15.12.2010 [19:15], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 17×, zobrazeno 2898×

Některé věci, co vám přijdou, jako banální se dokážou nepříjemně zvrtnout a pak... Prostě zůstanou jen oči pro pláč.

15+ a rozhodně nejde o sex!

Bella byla těhotná a on před tím utekl. Srab. Nic jiného. Jacob se napil tak silně, až mu pěna piva vystříkla nosem. Začal se dusit, ale lahev nepustil. Místo toho dopil zbytek a hodil ji do rohu pokoje k dalším takovým. Za ten týden, co tu byl zavřený a pil, se v rohu pokoje udělala už notná hromádka. Dnes to bylo teprve třetí pivo, ale jen mu to doplnilo hladinu alkoholu, kterou dokázal přes noc spálit. Nejhorší bylo, že vlčí geny v něm dokázaly spalovat až nepříjemně rychle. Měl vztek. Nejen na sebe, ale i na Bellu, že do toho dobrovolně šla. Vyhýbal se vlčí podobě kvůli Samovi. Nechtěl, aby o jejím těhotenství věděl dřív, než něco sám vymyslí.

Otevíral už čtvrtou lahev piva, když se mu do uší dostal řev brzdících pneumatik. Vykoukl s vypětím všech sil z okna a ztuhl. Lahev mu bezděčně vyklouzla z ruky. Neslyšel, co se před domem děje, jen viděl tátu, jak mluví s Charliem. Charlieho záda se otřásala a jeho ruce cosi vyprávěly. Mával s nimi a neustále do nich nořil tvář, která mu byla vzhledem k úhlu, kde Jacob stál, utajena. Jake vyvrávoral z pokoje a prošel domovními dveřmi. Zvuk skřípajícího dřeva přiměl Charlieho, aby se otočil.

Ta tvář rozhodně nepatřila náčelníkovi policie. Tohle byl zlomený muž s oteklým obličejem a zarudlýma očima.

„Bells,“ vydechl Jake a v nose ho pálilo. Charlie se nadechl, jako kdyby chtěl něco říct, ale zase to spolkl a jen trhavě přikývl. „Co je s ní?“

„Jacobe, pojď sem,“ požádal ho táta. Zavrtěl hlavou. Vždycky, když se Billy bál, že mu uteče, volal ho k sobě a držel za ruku. „Hochu, no tak. Musím ti něco říct. Pojď ke mně.“

„Co je s ní?“ zopakoval víc nahlas a vzlykl.

„Volal doktor Cullen. Bella…“ začal Charlie a znovu zabořil hlavu do dlaní a rozvzlykal se. Jeho nohy neměly šanci jej udržet. Sesunul se po dveřích vozu k zemi.

„Charlie, vstávej,“ prosil ho táta. „Jacobe, pomoz mi!“ Jenže Jacobovy nohy vrostly do země.

„Je pryč! Moje malá holčička je pryč,“ křičel Charlie a Jacob zavřel oči. Ne, tohle není pravda. Není. Ne. Před očima viděl Bellin usměvavý obličej. Viděl její hnědé vlasy rozevláté ve větru a rudou tvář, když ji někdo huboval. I tu malou vrásku mezi očima, když se vztekala; a to všechno teď bylo ztracené. Už nikdy to neuvidí. Ne, ne, ne!

„Kdy?“ hlesl Jacob a cítil, jak se mu kutálí obří slza po tváři.

„Včera,“ vzlykl Charlie. „Volal včera, že… Nemohli jí prý pomoct… Edward je… Moje dcera je pryč…“

„Jacobe, poslouchej mě. Jakeu!“ dožadoval se pozornosti Billy, když Jacob vztekle prorazil trám dveří. „Jacobe, jdi tam. Jdi!“ vybízel ho jeho otec.

„Ty bastardi ji zabili. Svině, a já nic neudělal. Nic!“ řval Jacob.

„Jdi,“ zašeptal Billy a Jake se rozeběhl k lesu. Nohy se mu motaly zoufalstvím a jediné, co ho na nich drželo, byl příslib pomsty. Hnal se lesem, okolí mu vytvářelo šedou šmouhu a od očí mu létaly slzy. I vlci pláčou. Přišel o ni. Vzdal to, vzdal se a… To on mohl za její smrt. Kdyby jí to vymluvil, nebo se vůbec neptal a něco udělal. Místo opíjení do polomrtva ji mohl zachránit.

Mezi stromy se objevila vila a postava sedící na schodech. Měla hlavu v dlaních jako před chvílí Charlie. Jacob se přeměnil, natáhl si šortky a vběhl před dům. Vrhl se po Edwardovi jako hladový lev. Povalil ho a uštědřil mu několik ran. Edward se nebránil.

„Nech ho!“ zařval hlas od dveří a čtyři silné ruce Jacoba odtáhly z nehybného Edwarda.

„Nechal jsi ji!“ ječel Jacob a zmítal se v Emmettově a Jasperově sevření.

„Nemohl s tím nic dělat!“ zastala se bratra Alice.

„Alice neviděla její budoucnost. Jak to mohla tušit?“ přidala se Rose.

„Nikdo za nic nemůže,“ klidnil to Carlisle. „Bella byla slabá. Ten jed jí vzal hodně síly a...“

„On za to může!“ trval si na svém Jacob.

„Ne, ani on. Edward dělal, co mohl,“ vrčela Rose.

„Dělal zatraceně málo!“ vřeštěl Jacob a do očí se mu opět navalila nová vlna slz. Nechal ji bez pomoci. To on mohl za to, co se stalo.

„Nikdo s tím nepočítal! Bella si sama řekla, kdy bude rodit. Jak jsme tohle mohli tušit?“ vzdychal Carlisle. Edward stále ležel na zádech, oči upíral do nebe a mlčel.

„Tak něco řekni, ty bastarde! Braň se!“ vybízel Jacob Edwarda. Tolik si přál chytit ho znovu pod krkem a zlomit mu vaz.

„Jacobe, Bella to chtěla sama,“ přerušila ho Alice a postavila se do jeho zorného pole. Jacob na ni nevěřícně zíral.

„Tohle přeci nemohla sama chtít! Nemohla být tak blbá!“

„Alice mluví pravdu,“ opřel se do něj Jazz. „Bella si to nenechala vymluvit.“

„To mě nezajímá! Porušili jste smlouvu!“ vrčel Jacob. „Mám právo vám urvat všem hlavy!“

„Udělej to, prosím,“ hlesl prvně Edward a posadil se. Všichni se k němu otočili.

„Edwarde! Nech toho! Přestaň s tím sebebičováním už! Snažil ses. Nešlo s tím nic dělat!“ vzdychla Rosalie.

„Jacob má pravdu, můžu za to.“

„Já tě zabiju,“ vrčel Jacob a znovu se pokusil vykroutit ze sevření.

„Udělej to,“ zopakoval Edward. „Ulev mi, protože oni to neudělají. Zabij mě a zbav mě těch výčitek, Jacobe.“

„Kašlu na tebe!“ štěkl Jacob. „Vyžer si to! I když bych ti nejraději rozpáral ksicht a vycpal tě uhlím, tohle je přesně ten trest pro takovýho sobce, jako jsi ty, parchante! Žij si s tím, žes‘ tomu nezabránil!“

„Jacobe, jak můžeš být tak krutý? Edward se snažil! Dělal, co mohl i nemohl! Ztratila moc krve,“ vydechla Alice.

„Kdyby jí nedovolil tu šílenost s těhotenstvím, nestalo by se to! A on to ví!“

„Já vím,“ zašeptal Edward a znovu zavrtěl hlavou.

„Teď si to tvoje, já vím, nech zarámovat. Tady máš následky!“

„Já vím,“ zopakoval Edward.

„Přestaňte! Oba!“ obořil se na ně Jasper. „Kdo tohle má vydržet? Jako kdyby tu bylo málo bolesti za poslední dny!“

„Jaspere, ty jsi taky hulvát!“ sykla na něj Rose.

„Proč? Je to pravda!“ bránil se.

„Nevidíš, že tě Edward potřebuje?“ vytkla mu.

„A co myslíš, že dělám? Ale tohle je i na můj dar moc. Jak mám někomu vnuknout klid, když sám jsem na prášky?“

„Ještě vy dva!“ ječel Jacob. „Chudáci upírci! Jděte do háje a vy dva mě okamžitě pusťte, ať mu můžu vyrvat vnitřnosti!“

„Před chvílí jsi ho chtěl nechat být, tak to udělej,“ vybízela ho Alice.

„Ne. Já to musím udělat. Musím pomstít Bellu a to, co jí provedl!“

„Proč ji nenecháte konečně odpočívat?“ sykla Rose. „Má na to nárok!“

„Chci ji vidět,“ odsekl Jacob a ve tvářích všech – kromě Edwarda – se objevil šok.

„Ne. Jsi rozčílený,“ utnul to Carlisle.

„Nezajímá mě to. Chci ji vidět.“

„Přijď zítra. Musíme ji připravit,“ odbyla to Alice.

„Čemu jsi nerozuměla, že to musím potřetí opakovat?“ vrčel vztekle Jacob.

„Jdi pryč, Blacku. Teď se to nehodí,“ řekl Emmett a nasměroval ho směrem od vily.

„Na to zapomeň. Pusťte mě za ní prostě!“

„Jacobe, neměl bys ji takhle vidět,“ tišila to najednou Rosalie.

Z domu se ozval dětský pláč a Jacob střelil pohledem po Edwardovi. Ten jen zatnul ruce v pěst a jeho tělo se viditelně napjalo.

„Edwarde, měl bys za ní jít. Pláče už od rána,“ vytkla mu Alice, ale Edward jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Už jdu,“ hlesl.

„Takže ta obluda to přežila? Vážně? Jste zvrácení!“ ječel Jacob. „Zabijte to! To, co se stalo Belle je stejně nejvíc vina toho monstra! Edwarda a té malé bestie!“

„Uklidni se a ovládej. Renesmé za to nemůže!“ sykla Rosalie.

„Ještě jste tomu dali jméno!“ štěkl Jake.

„Edwarde, jdi za dcerou. Hned!“ poručila Alice a upír se rezignovaně zvedl.

„Taky by si měl odpočinout. Prožil si peklo a Renesmé ho urguje celou dobu. Pořád jen táta, táta.“ Rosalie se sladce usmála.

„Jste nechutní,“ odfrkl si Jacob.

„Kdybys malou viděl, mluvil bys jinak,“ odpálkovala ho Alice.

„Jen mi ji ukažte,“ sykl Jake. Viděl se, jak mstu provádí sám. Za Bellu. Nikdo tu nebyl schopný to udělat, tak musí on.

„Na to zapomeň!“ rozčílil se konečně Edward. „Na dceru ani nesáhneš.“

„Najednou je to dcera? Nedávno jsi to chtěl zabít sám a teď je to dcera!“ štěkl Jacob. Edward ho tam však nechal a odešel. Jake viděl přes vitrínu do obývacího pokoje. Všiml si, jak Edward bere do náruče cosi malého a pláč v domě ustal. Přes sklo si všiml velkých čokoládových očí, jak se na něj zvědavě dívají a ochabl. V uších mu začalo nepříjemně pískat, a přesto se nedokázal pohnout nebo odvrátit. Viděl jen ty oči. Cítil, jak se s ním celý svět točí a rotují mu vnitřnosti pod tím pohledem. Nedokázal se bránit. Jeho nohy byly přikovány k zemi jen tou čokoládou. Na ničem jiném mu v tu chvíli nezáleželo. Nevšiml si dokonce ani výrazu Edwardovy tváře. Viděl jen Renesmé. Najednou mu zmizela. Hladově hledal její tvář, která se po chvíli objevila ve dveřích v náruči Edwarda.

„Vezmi ji,“ sykl Edward na Rosalie a tentokrát to byl on, kdo po Jacobovi skočil.

„Co to je?“ divil se Emmett. „Já to nechápu!“

„To asi nikdo,“ hlesl Jasper a uhnul před jejich těly mlátícími se na verandě.

„To už jsi přehnal!“ vrčel Edward.

„Já za to nemůžu!“ bránil se Jacob.

„Nemohl ses otisknout jinde? Tak na to zapomeň. K mojí dceři se nepřiblížíš!“

„On se otiskl?“ vyjekla šokovaně Rose a tiskla k sobě malou Renesmé.

„Víš, že si nemůžu vybírat!“ brblal Jacob, když mu Edward omotal ruce kolem hrdla. Na poslední chvíli ho shodil.

„Kdyby tě viděla Bella, zabije tě,“ sykl Edward a přestal se prát. Znovu složil hlavu do dlaní.

„Jo, jenže díky tobě mě nevidí,“ odsekl Jacob a znovu vyhledal pohled malé Renesmé. „Takže očividně se nepomstím. Osud je svině. Nechal mě otisknout se do dcery upíra.“ Malá natáhla ruce a dožadovala se táty.

„Edwarde,“ vzdychla smutně Rosalie, když nedokázala Renesmé déle držet. Ten se zvedl, oprášil si oblečení a objal dítě. Zabořil jí hlavu do bronzových loken a nadechl se. Voněla neuvěřitelně, a přesto z ní necítil ani náznak Belly.

„Měli bychom se postarat o Bellu,“ zašeptala opatrně Alice a Jacob se vymrštil na nohy.

„Chci ji vidět! Dejte mi alespoň to málo! Nechte mě se s ní rozloučit,“ prosil úplně jiným tónem.

„Nechal jsi ji v tom. Volala tě do poslední chvíle, ale tys‘ byl v háji. Nemáš nárok, pse,“ odsekla Rosalie.

„A co ty jsi dělala, abys ji zachránila?“ vrátil jí Jacob a znovu si vzpomněl, co se stalo.

„Pojď,“ hlesl Edward a podal Renesmé opět Rose.

„Nemůžeš ho tam vzít!“ vymlouvala mu to Alice.

„Je to jeho problém,“ řekl tiše Edward a vstoupil do domu. Jacob mu byl v patách, a když vyběhli schody, Edward ho zastavil před jedněmi dveřmi.

„Vážně to chceš?“ zeptal se, ale Jacob měl zase plné oči slz.

„Musím ji vidět, chápeš? Omluvit se, že jsem jí nedokázal pomoct a nechal ji v tom. Říct jí sbohem…“

Edward tiše kývl a tvář měl opět zkroucenou výčitkami a bolestí. Pomalu otevřel dveře a nechal Jacoba, aby vešel. Jake se díval do poslední chvíle do země. Sbíral odvahu zvednout oči, ale když to konečně udělal, jeho tělo se roztřáslo návalem silných vzlyků. Čekal cokoliv, ale tohle ne.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

17)  Twilly (10.02.2011 22:40)

uaaaaaaaaaaa ... jako kšandy, jako kšandy... jdu dál

16)  sakraprace (21.12.2010 12:34)

To je jako fakt mrtvá???? Mám další infarkt!!! Vlastně můžu být ráda, že je už povídka dopsaná a můžu hned jít na další díl. Jinak bych se z toho zcvokla.

12)  krista81 (15.12.2010 23:14)

Tak vůbec nevím co si mám myslet? Je mrtvá nebo není???

Nikdo z Cullenových přímo neřekl, že umřela, ale na přeměnu to taky asi nevypadá - to by z toho nebyly takový "přepadlí"???
A nebo se děje něco jiného???? Hlavně Edward je z toho nějak moc špatnej

A Jake, zase se chová jako idiot

A nebo se úplně pletu a je to celé jinak???????
------------------------------------------------------

Renesmé.... takže holčička

Takže budu vyhlížet další kapitolku a doufat v nějaké šťastnější rozuzlení

7)  Lenka326 (15.12.2010 20:52)

Jsem na prášky . Co to jako mělo být? Opravdu umřela? Už to čtu podruhé, ale nikdo z Cullenů slovo smrt nebo mrtvá nevyslovil. Takže si uchovávám maličkou jiskřičku naděje. Ale zas na druhou stranu, proč by se Edward chtěl nechat od Jacoba zabít, kdyby šlo jen o přeměnu? Ale jestli je mrtvá, nemyslím nemrtvá, tak to asi nevydýchám. Byla jsem moc smutná z konce Lásky na splátky a když ses pustila do pokráčka, měla jsem naději. Nenapadlo by mě, že necháš Bellu, která toho tolik zkusila, snášela jednu ránu za druhou, takto skončit.
Jsem zvědavá, jestli mi ta jiskřička naděje bude k něčemu dobrá.

6)  sfinga (15.12.2010 20:40)

Oki, svý jsem ti řekla po ICQ. A tys mi řekla taky svý. Nebudu tady spoilerovat, takže jen...
až povolí tvůj blok,
těším se na epilog.

5)  semiska (15.12.2010 20:07)

Ona umřela??? Nééééééééééééé Cos mi to provedla??? Jestli si ji pohřbila, tak si mě napřej Nech ji žít aspoň nějakým způsobem, nezabíjej mi jí definitivně...
Honem další kapitolku, jinak zešílím a dostanu infarkt...

2)  BlackBeauty (15.12.2010 19:27)

no, popravdě ... miluju tuhle povídku, ale tohle mi sem opravdu nesedí. chápu, že hodně autorek už omrzely happyendy ... budu doufat, že ještě nastane nějaký zvrat ...

1