31.07.2011 [18:45], MisaBells, ze série 30 dní - babí léto, komentováno 25×, zobrazeno 4870×

DVACET DVA DNÍ

Zhluboka se nadechla a velmi pomalu vypustila vzduch z plic. Ležela na zádech a sledovala strop pokoje. Už hodinu byla vzhůru, ale neodvažovala se vyjít ven z pokoje. Určitě tam bude Edward. A bude chtít mluvit, jenže ona nechtěla. O čem asi? Masen měl pravdu. Po tomhle víkendu už ví. Včera ji Edward nechal nahlédnout do své hlavy, jenže ani za nic by nečekala, jak frustrující to pro ni bude. Nedokázala si představit, co všechno musí upír snášet, když randí s člověkem. Nejspíš to od počátku byl jen vzdušný zámek s mlžnou zahradou. Nikdy to nemělo dojít ke zdárnému konci. Jaký konec to vůbec měl být? Její smrt?

Vzpomněla si na Alicinu vizi a sevřelo se jí hrdlo. Co tu proboha dělá?!

„Dále,“ vyhrkla, když se ozvalo zaklepání na dveře. Přitáhla si peřinu ke krku a pomalu se posadila. Ve dveřích se objevila hlava s nejistým úsměvem. „Annie?“ hlesla Bella.

Anna jen zvedla ruku a krátce jí mávla. „Co se děje?“ zajímala se Bella a svraštila obočí. Anna se od ní držela po jejím pátečním příjezdu dál. Teď jen vytáhla ruce a ukázala jí notes s perem. Zvedla ukazováček, jako kdyby chtěla říct: Vydrž chvilku, a začala něco psát. Bella stihla sotva mrknout, když jí Anna ukázala svůj výtvor. Dobré ráno. Jak ti je?

„Proč nemluvíš?“ položila svou otázku Bella.

Nedýchám. Proto nemluvím. Nechci tě ohrozit, víš, oni neví, že tu jsem. Takhle to je pro tebe bezpečnější.

„Nemůžeš mluvit a zároveň nedýchat?“ Anna jen zavrtěla hlavou. „Co tě přimělo sem přijít, když jsi celý víkend byla odtažitá?“

Včera jsem vás slyšela. Omlouvám se, to ty upíří uši.

„Super, takže nás slyšeli i ostatní?“ Anna kývla. „A ty ses ho přišla zastat?“ Anna vypadala, že přemýšlí, ale nakonec se sklonila k boku a psala. Poměrně dlouho. Když skončila, podala notes Belle a posadila se u dveří na koberec.

Nechci se ho zastávat. A rozhodně nechci prudit s řečmi o tom, jak tě miluje a váží si tě. To doufám totiž víš, ale jde o to, že i já už ledasco vím. Vím, jaké to je být upírem a vím, co dokáže lidská krev udělat s kontrolou. Můžeme milovat toho člověka sebevíc, ale pak najednou prostě zvítězí to monstrum. Nemluvě o té děsné síle! Já tehdy Richardovi zlomila klíční kost. Naštěstí je poloupír, takže se dal během hodiny do pořádku. Netlač na to. Dej tomu čas, Bello. Bella vytrhla popsaný list a vztekle ho zmuchlala. Anna jí vytrhla blok a napsala jediné slovo: Paličáku!

„Není mi dvanáct, abych se s klukem vodila za ručičku,“ vrčela Bella.

Tak se tak přestaň ale chovat. Možná to potom dojde i jemu. Znám ho. Viděla jsem, jak dopadl, když jsi odešla. Co to s ním dělalo a jak se teď změnil. Je z jiného století, proboha! Anna na odpověď nečekala. Vystřelila z pokoje, jak žíznivá čára. Je z jiného století… Anna má pravdu. On prostě neumí být s holkou z dnešní doby.

Dokáže být trpělivá. Určitě jo. Naučí ho existovat v moderním světě.

„Bello? Mohu dál?“ Jako kdyby jí šel do rány, napadlo ji.

„Jo, můžeš.“ Vešel a zavřel za sebou dveře, než k ní vzhlédl. Propaloval ji pohledem. Pomalu vyrazil k ní, až se Belle rozbušilo srdce. Co to dělá?!

„Měla jsi pravdu,“ začal a – panebože on si sundal svetr?! „Slíbil jsem ti, že to uděláme. Tady, ve Forks, když se sem se mnou vrátíš. Ty jsi svou část dohody splnila,“ nadechl se a svlékl ze sebe košili. Belle vyschlo v hrdle a oči jí málem vyletěly z důlků. Poprvé ho viděla bez oblečení. „Teď je řada na mně. Chceš sex? Máš ho mít.“ Odepnul si pásek a jednou nohou si kleknul na postel. Když přitáhl i druhou, tyčil se nad Bellou, která bezděčně klesla k matraci v návalu šoku. „Chci se s tebou milovat. Teď hned,“ zašeptal a sklonil hlavu k té Bellině.

„Eee… počkej, Edwarde. Já… Nechci už.“ Zarazil se a svraštil čelo.

„Nechápu,“ hlesl.

„Taky jsem přemýšlela a… Byla to blbost. Taková malichernost. Dáme tomu čas, jo?“

„Proč? Dostaneš, co chceš.“

„Chci, abys byl ty šťastný,“ vzdychla.

„Tak buď ale šťastná ty, protože to mi stačí.“

„Jiné století,“ zamumlala si pro sebe konejšivě Bella a zatnula zuby. On je z jiného století, ber na to ohledy, je z jiného století…

„Co říkáš?“

„Nic,“ odsekla.

„Jaké jiné století?“ zeptal se a odtáhl se.

„Ty jsi jiné století. Půjdeme na to pomalu. Naučím tě chodit s holkou z moderní doby.“ Edward na ni chvíli nechápavě civěl, než zaklonil hlavu a rozesmál se. To jí dopálilo. „Co je tu k smíchu?!“

„Bello, já ale vím, jak se chodí s moderními dívkami.“

„Odkud, prosím tě? Z pornočasopisů?“ štěkla. Edwardův smích zmizel a nahradil ho kamenný výraz. „To jsem nechtěla, omlouvám se. Naštvalo mě, že se mi směješ.“ Nic neřekl. Jen vstal, oblékl si košili a chystal se odejít. „Edwarde, počkej, já… Fakt mě to mrzí…“ U dveří se zastavil.

„To je v pořádku, Bello. Nic se nestalo. Když tedy už nechceš sex… V kuchyni je čerstvý džus, jestli chceš.“

„Zlobíš se? Jasně, že se zlobíš… Edwarde, promluvme si o tom…“

„Proč? Pokaždé, když mi dva spolu o něčem mluvíme, skončí to špatně. A když nemluvíme, končí to ještě hůř. Ubližujeme jeden druhému…“ Poslední slova spíš zašeptal, ale Bella je přesto slyšela. Nebo si alespoň myslela, že slyšela.

Pak odešel a ona zůstala v pokoji sama. Ubližujeme jeden druhému… Nechtěla mu přece ubližovat! Miluje ho.

***

„To není fér,“ vztekala se Alice, když už to ráno potřetí prohrála v kartách. „Ten tvůj talisman mi způsobuje ohromné újmy,“ stěžovala si. Jasper se jen potutelně usmíval a znovu míchal karty.

„Například?“ vyzvídal pobaveně.

„Migrény,“ fňukla Alice. Odhodil karty a ve vteřině stál za ní a masíroval jí spánky.

„No páni…“ zavrněla blaženě. „Taky mi ten talisman způsobuje…“

„Nech mě hádat – prasklé koutky, že?“ vyhrkl rychle Jasper a chystal se přisát Alici ke rtům, když se ozvalo prásknutí dveří a obývákem se prohnal Edward.

„Tiky…“ hlesla a omluvně se na Jaspera usmála, než se vyřítila za Edwardem. V lese mu nadběhla. „Ahoj!“ křikla na něj z větve.

„Jdi pryč,“ zavrčel.

„Hm… To nebylo pěkný,“ kárala ho a seskočila dolů. „Špatná noc?“

„Špatný Edward,“ sykl a odkopnul větvičku. „Všechno dělám asi blbě. Chci… to je jedno…“

„Kvůli čemu se pořád hádáte?“

„Asi kvůli mně, jinak nevím. Ať udělám, co udělám, je to špatně.“

„Nebuď melodramatický!“

„Jak ti to jde s Majorem?“

„Neodbočuj, upíre,“ varovala ho Alice a zkřížila si ruce na prsou. Zvrátil oči v sloup a vzdychl. „Co jsi tedy udělal špatně?“

„Vlezl jsem jí do postele s nabídkou sexu.“

„Zešílel jsi?!“

„Chtěla to. Ještě večer mi vyčetla, že jsme spolu nespali a teď najednou nechce. Že prý jsem z jiné doby. Že mě to naučí. Pobavilo mě to. Zasmál jsem se a ona se naštvala. Ujistil jsem ji, že vím, jak se s holkami v dnešní době jedná a ona…“ Edward semknul rty do úzké linky.

„A ona?“ pobídla ho Alice. „No tak, Edwarde! Co ti na to řekla Bella?!“

„V podstatě že pochybuje, ledaže bych si to zjistil z časopisů o pornu.“

Alice jen sykla, jako kdyby ji někdo řízl do prstu. Tak tohle byla podpásovka. Znala Edwarda. Rozhodně nebyl sukničkář, ale taky ne světec. Měl několik upírek. A ty holky rozhodně neodcházely nespokojené. A Bella mu řekne tohle? Zamračila se.

„Nepřeháněj to, Alice,“ zaúpěl.

„Promiň, nechtěla jsem, abys to musel vidět v mojí hlavě… Jen jsem uvažovala.“

„Když se jí podíváš do budoucnosti, co vidíš?“ zeptal se tiše.

„Edwarde, já…“

„Jen to prosím udělej,“ pobídl ji. Zavřela oči a myslela na Bellu. Tak, jako už tolikrát, když chtěla něčeho ve svých vizích dosáhnout. Viděla, že si k snídani dá ten džus. Viděla, jaké oblečení si vybere… Viděla…

(Provazy deště – skupina černých plášťů – vila) Nemusela nic říkat. Jakmile se z nebe snesla první kapka, vyměnila si vyděšený pohled s Edwardem a oba se rozeběhli domů.

***

„Pane, telefon,“ kníkl hubený upír s podnosem v rukou. Aro vzal sluchátko a přiložil si jej k uchu.

„Co?“ štěkl do něj.

„Máme je, pane. Máme Whitlocka. Co s ním?“

„Co asi?! Dostaňte ho do tábora, krucinál! Za každou cenu!“ zařval až to v mobilu zapískalo.

„Ano, pane.“ Aro telefon vrátil na podtácek a skoro si radostně poskočil. Mají ho. Mají, mají, mají! Jakmile srovná tábor, zničí ho. Už se od něj nenechá svazovat nějakým pitomým slibem z dávné historie!

***

Vpadl do kuchyně ve chvíli, kdy Bella pila ze sklenice džus.

„Sbal se. Odjíždíš…“ vyhrkl.

„Edwarde, já chápu, že se zlobíš, ale prosím tě… Moc tě prosím, promluvme si o tom…“

„Bello, teď ne. Honem…“ pobídl ji netrpělivě.

„Edwarde, děje se něco?“

„Jdou sem. Přijdou v noci, možná ráno. Začíná pršet, Bello. Musím tě odtud dostat. Pak se můžeme hádat do nekonečna, ale teď mě prosím poslechni.“ Kývla a bez řečí se rozeběhla k jižnímu křídlu pro věci. Naházela je do tašky, kterou jí Edward vzal a nechala se skoro vynést před dům.

„Ach, Bello, je mi to tak líto…“ kuňkla Alice, když ji objímala.

„V pořádku, Alice… Určitě se uvidíme jindy,“ tišila ji Bella.

„Zavolám ti,“ vyhrkla Anna o dva metry dál a pevně stiskla Richardovu ruku.

„Jo, to zní skvěle.“

„Jdeme, Bello…“ naléhal Edward a otevřel jí dveře u spolujezdce.

„Edwarde, jak víš, že jim nejedeme naproti?“

„Protože je necítím.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  AMO (31.07.2011 21:48)

Haló... také trpím na migrény a často mi praskají koutky... také potřebuji masáž. Sakra, kde se takový kluci kupují

A Bella by zasloužila občas zbrojní pas na ústa. Tohle říct chlapovi... no potěš koště
Ale bude to dál bez hororu a bez napětí... jen náznaky. Já už se nechci víc bát. Pořád vize a moje nervy jsou napnuté

4)  SarkaS (31.07.2011 21:17)

Klepne mě, klepne mě, klepne mě... Fakt že jo, co ta holka dokáže vypustit z pusy to by jeden nevěřil. Mozek jí někde ve spánku vypadl ne? Ach jo... Ale ta chvilka Alice s Majorem, to bylo tak hezkýýý

3)  Bosorka (31.07.2011 21:14)

Bože můj, oba si tak navzájem ubližují, až je mi z toho smutno

2)  Nosska (31.07.2011 20:46)

Bojím se příštího dílu

1)  Fanny (31.07.2011 18:56)

Krásná, trochu usměvavá kaptiola, jen ten konec je cítit napětím...

«   1 2