30.04.2013 [10:45], MisaBells, Povídky jednorázové, komentováno 43×, zobrazeno 6415×

TUDY K LOŇSKÉMU SLETU.

Zima byla, že by si jeden překousnul jazyk. Bella otočila knoflíkem na topení na maximum a přitáhla si ke krku rolák tak těsně, že skoro nemohla dýchat. Okno nenechala pro Edwarda otevřené, přestože slíbil, že jí přinese ohřívací dečku a celou ji do ní zabalí. Jenže ten mráz a ledový vzduch nedokázaly přimět Bellu, aby to okno otevřela. Až tu bude, prozvoní ji a společně najdou jiný způsob jak vyprodukovat teplo. Můžou se třeba pohádat, nebo tak nějak. Odtáhla se od topení a chystala si přehodit přes ramena deku, když se ozvalo hlasitě buch a okenní tabulky se roztřásly. Bella s hrůzou vytřeštila oči.

Ksicht přilepený na okně na ni bulvil stejně vyděšeně, jako ona předtím. Bella automaticky couvla ke dveřím, když se klička na okně sama otočila a ta protáhlá tvář padla nosem přímo do chlupů koberce.

„Au,“ zahuhlalo to do země a nejdřív to pohnulo nohami v dlouhých špičatých krpálech, pak prsty u rukou – ozvalo se nepatrné cinknutí, když z nich odpadaly malé rampouchy a po cestě do sebe narazily – a nakonec vztyčila zadek. Hekla do koberce a převrátila se na bok jak chcíplý kůň.

Jakmile to chmátlo po svém boku a zvedlo černou sošku, která – jak Bella už nechtěně jednou zjistila – byla nejspíš nedávno ještě kočka s anténou, stvoření zaklelo a Bella s ním.

„To jako fakt?! Zase?! Podruhý?!“ vřeštěla celá hysterická. Sfinguše zvedla pobitou tvář a vycenila zuby s očividně zející dírou mezi nimi.

„No jo, zafe fsem prga!“ zajásala nad skutečností, že dorazila jako první.

„A já jsem zase u toho,“ vzdychla Bella.

„Můžu si u febe rofmrafit kofku? V tom nefase fenku jí famrfly obfody… a moje koftě… no, fšak fíš…“ huhlala a hledala přitom vyražený zub. Bella nejistě kývla. Sfinguše chňapla kočku za ucho a za ocas a nemilosrdně trhla rukama od sebe. V kočce zapraskalo a natáhla se. Byla odložena na topení, zatímco se čarodějnice rozhlížela kolem sebe. „Moc fif to tu teda od minufe nevyfperkovala,“ huhňala bez zubu, který nenašla.

„Mám novou kytku,“ hlesla Bella a ukázala na hromadu hlíny vedle Sfinguše.

„Upf, pafdon… Hefe, nepofkafa fi tu můj fub? Někfe tu mufí lefet…“ brblala dál, ale Bella neměla nejmenší tušení, co říká.

„Huááá!“ zajásala najednou Sfinguše, až Isabella rozhodila ruce, nohy, oči, uši, jak se lekla. Čarodějnice několikrát spokojeně mlaskla, když ho nacpala zpět do pusy a na nebohou Bellu se mile zazubila – teď už mohla. „Takže,“ vyslovila zřetelně a zakmitala radostně ušima. „Kytku, jo? Hm…“ chválila ji a hrabala hromádku hlíny stranou. „A máš tu i teploučko, kdybys nevětrala…“ A zavřela jediným pohybem ruky okno.

„Uáu!“ zaječel pisklavý hlas z druhé strany a doplnila to tupá rána ozývající se zespoda. Čarodějnice se při tom zvuku přikrčila, a jakmile k ní doběhla vyděšená Bella – co kdyby to byl Edward?! – a obě vykoukly ven, vystřelilo k nim zelené světlo. „Kup si nový brejle, ježibabo! Blikám na tebe od Weberů jak sůva a ty mi zavřeš před nosem!“ ječela dole další známá tvář. Vedle ní se ve sněhu válely dvě zrzavé koule, větší než loni.

„Ahoooj, Linferýnooo!“ zahlaholila Sfinguše a nenápadně na topení chmatala po kočce, aby vyslala esoesku, že tu má šílenou čarodějnici, co jí jde po krku. „Teda ale pouštět na mě kletby, to jsi fááákt nemusela!“ durdila se, když si vzpomněla na zelený paprsek. „To tě Severus učí pěkný věci!“

Linferýna nakopla loňský model Smetáku a s hlasitým prskáním proutků vyletěla k nim. Sfinguše zatím zalarmovala opraváře: „Tady agentka 00, hlásím, přistání neproběhlo hladce… nemám koště,“ vzdychla a dodala: „Zase, mno…“

„Zůstaň na místě, posíláme četu s ocelovou násadou, protože s tebou je ta spotřeba fakt děsná… udělej si znovu papíry, Sfin!“ ozvalo se v kočce.

„Ronánku?!“ zajásala a v kočce se ozval obsazovací tón. Linferýna smíchy málem spadla z parapetu, než si všimla Belly.

„Co to toto?“ prskla směrem k ní.

„Toto je Bella. Loni tu taky byla, pamatuješ?“ vysvětlila Sfinguše. Linferýna se zavrtěla na parapetu, aby měla lepší a měkčí seskok a zavrtěla střapatou hlavou: „Co jsi říkala?“ křikla. Oči se jí rozzářily v náhlém uchvácení. K oknu se přiřítil Drak. Bella začala šíleně ječet až si Sfinguše zacpala uši. Zato Linferýna se vrhla ke zvířeti a podrbala ho na bradičce.

„Ňuňu, puťu,“ šišlala na obludu.

„Já bych to nedělala, on to nemá rád,“ ozvalo se ze zad draka, ale Linferýna nereagovala. „Slyšíš? Nedrbej ho, nemá to rád…“ opakovala čarodějnice v mafiánském klobouku se samopalem na zádech. „Jsi hluchá, Linferýno?“ křikla La Bavetta z Nebrasky, zvaná – kvůli lepší výslovnosti - Neb. Za ní se objevila rozcuchaná hlava.

„To víš, že je. Má ucpávky!“ vydechla Sfinguše. „Jé, tys přivezla Amishulínu!“ dodala nadšeně. Amishulína se s heknutím svalila ze zad draka a oknem se protáhla jen tak-tak.

„Nechápu, proč ta okna jsou rok od roku menší a menší,“ prskala, když se konečně svalila na velkou postel.

„Jestli to nebude tím, že TY jsi letos jinak prostorově to… ehm, řešená…“ usmála se Neb. „Ale ty můžeš! Ty jsi těhule!“ dodala spěšně, když Amishulína začala nabírat rubínový odstín a od uší jí šly obláčky kouře. Sfinguše si nejistě přešlápla na místě, když viděla, že Linferýna ani nezaznamenala další čarodějnici a dál provokuje draka. Klepla ji přes prsty.

„Co je?!“ kvíkla Linferýna polekaně.

„Nehlaď ho,“ zopakovala Neb, když se ujistila, že je Amishulína opět v přírodní barvě.

„CO?“ zaškaredila se Linferýna. „Já tě neslyším, mám ucpávky!“ Sfinguše se plácla do čela.

„Bachááááá!“ neslo se vzduchem zděšeně. Drak frkl obláček kouře a máchl křídly, že z okolních stromů opadalo jehličí. Kolem arkýře se mihl černý stín a z hlavy se po další nepěkně znějící ráně začalo cosi sesouvat. Nad oknem se objevily nejdřív proužkaté ponožky – jedna shrnutá ke kotníkům- pak puntíkaté kalhoty a následně kus černé látky.

„Nedívejte se! Nedívejte se!“ ječela osoba za přehozem.

„Twilluše?“ pronesly nevěřícně Linferýna se Sfinguší. „Odhalování na veřejnosti je zakázané i pro čarodějnice!“ hihňala se její prekérní situaci Linferýna.

„Pouštím!“ zasmál se zeshora rozverný hlásek a Twilluše se mihla kolem okna směrem dolů. Následovala rozčepýřená hnědá kštice a vytlemený ksicht. Bella se ani tentokrát nepodivila, protože i tuhle poznala osobně. Tahle jí říkala ušatá… Metelice, nebo tak nějak.

„Mibel!“ Sfinguše si poskočila radostí a Linferýna k ní natahovala ruce, aby jí pomohla dolů, když se nad ní kdosi škodolibě zasmál a Mibelice letěla střemhlav za Twilluší.

„Uhni, nevidím…“ hihňala se madam Bosorová. „No čáááu, vrány!“ pozdravila ježibaby v okně. „Hele, co ty tu zase?“ frkla, když si všimla Belly. Ta opět poslušně odcouvala ke dveřím.

„Letos trojka?“ vysmívala se jí Neb, když se vrátila se svým mazlíčkem. Na dveře pokoje se v ten samý moment ozvalo líné klepání. Bella uskočila a klika cvakla.

„U lavice dítě stálo…“ řekla nepřirozeně basovým hlasem osoba za dveřmi. „Zplna hrdla - a dál si to nepamatuju,“ dodalo to.

„Křičelo,“ napověděla tomu Amishulína. „Mám to doma. Furt to řve…“ posteskla si.

„A to si pořizuješ další?“ nechápala ji madam Bosorová.

„Zkazila jsi mi nástup!“ štěkla do toho čarodějnice s křišťálem okolo krku a bílou sovou na rameni.

„Hanet!“ zařval za ní dvojhlas a k zemi se skácely tři ježibaby. Mibelice a Twilluše musely po schodech, protože celé okno zabíral Drak.

„Je osm,“ kníkla Bella v naději, že zmizí. Šest párů očí na ni nevěřícně upřelo zrak.

„To tu bude jako každý rok, nebo co?“ frkla Mibelice, pak se vilně usmála. „Hele, přijde Edward?“

Twilluše ji neomaleně dala herdu do zad: „Nevzala sis náááhodou před měsícem Cedrika, ha?“ Mibel si nahodila vykloubené rameno a vyplázla na ni jazyk.

„Neperte se. A ty mi řekni, kde máš Temelín,“ zajímala se Neb.

„Dole v kumbále, páč někdo svým velkým zadkem zatarasil vjezd,“ frkla Hanet.

„No dovol!“ obořila se Neb s Amishulínou.

„Myslím, že myslela Draka,“ kuňkla Twilluše.

„Ňáká chytrá, poslyš…“bránila draka Neb.

„Kdo sem ještě přijde?“ zajímala se Bella.

„Drahý zajíčku Ušáčku, sbal si svých pár švestek a jdi Edovi naproti, nebo ti to loni nestačilo?“ připomněla jí Hanet. Twilluše se hrdě vyprsila, když si vzpomněla na ten luxusně provedený vyhazov z okna.

„Já na ni dupnu, můžu?“ nadchla se Linferýna a ukázala nové boty.

„Téééda, ty jsou ale kouzelný!“ rozplývala se Sfinguše.

„Jak to víš?“ mrmlala Linferýna. „Jak to ví?“ obrátila se k ostatním. Mibelice jen zívla.

„Nudíme tě?“ frkla madam Bosorová.

„Ne, jen čekám…“ zívla nanovo.

„Na co?“ zajímal se kdosi v davu.

„Na start,“ ksichtila se Mibelice.

„Ajo, hele, ale kde máš koště?“ uvědomila si Sfinguše. „Taky v kumbále?“

„Hm… ale doma… jsem dostala zákaz…“ zakoulela Mibelice očima.

„Tebe chytli?“ zahihňala se Hanet.

„Tak nějak.“

„Kolik ti dali?“

„Dvě stě,“ frkla Mibelice.

„Peněz?“ divila se Sfinguše.

„Let!“ práskla Twilluše a lámala se v pase smíchy.

„Že tys zase byla vulgární??“ zeptala se jasnozřivě Amishulína z postele. „Už nesčetněkrát jsem ti říkala, že zvednutý prostředníček není pozdrav letectva!“ Mibelice se kousla do tváří a sklopila uši.

„Uhni… no tak uhni, obludo!“ ozvalo se do toho od okna, ve kterém stále zacláněl drak. „ No, tak když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým: Caput Draconis.“

Drak v tu ránu zcepeněl, Neb jen tak-tak seskočila na střechu, když zmizel z dohledu a o vteřinu později se ozvala mohutná rána, až nábytek v okně zadrnčel.

„U všech jednorožců, cos mi to provedl s mazlíkem?“ vyděsila se Neb a napřáhla samopal na blonďatou hlavu, která zvědavě koukala dovnitř.

„Klid, Neb, za chvíli se probere,“ pronesl štíhlý a velmi pohledný mladík s platinovým hárem, který se svižně protáhl do pokoje. Zkoumavým pohledem přejel po postavě zkamenělé Belly a asi ji neseznal dost atraktivní, protože odvrátil pohled a napřáhl ruku ke Sfinguši.

„Kde… kde je Ronánek?“ zeptala se rozpačitě a podala mu koště.

„Na ústředí, má službu do devíti a pak se přemístí na slet,“ řekl stručně a vyčaroval ocelovou násadu.

„Draco, tys něco provedl?“ zeptala se vyjevená Mibelice.

„Ne, proč?“ zeptal se a zaklekl ke koštěti.

„No, promiň, ale jediný dědic Malfoyů a dělá v opravárenské četě?“ dobírala si ho.

„A v tento významný den? Jak na to zareagoval Lucius?“ zeptala se stejně posměvačně vyladěná Hanet a hlasitě polkla. Starý Malfoy patři k vééélmi nebezpečným čarodějům a neradno se mu bylo stavět do cesty.

„Můj ctěný otec se právě nalévá značkovým koňakem na Ministerstvu a může mu být u koštěte, co dělá jeho nezdárný syn,“ odpověděl lakonicky Draco.

„Cožééé?“ ozvalo se z více hrdel.

„Hm, Draco ti chce asi říct, že po tom, co si začal s kouzelnicí Hvězdnou z Casiopei, byl jaksi… vyděděn,“ objasnila situaci Linferýna.

„To ti řekl Severus?“ sbírala drby Amishulína nadšeně.

„Ten se zrovna jí bude svě…“ nedořekl Draco, protože zachytil úpěnlivý pohled Sfinguše, která seděla vedle něj na zemi a podávala mu nářadí.

„Stejně to praskne,“ zašeptal tak tiše, že to slyšela jen ona.

Jen vyděšeně polknula a ohlédla se po načepýřené Linferýně.

„Tak jo, opraveno a dávej si pozor, kuličko, “rýpnul si mladý kouzelník, podal Sfinguši koště a pak se vyhoupl na parapet. „Jo a kmotr ti vzkazuje, že se potkáte u sedmé vatry přesně v deset,“ ušklíbl se a zmizel.

„Kmotr, jaký kmotr?“ zavrčela výhružně Linferýna a pomalu se blížila k roztřesené Sfinguši.

„Sirius, asi?“ hihňala se madam Bosorová.

„Kecá,“ vykřikl kdosi z přeplněného pokoje. Později se ukázalo, že to byla buď Amishulína, nebo Neb, ale nikdy jim nebyla prokázána vina.

„Lin…ferýnko, ne… nezlob se… ono… to… samo,“ plácala nesmysly Sfinguše a couvala z dosahu rozzuřené kamarádky.

„Takže je to pravda?“ ozvala se neprozřetelně Hanet a Linferýna se na ni otočila.

„Tys to věděla? Věděla a neřeklas mi nic? Tak já trávím celej rok u tebe, peču s tebou a ty mi ani nemůžeš říct… Kurva…“ odmlčela se. Ostatní najednou šíleně zajímala hromádka hlíny pod oknem, uši samozřejmě na nejvyšší volume a diktafonky zapnuté – tohle se nesmí zapomenout!

„Co?“ zapojila se do hovoru Bella. Začalo jí to zajímat. Tohle vypadalo na trojúhelník alá ona, Edward a Jacob.

„Říkal, žes mu vyházela všechny pohodlný hábity, nutila ho nosit bílý plášť a přerovnala laboratoř, takže nemůže nic najít, a…a…“ vyhrkla v obraně Sfinguše.

Linferýna vytáhla hůlku a namířila ji na nebohou Sfinguši. Přes rameno procedila: „Kluci, vemte si ji i tu její pumu.“ Kocouři však měli na práci jiné kuličky, než nevěrnou Sfinguši. V nastalém tichu se ozývalo jen jejich mlaskání a šišlání madam Bosorové: „Papkejte, kucí, papkejte, to jsou domácí játrové knedlíčky, no to víte, že jo… papejte…“

„Ehm,“ odkašlala si Neb, nedočkavá toho, co z tohohle vyleze.

„Co?“ nechytala se madam Bosorová. „Nekrmit?“ kníkla a dokázala tím to nejúžasnější – zastavila rozzuřenou Linferýnu.

„To si ještě vyřídíme,“ zavrčela čarodějnice ke Sfinguši a popadla svou Fukušimskou duhu za násadu. Ucpala si uši špunky, protlačila se okolo draka – ano, opět a zase byl napresovaný v okně vedle Neb, která se už zase uhnízdila mezi jeho křídly – a odletěla na protější střechu.

„Taky jste to musely tahat teď?“ brblala Twiluše a vyfoukla ohromnou, jedovatě zelenou bublinu ze žvýkačky. Mibelice neodolala a vrazila do balonku prst. Neodhadla to, a když guma okolo splaskla, zjistila, že jí Twilluše žužlá ukazováček a pekelně se mračí. Zkusila s ním cuknout, ale jen tím zapříčinila, že zakousnutá Twilluše poposkočila blíž k ní.

„Vemte si to někdo!“ hořekovala Mibel a znovu se zkusila vyprostit.

„Nemáš strkat prsty tam, kam nepatří,“ pošklebovala se jí Hanet.

„Tohle si někdo vyzvedne?“ hodila hlavou madam Bosorová k Belle. Sfinguše, opět uklidněná, že přežila bez újmy prozrazení jejího malého černého tajemství, pokrčila rameny a řekla: „Asi zase Edward, ne?“

„Jo?“ vydechla zasněně Mibelice a vzápětí zařvala bolestí, když ji Twilluše zákeřně kousla. „Teda ale, krucinálhergotfagotatakdále,“ mrmlala nejmladší čarodějnice a oči se jí leskly bolestí. Twilluše se jen spokojeně křenila, co jí zakousnuté zuby stačily.

Ve volném okně se objevila tvář.

„Edwarde!“ zajásala Bella a vrhla se k němu.

„Ježíšikriste!“ zaječel Edward a couvnul jakoby se k němu řítil rozzuřený Aro. Bella se nechápavě zamračila. Od kdy umí létat na koštěti? Do hlavy ji břinkl budík, a s hlasitým drnčením odskočil pod skříň.

„Jdeš od něho, ušáku, nebo mi selže hůlka!“ vrčela Mibelice a pravou rukou – byla levák, tak jí to moc nešlo – lovila v levé kapse.

„Fuj, nevytahuj ten klacek, nemám ráda klacky… no, vlastně… ne, tyhle dřevěný ne…“ mrmlala do marných pokusů Mibelice, madam Bosorová a ksichtila se, jako kdyby kousla do citronu.

„Pusť mě už, ať jí můžu proměnit v krávu!“ cukala Mibelice – ignorujíc požadavky kolegyně - prstem v Twillušině papulce. Ta jen zavrtěla hlavou. „Au, au, auuuuuu…“ pištěla Mibelice a Cedrik – to byl totiž on v tom okně – se vrhl drahé novomanželce na pomoc. Vytáhl z kapsy ohromné lízátko a Twilluši se zaleskly očiska.

„Mňam,“ vzdychla a vrhla se po cukru.

„Ty nejsi, Edward?!“ pronesla naprosto samozřejmou věc Bella.

„Postřeh,“ usmál se jeho dokonalý dvojník a přitáhl si zrůžovělou Mibelici do náruče. „Ten tvůj upír čeká dole, bojí se asi totiž draka. Mumlal něco o hořlavosti.“

„Můj Edward se ničeho nebojí,“ zamračila se Bella, ale dostalo se jí salvy smíchu.

„Ničeho, jen ohně a Nebin dráček se rozhodl, že si zkusí vypouštění ohníčku,“ vysvětlila madam Bosorová vykloněná z okna. „Doufám, že v tý boudě na dvoře jste neměli nic důležitýho, jaksi právě hoří… a tráva taky… a plot… a les… a… ne, tak to auto ještě, ááá, už taky…“ hihňala se škodolibě.

„Ježišmarjá, tátovy pruty,“ vykřikla Bella, vrhla se k oknu a sklidila další smích. Hořela totiž jenom kůlna a spíš nepatrně doutnala, protože se za ní krčily další čarodějnice, co bafaly dýmky a čudily vanilkové doutníky při dlouhém čekání na start. Rozverně Belle zamávaly, když ji uviděly a dotyčná málem vyskočila vzteky z okna. Podezření z pokuřování na veřejnosti padlo na Ambruli s Holdující Marihuaně Rekreačnovou, zkrácenou prostě na HMR. Dotyčná občas fušuje Hanet a Linferýně do řemesla, takže se obecně ví, že její koláčky vyluzují úsměvy i na pohřbech. Nedoporučuje se proto ke konzumaci v rizikových situacích, jako je například již zmíněn pohřeb, setkání s láteřivou tchýní, při letu hodně vysoko, nebo dokonce v obydlených oblastech!

„Tak dost,“ zahřměl Edward, který se objevil mezi nimi a na poslední chvíli zachytil, aby to opravdu nevzala oknem ven. Jal se vyplašenou Bellu konejšit.

„Koukej, koloušku, jestli chcete, můžete se sletu zúčastnit, povolení dostali všichni upíři, jedna mudla se mezi vámi schová,“ pronesla Hanet. „Tady se za chvíli bude konat start, tak byste leda překáželi.“

Edward se kouknul na Bellu, a když pomalu přikývla, posadil si ji na záda, a vyskočil s ní z okna.

Ostatní čarodějnice se připravovaly na start.

„Já se tak těším! Letos se letí v pěti tisících nad zemí! Zmateme piloty dopravních letadel svými kreacemi a pak si zase hodíme kyčlí okolo vatry! To bude noc, juhů!“ jásala madam Bosorová.

„Moment, kde je Linferýna?“ podivil se Cedrik, který znal soutěživost jmenované. Vždyť si i vlasy dala ostříhat, aby jí při letu nepřekážely.

Sfinguše zrudla a upřeně pozorovala vzorek na linoeu.

„Tys jí to řekla? Tys jí to řekla a žiješ?“ podivil se Cedrik. „Holka, ty se nezdáš.“ Pronesl obdivně a Mibelice se zamračila. Její Cedrik!

„Miláčku, tak povolení jsem nevymámil. Průkazku prostě nevezu. Máš zákaz samostatného lítání, s tím nic nenaděláš,“ obrátil se Cedrik k manželce. Mibelice začala natahovat. Tolik se na dnešní let těšila. Ale její koutky se začaly stáčet nahoru, jakmile Cedrik prohodil, že s ním může letět v tandemu.

Letos byl start na soví zahoukání.

 

Startovní listina byla následující:

1. Bavetta z Nebrasky na Fly letce

2. Hanet na Temelínské střele 3000

3. Twilluše v tandemu s Madam Bosorovou na Červeném trpaslíku

4. Cedric Diggory v tandemu s Mibelicí na Zlatém šípu

5. Sfinguše na Nezmarovi

 

Uražená Linferýna se nedostavila, zbytek startovního pole je pro nás nedůležitý. Stejně jako průběh závodu. Podstatné je jen to, že letos opět zvítězila Hanet na Temelínské střele o délku koštěte před Cedrikem s Mibelicí, jelikož se novomanželka neustále otáčela za upířím přítelem Swanové a rozhazovala tím koordinovaný let svého nakrknutého muže.

 

Na planině v Olympijských horách hořelo už sedm ohňů. Ta největší, posvátná vatra uprostřed a šest zbývajících kolem ní. V bezpečné vzdálenosti od nich se rozkládaly stánky s občerstvením, kouzelnickými potřebami, knihami, oblečením a suvenýry. Mezi nimi korzovali čarodějové, čarodějky, vlkodlaci, upíři a inkubové, sukuby, víly a jiná havěť.

Nejvíce se jich tísnilo kolem Harryho Pottera, Edwarda Cullena a přilétnuvšího Cedrika Diggoryho, kteří s neskrývanou chutí dávali autogramy. Čarodějky to také zkusily u Draca Malfoye, ale jeho ochránkyně Hvězdná z Casiopei kolem něj vyčarovala ochranný kruh, takže si ani neškrtly.

Sfinguše se obezřetně pomalu plížila kolem a očička za skly brýlí jí těkaly ze strany na stranu. Vypadalo to na čistý vzduch. Hlasitě si oddechla, narovnala se, když v tom náhle…ááááá.

Něco špičatého ji tlačilo do krku. Linferýnina hůlka. Linferýna pomalu začala syčet zaříkadlo, které mělo odnést její nevěrnou kamarádku až do Volterry.

Jenže v tu chvíli i ona ucítila hrot hůlky na svém krku a zezadu se ozval sametově hluboký hlas, ze kterého se jí momentálně zvedal žaludek.

„Zkus to a cruciatus ti bude připadat jako pohlazení.“

„Proč, Severusi, co na ní vidíš?“ zeptala se a otočila se na toho nevěrníka.

Pokrčil jen rameny: „Zeptej se mě na něco jednoduššího.“

Linferýna ukryla svou hůlku do rukávu, napřáhla se a ubalila mu facku. Konsternovaný Severus se jen chytil na tvář.

„Znáš českou facku?!“ houkla na něj jízlivě svou jednodušší otázku. Okolo nich se ozval řev, tleskání a merlinví, co ještě. Linferýna hrdě vztyčila hlavu a odkráčela středem. Luxus zhroucení si chtěla dopřát až za nejbližší stromem. Jenže, než k tomu došlo, seskočil z nejvyšší větve upír jak malina. Vysoký, ramenatý, pusu od ucha k uchu.

„Ty máš teda páru děvče, nejsi poloupírka?“ usmál se na ní a jí se málem podlomily kolena. Jo, omamování mají upíři ve škole jako hlavní předmět. Linferýna se začervenala a zakmitala dlouhými řasami. Kdože to je Severus?

Emmett, neboť on to byl, dal této i dalším nocím zapomenout Linferýně na nevěrného Mistra lektvarů.

Poté, co utichl rozruch kolem profesora Snapea a ustrašené Sfinguše, se rozjela zábava do nejvyšších obrátek.

Hanet měla pravdu, že jedna mudla se na sletu schová. Bella nacházející se v náruči svého Edwarda, nasávala magickou atmosféru a jedním očkem pošilhávala po Cedricovi. V duchu ho srovnávala se svým upírem. Byť si byli oba mladíci podobni jako vejce vejci, vítězně z toho vycházel Edward. V očích Belly byl krásnější, dokonalejší a taky líp voněl. Remus Lupin a Sirius Black ve společnosti bandy pitomých klátících se paviánů – jak je označil Harry Potter – hopsali okolo žhnoucích ohňů. V nedalekém hloučku je sledovalo několik párů skleněných očí.

„Sice jsme zase nevyhrály, ale čert to vem,“ vzdychla zasněná madam Bosorová a kochala se výhledem na polonahé potácivé… ehm, indiány. Jeden na ni mrkl tak roztomile, až se jí zkroutily radostí špičky bot.

„Tebe si letos vezmu domů…“ zavrněla si pod obroučky madam Bosorová a stydlivě – na oko, samozřejmě, protože madam Bosorová byla lvice salónů – na něj zakmitala prstíky.

Twilluše obalená tunami cukrových výrobků jen zakoulela očima. Zda to bylo přejedením, nebo špatným hereckým výkonem přítelkyně, to se můžeme jen dohadovat. Ona sama měla zacíleno na kolouška. Tedy on to vlastně byl vlkodlak, ale táák sladce mladičký.

Lupin sice zpočátku fňukal nad nevěrnou Sfinguší, ale zanedlouho jste ho našli, jak se tulí k jediné Quileutské vlkodlačici. Poté co Bavetta z Nebrasky zjistila nepřítomnost Volterrských, nasedla na svého draka a ve společnosti čarodějnice Plyšule odlétly směr Itálie. Vypočítávat všechny páry zde nebudeme, ale hodně byste se divili; kdo s kým a jak.

Takže opět to bylo jako loni. Nedbalo se na živočišné druhy, každý si našel protějšek na dnešní magickou noc. I Carlisle Cullen, dokonce i sám Brumbál přimhouřili oči nad tou spouští.

Když poslední nepatrný plamínek zhasl, byla celá Brigáda noci už dávno pryč.

Tak zase za rok, upíři, vlkodlaci a ježibaby!

 

Ke Sfinguši Sfinze TUDY.

Ke mně kudy chcete...

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

«   1 2 3

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!