


13.01.2011 [21:00], MisaBells, Povídky jednorázové, komentováno 27×, zobrazeno 5380×

Vím, že jsem už asi osmá, ale nedalo mi to. Chtěla jsem si to alespoň jednou zkusit a napsat něco, co nemá 10 kapitol po čtyřech stránkách. Zda se mi to povedlo, to už nechám na vás.
Drabble
Myšlenka na něj mi uvízla v hlavě. Nedala se odehnat. Tak silná a emotivní. On byl tím pravým. Tím, kdo se vtiskne do srdcí a duší. Moje srdce při vzpomínce na něj radostně plesalo.
Byl tam s ní. S obyčejnou dívkou. Prototypem lidství. Oni dva – každý jiný a přesto spolu. Objetí, pohledy, úsměvy…
„Jak ses vyspala?“ Manžel. Jeho pohled je podezíravý. Kývám. Dívám se zasněným pohledem na počítač. Ano. Napíšu si to, a tak zůstanou se mnou.
Píšu a čas běží. Den, týden, měsíc…
„Steph, copak to píšeš?“ zajímá se Pancho a nakukuje mi přes rameno.
„Stmívání,“ vzdychám zasněně odpověď.
4) qisca (13.01.2011 21:09)
líbí, líbí se mi to a moc
dobrá práce
2) Hanetka (13.01.2011 21:04)
Co to zase píšeš? Tak to slýchám taky,
jenže za to nemám jak Steph peněz mraky...
Míšo, klobouk dolů, senzace!
1) Anna43474 (13.01.2011 21:03)
A takhle nějak to bylo...
Tobě téže a zaslouženě TKSATVO
7) Karolka (13.01.2011 21:17)
Víš, co si myslím? Přesně u něčeho takového se ukáže míra postižení. A u mě - jsem v tom pořád až po uši. Neodvolatelně. Přesně vystihuješ to To, co nás okouzlilo, co nás nutí psát a číst. On a zase on, v různých podobách, pod různými jmény. Píšeme a čteme, jen aby ten příběh nikdy neskončil.
)
Mám radost, že jsou nás mraky. Že neblázním sama.
Sto slov. Esence emocí a myšlenek. Čeká mě to taky? Najdu ho? Jeho?
A dokud se neobjeví, budeme o něm snít. Budeme o něm psát. Budeme o něm číst.
Bylo to nádherné a osobní. Děkuji.
(Můj pokus napsat komentář o sto slovech. Snad ti udělá radost. Tato závorka se nepočítá.