13.12.2010 [09:15], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 15×, zobrazeno 3352×

Když se spolu naposledy viděli osobně - hádali se. Pak si psali a vše bylo v naprostém pořádku. Teď je Bella zpět ve Forks a Jacob se vydává na další setkání a výsledek? No jasně, zase hádka! Nebo ne? Jak zareaguje Jake?

Stál kus od vily a zvažoval svoje možnosti. Zase ho jeho hloupá povaha vyburcovala k ukvapeným činům, ale copak si mohl pomoct? Když se u nich objevil Charlie, že je Bella v kanadské nemocnici se salmonelou, zaváhal. Pořád doufal, že to tak je, jenže jeho emailová schránka strádala. Bella se neozvala. Předtím, když ještě byla ve Forks, psali si denně. Nadávali si přes email, nebo naopak odpouštěli, ale mluvili spolu a po jejím odjezdu také, vlastně ještě před devíti dny; a teď?

Najednou tu prostě stál. Čekal, jestli si ho někdo všimne a dlaně se mu potily. Musí zachovat klid. Bella je jen nemocná. Ta pijavice ji přece nemohla přimět, aby se nechala kousnout, no ne? Slíbila, že se ještě předtím sejdou. Nelhala by.

„Je někdo doma?“ zašeptal. Věděl, že ho uslyší. Někdo. Snad. „Haló?“

Dveře domu se pomalu otevřely a nestál tam nikdo jiný, než Bella. Byla usměvavá a jiná.

„Ahoj, konečně ses ukázal?“ rýpla si hned pro začátek. Měla na sobě dlouhé volné šaty a ve tváři byla lehoučce propadlá, ale stejně mu přišlo, že ji tu krmí od rána do noci.

„Bál jsem se o tebe,“ hlesl.

„Jsem v pořádku, vidíš? Nic mi nechybí.“

„Kromě pohybu,“ neodpustil si Jacob a Bella vystrčila trucovitě bradu.

„Pohybu mám taky dost, Jacobe. Proč si myslíš, že ne?“ vrčela.

„Vypadáš… To je jedno. Od té doby, cos odjela, ses neozvala.“

„Bylo to náročné. Měla jsem zdravotní problémy a pak jsme se vrátili sem a…“

„A?“ pobídl ji Jacob, když se zarazila. „Kde je ten tvůj?“

„Na lovu s ostatními. Jsem tu jen já a Damon.“

„Počkej, jako ten Damon?“ zasyčel Jacob a naježil se v zádech.

„Je jiný, Stefan se o to postaral. Teď mi s Rosalie hrozně moc pomáhají, ale jestli něco chceš Edwardovi, počkej na něj.“

„Ani ne. Jen jsem se stavil za tebou. Asi tě vytáhnu na menší procházku, co ty na to?“ mrkl na ni. Bella nepatrně zbledla a místo odpovědi se posadila na kraj schodu. „Hele, neseď na tom, nastydneš!“

„Jsi jako Edward. Neseď na tom! Nepředkláněj se! Lež! Sedni si! Nezvedej to! Nepouštěj si tak horkou vodu! Bla, bla, bla…“ mručela.

„To tě takhle sekýruje?“ divil se Jacob. Možná ho Bella opustí sama, když vidí, jak s ní zachází, napadlo ho a musel se usmát.

„Má jen strach.“

„Já bych ti horkou vodu nezakázal. Vím, jak ji miluješ,“ předváděl se.

„Tak to se k tobě nastěhuju,“ zasmála se.

„Skvělý! Jdeme balit, Edwardovi necháme jen pohled na nočním stolku,“ smál se.

„Pojď dovnitř, když se tak strachuješ o moje zdraví. Je tu zima. Dáme si čaj.“

„Jakože tam dovnitř? K upírům?“ nechápal. Bella si ho změřila nevěřícným pohledem.

„Ty máš strach, Jacobe?“ vysmívala se mu.

„No dovol! Dělej, zalez tam, jsem ti v patách,“ popohnal ji a Bella se k němu otočila z profilu. „Swanová!“ zajíkl se, když ji uviděl.

„Co je?“

„Ty máš břicho!“ vrčel a ukazoval na její pupek.

„Ty ne?“

„Ale ty máš velký břicho. To je z toho, jak se válíš u televize a jen se cpeš a…“ blekotal.

„Jsem těhotná, Jacobe. Edward a já budeme mít rodinu,“ utnula jeho plácání.

„Cože?“ hlesl. „Bello,“ vydechl a obličej se mu zkroutil do bolestné grimasy. „Ty jsi šla na umělé, nebo jsi někde sbalila…“

„Je to Edwardovo. Edward je biologický otec,“ zavrčela. Jacob sebou málem plácl na zadek, jak se s ním celá vila zatočila. Proto mu přišla divná. Jiná.

„Nikdy jsi nechtěla děti.“

„Edwardovo chci.“

„A to tě nenapadlo, že to bude monstrum? Co když bude mít špičatý zuby a křídla, nebo tři nohy…“

„Jacobe, nech toho. Nelíbí se mu to,“ mumlala a bolestně polkla.

„Jak nelíbí? Co?“

„Miminko mi už dokáže říct, co chce a potřebuje, chápeš? Co se mu líbí a co ne. Jenže mi to dává najevo těmi nejdivnějšími pocity, jako je nauzea, záchvat smíchu z ničeho nic, brnění nohou, usedavý pláč. Takže jsem tu za komika. Emmett se tím náramně baví, když jdu do kuchyně s brekem, že má miminko hlad a vracím se s hysterickým smíchem, když je napapané. A momentálně mám z tvých slov šíleně nutkavý pocit zvracet, takže prosím – mlč.“ Jacobovi spadla brada v tichém úžasu.

„Reaguje to i na hlasy?“ vyhrkl.

„Není to to,“ utnula ho Bella a sama si vzpomněla, jak před třemi dny zjistili, že je těhotná a sami tomu říkali to. „Je to dítě. Miminko.“

„No, to se teprve uvidí,“ sykl Jake. Bella si zakryla ústa a splašeně se rozhlédla. „Jasně, je to miminko. Moc se na něj těšíme! Bude krásné a hodné!“ honem obrátil Jake a Bella se jeho slovům začala šíleně smát. „He, he, tohle je fakt vtipný!“ smál se Jacob s ní.

„Co jí děláš,“ ozval se rozzuřený hlas mezi stromy a Edward stál ve vteřině u nich. Hladil Belle břicho a culil se. „Nejspíš se dme pýchou, co? Zase jsi ho chválila?“

„Já ne, to Jake… Nechtěl, abych zvracela, tak ho začal chválit a…“ zajíkala se smíchy.

„Zlobíš maminku, víš to?“ Smích byl rázem pryč.

„Budeš zvracet, nebo se smát?“ panikařil Jacob.

„Ani jedno. Miminko je teď spokojené, slyšelo tátu,“ vysvětlila Bella.

„Jo, a tvůj hlas nepůsobí?“ nechápal Jacob.

„Ale působí, jen to při jeho výlevu emocí nezvládám korigovat.“

„Kdy se to má narodit?“ vyzvídal a víc a víc byl nervózní. Co když to fakt bude zrůda? Dělalo by tohle normální dítě?

„Blacku, co chceš?“ sykl Edward.

„Mluvit s tebou,“ řekl Jake razantně. Bellu nepřemluví, ale Edward vypadá, že přestože se snaží, váhá. Upír mu vyhověl. Zavedl Bellu do domu a šel s ním.

„Nepřemluvím ji, chápeš?“ vyhrkl Edward dřív, než Jacob něco řekl.

„Zkoušel jsi to?“

„Jistěže jsem to zkoušel! Jenže je to marné! Bella to dítě chce za každou cenu, i když ji zabije,“ vzdychl.

„Počkej, cože?“

„Jacobe. Dítěti jsou tři týdny a Bella vypadá jako v sedmém měsíci. Chápeš? Podle Carlislea můžeme počítat jen dny. Alice její budoucnost nevidí, ale Belle je to jedno. Nevzdá se ho a Rose je na její straně.“

„Tak jí to vezmi násilím,“ hlesl Jacob.

„Nejde to. Bellina kůže je nepropustná. Nejde do ní ani vpíchnout jehlu. Naštěstí si to malé řekne, kdy co potřebuje, a Bella nevypadá, že by strádala.“

Jake se zhluboka nadechl a vrátil se k vile. Edward jej nechal. Doufal, že on něco zmůže. Sobec v něm si to přál.

„Bells! Zešílela jsi?“ ječel Jacob.

„A jé,“ sténala Bella a protáčela oči. „A neječ, nechci zvracet. Teď jsme jedli.“

„Víš, že to nepřežiješ?“ vyhrkl napřímo Jake a nespouštěl z ní oči. Trhla sebou a tentokrát to, co jí teklo z očí, zaručeně patřilo jen jí. „Zabije tě to.“

„Nerozumíš tomu, to nepochopíš,“ hlesla.

„Máš pravdu, to nepochopím.“ Jacob zmateně několikrát zamrkal a v nose ho cosi nepříjemně pálilo. Alergie? „Obětuješ se pro někoho jinýho? A co já? Co Edward a Charlie? Necháš nás tu? Je ti jedno, co bude s námi?“

„Nech toho. Jacobe, prosím. Budou mít to malé.“

„Jo, aby jim připomnělo, že jeho existence tě stála život. Nedělej to.“

„Nevím, co ti Edward řekl, ale kopej si do mě, jak chceš. Nevzdám se dítěte. Narodí se, ať chceš, nebo ne.“ Jacob si otřel oči. Neviděl přes tu záclonu.

„Jakeu, ty brečíš?“ vydechla užasle Bella a její tvář se změnila. Jacob se jen zhluboka nadechl a chtěl něco říct, jenže jeho dech byl trhavý a zoufalý. Otočil se na Edwarda a ten jen soucitně kývl. Jake si s Bellou vyměnil pohled a se zlomeným výrazem vyběhl z domu.

„Jacobe!“ křikla za ním, ale než stihla vyjít ven, byl pryč. „On brečel.“

„Musí to vstřebat,“ hlesl Edward a objal vzlykající Bellu. I ona brečela. Její přítel odešel. Čekala snad všechno. Křik, nadávky, vztek. Bouchání dveřmi, házení předměty, rvaní vlasů, ale pláč? Jacob Black nikdy nebrečel. Nic mu za slzy nestálo, kromě…

Jeho obrovské tlapy hladily mech a lehce, jako motýli, dopadaly na zem. Běžel neslyšně a přesto jeho hlava ječela. Holka, kterou miloval, se dobrovolně vzdávala života, aby na svět přivedla upíří dítě. Ještě z toho snad měla radost. Věděla, co přijde a přesto to chtěla. Neměl sílu s tím cokoliv udělat. Jakkoliv reagovat. Ty slzy neplánoval. Prostě vyhrkly a bylo to. Musel pryč. Nedokázal se na to dívat a čekat. Jak moc byl bláhový, když doufal, že jí ta láska k upírovi jednou přejde a ona bude s ním? Hodně. Hnal se lesem a pokoušel se předběhnout osud. Zrychloval a v boku ho nepříjemně pálilo, ale nezastavil. Měl by zamířit do rezervace a říct o tom Samovi. Alfě jeho smečky, ale neudělal to. Věděl, co by Sam navrhl. Zbavit se toho. Zbavit se i Belly, protože to nebezpečí nosila v sobě. Ani nechtěl domyslet, jak se to upíří dítě bude dostávat na svět, když je jeho vývoj tak rychlý. Tenkrát měl Bellu v tom Chicagu vzít a odvézt domů. Nediskutovat s ní. Nenechat ji, aby se s upírem seznámila a zamilovala se do něj. Jak se to stalo? Nohy se mu zamotaly jedna do druhé a praštil sebou do trávy. Zůstal ležet a ztěžka oddechoval. Zavřel velké vlčí oči a přál si vrátit čas. Tak moc si to přál.

„Už chápeš, proč to nejde?“ ozval se vedle něj hlas. Stejně rezignovaný, jako jeho myšlenky. Otevřel oči a uviděl Edwarda, jak sedí naproti němu v tureckém sedu a hlavu má v dlaních.

Ona nemůže umřít.

„Udělám pro to cokoliv, aby nezemřela, to mi věř,“ sliboval Edward s kamennou tváří a konečně se pohnul.

Málo ji přemlouváš. Udělej víc. Na co čekáš? Klidně ji přeměň, ale dostaň toho parazita ven.

„To říkáš ty, který jsi to vzdal dřív než já?“ vysmál se mu suše Edward. Jacob se zvedl a zmizel v houští. Když se vrátil, měl na sobě otrhané kraťasy a bolestný výraz.

„A co jsem měl dělat?“ vyhrkl Jake.

„Tak nějak jsem spoléhal na vlka v tobě.“

„No, tak to byla chyba.“

„To už taky vím, ale kdybys měl můj dar, nejspíš bys taky podlehl, jako Bella a vlastně i já. Kdybys to dítě slyšel. Nebo nějak vnímal, byl bys pořád schopný ho zabít?“

„Jak to mám do háje vědět?“ zařval Jacob a znovu ho začalo pálit v nose.

„Pomoz mi,“ zašeptal Edward a Jacob chvilku zvažoval, jestli slyšel dobře.

„Ne. Já od toho dávám ruce pryč. Já… prostě se s tím musím nějak srovnat. Je paličatá a umírá,“ vztekal se trhavě Jacob. Ty slzy mu drásaly nervy, ale nemohl si pomoct.

„Neříkáš mi nic nového.“

„Zabiju tě, jestli ona zemře, pijavice,“ zavrčel Jacob přes slzy.

„V to doufám!“ vzdychl úlevně Edward.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Jalle (31.01.2013 20:41)

„Ale ty máš velký břicho. To je z toho, jak se válíš u televize a jen se cpeš a…“

14)  Twilly (10.02.2011 22:22)

AAAAAAAch jo... no joooo.. jdu číst dál

13)  sakraprace (21.12.2010 12:05)

A je to tu. Doufá, že ho Jake zabije, když to nevyjde. A když to vyjde a bude to holka, tak se Jake otiskne???

12)  sfinga (15.12.2010 20:34)

Hele mnohokrát jsem četla Rozbřesk, mnohokrát jsem četla rozhovor Edwarda s Jacobem poté, co Jacob zjistil, že je Bella těhotná. Tys to napsala jinak - Misabellovsky a mě stejně běhá mráz po zádech.

„Zabiju tě, jestli ona zemře, pijavice,“ zavrčel Jacob přes slzy.
„V to doufám!“ vzdychl úlevně Edward.

Tak tohle mě maximálně rozhodilo

Míšo, díky

11)  krista81 (14.12.2010 00:15)

Moc hezká kapitolka

Chudák Bella, takový rychlý změny nálad , ale je fajn, že miminko s ní komunikuje
A Edward s Jakem - njn, mají to složité.......

Snad to těhotenství a porod bude ok a Bella to zvládne

Netrpělivě vyhlížím další kapitolku

10)  Lenka326 (13.12.2010 20:23)

To těhotenství jde hodně rychle, ale jsem ráda, že to Bella tak dobře snáší. Teda aspoň zatím. Ty výbuchy nálad podle miminka jsou skvělé .
A znovu je na scéně Jacob, už naštěstí není tak hr, jako předtím, i když to s ním pěkně zamávalo. Jeho rozhovor s Edwardem byl moc pěkný, vlastně mají oba velký strach, ale Edward, na rozdíl od Jacoba, který vidí jen "to", co zabíjí Bellu, vidí a slyší vlastní dítě. Je to těžké. Držím Belle palce, aby to zvládla, ať už jakkoliv.

7)  Nosska (13.12.2010 17:55)

Tohle je jedno z nejlíp snášených těhotenství

5)  semiska (13.12.2010 12:31)

Však Bella to přežije a oni dva budou zase nasraní na sebe Tahle jejich přestřelka slovní byla skvělá. Už se moc těším na další kapitolku, jak to dopadne. Skvělé, Míšo...

1