14.12.2010 [18:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 21×, zobrazeno 5694×

Diskuze na téma kdo s koho je tady. Vybírá se jméno, spekuluje se o budoucnosti, koná se svatba (nečekejte bílé šaty a svatební pochod) a na závěr jdeme rodit. To je rychlost, co?

„Poslouchej, když jsi tak děsně inteligentní, mohlo bys nám laskavě říct, jestli jsi kluk, nebo holka?“ mluvil Emmett k Bellině břichu. Bella se jen tiše chichotala.

„Emmette, mám ti vyřídit… Mám pocit, že ti chce říct, že to neví, protože jaksi ještě nemělo možnost to s něčím srovnávat,“ smála se.

„Hmf… divný. Bello, co bys chtěla, aby to bylo?“ zajímal se Emmett dál.

„Emmette, dej pokoj,“ úpěla Rose a tlačila ho pryč.

„Já si jen povídám, ne?“ bránil se.

„Kam šel Edward?“ vyzvídal Jasper, když zachytil Belly pohled ke dveřím.

„To nevím. Možná šel za Jacobem domů a kují pikle, jak se miminka zbavit,“ hlesla. Edward se sice v její přítomnosti pokoušel tvářit, jako nevinnost sama, ale za jejími zády vymýšlel způsob, jak ji udržet naživu. Měla by mu být vděčná, ale ona sama se už smířila s tím, že pokud bude mít hodně moc štěstí, tak uvidí svoje dítě těsně před smrtí. Cítila, jak se v ní miminko neustále vrtí a je nespokojené, protože má míň a míň místa. Jacob ji před dvěma dny rozhodil. Rozhodil i zbytek rodiny a malé miminko v noci špatně spalo, takže Bella ráno zase zvracela. Možná, že se nálady její a dítěte prolínaly. Třeba to jen na drobečka sváděla a ve skutečnosti to bylo jen v ní.

„Edward by ti nikdy neublížil, to ale víš, že?“ šeptal Jasper a poslal jí trochu vyrovnaného klidu.

„Vždyť je to Edward, probůh!“ smála se Alice. Belle začaly téct slzy a tiše vzlykla.

„Nemusíš se o něj bát, postarám se o miminko, nebreč kvůli tomu,“ slibovala Rose a Bella na ni vzhlédla.

„Nebrečím kvůli tomu, ale protože máme hlad,“ vzlykla Bella a zkusila se usmát. Vstala a dovrávorala do kuchyně. Tam si to rozmyslela a místo toho si nalila sklenici vody. Po dvou locích ji vylila do dřezu a musela si sednout, protože jí rozbrněly nohy. „Ty mi dáváš, co se čertíš?“ šeptala k břichu. Měla pocit, že snad sedí na časované bombě. „Miláčku, zkus se protahovat trochu míň,“ skučela, když se jí dítě opřelo do žeber. Sykla, jakmile jí v hrudi lehce zapraskalo. „Zlobíš,“ vrčela a žaludek se jí zhoupnul. Bože, po kom to dítě je tak paličaté? Když ji přestalo brnět celé tělo, vstala od stolu a vrátila se do obýváku.

„Kde máš jídlo?“ durdila se Esmé.

„Rozmysleli jsme si to, dáme si něco potom. Jdu si lehnout,“ vzdychla Bella a upřela oči na ten Mount Everest, co vedl do patra.

„Chceš pomoct?“ nabídla se Rose.

„V pohodě, to zvládnu,“ usmála se Bella a nejraději by prokopla dveře, jak ji bolelo v zádech. Mimčo si vymyslelo nové záludné fígle?

„Kdyby něco, tak volej,“ vybídla ji Alice nejistě a vrátila se na gauč k Jasperovi.

„Cítil jsem z ní… Já nevím, ale takový divný…“ zvažoval Alicin manžel.

„Jak divný?“ nechápala ho.

„No, napětí a vztek a bolest…“

„Počkej, jako vážně?“ vyhrkla a vyměnila si s Rose pohled.

„Jo, ale teď je v pohodě. Asi si jen potřebovala lehnout,“ krotil je.

„Stejně bychom měli zavolat Edwardovi a Carlisleovi. Nelíbí se mi, že v domě není jediný doktor, jestli to má přijít. A hlavně, pokud to má být Belly poslední paličatost, tak ať si u toho je jeden z nich,“ vrčela Alice.

„Alice, tys nikdy nepřemýšlela nad dětmi?“ nechápala Rose.

„Pokud si nevzpomínáš, tak já si na svůj lidský život vůbec nepamatuju.“

„Ty bys chtě… No jasně, že se vůbec ptám,“ culil se omluvně Jazz na Rosalie.

„Rose je dítětem posedlá a sobecky se těší na to moje,“ ozval se od dveří rozzuřený Edward.

„Jak tohle můžeš říct?“ vřeštěla Rosalie.

„Vidím ti až do žaludku, sestřičko. Jak můžeš odpočítávat okamžik, kdy Bella zemře a ty se zmocníš jejího dítěte? To vážně nemáš srdce?“ vrčel.

„A ty se snad o to malé dokážeš postarat? Dívat se na něj, aniž by ti ji připomínalo?“

„A dost!“ utnula je Esmé. „Jste jak hyeny. Všichni. Sobci do jednoho. Pošlu na vás Stefana s Damonem a uvidíte.“

„Kde ti dva vůbec jsou?“ znejistěla Alice.

„Damon je nejspíš v pokoji pro hosty, protože tam je tma. Společnost mu dělá Louie, který se rozhodl vyhladovět a Stefan asi běhá někde venku. Nevím, nehlídám je,“ navigoval Jazz.

Alice s Rose se ještě pokoušely k Jasperově výroku něco říct, ale Edward je už neposlouchal. Vydal se k Belle. Vešel tiše do pokoje a našel ji rozvalenou přes celou postel. Oči měla sevřené a objímala si velké břicho. Když zavíral, dveře lehce cvakli a Bella se na něj otočila.

„Ahoj, krásko,“ zašeptal a přešel pokoj až k ní.

„No, o krásce silně pochybuju, ale ahoj.“

„Jak vám je?“

„Zkus si nosit na břiše deset kilo každý den a pak si pokecáme,“ zavrčela.

„Zase ti není dobře?“ znejistěl a Bella vzdychla.

„Promiň, ne, není. Před chvilkou si miminko vymyslelo nový záškodnický kousek. Dost nepříjemný a doufám, že ho nebude opakovat,“ skučela.

„Jaký? Co může být horší, než to brnění nohou, které vyhání Jaspera z pokoje?“

„Křeče v celém těle a hlavně v zádech. Jako kdyby mi tam bodlo jehlice. Asi výraz pro nesouhlas s tím, co udělám.“

„Jehlice? V zádech?“

„Jo, ale bylo to jen chvilku. Už je to dobrý. Jen doufám, že to nezopakuje.“

„Lásko, je možný, že to nebyl manýr našeho potomka,“ začal Edward opatrně a Bella svraštila nechápavě čelo.

„Jakože jsem si to vymyslela?“

„To rozhodně ne, ale mohlo jít o poslíčky,“ vzdychl. Poslíčci. Zpropadení hajzlíci, co upozorňují na brzký příchod dítěte. Slabé, nebo silné kontrakce. „Nevíš, jak miminko momentálně leží?“

„Jistěže vím. Opírá se mi nožičkou o žebra,“ vrčela a Edward jen zavřel smutně oči. „Co je?“

„Připravuje se.“

„No moment, ale já se ještě nechci připravovat!“

„Bello, tohle se nedá odložit.“

„Asi jsem to věděla,“ hlesla.

„Jak?“

„No… Měla jsem ten pocit, že to bude brzo. Přeci jen to je skoro měsíc, ale… Já se nestihla s nikým rozloučit. Charlie si pořád myslí, že mám salmonelu a Jacob…“ vzlykala a nakonec sykla.

„Není ti nic?“

„Zase,“ úpěla a omotala mu ruce kolem zápěstí, když k ní vztáhl ruku. Zatnula zuby a klouby na prstech jí zbělaly, jak je silou tiskla. Bylo to horší. Intenzivnější. „Edwarde, nemůžeme čekat na to, až začne někdo hysterčit, chápeš?“ řekla Bella a zvedla k němu prosebně oči. „Musíš nám pomoct. Oběma. Mně i miminku. Dostaň ho ze mě. Ještě dnes a nejlíp teď. Jsme připravení,“ rozhodla a myslela to smrtelně vážně. Cítila, že to je správně. Možná, že v tom mělo prsty dítě, ale Bella to neřešila. Jen Edward na ni koukal jako na zjevení. Až když se ozvalo další křupnutí a Bella sykla bolestí, probral se.

„Zavolám Carlisleovi a jsem tu hned,“ vyhrkl.

Klepání na dveře na sebe nenechalo dlouho čekat. „Co chceš, Rosalie? Jdeš se dívat?“ vrčel Edward.

„Jdu pomoct. Volali jsme za tebe, takže tu můžeš zůstat. Carlisle říkal, že přijede do dvaceti minut. Zvládnete to?“ zjišťovala.

„Rose, musíš se mi o ně postarat. O oba,“ prosila Bella.

„Postaráš se o nás sama. Nenechám tě umřít!“ vrčel Edward dál.

„Máš jméno, které bys pro ně chtěla?“ zajímalo Rosalie.

„Jasně, teď mysli na jméno!“ Edward byl vzteky bez sebe. Byl bezbranný. Nedokázal to zastavit.

„Chci jí jen ulevit!“ bránila se Rose.

„Napadl mě Edward pro kluka. Chci, aby to byl malý Edward,“ culila se Bella.

„Ne, prosím! Edward tu už je,“ úpěla Rose.

„Co proti Edwardovi máš,“ durdil se Edward.

„Bylo by vás tu moc.“

„Fajn, tak co třeba Masen?“ navrhla znovu Bella.

„Kam na ty jména chodíš? Do antikvariátu?“ šílela Rose.

„Mně se líbí!“ sykla Bella.

„Tak jo, fajn. Kluk bude Masen,“ vzdala to Rosalie.

„Nechci Masena,“ ozval se Edward. „Co Charlie?“

„Nic proti Bellině otci, ale to už raději Carlislea,“ oponovala mu Rose.

„A co Carlie?“ špitla Bella. „Jakože Charlie s Carlisleem dohromady?“

„Hele, to se mi líbí,“ culila se Rosalie. „A holka? Taky nějak smotáš babičky?“

„Ale jak? René a Esmé, Esré… Remé… Nesmé… Renesmé…“ hrála si s písmeny Bella.

„To poslední bylo hezký, ne?“ navrhl Edward. „Renesmé?“ Bella se spokojeně usmála.

„Carlie, nebo Renesmé,“ zopakovala zasněně Bella. „Edwarde?“

Rose Bellinu otázku pochopila a zdekovala se pryč. Když odešla, Edward vzal Bellu do náruče a schoulil si ji v objetí. „Postaráš se o miminko, že jo? Neuděláš žádnou kravinu, jak to umíš, že ne? Nesmíš ho tu nechat, rozumíš? Slib mi to. Přísahej,“ dožadovala se.

„Bello, postaráš se o miminko sama. Nevzdávej mi to pořád,“ prosil ji.

„Nevzdávám to, ale… Víš, nechci tam někde strašit s vědomím, že naše dítě tady trpí bez otcovské lásky. Rose se o ně postará, to vím, ale chci, aby měl alespoň jednoho z nás. Kdyby přišel o mámu. Nesmíš mu vzít tátu. Budeš mu o mně vyprávět, ano? A klidně můžeš i přikrášlovat, abych nebyla za blbečka, co padá a nechává sebou manipulovat a tak,“ zasmála se.

„Bello, nesmíš mi umřít,“ vzdychl Edward.

„Víš co? Uděláme obchod. Když přežiju, tak si tě vezmu.“

„No počkej, to se mi nelíbí.“

„Nebyl sis před chvílí ještě jistý, že to přežiju?“ dobírala si ho Bella.

„No a co když mi schválně utečeš?“

„Sakra… Zavolejte kněze!“ zakřičela Bella, co mohla a Edward se na ni smutně usmál.

„Už?“ ozval se ve dveřích Carlisle.

„Mizero, věděl jsi, že je v domě,“ vrčela Bella.

„Bella se rozhodla před porodem vdát,“ vysvětlil Edward Carlislemu a Bella zbledla.

„To myslíte vážně?“ divil se doktor.

„Ano,“ usmála se nakonec Bella a tentokrát spadla brada i Edwardovi. „No co?“

„Jsem tu hned,“ hlesl a zmizel.

„Super, takže mi zdrhl ještě před svatbou,“ mručela Bella a Carlisle se vytratil z pokoje, když se Edward vrátil. Posadil se k Belle a otevřel malý pytlíček.

„Pamatuješ si ho?“ usmál se a ona kývla. „Víš, už jednou jsem ti ho nabídl, ale tys mě odmítla, tak se nediv té nervozity, ale…“

„Ano, vezmu,“ přerušila ho Bella se smíchem.

„Bože, ona zabije i poslední zbytek romantiky,“ vřeštěla z přízemí Alice. Carlisle se vrátil do pokoje a sledoval ty dva. Tiše odříkal oddávací řeč, načež mu oba odsouhlasili, že dobrovolně a navěky. Rose s Emmettem jim půjčili snubní prstýnky a Edward s Bellou si dali první novomanželský polibek.

„Promiň, že to nebyla svatba snů,“ zašeptal jí do rtů.

„Ale, kde jsi na to přišel? Byla to svatba snů. Mně se to líbilo. Vyhnula jsem se Alicině mánii,“ smála se Bella, načež se zkroutila do klubíčka a zavrčela: „Fajn, prý ho to už nebaví a chce ven, myslím.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Twilly (10.02.2011 22:32)

Náááhodou, to byla moc krásná svadba, beruško, moc moc ... jdu dál

20)  sakraprace (21.12.2010 12:28)

Rose by pro dítě šla přes mrtvoly, ale svým způsobem se jí nedivím a Bella to nejspíš taky chápe a ví, že Rose se kdyžtak postará
Svatba se ti moc povedla, díkybohu, že je Alice upír a nemůže mít infarkt.

18)  sfinga (15.12.2010 20:37)

Mišáčku, to byla svatba, ááách. Ale napadá mě, neklepla z ní Alici pepka? Oki, miminko chce na svět a já pádím dál.

17)  MisaBells (15.12.2010 20:03)

Jéjej, já nezařadila 24 do série? To jsem tele! Děkuju Neb

14)  Nebraska (15.12.2010 13:56)

lady sadness: Míša neměla 24. kapitolu zařazenou do série, proto se neobjevovala. Už je to v pořádku, stačí tady kliknout na Předchozí kapitola

10)  krista81 (14.12.2010 23:57)

Dnešní kapitolka by byla strašně vtipná (hlavně Belliny poznámky), kdyby se Bella pořád nechystala umřít

Blesková svatba byla skvělá .
A teď tedy porod, snad půjde dobře a všichni to zvládnou.

Dalšího dílku se nemůžu dočkat

6)  Lenka326 (14.12.2010 20:14)

To teda opravdu byla rychlost, hotový fičák. Obdivuju Bellin smysl pro humor, když už jí musí být moc zle. A ještě se stihne jen tak mezi řečí vdát. Kdyby se nad tím vším nesnášel mrak strachu, že to nemusí přežít, bylo by to legrační. Pěkný dílek a moc držím palce, aby to zvládli, Bella, miminko, Edward i všichni ostatní a těším se pokračování.

4)  semiska (14.12.2010 19:58)

Téda, to byla mega rychlost ale bylo to moc pěkný. Bella mi sice malinko lezla na nervy s tím, že pořád říkala, že umírá... Sakra, měla by se vzchopit a věřit, že to zvládne, ne? Že ji Edward zachrání? Snad bude po porodu optimističtější

3)  BlackBeauty (14.12.2010 19:50)

já jsem pro přežití všech ... nemám ráda špatné konce ale jinak - moc napínavý dílek ...

1 2   »