29.04.2012 [22:15], sfinga, Povídky jednorázové, komentováno 47×, zobrazeno 7354×

Je podvečer třicátého dubna a do Forks se slétají čarodějnice, bosorky, ježibaby a jiné povětřice.

Sfinga a MisaBells varují: Nejíst, nepít a předem vyčůrat.

Upozornění: Podobnost našich kamarádek s postavami v povídce je čistě "náhodná".

Čarodějnický slet ve Forks

Stmívalo se a vzduch voněl jarem. I nebe nad věčně uplakaným Forks se umoudřilo a slibovalo, že dneska ani nekápne. Jak by taky káplo, když se tu sešla ta největší čarodějnická elita. Dnes to vypukne. Svátek všech ježibab, čarodějnic, mágů a ostatní magické havěti. Celosvětový slet se letos konal tady. Bylo to díky faktu, že okolí bylo přímo prosáklé nadpřirozenem. Kdo kdy taky slyšel, aby se někde jinde kamarádili vlkodlaci s upíry, že?

Bella nic z toho netušila a ve svém pokoji si malovala poklidné rande se svým upírem. Najednou se zablesklo a před ní stála osůbka. Oč byla menší, o to byla prostorově výraznější.  V jedné ruce držela zlomený koště a nadávala jak špaček.

„U Merlinovejch gatí, já se na to vykašlu, to je poslední koště. Himlhergotdonerwetterkrucajselement, já zase přibrala.“

Naštvaně kecla na podlahu, stáhla z ramena zvíře, které vzdáleně připomínalo kočku, ale víc malou pumu, pohladila to po hlavě a zaševelila do pravého ucha.

„Tady agentka 00, hlásím, přistání neproběhlo hladce… nemám koště,“ dodala zlomeně.

Kočka zívla a najednou byl slyšet něčí hlas. „Zůstaň na místě, posíláme četu s dubovou násadou,“promluvilo zvíře lidskou řečí.

„Hele, a co ten vysavač? Nemohl by bejt? Je naprosto spolehlivej, proti černý magii ho ošetřil sám Sirius Black,“ zakňourala.

V kočičím uchu zapraskalo a šelmě se vyboulily oči.

„Nepovoluje se. Kdo by za tebou tahal elektrickou šňůru?“

„A jsem v p… pytli,“ ulevila si ta osůbka.

„Co… co… seš zač?“ vykoktala ze sebe Bella, která by bledostí mohla směle konkurovat všem Cullenům.

„Ježibaba Sfinguše přece,“ odfrkla si ta malá. „Angela ti to neřekla? Zařídila to u tebe, nebo ne?“

„Co měla zařídit?“ zeptala se vyjeveně Bella.

„No, že se letos startuje od vás. Myslím ten let na košťatech. Máš příhodný arkýřový okno, tak proto.“

Bella si promnula oči, a pak ještě jednou, protože ta osoba nezmizela, jak měla.

„Let na košťatech?“ nechápala. Ježibaba Sfinguše zakoulela velkýma očima, jako před chvílí kočka v její náruči, a vypustila z pusy dlouhý povzdech.

„Ona ti to neřekla, co? Ach jo, to je teda informační centrála…“ brblala a zkusila přiložit dva konce koštěte k sobě, aby jej spravila.

„Angela v tom jede taky?“ kníkla Bella.

„Samomerlin. Ona teda ještě nemá letecké osvědčení, ale v duchu je prý s námi,“ vysvětlila Sfinguše a nervózně vykoukla z okna. Na čisté obloze se zablesklo, místo hromu se ozvalo tupé lup a na parapetu okna sedělo cosi hubeného, dlouhého a šokovaného.

„Je tohle konečně arkýř?“ kníklo to.

„Tohle je parapet, arkýř je zvenku,“ odvětila Sfinguše.

„Sakra, zase vedle… no, ale lepší jak vloni, to jsem letěla do La Push, páč jsem si myslela, že je arkýř jeden z těch vlků.“ To stvoření zaklinkalo nohama a ošilo se. „Hele, tahle je nová?“ zajímala se, když spatřila Bellu.

„Ne, jen je na špatném místě. Angela to pohnojila,“ vysvětlila Sfinguše. „A ty mi řekni, jaký to vloni bylo, protože já se sekla u Hanet na sušenkách. V posledním roce nic jinýho s Linferýnou nepekly…“ dodala.

„No, hele, raději nemluvit. Vlítla jsem tam, jo? Kočka mi nějak blbla, pak jsem ztratila GPS data a tak, jo? No a já s ní švihla do křoví, jo? A on tam pes!“ vyhrkla a zakoulela očima jak sůva. „Fááákt takhle velkej a vrčel na mě!“

„Nebyl to vlkodlak?“ znejistěla Sfinguše.

„Asi. No a já byla úplně bez kočky, děs… ale hele!“ zajásalo stvoření, které nemělo ani špetku slušnosti, aby se představilo. „Mám novinku! Netopejr na krk! Tady dole to… ehm… zmáčkneš, jo? A můžeš mluvit. A má to i rádio!“ chlubila se.

„No, pěkný!“ chválila uchvácená Sfinguše.

„Říkám mu Edwarde,“ zrudlo vyžle a Bella se namíchla.

„Edward není netopýr!“ obořila se na ni. Stvoření natáhlo krk a zamračilo se.

„Jakej Edward? Hele! Ty seš ta Swanová s těma ušima?“ zajímalo se.

Sfinguše si jen povzdechla.

„Ona je trochu to… jiná… nevšímej si ji. Ale pokud ti můžu radit, jdi odtud. Zdržíme se jen chvíli, pak ti to tu vrátíme, neboj, Bello,“ ujišťovala ji.

„Jo, kšic, nebo z tebe udělám krávu,“ přitakávala vyžle na okně.

„Ty neumíš krávu, pamatuješ?“ špitla k ní Sfinguše.

„Pamatuju, ale ona ne…“ hihňala se mladší čarodějnice. Za okny se opět zablesklo.

Se zábleskem se Bella konečně vzpamatovala.

„A dost! Okamžitě mi pořádně vysvětlíte, co se tu děje, nebo… nebo… na vás zavolám svýho tátu. A kdo ty seš…“ zašermovala prstem proti vyžleti, které jí blokovalo okno.

„Čarodějnice Mibelice zvaná Mibel,“ odsekla oslovená a protočila panenky. Pak začala pomalu vysvětlovat.

„Že jsou upíří, víš.“ Bella kývla.

„A vlkodlaci?“ nové kývnutí.

„No a jsou taky čarodějnice. Třicátého dubna slaví svou velkou noc. Každý rok jinde, podle toho, kde se to hodí. Letos je to u vás. Naše kamarádka Angela zjistila, že nejlepší startovací okno pro let košťat je ve tvém pokoji a slíbila, že to u tebe zařídí. Kolik je vlastně hodin?“ zeptala se najednou.

„Sedm,“ odpověděla automaticky Bella.

„Uáááá, tak to je jasný, my přiletěly dřív,“ zajásala Mibel. „Hele, nemáš bejt za hodinu někde jinde?“

„Nooo, mám rande se svým přítelem,“ začervenala se Bella.

„Tak je to jasný. Angela ti přičarovala rande, pokoj měl být prázdný a my bychom měli čistej luft.“

Než Bella stačila něco dalšího poznamenat, oknem do pokoje nakoukly dvě tváře.

„Opravárenská četa se hlásí, kde je to koště?“ zeptal se kluk s vlasy barvy rzi.

„Jé, Ronánků, ty máš dneska službu?“ zajásala Sfinguše a vrazila mu do ruky na dvě části přelomené koště.

„Neříkej mi, Ronánku,“ zamračil se zrzek a vytrhl ji koště z ruky. „Neville, podej mi tu dubovku,“ napřáhl ruku ke druhému klukovi.

Ten protáhl oknem novou, na první pohled bytelnou násadu a tak tak, že s ní nesrazil na zem Mibel.

„Dávej pozor, nemehlo,“ postěžovala si a oprašovala černou sukni se záplatami ve tvaru srdíček.

„Nejsem nemehlo,“ postěžoval si Neville. „Kdybych to bejval věděl, tak bysem sem bejval nechodil,“zafňukal. „Harry, Hermiona, Ginny a Cedrik budou na sletu jako vážení hosté a my jsme tu coby obyčejní poskoci.“

„Jů, Cedrika taky ukecali?“ vypískla Mibel.

„To je teda sexy čaroděj, kam se hrabe ten tvůj Edward,“ přidala se Sfinguše a ušklíbla se na Bellu, která se okamžitě urazila. Její Edward je přece nejkrásnější chlap. Hotový Vládce vesmíru.

„A taky dorazí Severus Snape,“ zaskřehotalo něco před oknem.  Ve výšce prvního patra se tam vznášela další čarodějnice. Na hlavě špičatý klobouk, kolem krku křišťálové kyvadlo, na rameni bílou sovu.

„Hanééét,“ zařvala Mibel a když čarodějnice přirazila k oknu, vtáhla ji i s koštětem dovnitř pokoje, ve kterém se pomalu nedalo hnout.

„Jé, ty máš nový koště, co je to za značku?“ ptala se obdivně Sfinguše.

„Temelínská střela, vzor 3000,“ pochlubila se Hanet.

„No, tak tomu já říkám fáro,“ uznale zakýval hlavou Ron a podal Sfinguši opravené koště.

„Hele, ale jestli zlomíš i tuhle násadu, tak tě prásknu Hermioně a ta ti předepíše dietu ze samejch sušenejch slimáků,“ pohrozil.

„Brrr,“ otřásla se Sfinguše.

„Udělám ti z toho jahodový koktejl, neboj,“ tišila ji Mibel.

„Neumíš jahodový koktejl,“ připomněla jí Sfinguše.

„Ale budu umět!“ bránila se malá čarodějka. „Hele, vono to tu je furt,“ prskla a ukázala na topornou Bellu.

„A co to je?“ zajímala se Hanet. Mibel se zhluboka nadýchla, ale Sfinguše ji předběhla: „To je Bella, co randí s Edwardem – upírem – ze sousedství.“

„Jo, ta ušatá, jo?“ vzpomněla si Hanet a Mibel se zachichotala, kdežto Sfin jen přežvykovala vlastní ret. „Jdu moc brzy, co? Předchází se mi sýček, mizera…“ brblala Hanet a zatřásla zvířetem, až v něm cosi zapraskalo.

„To já mám netopejra,“ chlubila se Mibel a jala se ukazovat novinku na trhu. Mezitím se Ron s Nevillem rozloučili a přislíbili účast na Roji, kde budou dělat číšníky.

„Nechcete odsud odejít?“ prosila Bella, Hanet si přestala prohlížet netopýra a skoukla ji varovným pohledem vševidoucí čarodějnice. „Pardon,“ kníkla automaticky Bella. Rána jak z děla shodila nic netušící Mibelici z okna.

„Pardon, pardon! Zamlžily se mi brejle, pardon!“ ječela hromádka černé látky. „Fakt soráč!“ pokračovala. Zvláštní bylo, že se z jedné kupy vyrojily dvě malé čarodějnice. Jedna měla úsměv od ucha k uchu, druhá zrzavé vlasy do všech stran a nakřivo brejličky.

„Vona za to fakt nemůže, já jí dala čaj a ta pára jí to zamlžila…“ omlouvala se ta menší, tmavovlasá s proužkatou ponožkou shrnutou ke kotníku.

„A to jste přiletěly na jednom koštěti?“ nevěřila Sfinguše.

„Si piš, šetříme životní prostředí… a Twilluši se pomotaly proutky, tak to trochu škytalo,“ vysvětlila zrzka.

„Madam Bosorová! Nežalujte,“ zaksichtila se Twilluše. „Naroste vám místo nosu rozhlasová trubka!“ Madam Bosorová se chytila za nos a zakňučela strachy. Na rozdíl od Mibel, Twilluše kouzla plně ovládala a nebála se je použít.

„Kdy je start?“ pokračovala ve výzvědách Twilluše.

„Za čtyřicet minut, podle hodin v pokoji,“ řekla Hanet.

„Tak dlouho, jo?“ frkla madam Bosorová a mávla hůlkou. Ručička na hodinách se přetočila o třicet minut dopředu. „Tohle jsem schopná vydržet.“

„Už zase? Jako loni?!“ mručela Sfinguše.

„Takže loni taky? A já žila celý rok s tím, že jsem přiletěla pozdě!“ vztekala se Mibel.

„Taky že jo. Rozbila se ti kočka, jsi říkala, ne?“ připomněla jí Sfinguše.

„To byl drobný dopilovatelný defekt materiálu,“ mrmlala Mibel.

„A stihnou to ty ostatní?“ strachovala se Hanet a vykláněla se z rozbitého okna.

„Neboooj, koukej, támhle letí Nebraska a na rameni má svýho draka a za ní Linferýna i s oběma kocourama. Jasně, ta aby nedoletěla, když dorazí její ctitel Severus. Teda, přísahám, jestli se budou muckat u vatry jako loni, asi potupně vrhnu,“ zašklebila se Sfinguše.

„Nepomlouvej,“ řekla přísně Hanet. „Si asi nepamatuju, o koho jsem zakopla u bludnýho kořene. V první chvíli jsem nevěděla, jestli víc lítají hadry z tebe, nebo chlupy z tvýho vlkodlačího mazlíka.“

„To myslíte Jacoba?“ vyjevila se Bella.

„Jacoba??? Remuse Lupina. Vlkodlačího profesůrka, co učí Obranu proti černý magii. Je do něj zamilovaná až na půdu.“

„Ukecaná Hanet,“ zamračila se Sfinguše. „Nechceš si radši dát Modruňkovici s Gytou, Esmé a Magrátou?“

„Nechci,“ odsekla Hanet. „Od loňska mě ještě nepřestala bolet hlava. Hele, lidský mládě, jestli mě zrak neklame, támhle si mašíruje ten tvůj upíří koloušek, tak mazej a nech nás odstartovat,“ houkla na Bellu.

„Jé, ten je krásnéj,“ zavzdychala Mibel. „Cééélej Cedrik.“

Bella zavrčela, ale najednou se ocitla ve vzduchu a než se nadála, letěla z okna směrem k Edwardovi. Za ní se ještě neslo Twillyno rozjařené Chytej, upíre. Konsternovaný Cullen ji popadl a odnášel do bezpečí.

A pokoj byl čarodějek.

Když se nad domem prohnalo ohromné hejno bílých sov, papoušíků, netopýrů a po ulici přibíhala jedna kočka za druhou, čarodějnice v pokoji začaly sborově hopsat a mávat. Do okna vyskočil černý kocour a proměnil se v Cedrika Diggoryho.

„Jéééžiš, ahoooj,“ rozplývala se Mibelice, až ji musely holky odtáhnout pryč. Cedrik se začervenal, upravil si límeček a nechal se obskakovat ostatními. Pověsily se fáborky, balonky a objevily se stánky s ležákem a párky. Každoroční slet mohl začít!

O deset minut později závod vypukl.

Krásný Cedrik Diggory, který se ujal startovací hůlky, v rychlosti ještě zopakoval pravidla.

„Dámy, nesrážet se z košťat, neházet jedna po druhé kočkama, nepoužívat omračovací kouzla. Chci čistý boj. Poletíte kolem Forks, směrem k La Push. Cíl je v Olympijském parku. Výmluvy typu „ztratila jsem GPS“ nezabírají, jasné?“

Ozvalo se sborové zamručení. Mibel se kroutila okolo svého košťátka jak žížala a házela očkem po Cedrikovi tak dlouho, že propásla jeho: „Tři… dva… jedna… START!“

Závod začal. Jeho průběh není moc podstatný, protože nikdo neměl šanci předletět Temelínskou střelu řízenou Hanet.

Ta také byla v cíli, totiž u veliké vatry, první.

Jak by taky ne? Když se Linferýně kocouři začali na koštěti prát, ona se zřítila do koruny stromu a vyvázla jen s natrženou sukní a listím ve vlasech. Nebo Sfinguše? Jít na závod s novým koštětem? Kdo to kdy v Bradavicích a širokém okolí viděl?! Přehnala to s plynem a koště ji nasměrovalo přímo do okna protějšího domu. Už se neukázala, nejspíš se šla posílit modruňkovicí, jakmile zahlídla Magrátu. Nebrasčin drak si kejchnul, vypustil oblak dýmu, jeho paní ztratila orientaci a zřítila se do jezera. Twillušina navigace selhala a madam Bosorová ji shodila – samozřejmě nechtěně – když se pokoušela vyhnout zmatené Mibelici, co se hnala do závodu se zpožděním. Madam Bosorová pak zamířila za ní a Hanet si jen tak tak obhájila titul Miss Rejdovánek!

Ale závodem slet jen začal.  Okolo velké vatry se motali čarodějové a čarodějky všech věkových a kouzelnických skupin, mezi nimi se proplétali prodavači se suvenýry, všude byly stánky s občerstvením a kouzelnickými pomůckami.

Cullenovi se raději nedostavili, zato smečka vlků z La Push si hrála na dozor. Ale opravdu jen hrála. Jacobovi masírovaly ego (a taky něco jiného) Maryblack s Empress, Madam Bosorová absolvovala kouzelnický souboj o Paula s čarodějkou Kam, které se pro její styl létání říkalo Kamikadze. Souboj skončil nerozhodně a tak si kouzlem klonissimo, vyčarovaly ještě jednoho Paula. Pod nohama se jim pletl kocour Ugly a prskal na všechno, co jen trochu připomínalo psa.

Snape se snažil tvářit důstojně, což mu dost dobře nešlo, protože mu na krku visela Linferýna a její dva kocouři Fred a George řádili se svými lidskými jmenovci. Mibel se konečně podařilo Cedricovi podstrčit nápoj lásky, na který dostala recept od Hermiony, a právě si omámeného jinocha odváděla do nejbližšího křoví a vyprávěla mu o jeho dvojčeti Edwardovi, kterého hodlá brzy navštívit, až se zbaví ušatice Swanové.

Prostě rej čarodějů a čarodějek měl nebývale vysokou úroveň. Skončil až s první kohoutím zakokrháním.

***

Ráno se Bella probudila ve své posteli a v první chvíli si myslela, že se jí to jen zdálo. Jenže když se pokusila vylézt z postele, zjistila, že jí bolí celý člověk a jisté partie má…ehm… citlivé.

I pro ni tahle noc byla magická.

Povídky od sfingy

Povídky od MisaBells

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

7)  dorianna (30.04.2012 01:17)

"chytej upíre" a "ta ušatá" mě dostaly do kolen

6)  maryblack (29.04.2012 23:34)

Holky tohle bylo mooooooc povedený!
A hlášky jako:„Temelínská střela, vzor 3000,“
„Jo, ta ušatá, jo?“ Bezvadný!!!
Nemusím ani psát jakou radost mi udělalo, že jsem mohla masírovat Jacoba, že ne? A je mi jedno, jestli to bylo jeho ego nebo... ehm, něco jiného. Holky jste úžasný a já se opravdu bavila. DÍKY!!!

5)  Empress (29.04.2012 23:15)

Milé kolegyne čarodejnické, to bola absolútna pecka
...Angela to pohnojila... prvý hlod čo ma dostal pod stôl
...Twillyno rozjařené Chytej, upíre...
Potom tá ...Temelínska strela...
A ja som si mohla siahnuť na Jacoba a namasírovať jeho „ego"!!!!!!!!!!...
Skrátka, páčilo veľmi !!! Ďakujem vám za super bosorácku poviedku

4)  Twilly (29.04.2012 23:14)

Umím čarovat Hele holky, a našla mě pak madam Bosorová, když mě sešupla z koštěte?

Co na mě zapůsobilo nejvíc? Asi Temelínská střela 3000 a taky všechno.

3)  LadySadness (29.04.2012 23:05)

no, a Angela sa tam pre istotu radšej neukázala, lebo ta pohnojila, ale ježibaby si to užili aj tak a Bella tiež
čo dodať - asi tak

2)  Andrea9435 (29.04.2012 22:51)

no baby úžasné dielko...
ja som nemohla už od začiatku...
ešte, že ste upozornili a na WC som bola pred tým, než som začala čítať...
a tou poslednou vetou ste ma už dorazili...

1)  Fanny (29.04.2012 22:35)

"Angela to pohnojila" a Linferýna se Snapem A už jsem šla pod stůl...

«   1 2 3