

„Omlouvám se,“ zamumlala jsem směrem k řidiči, kterého jsem určitě přivedla do rozpaků.

Místo odpovědi se ozvalo cvaknutí, jak zapadly zámky, a auto vystřelilo od chodníku.

„Co to má…“ Slova se mi zadrhla v hrdle. Zapomněla jsem na slzy, smutek, lítost, zkrátka na všechno. Věděla jsem kdo to je, protože jeho bratr by takovou blbost nevymyslel.
„Myslela sis, že dáš výpověď a tím to skončí?“ zeptal se mě Edward a otočil se na mě jen proto, aby po mně hodil ďábelský úsměv. „Přece nemůžeš být tak naivní a myslet si, že bych ti to dovolil.“ Zručně kličkoval provozem a přitom se na mě díval přes zrcátko.
„Ty ses snad zbláznil!“ vykřikla jsem, když jsem se konečně vzpamatovala ze šoku. „Kam mě to vezeš? Okamžitě zastav. Chci vystoupit.“
„Nene, uděláme si malý výlet, jen my dva,“ zavrtěl hlavou.
„Nemůžeš mě někam odvést násilím.“
„Chceš se vsadit?“ zazubil se. Nikdy jsem ho neviděla s tak dobrou náladou. On se vážně usmívá! Skutečně i očima. Jo, zbláznil se. Definitivně.
„Vystupuju, hned!“ Zacloumala jsem páčkou ochotna vyskočit klidně i za jízdy, ale nepovolila. Sakra!

Pak mě napadla skvělá věc. Sáhla jsem do tašky a ke svému štěstí našla telefon na první pokus. Zavolám… někomu, možná Debbie nebo tátovi, je to přece policajt, někdo mi musí pomoct. Jenže než jsem stihla třeba jen stisknout tlačítko, zmizel mi mobil z ruky.

„Dostaneš ho, až se umoudříš.“ Umoudřím? Já se mám umoudřit? A co má pak dělat on?
„Kam jedeme?“ zeptala jsem se už po druhé.
„Uvidíš, bude se ti tam líbit.“
„Ale já musím do školy,“ namítala jsem a doufala, že škola je dost silný kalibr k tomu, aby dupl na brzdu a pustil mě. Byla jsem bláhová, ale naděje umírá poslední. Místo na brzdu dupl spíš na plyn a to proto, že jsme se dostali na dálnici a jeli na východ.
„Neboj, to zařídím,“ mávl rukou.

Opřela jsem se do sedadla, nafoukla tváře a uraženě koukala z okna. Nemluvila jsem a byla jsem rozhodnutá s ním nepromluvit za žádných okolností. Tohle už doopravdy přehání. Co si jako myslí, že dělá? Že mě doveze do nějakého motelu, tam mu skočím do postele, užijeme si a pojedeme domů? To určitě.

Jeli jsme nějak dlouho. Na motel až zbytečně dlouho. To mě mohl rovnou vzít do svého bytu ve městě a vyšlo by to nastejno. Hlodala ve mně špetička zvědavosti, ale já se ho prostě nezeptám. A on mlčel taky. Zapeklitá situace.

Začalo se stmívat a mně se zavíraly oči. Tohle bude ještě na dlouho, pomyslela jsem si a usoudila, že na okamžik zavřu oči, abych si odpočinula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

34)  eMuska (28.05.2012 20:32)

aaach jo, asi ma rachne, on je... nezbalila si kačkúúú!

33)  Sabienna (18.03.2012 13:14)

Ta by to teda vyřešila hodně radikálně Ale nejpodstatnější je, kam ji jako Edward veze? Ne, že bych se bála, to ani Bella nemusí, ale stejně... Je mi trochu Belly líto, to, co řeší není zrovna nejjednoduší, ale beztak je na tom nejhůř milý Felipe...jo jo, tohle bude ještě velmi zajímavé

32)  Twilly (17.03.2012 23:20)

No, já od tebe četla ještě na EU-čku Oheň a led a moc se mi to líbilo, jenže tehdy jsem byla ještě nesmělá a žádná vyhlášená webová teniska

31)  zuzka88 (17.03.2012 23:17)

Díky za pochvalu za trailer, ale musím přiznat, že nepatří mně, ale Kim, která je v tomhle naprosto skvělá.
Jsem zvědavá, co budete říkat na další kapitoly. A jsem moc ráda, že tahle povídka vytváří tolik dohadů, myslím, že se mi to ještě nikdy nestalo

30)  Twilly (17.03.2012 23:09)

Vidíš, já zase nevěděla o traileru, nějako mi to ušlo... A nesnaž se nám přizpůsobovat víc, než máš v plánu. Ber to tak, že čtenáři jsou duše hloubavé a každá z nás má nějakou teorii. Kdybych já psala... no dobře, to byl blbý nápad, já jsem akorát ta, co ji komenty ovlivňují u psaní... a taky z toho šílím ... mmch, hezký trailer, Zuzko

29)  zuzka88 (17.03.2012 23:05)

Dobře, pokusím se jich pro příště vyvarovat, protože tohle opravdu nebyl můj úmysl. Ani by mě nenapadlo, že by to někoho mohlo napadnout.

28)  Twilly (17.03.2012 22:58)

Možná ne, ale vykazuje docela dost indicií.. promiň...

Mmch, ono to je docela masakr i pro toho chlapa, věř mi

27)  zuzka88 (17.03.2012 22:46)

Děvčata, řekla bych, že do toho trochu moc vrtáte. Felipe určitě gay není! Pokud se podíváte na trailer, který byl u první kapitoly, a který je na mé shrnutí, uvidíte sami.

26)  LadyDi (17.03.2012 22:34)

Jo, to jo. Taky jednoho znám. Měj rodinu, děti, potom se rozvedl a nyní má vztah s mužem. To musí být pro tu ženskou masakr.

25)  Twilly (17.03.2012 22:10)

Pro tvou informaci, LadyDi, existuje spousta gayů co mají dokonce heterovztahy a často z nich vzejdou i děti. Ne každý gay se s tím hned od začátku nepere... mě to prostě příjde, že gay je. Až Zuzka nám pak rozsekne náš Gordický uzel.

24)  LadyDi (17.03.2012 21:51)

Hm, Bella je semletá mezi dvěma kameny. Teda Culleny. Felipe teda určitě není gay. Jak už řekl, tuším ve 14. kapitole, Edward mu už dřív občas pokoušel přebrat holku. Občas, to znamená, že ne jen jednou. Hajzlík jeden.

Únos. Nebo výlet? Edward jde nejspíš za vším a na všechno tvrdě. Vrrrrr.

Těším se těším, co bude dál.

23)  Silvaren (17.03.2012 21:08)

Pěkně si s nimi zahráváš Bella miluje Edwarda, Edward Bellu a Felipeho zaláskování vyprchalo nebo je to trouba. Každopádně s takovou si ji neudrží. Jsem moc zvědavá, jak dopadne ten malý výlet a doufám, že Edward přeci jen nepřekročí jisté meze. A dozví se Bella konečně, že se motá mezi upíry?

22)  KalamityJane (17.03.2012 19:48)

no kdyby byl gay, tak je to gól a je pravda, že by to leccos vysvětlovalo i přes ty blbosti, co Edwarda vyvádí a jak se chová Bella k Felipovi tuhle povídku bezmezně miluju proto všechno tak strašně prožívám

21)  Bosorka (17.03.2012 19:36)

Tak a beru tě za slovo! A jestli ne, tak, tak...no tak uvidíš!!!! Bar, bar, bar!

20)  zuzka88 (17.03.2012 19:34)

Ať už to bude kdokoliv, nakonec dojde i na něj a myslím, že na konci by mohli být všichni spokojení

19)  Bosorka (17.03.2012 19:22)

Proč mám neblahý pocit, že to budu právě já?

18)  zuzka88 (17.03.2012 19:21)

Debbie je prostě Debbie a žádné velké plány s ní zatím nemám. Vzhledem k tomu, že už mám napsáno dalších 10 kapitol, vám můžu říct, že hodně z vašich úvah je špatný. A určitě bude dost čtenářů, které další vývoj nepotěší.

17)  Bosorka (17.03.2012 19:19)

A já taky položím otázku - Dorostou Belle konečně koule (i když to je sporné, že... ) a řekne, co cítí a necítí?

16)  Nosska (17.03.2012 19:16)

Jééé, Twilly, přemýšlela jsem nad jego chováním dlouho, ale "druhej břeh" mě nenapadl, i když je pravda, že tím by se ledaco vysvětlovalo...

Copak nám to Edík kuje za čertovinu?! Moc se těšim na překvápko
Ještě se zeptám, zamiluje se Debbie někdy pořádně, nebo bude i nadále milovat všechny mužský??

15)  Twilly (17.03.2012 18:36)

Zuzko, i když to zrovna Felipe neřekl, až tak zřejmé to zase nebylo. A když už jsme u toho, Eďouš je možná temperamentnější (i když právě na začátku on vypadal jako psí čumák), taky jí nikdy neřekl, že ji miluje. Ty Felipeho odchody od lože, vlažné přijetí bellina nočního vykřiknutí bratrova jména... Že on je gay? Který chlap by po tom, jak ho ženská zastaví těsně pred TÍM , nebyl naštvaný? A to ji zrovna na to milovat nemusí...

1 2   »