11.12.2010 [14:30], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 10×, zobrazeno 3225×

Edward poslal Damona do Forks, aby se o něj postaral jeho vlastní bratr. Stefan to udělal, jak měl. No, možná trošku po svém. Jak to dopadá, když do přání vleze vlastní malá pomsta?

Domů už doběhl zase sám, protože po cestě potkali Rose a ta si Emmetta odlákala kamsi do tmy. Edward se hnal sám za svým srdcem, které v klidu spalo v jeho ložnici. V jejich ložnici. Nezdržoval se schody a dveřmi, vzal to rovnou do okna, připraven na ten sladký cit, který mu projede tělem, až ji uvidí spát. Pootevřel okno a vklouzl dovnitř. Opět ho zavřel a tiše přešel místnost. Jakmile se však otočil k posteli, ztuhl. Bella tam neležela a mobil byl na zemi.

„Bello?“ hlesl. Zaposlouchal se do ticha. Jediné srdce… Její srdce, slyšel z koupelny. Vyšla ve chvíli, kdy se za ní chtěl vydat. Plížila se podél zdi. „Pojď sem, zloději,“ zamumlal sladce a vzal ji do náruče.

„To už jsi tu?“ vydechla.

„Byl jsem pryč celou noc, to je ti málo?“

„Aha, musela jsem usnout,“ usmála se a nechala ho, aby ji položil do postele.

„Jak ti je?“

„Pořád mám žaludek na vodě. Jen pomyslím na jídlo a je mi špatně a saláty s rybou… Raději na to nemyslím vůbec, ale fakt se mi stahuje břicho hlady,“ úpěla.

„Řeknu Carlisleovi, aby ti dal nitrožilní výživu, když už máš křeče z hladu,“ slíbil Edward.

„Edwarde, já… Víš, přemýšlela jsem, když jsem byla mimo. Tak nějak jsem vás slyšela a…“ zaváhala. „Proč jsi mě nepřeměnil?“ vyhrkla.

Tři generace jedné rodiny se za tebou honily a ta poslední tě má i přesto, že jsi upír, ráda. Dokonce tě miluje a chce být jako ty. No a co ty uděláš? Řekneš ne! Jsi hovado.

„Vážně to chceš?“

„Ano, pokud mě chceš ty. Nedokážu si představit věčnost bez tvé lásky, protože…“

„Bello, ty to děláš jen kvůli mně? Ale to nechci. Chci, aby to bylo jinak… Vlastně… Je fajn vědět, že to děláš kvůli mně,“ zasmál se. Být tichý sobec nebylo ono, ale veřejný sobec – ulevující pocit.

„Proč jinak bych to chtěla podstoupit? Pro nás dva, přece,“ usmála se.

„Ale je ti dvacet a máš to všechno před sebou,“ vymlouval jí.

„Jo? A co například? Dřít se od nevidím do nevidím v práci za minimální mzdu, chodit tam nevyspalá, protože drahé děti – samozřejmě děti jsou hudbou hodně moc vzdálené budoucnosti – měly noční můry? Cítit revma a mít cukrovku? Zničené klouby a záda v háji? A umřít zdevastovaná časem? To mám před sebou?“

„Nevyčerpalo tě to?“ divil se a změřil si Bellu pohledem. Její tělo reagovalo. Ve víru rozvášnění se jí zrychlil srdeční tep.

„Nemysli si, že se vykroutíš z té odpovědi,“ hlesla.

„Bál jsem se, že bys přeměnu v tom stavu nemusela unést a to bych si neodpustil,“ zašeptal.

„No vidíš, tohle je pádný důvod,“ zívla a během chvíle mu opět usnula v náruči.

Když pevně zabrala, nechal ji ležet a šel dolů za Carlislem, který se s Esmé vrátil někde v polovině Bellina proslovu.

„Slyšel jsi ji?“ zasmál se Edward a Carlisle kývl.

„Moc se těší, co?“

„Co mám dělat?“ zajímal se Edward a posadil se naproti otci. Carlisle odložil knihu a změřil si Edwarda pohledem.

„Víš, tehdy, když jsem tě viděl umírat na tu chřipku, napadlo mě, že bys byl skvělý společník do nudných večerů. Zvládl jsi přeměnu, přestože jsi byl vysílen bojem, což mě přivádí k otázce, proč jsi jí lhal.“

„Ze stejného důvodu, jako ty mně teď. Z pocitu viny,“ nachytal Carlislea Edward.

„Sakra,“ zaklel tiše Carlisle a společně se slabě zasmáli. „Edwarde, to, co po tobě Bella chce… Já osobně jsem to nikdy nezažil. Po mně to nikdo z vás dobrovolně nechtěl. Ty jsi z toho byl neuvěřitelně zdeptaný a vyděšený, když jsi zjistil, co umíš. Esmé byla zpočátku v koncích, protože nezemřela a to bylo mimo její plán. Rose mě proklínala společně s tebou, že jsem vám chtěl dát to, co jsem měl s Esmé a vytáhl ji ze spárů smrti, kterou si přála. Jen ten Emmett byl rád, že nezemřel. Nikdo z nich mě nežádal. Rozumíš mi? Nevím, co bych dělal a jak bych se zachoval, kdyby… Asi bych jí vyhověl, kdyby za mnou přišla.“

„Bella?“ zděsil se Edward. Na moment ho napadlo, že by to klidně ti dva mohli spunktovat za jeho zády.

„Ano. Nebudu ti lhát.“

„No, pěkně děkuju. Víš, napadlo mě, že jestli ji takhle nechám, tak zestárne a jednou mě opustí, jako Marie a Caroline. Je to sice něco jiného, ale… Nechci být bez ní.“

„Tak ji přeměň, nebo to udělám já. Právě jsi mi dal důvod. Nechci o tebe přijít. Jsi prvorozený a mám tě neuvěřitelně moc rád, Edwarde. Když bez ní nehodláš dál žít, stane se jednou z nás. Ať to uděláš ty, nebo někdo jiný.“ Edwardovi se částečně ulevilo. Možná, že právě tohle potřeboval slyšet. Jeho jedna polovina v tuhle chvíli vrčela, zuřila a vztekala se, že to přeci takhle nejde a Bella musí zestárnout a jednou zemřít, ale ta druhá – veřejný sobec – byla s Carlislem zajedno.

Z patra se ozvalo nové dávení a zvuk splachování.

„Dej mi poslední den a ráno jestli se nezlepší, tak to uděláme,“ vyhrkl a vydal se Belle pomoct.

Než se objevily první denní paprsky, postřehl Edward v domě přítomnost dalších tří osob a jen dvě z nich mu byly sympatické. Přestože nechal Stefana, aby s Damonem naložil po svém – a věřil tomu, že to Stefan udělal – měl stále neskutečnou chuť Damonovi zlomit vaz, nebo ho prohnat komínem, jak slíbil.

Lehké klepání na dveře ho přimělo vstát od Belly a vyjít před pokoj.

„Děje se něco?“ zajímal se otráveně. Neustále ji nechával samotnou a nelíbilo se mu to.

„Mělo by? Já myslel, že už je vše zažehnané,“ divil se Stefan.

„To snad je, omlouvám se. Jen jsem z toho všeho podrážděný. Belle je pořád zle a Damon si tu chodí po domě, jako kdyby se nic nestalo.“

„Když už jsme u Damona…“

„Nemusíš mi děkovat, Stefane. Já vím, že je to tvůj bratr, ale stále mu tu hlavu chci urvat. Sebemenší pochybnost a vážně to udělám.“

„Vážně nevím, proč mě to nenapadlo dávno. Možná protože je to právě můj bratr. Biologický a já tu nechci být sám,“ hlesl.

„Ale ty nejsi sám. Máš Louieho a nás. Už máš i nás, chápeš? Nejsi sám.“

„Damona jsem ponoukl k lepším činům a pokusil jsem se mu vymazat z hlavy tu zášť. Mluvil jsem s ním, dlouho. Ještě předtím mi řekl, proč to udělal, jestli tě to zajímá,“ nadhodil Stefan.

„Pojďme k Carlisleovi do pracovny, budeme tam mít klid,“ vybídl ho Edward a oba vešli do protějších dveří. Když se Stefan posadil do křesla u malé knihovny, kde Carlisle sedával a četl své lékařské spisy, přijal Edward místo za pracovním stolem. „Tak povídej,“ vybídl ho. Stefan se jen potutelně usmál a nechal svou upíří mysl, aby to vyprávěla za něj.

„Vedeme ti bráchu, Stefane. Udělej s ním něco, nebo mu Edward urve – jak to říkal?“ Emmett se otočil o pomoc k Rose.

„Relikvii, myslím,“ uvažovala blondýnka a Stefan povytáhl jedno obočí.

„Jo, relikvii. Asi myslel tamto,“ hádal Emmett a ukázal si do rozkroku.

„Co s ním mám dělat?“ nechápal Stefan, ale malá Alice mu omotala drobounké paže kolem ruky a vedla ho bokem.

„Edward tě pozdravuje a prosí o pomoc. Potřebuje tvůj dar. Zkus jej uplatnit na Damona. Jazz ti zvýší pocit síly a jemu sníží sebedůvěru. Oslabí ho, rozumíš? Mimochodem… Edward zničil Damonův prsten,“ dodala Alice a Stefan se rozesmál.

„No, tak to bych ho měl zkusit přesvědčit za každou cenu, jinak mě zabije, protože jsem jediný, kdo ten prsten má,“ vyhrkl Stefan.

„To ano,“ usmála se Alice a nechala Damona se Stefanem samotné. Jasper okamžitě použil svůj dar.

„Díky, příteli, ale jsem zvědavý, nech nás chvíli, prosím,“ žádal Stefan a posadil se naproti bratrovi.

„Proč jsi to dělal?“ vyhrkl.

„Co jako?“ odbyl ho Damon.

„Co ti Bella udělala?“

„Nic. Teď mi tu budeš moralizovat? No jo, já zapomněl. Velký a hodný bratr, co? Jdi se vycpat.“

„Mohlo mě napadnout, že to bude podobné jako s Elenou. Čistá závist vůči něčímu štěstí, co?“

„Trhni si, Stefane. Nech mě být.“

„Tentokrát jsi zašel moc daleko. Musím to udělat.“

„Už jsi to jednou zkoušel a fungovalo to deset minut, tak co myslíš, že tím způsobíš?“ vysmál se mu Damon.

„Tehdy jsem neměl denně kapku lidské krve a na pomoc Jaspera,“ ušklíbl se Stefan a Damonovi spadla brada. „No jo, máš to spočítané, bratře.“

„Lidská krev?“ vyhrkl Edward, když se Stefan přestal rozpomínat.

„Pro zvýšení mé síly. Tenkrát s tím přišla Elena. Dokázal jsem se poté ovládat a měl stejnou sílu, jako Damon, jenže on o tom nevěděl.“

„V pořádku, ale mohl jsi mi to říct, vzhledem k tomu, že s námi žije Bella!“ panikařil Edward.

„Neublížil bych jí.“

„To Jazz taky nechtěl, ale to je teď jedno. Jsem rád, že to zabralo. Stejně si od něj budeme držet odstup.“

„No, to nevím. Alice s Rose jsou z něj unešený,“ ušklíbl se zahanbeně Stefan. Edward jen svraštil čelo.

„Jak – unešený?“

„No, víš, pomsta byla tak hrozně lákavá…“ Edward se začal smát a nedokázal s tím přestat, ani když se do pracovny vřítili všichni upíři s Louiem. Kdyby to šlo, tekly by Edwardovi slzy.

„Tos‘ neudělal,“ hýkal. Edward se rozhlédl po místnosti a přítomných a zjihl. Mezi nimi byla i rozespalá a zvědavá Bella. „Lásko, omlouvám se, probudil jsem tě?“

„Tohle by vzbudilo i mrtvého, Edwarde. Čemu se tu takhle po ránu směješ?“ vyzvídala. Edward vstal a sevřel ji v náruči.

„Ukážu ti to, chceš?“ vybídl ji a Bella nadšeně kývla. Zvedlo mu to ještě víc náladu, protože se jí do tváří malinko vrátila barva.

„Opatrně, ať ji nepustíš!“ panikařila Esmé, když Bellu Edward nesl do přízemí.

„Nepřežeňte to,“ ponoukala je Alice.

„Neměl bys ji vzít spíš do postele? Ještě je slabá,“ mručela Rose.

Edward je ignoroval a v obýváku postavil Bellu doprostřed pokoje. Bylo tam šero, jelikož v domě byli teď dva upíři, kterým denní světlo vadilo.

„Nic nevidím,“ hlesla Bella a jen z pouhé myšlenky na to, co by v té tmě mohlo… počkat, co šílí? Vždyť je u Cullenů, co by tu mohlo…

„Jejku, návštěva,“ ozval se identický Damonův hlas. Bella potlačila vyjeknutí a hysterický křik jí uvízl v hrdle, protože se lekla rozesmátého Edwarda. Jen na tom všem bylo něco divného.

Fakt řekl jejku?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Twilly (10.02.2011 21:59)

Tak jejku, co???? Hořím zvědavostí... jdu dál

9)  sakraprace (21.12.2010 11:40)

Jejku??? Co mu nabulíkoval???

7)  semiska (12.12.2010 15:33)

Tak pomstička, jo? NO, to jsem zvědavá, jak moc ho Stefan změnil. Snad bude Bella už v pořádku. nebo nás čeká další dobrodružství a překvapení? Copak sis na nás ještě Mišulí přichystala?... Moc se těším na další kapitolku.

6)  krista81 (11.12.2010 23:36)

Tak nevím co to Stefan provedl s Damonem, ale určitě to byla perfektní pomsta
A jsem ráda, že je Bella na tom lepší
ovšem to váhání s proměnou - no snad se k tomu dostanou a nic se přitom nestane.
Ten konec mi vážně leží v hlavě, už se nemůžu dočkat dalšího dílu

4)  sfinga (11.12.2010 20:17)

Bella má velice pádné argumenty pro přeměnu, to ti tedy povím
A copak je to s naším Damonkem? Zneškodnili ho, co?

2)  Lenka326 (11.12.2010 18:47)

No konečně se Bella uzdravuje i Edward je klidnější. A zase znovu dilema o proměně. Ale nejvíc mě zajímá, co teda provedli s Damonem.

1