Dej mi pusu!

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

25.05.2012 [22:45], MarryTyger, Povídky jednorázové, komentováno 4×, zobrazeno 2409×

Jasper napadl Nessie a je na pokraji zhroucení. Vše už jsou jen a jen vzpomínky. Co když se ukáže někdo, kdo Jasperovi ukáže minulost?

Stál jsem na velkém panelovém domu. Všude byl klid před bouří. Dešťové mraky skryly měsíc a hvězdy. Sedl jsem si a zadíval se na temnou uličku. Byl tam kontejner, ve kterém se válela tlustá kočka. Byly tam louže dešťové vody. Byla tam klobouk, kožený. Něco mi připomenul, NĚKOHO mi připomenul. Seskočil jsem a vzal do ruky mokrý klobouk. Přezka na něm byla stříbrná a jasně na něm stálo ‚Jih je mým vítězem‘. Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomenul na válku, ve které jsem nebyl.

Ale jakmile jsem si vzpomněl na válku, hned tu byly vzpomínky na ně a na ni. Nechtěl jsem, ale měl jsem hlad…

Bylo ticho a bylo slyšet jen kapání kohoutku. Byl jsem doma sám, protože jsem se vrátil včasně z lovu. Najednou mě do nosu uhodila vůně krve. Nebyla sice tolik lákavá, ale byla to krev. Táhl se s ní i odporný pach toho čokla.

„Nessie, to byla tvoje chyba,“ konstatoval vztekle Jacob a Nessie si odfrkla.

„Neměl si mě brát do k tomu drátu,“ zaprskala Nessie.

„Nevěděl jsem, že tam je! Někdo ho musel vyhodit,“ vysvětlil Jacob. Do obýváku vešly dvě osoby. Jacob se na mě omluvně podíval a já se podíval na Nessie. Měla krvavá kolena a stékaly po nich kapičky krve. Rudá tekutina dopadla na podlahu a já udělal stejnou chybu jako předtím. Vystartoval jsem.

Místo Jacoba se objevil zrzavý vlk, který mě hned přirazil k zemi. Nessie se na mě ustrašeně podívala a potom utekla. Utekla pryč…

Odložil jsem klobouk a smutně se usmál. Podíval jsem se na zeď a viděl tam pouze cihly. Alice by viděla něco víc. Alice by viděla barvy nebo velký sprejový nápis. Jenže já viděl pouze šedou zeď s cihlami. Přesně tak jsem teď viděl všechny lidi, tak jsem viděl i Nessie. Ještě že tam byl Jacob, protože jinak by to nepřežila. Podíval jsem se na klobouk a vzpomněl si na to, jak jsem utekl.

Nessie s Jacobem šli ven. Já jsem si sedl ke stolu. Přede mnou stál nažloutlý papír a pero. Stačilo udělat jen pár čar a dát naposledy sbohem té rodině. Nessie byla pro Alice důležitější než já, Nessie byla důležitější pro každého z rodiny. Půjdu tedy já.

Drahá Alice!

Omlouvám se, za své sprosté chování. Zase jsem se neovlád

„To nechceš udělat!“ ozvala se Alice za mými zády a já sebou poplašeně cukl.

„Promiň,“ řekl jsem smutně a zvedl se ze židle. Hned byla u mě.

„To nemůžeš, spolu to nějak zvládneme! Slibuji, bude to v pořádku.“ Její hlas začal nabírat hysterický podtón. Kdyby mohla, určitě by plakala.

„To jsi říkala i posledně,“ zašeptal jsem zklamaně a ona se na mě zrazeně podívala.

„Jaspere, ne! Prosím, já tě moc prosím! Jsi to nejdůležitější v mém životě a já bez tebe nedokážu žít! Jaspere, prosím.“

„Život? Tomu se dá říkat život? Alice, vzpamatuj se. Nejsem jediný v tvém životě,“ řekl jsem s kamennou tváří a zvedl zrak ke zbytku rodině, kteří se tu objevili.

„Ne, jsi jediný. Já… Jaspere!“ Neměla už co říct, její oči zesmutněly a já ten smutek také cítil.

„Nevzlykej, bude ti beze mě lépe,“ zašeptal jsem a pohladil její mramorové tváře.

„Nebude,“ vzlykla.

„Omlouvám se,“ šeptl jsem Alice do ucha a lípl pusu na její čelo. Udělal jsem pár kroků a uslyšel, jak její tělo spadlo na zem. Začala se otřásat vzlyky. Bolestně jsem se na ní podíval a rozešel se ven. Utekl jsem…

Ucítil jsem něčí strach. Vyskočil jsem na zeď a jemně se přidržel. Do uličky vběhla dívka. Měla na sobě modré šaty s hnědým páskem. Měla dlouhé hnědé vlasy, které lemovaly srdíčkový obličej. Byla bledá strachy a když si všimla, že ulička má slepý konec, její strach se zvětšil. Její malé modré oči se topily ve strachu. Lákaly mě její dlouhé, nahé nohy. Jenže potom jsem uviděl zdroj jejího strachu. Stál na začátku uličky a měl černé oči. Připomínal Jamese. Dlouhé blond vlasy svázané a hnědá bunda, pod kterou neměl tričko. Jenže to nebyl James.

„Nehraj si se mnou,“ řekl pobaveně a dívka se ještě více zachvěla. Někoho mi připomněla.

Má sestra měla kamarádku, jmenovala se Katherine, myslím. Byla krásná. Dlouhé hnědé vlasy a modré oči topazové barvy. Měla krásné růžové rty a stejně růžové tváře, když se na mě podívala. Byla to moje první láska, ale válka nás rozdělila. Na našem loučení mě políbila a věnovala mi šátek. Ironie je, že mi ho Alice rok po našem setkání vyhodila. Asi se bála, že bych jí mohl hledat, že bych opustil svou novou přítelkyni, ještě než se setkáme s Culleny. Ale Katherine byla moje stará láska, protože teď je z ní Katherine Volturi a její krásné modré oči vystřídaly oči barvy krve.

„Prosím, vezměte si peníze, jen mě nechte,“ řekla vyděšeně dívka a vytáhla peněženku. Upír se k ní přiblížil a já po něm rychle skočil. Nečekal to a zřítil se na zem. Přitiskl jsem ho k zemi a nehodlal ho pustit.

„Ta je moje!“ Zachoval jsem se jako vyhladovělý upír. Jeho to zřejmě vyděsilo. Shodil mě z něho a postavil se.

„Klid! Vezmu si jinou,“ řekl pobaveně a odešel pryč. Musel jsem uznat, že je rozumný. Podíval jsem se na dívku a ta se stále třásla strachem. Pousmál jsem se.

„Prosím,“ zašeptala a její oči se zalily slzami. Rychle jsem byl u ní. Pokusila se couvnout, ale narazila do zdi. Strach z ní přímo sálal. „Prosím.“

„Nepros,“ procedil jsem skrz zuby. Poplašeně se na mě dívala a po tvářích jí začaly stékat slzy. Ona plakala. Plakala, protože měla strach, měla strach ze mě.

„Ne, pššt, je to dobré, já ti neublížím. Neplač,“ řekl jsem ustrašeně a ona se rozplakala úplně. Odstoupil jsem od ní a ona se sesunula na zem. Objala si kolena a schovala si hlavu. Nevěděl jsem, co jsem udělal. Proč stále pláče? Má být šťastná. Klekl jsem si před ní a přemýšlel jak jí utěšit.

„Neplač,“ řekl jsem smutně a ona ke mně zvedla oči. Byly plné slz. Najednou se ke mně přiblížila nebezpečně blízko.

„Dej mi pusu,“ zašeptala a přitiskla své rty na mé.

____________________________________

Malý oddech od Tiger Fortune...