10.12.2010 [16:15], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 11×, zobrazeno 3138×

Našli Damona a Edward má jedinečnou šanci mu vše vrátit a pomstít se. Bude se dnes umírat?

Ta vteřina, kdy si s Damonem hleděli do očí, přišla Edwardovi jako věčnost. V Damonových modrých očích se mihl strach, šok, radost, úleva a vztek, který nakonec jako jediný zůstal.

Než stihl kdokoliv reagovat, Alice vyjekla a Edward se vrhl na Damona. Chytil jej pod krkem a přeletěl s ním místnost. Tělem ho přišpendlil na zeď vedle krbu.

„Edwarde, pusť ho,“ prosila Alice a ze všech sil ho sundávala z Damonova hrdla.

„Alice, dej si odchod,“ sykl Edward a nespouštěl oči z Damona. Jejich obličeje od sebe nebyly dále než pět centimetrů.

„Edwarde, poslouchej mě,“ prosila Alice. „Co by tomu řekla Bella? Myslíš, že by chtěla, abys tohle udělal?“

„Alice, dej si odchod!“ zopakoval Edward a nespouštěl z Damona oči. Jejich tváře byly necelých pět centimetrů od sebe. Damon se nebránil. Nechal se tlačit ke zdi s nohama ve vzduchu a běsnícím Edwardem před sebou. „Proč si jí to udělal? Co ti udělala, že jsi jí tohle provedl! Víš, co jsem ti tehdy slíbil? Víš to? Tak víš!“ řval na něj, ale Damon zarputile mlčel. Edward ho pustil a odstoupil kus od něj. Musí se uklidnit. Belle tímhle nepomůže, stejně je už rozhodnutý.

„Už to má za sebou?“ špitl udiveně Damon. Edwardovi se zatmělo před očima, natáhl ruku a sevřel první věc, co mu přišla pod ruku. Napřáhl se a vší silou tím praštil Damona po hlavě.

„Edwarde!“ ječelo několik hlasů. Emmett s Jasperem se mu omotali kolem paží a drželi jej zpátky. Carlisle mu z prstů vytáhl zbylý kus židle a pokusil se ho uklidnit:

„Jen tě provokuje, uvědom si to.“

„Mně to nezajímá, Carlisle. Chci mu urvat tu jeho relikvii a narvat mu ji do krku, jak jsem slíbil,“ vrčel Edward.

„Pusťte ho, ať to udělá,“ ozval se Damon z protějšího konce pokoje. Tentokrát se zarazil i Edward. „Udělej to, jestli se ti tím uleví, ale jí už stejně nepomůžeš. A víš ty co? Jsi debil, Cullene. Nehorázný debil. Víš proč? Protože jsi tak neuvěřitelně sobecký a sebestředný, až nevidíš kolem sebe. Všechno – a tím myslím úplně – ti vycházelo. Celou dobu. Tři generace jedné rodiny se za tebou honily a ta poslední tě má, i přestože jsi upír, ráda. Dokonce tě miluje a chce být jako ty. No a co ty uděláš? Řekneš ne! Jsi hovado. Se mnou jediná holka, kterou jsem chtěl, zametla, protože měla bordel v tom, co chce. Jestli mě, nebo mého stupidního bratra; a tobě se tahle nabízí a ty ji odmítneš. Tak jsem ti chtěl otevřít oči a zase špatně. Zase místo toho, abys ji přeměnil, ženeš se za mnou, zatímco u tebe doma zvoní Kevin a dává Belle další dávku. Jsi kretén,“ vysmál se mu Damon.

„Fajn, tak teď už můžeš,“ souhlasil Jazz s Emmettem a pustili Edwarda. Jenže ten stál a ani se nepohnul. „Edwarde?“ znejistěl Jazz.

„Zase lžeš a vůbec ti nevadí, že ti vidím až do žaludku,“ vrčel Edward. „Mám sto chutí vypíchnout ti oči, abys už nikoho nemohl hypnotizovat, ale neudělám to. Alice má pravdu. Nemohl bych se pak Belle podívat do tváře, takže to uděláme jinak. Dej sem prsten.“ Damon zalapal po vzduchu jako kapr nasuchu.

„Ne,“ hlesl.

„Naval ho!“ zařval Edward. Damon instinktivně strčil ruku za záda, jako malé dítě. „Stejně víš, že ti ho vezmu, ať budu muset udělat cokoliv.“

Pokojem se rozezvučela Malá noční hudba a Carlisle zvedl mobil k uchu.

Zase zvrací, co s ní mám dělat, Carlisle? Bojím se o ni, jinak bych nevolala. Jste v pořádku?

„Jsme, neboj se o nás. Dej jí napít, musí se z toho dostat sama,“ hlesl Carlisle a Edward tiše sykl. Zase zvrací.

Nemohlo se to vrátit? Ta otrava? Proč pořád zvrací?

„Může mít v sobě ještě zbytky, zlato. Její tělo se brání, neboj se. Buď s ní,“ vybídl ji Carlisle a zavěsil.

To už nevydržel ani Edward. Znovu se vrhl k Damonovi a Emmett s Jasperem ho nezadrželi. Podrazil mu nohy a obličej mu zaryl do koberce. Kolenem mu přitlačil na krční páteř a vypáčil mu ruku zpod těla. Násilím mu strhl prsten z ruky a vstal. Neubránil se kopanci do ležícího Damona. Ten jen bolestně hekl a pokusil se vstát.

„Nejraději bych tě rozkouskoval,“ odplivl si Edward.

„Co s tím budeš…“ vyhrkl Damon a sledoval Edwardovu dlaň. Ten se jen párkrát podíval na vyděšeného upíra a na prsten v ruce, než se pousmál a sevřel prsty. „Ne!“ ječel hystericky Damon. Edward si oprášil ruce a rozdrcené kousky prstenu zadupal do koberce.

„Ještě se k ní zkus přiblížit a…“ zarazil se. Zase vyhrožování? Minule to nepomohlo. Možná by mu vážně měl proklát srdce. Škoda, že nemá jeho dar. Vnutil by mu myšlenku, že je hodný a dobrý. Nebo něco na ten způsob. Nějak se ho humánně zbavit.

„Perfektní,“ hlesla překvapeně Alice a usmála se na bratra. „Vezmeme ho tam s Emmettem a Jasperem, neboj se. Vrať se k Belle,“ vybídla ho.

„A co já?“ ozvala se Tanya.

„Ty se taky ztrať,“ mávl rukou Emmett.

„Ne, počkej. Tanya v tom jede s ním. Jen si pak od něj poručila alibi. Damon ji přiměl nemyslet v mé blízkosti na jejich plán. Ty kočky byly její nápad a vyděsit Bellu taky. Jinak by Damon netušil, kde nás hledat.“

„Proč, Tanyo?“ nechápala Rose.

„Co proč! Proč asi? Kvůli němu! Proč by měl být s tou lidskou kravkou, když může mít mě? Co ona má a já ne?“ vrčela Tanya.

„Ona má IQ,“ ušklíbl se Emmett.

„To já ale taky!“ bránila se.

„Jo, jenže ty máš IQ ledový kostky,“ šklebil se Emm.

„Zmiz, ať už tě nevidíme, jinak si mě nepřej,“ sykla Rose. „Myslela jsem, že jsi férová a ne takhle zákeřná.“

Tanya neváhala. Jen se ohlédla po Damonovi, než vyskočila z okna a utekla do probouzejícího se dne.

„A co já tady?“ panikařil Damon.

„No jo, ty jsi teď vlastně hořlavý, co?“ ušklíbl se Edward. „Alice, postarejte se o náš plán,“ požádal sestru a s Carlislem se vydali domů.

Než vběhli do bytu, zastavili se před dveřmi.

„Zvládne převoz?“ zajímal se Edward.

„Myslím, že ráno už jí bude lépe. Počkáme dva dny a pojedeme domů.“

„Co Charlie?“

„Řekli jsme mu, že tu Bella chytila salmonelu, takže sem jedeme jakožto ošetřující lékaři, a jeho přítomnost není důležitá.“

„Fakt?“ divil se Edward.

„To víš, že ne,“ zasmál se krátce Carlisle. „Stefan ho přiměl.“ Carlisle na Edwarda mrkl a vešel do bytu.

„No konečně. Před chvilkou usnula. Vypadá líp, ale pořád se třese,“ smutnila Esmé. Edward matku políbil na tvář a zavřel se k Belle. Zabalil ji do peřin a pořádně zkontroloval každé místečko, aby na ni netáhlo, než si k ní lehl. Zavrtěla se a zasténala.

„Ššš, jsem u tebe, lásko,“ mumlal a Bella se usmála ze spánku. V Edwardově hlavě pořád ječel Damonův hlas. Vážně byl sobec, když ji nechtěl přeměnit? Má ji nechat s trvalými následky, když může být naprosto zdravá? Ale co Charlie a ostatní? Ve Forks měla přátele a… No moment, Bella moc přátel nemá. Je to vlk samotář a… Jacob Black, otřásl se Edward. Ta protivná smlouva mezi indiány a vlky. Edwardovi podobné úvahy a dilemata vydržela dlouho. I po probuzení Belly. Bella na tom byla o trochu lépe. Sice v sobě neudržela jediné jídlo, kvůli tomu zvracení a ztrátě váhy, ale snažila se. Občas se i usmála, když zrovna nespala.

Po dvou dnech ji naložili a odvezli do Forks. Ve škole ji omluvili kvůli léčbě salmonely a děkan jim s klidem vyhověl. Ve Forks záludně přesvědčili Charlieho, že u nich bude Bella v nejlepších rukou. Před jejich domem je uvítala Alice:

„Ahojky! Bello, no konečně,“ vzdychla a v duchu si odříkávala tureckou abecedu. Edward přimhouřil oči.

„Co je,“ sykl na ni.

„Co by? Nic,“ odsekla.

„Nelži mi, vím, že něco tajíš a mám pocit, že jde o Bellu, tak co je?“ mručel.

„Edwarde. Jste si jistí, že jsme všechno udělali dobře? Myslím s Tanyou a Damonem?“

„Proč myslíš, že ne? Co se děje, Alice?“

„Ach jo, hele, já za to fakt nemůžu, ale… Prostě mi nejde do hlavy, proč tu Bellu nevidím!“

„Pořád ne?“ úpěl Edward a otočil se ke spící dívce ve voze. Tiše otevřel dveře a vzal ji do náruče, aby ji odnesl do domu. „Něco jsme zkazili,“ vrčel, když ji nesl do patra. „Kde je Stefan?“ vyzvídal.

„Poté, co jsme sem přivedli Damona na léčebnou kúru, odešli i s Louiem, ale vrátí se prý zítra ráno. Chtějí zkusit, jak dopadli,“ vysvětlila Rose a pomohla Edwardovi s Alice uložit Bellu.

„Damon?“ vyhrkla ochraptěle Bella. Po dlouhých dnech to bylo její první slovo. Edwardovo srdce by v tu chvíli vyskočilo z těla, kdyby žilo. Takhle ho zaplavilo jen čiré štěstí.

„Už se ho nemusíš bát, je pryč,“ přísahal Edward.

„To on?“ vyptávala se. Měla teď konečně víc síly. Už jí nejímala hrůza z toho, co s ní bude, protože byla doma a v Edwardově náruči. Zvracela už minimálně, ale to jídlo jí pořád dráždilo žaludek.

„Ano, ale netrap se. Máš za sebou dlouhou cestu, tak se vyspi,“ prosil Edward.

„Kdy jsi jedl?“ špitla Bella. Jeho oči byly černé, jako uhel.

„Na tom nezáleží,“ bránil se.

„Jdi na lov. Hned. Prosím,“ dodala a zkusila se zase pousmát.

„Až usneš, ano?“ obchodoval. „No vážně,“ zasmál se, když povytáhla podezíravě obočí.

„Půjdeme s ním, jestli ti to udělá radost,“ smála se Alice.

„Necháme ti tu mobil s předťukaným číslem, abys to v nouzi jen stiskla. Nebudeme daleko,“ tišila ji Rose.

Pro klid tvůj i její. Dobírala si v duchu Edwarda. Ten se jen usmál a začal Belle broukat tichou melodii. Než dozněla druhá sloka, byla Bella v říši snů a Edwarda zbytek jeho rodiny vytlačil ze dveří.

„Bude v pohodě!“ tišil ho Emmett, když se k ránu rozeběhli lesem.

„Alice ji pořád nevidí,“ sykl Edward.

„Alice je slepá. Nevšimla si ani té pumy na větvi,“ vrtěl hlavou Emm a Edward prudce zabrzdil.

„Kdeže?“ vyhrkl. Jeho bratr se rozesmál na celý les. „Za chvilku tě dohoním,“ křikl a vracel se v jejich stopách. Našel ji. Ležela vážně na jedné z vysokých větví a spokojeně spala. Splývala s listím na stromě. Dub. Hnusné béžové listy skvěle maskovaly hladkou srst kočky. „Či, či,“ zašeptal a vyhoupl se k ní.

„Spokojený?“ dobíral si ho po deseti minutách Emmett, když se k němu opět přidal.

„Jak se to vezme. Ty si to nejspíš užíváš, co?“

„Naprosto. S tebou je to nejlepší, brácho. Jazz ty zvířata vždycky zdroguje, až mají na tvářích takový přiblblý úsměv, a Rose s Alice jedí jako dámy. Carlisle u toho div netrpí a Esmé se o mě bojí, takže s tebou je to fajn, ty mě prostě ignoruješ a ještě mě chválíš,“ řehtal se.

„No, tak já tě tedy zase pochválím za tu rozervanou košili a geniální nápad,“ ušklíbl se Edward.

„Já mám geniální nápad?“ divil se Emm a podrbal se na temeni hlavy.

„Neříkal jsi, jestli chci jít domů?“ hrál Edward.

„Cože? Chceš jít domů?“ zopakoval jako v transu Emm.

„Když o tom mluvíš, tak jo, chci. Dík. Věděl jsem, že máš geniální nápady,“ mrkl na něj Edward.

„Hej! Ale tys mě převezl!“ řehtal se Emmett a rozeběhl se za bratrem směrem k vile.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  Twilly (10.02.2011 21:44)

Mnoooo... taky by mě zajímalo, proč to s ním neskončil... ale asi proto, že by ještě měl být v ději, jenom ať nezpůsobí moc velkou paseku ... jdu dál

10)  sakraprace (21.12.2010 11:31)

Ježiši, proč se ho už sakra nezbavil. Vždyť Damon je jak notorik. I když mu vyhrožuješ, stejně se vrátí a něco provede.

9)  krista81 (11.12.2010 23:27)

Njn, já věděla, že to Edward neudělá - on je prostě moc hodnej
A co to ostatní?
Jak ho tedy nakonec potrestal?? Jen aby s ním ještě nebyly problémy a s Tanyou taky.
No uvidíme

8)  semiska (11.12.2010 21:01)

Skvěle s Damonem zatočili. MOc se mi to, Mišulko, líbilo. Krásně si to napsala.

7)  sfinga (11.12.2010 20:12)

Edward je ušlechtiloun ušlechtilej a jednou se mu to nevyplatí
Já bych Damona pomalu poíkala na mírném ohni, dokud by z něj nezbyl jen popel

4)  Lenka326 (10.12.2010 19:44)

Je to od Edwarda ušlechtilé, že Damona nezlikvidoval, jen se bojím, že trochu hloupé. Taková zrůda se nejspíš vůbec nepřevychová a nedejbože, kdyby se znovu spojil se znovu pokořenou Tanyou, tak potěš koště. No, asi už jsi mě tak nakazila všemi těmi jejich boji a problémy, které pořád musí zdolávat, že za každým rohem vidím nebezpečí.
Na druhou stranu ještě pořád věřím, že Bella se z toho dostane a že je čeká krásná budoucnost.
Pěkná kapitolka , dokonce s poměrně klidným koncem , snad to není jen ticho před bouří. No vidíš, už zase hysterčím

1