05.12.2010 [13:30], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 16×, zobrazeno 3217×

Jeli do Kanady na univerzitu a našli si byt. Vše vypadá normálně a konečně začínají žít svůj život, jenže Edward se seznamuje s Belliným kamarádem a na první hodině potkává ji.

„Krásné ráno,“ zamumlal Edward opatrně a očekával divokou reakci, ostatně jako vždy. Bella se zavrtěla, usmála a zašeptala:

„Tobě taky, zlato.“ Obočí mu proti mé vůli vyletělo do poloviny čela. „Co je?“ nechápala.

„Zlato? Žádný zmetek, nebo trhni si?“

„Nevěděla jsem, že jsi na takovéhle zacházení,“ mručela.

„To nejsem, ale zvykl jsem si, vím, že to není tvoje vina, ale… Prostě to nechápu,“ vysvětloval jí.

„Třeba ho to přešlo.“

„Pochybuju. Možná ten medailon… Jen se bojím, aby to zase nebylo ticho před bouří.“

„Proč musíš mít všechno komplikované?“

„Omlouvám se, nejspíš jsem ti zkazil ráno, co?“ Bella se na chvilku zamyslela, než k němu vykročila.

„Máš jedinečnou šanci to napravit,“ hlesla a v očích jí zajiskřilo. Přejela mu ukazováčkem po bradě a sklonila se, aby spojila jejich rty. Omotal jí ruce kolem těla a lehce zasténal. Pokusil se dosáhnout na noční stolek, ale Bella byla v cestě. Strhl ji pod sebe a levou ruku jí propletl do vlasů. Pravou se opět pokusit atakovat šuplík. Vmotala mu své prsty mezi jeho a ruku strhla k tělu. Potlačil vrčení a chytil její zápěstí do levé ruky, která se vzdala hladkých pramenů jejích vlasů. Drkla do něj a Edward se ocitl pod ní.

„Bello,“ vyhrkl tiše. Přitiskla mu rty na hrdlo a uvěznila jej pod sebou. Tak tohle bylo vše k jeho upířím schopnostem, když byla Bella poblíž. V takových chvílích z něj byl neschopný člověk. Dokonce se zakoktal, když trhla jeho páskem a rozepnula mu kalhoty. Krabička! Krabička! Šuplík! „Lásko, počkej,“ prosil znovu z posledních sil. Natáhl k ní ruce, když se sunula rty níž. Sakra! Zarazil ji a úlevně vzdychl. Podíval se do jejího překvapeného obličeje. Pustil ji a vzdal se. Tady na to krabičku nepotřebuje. Snad. Propnul se jako luk a podcenil ji. Než se stihl z té euforie vzpamatovat, spojila je.

„Stalo se něco?“ vyptávala se, když později ležela vedle něj. Edward si v duchu nadával do všeho možného neslušného a civěl do stropu.

„Vůbec ne,“ hlesl.

„Tobě… Nelíbilo se ti to, je to tak?“ vyhrkla šokovaně. To už konečně začal reagovat. Vytřeštil na ni oči v čirém překvapení.

„Ty si myslíš, že se mi to nelíbilo? Bello,“ úpěl. Tohle nechtěl. Jen si to potřeboval srovnat v hlavě. Možná by jí o té teorii měl říct. Nadechl se a Bella svraštila čelo. „Co?“

„Teď to bude zlé, viď? Proto si ode mě držíš odstup a vyhýbáš se posteli. Myslíš, že jsem si toho nevšimla?“ plašila. Moc dobře si uvědomovala, jak Edwardův zájem o jejich společné chvilky ochabl. Od té doby, co odjel za Stefanem. Možná tam našel nějakou upírku a zjistil, že to jde i jinak, než s pannou.

„Chci ti to vysvětlit,“ začal, ale ona jen urputně vrtěla hlavou.

„Asi to nechci slyšet.“

„Bello, poslouchej mě.“

„Ne. Nehodlám slyšet, jak mi tu básníš o jiný a zprzníš moje vzpomínky.“

„O čem to mluvíš? Jaká jiná? Není žádná jiná!“ Edward Belle zabránil v opuštění postele a smotal ji do náruče. „Jsi jenom ty! O tebe mi jde a ještě o jednu věc… Víš, jaksi… No, zjistili jsme, že upíří muži mohou mít děti, chápeš?“ šeptal.

„A?“ Bella čekala nějakou pohromu. Nějaký šok, nebo děsivé tajemství.

„Jak a? Tobě to je málo?“ divil se.

„Není, ale většina chlapů je plodných.“

„Bello, ty jsi neuvěřitelná,“ šeptal překvapeně a neustále si ji prohlížel, jako kdyby jí měla vyskočit druhá hlava.

„Když se tak bojíš, proč nepoužíváš kondom?“ nechápala a Edward zaúpěl. V přízemí se Emmett mohl potrhat smíchy. Edward se natáhl k šuplíku a vyndal z něj krabičku.

„S tebou to je nemožný, lásko,“ vzdychl. Vzala mu věc z ruky a začala ji zkoumat.

„Ono to má velikosti?“ vyhrkla se smíchem. Nenápadně jí oči zabloudily k jeho rozkroku.

„Poměřuješ?“ smál se nervózně a až moc nápadně zkřížil nohy. Alice se dole přidala se smíchem k Emmettovi a Edward vykulil oči. „Heh, Bello, to ne- nebudu ho měřit, aby tys měla radost!“ bránil se a vysloveně jí prchal z postele. Jen zrudla a schovala krabičku pod polštář. „Pojď se najíst, prosím,“ dodal a zapnul si košili.

Rozhodla se hodit za hlavu všechny tyhle starosti a i celého Damona. Edward si ji sice několikrát měřil pohledem, když odpověděla jinak, než čekal, ale vážně to byla jen ona. Damon se neozval celý týden a ani poté, co odjela do Kanady do školy a Edward ji doprovázel. Nastoupil s ní. Pro Cullenovy to nebyl nejmenší problém.

S Jacobem si psala dál. Bylo to osvobozující. Sice se neviděli, ale emaily byly delší a delší. Vyprávěl jí, jak to jde v La Push a že si našel práci. Ona mu na oplátku popisovala školní dny. Tématu se jménem Edward se vyhýbali oba. Jenže i Jacob věděl, že jednou na to přijde řeč. Buď v milých emailech, nebo osobně, a možná i proto se rozhodl vzít to do vlastních rukou a napsat Belle na závěr emailu malé poslední slovo: Jak se má Edward, dobrý?

Ten email si přečetla večer před prvním dnem po prodloužených prázdninách. Chtěla bydlet na koleji, jenže Edwardovi se moc nelíbilo, že by měl být celou noc bez ní, protože dívčí a chlapecké koleje byly zásadně rozděleny. Sehnal jim byt. Původně chtěl dům, ale to se pro změnu nelíbilo Belle. Chtěla být normální, jak se vyjádřila při jedné z menších hádek na tohle téma. Líbilo se mu to. Normální Bella a normální Edward. Alespoň na chvíli, napadlo ho.

„Měla bys jít spát, ráno tě čeká náročný den,“ vybízel ji kolem půlnoci a zabalil ji pečlivě do peřiny.

„Taky tě čeká,“ vymlouvala se.

„Já jsem zvyklý. Ty ne,“ smál se a lehl si vedle ní na bok. Hlavu si podepřel dlaní a volnou rukou ji hladil na holé ruce.

„Jsem ráda, že tu jsi se mnou.“

„Spi,“ přerušil ji a Bella trucovitě našpulila rty. Rozesmálo ho to a neodolal. Políbil ji jen krátce, protože nehodlal riskovat. Byl hrdý na balíček pod polštářem, protože byl už za ten týden volna třetí a Bella se nebránila. Konečně byl zodpovědný.

Ráno vypadalo hekticky. Tedy Bella vypadala hekticky. On jen stál a s pobavením ji sledoval, jak nahání potřebné věci a čtyřikrát se převléká. Mobil v kapse ignoroval. Bylo mu jasné, že volá Alice, aby informovala Bellu, že to, co má na sobě, se nehodí. Bella to věděla sama. Nakonec, když se konečně rozhoupali odejít z bytu, měla na sobě tmavě modrou halenku a černé džíny. Vnutil jí huňatý svetr a šálu, protože v Kanadě bylo začátkem listopadu už dvacet čísel sněhu. Sám se převlékl do bílého roláku a džínů.

„Takhle s tebou nikam nejdu,“ vrčela Bella a chystala se znovu převléct.

„Lásko, budeš muset, jinak přijdeme pozdě,“ smál se a vyloženě ji vtlačil do sedadla nového Volva.

„Proč sis kupoval auto? Mohl sis přivést tamto. Jsme moc nápadní,“ mručela.

„Nebuď nervózní,“ prosil ji. Většinou se hašteřila, když si byla něčím nejistá, a kdyby mu viděla do hlavy, byla by ještě víc, protože on sám byl. Zase spousta myšlenek a nových tváří. Znal ten pocit. Zažíval ho často, když někam přišel. Ty hlasy na něj křičely samé nesmysly.

Jen co zastavili na parkovišti, začalo to. Vzdychl.

„Co?“ děsila se Bella.

„Nic, uklidni se. Uvolni se, sakra, jak moc bych tu chtěl mít pro tebe Jazze,“ úpěl a vzal ji kolem ramen. „A pro sebe ostatně taky, asi nás přihlásím na individuál,“ vrčel, když kolem nich prošel mladý kluk s ježkem na hlavě a zvědavě sjel Bellu od hlavy k patě.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil ji a mrkl.

„Ahoj, Kevine, jak je?“ hlesla Bella a zkusila se usmát.

„Skvěle. Ten týden navíc byl požehnáním, co?“ brebentil a konečně začal brát na vědomí i Edwarda.

„Jo, kdyby to tak nebylo, nestihla bych asi ani poslední pondělní hodinu. Úplně jsem to zazdila, sakra. Ehm… Pardon, Kevine, tohle je Edward,“ představila je. Kevin natáhl ruku a zkusil se usmát. Edward jeho škleb napodobil a podanou paži přijal. V duchu si představoval, jak mu ji rve od ramene a hází ji nějakému zatoulanému psovi na hraní. V kapse mu začal ječet mobil. Tak ne, jen nápad, pomyslel si a telefon utichl.

„Čau, kámo,“ hlesl Kevin. Kámo?

„Nazdar, kámo,“ pitvořil se Edward a úmyslně nechal problesknout zuby.

Kevinovi se zrychlil tep a hlasitě polkl, což Edwardovi udělalo radost.

Ty vole! Řvaly Kevinovy myšlenky. Jenže hned bylo Edwardovi jasné, že ten jeho výrok nepatřil jemu, ale Belle, které z kapsy vypadly rukavice a ona se pro ně ohnula. Ty záhyby bych chtěl osobně prozkoumat.

„Jsi nový?“ odtrhl se od Belly Kevin a zapředl nucenou konverzaci s Edwardem.

„Jak se to vezme. Studoval jsem stejný obor ve Státech, ale pak jsem poznal Bellu a přestoupil jsem,“ vysvětlil naučenou výmluvu.

„No jo, naše Bella. Ta by přemluvila i mrtvýho, aby ožil,“ smál se.

„Nech si to, jo?“ utnula ho Bella a praštila jej do břicha, až vyhrkl. Místo toho, aby zmlkl, pronesl ještě něco o Rambovi a ve vteřině ji měl v náruči a točil s ní dokola. Edward nevěřil svým očím. Zabije ho, je to jasný. Tohle nesmí žít déle, než je nutné, a to vypršelo před deseti minutami! Mobil se opět ozval. Fajn, tak ne!

„Pusť mě, ty tele,“ vrčela Bella a vyděšeně sledovala Edwardovu tvář.

„Hele, ještě pořád sama a zakomplexovaná?“ dobíral si ji.

„Ne!“ odsekla a upravila si bundu. Pak ty dva nechala za zády a vyrazila do budovy. Kevin se drze opřel Edwardovi o hruď, když chtěl jít za ní.

„Hele, nevím, co jsi zač, ale Bella je skvělá holka. Má za sebou peklo s jedním debilem z Chicaga a dost dlouho se z toho hrabala, takže tě varuju. Jestli to s ní nemyslíš vážně, nech ji být,“ vrčel. Edward povytáhl jedno obočí v tichém úžasu. Tenhle kluk mu tady vyhrožuje? Člověk upírovi? Upírovi, který by mu dokázal v jediné vteřině prokousnout krční tepnu?

„Já ti taky něco povím,“ nadechl se Edward.

„Jdete?“ křikla na ně Bella, když si všimla, že za ní nejdou. Ještě aby se tihle dva porvali! Možná měla o Kevinovi Edwardovi říct. Ti dva si vyměnili výhružné pohledy a vydali se za ní.

„Bello, můžu s tebou pak mluvit?“ prosil Kevin. „Jen takový rychlotestík, ohledně prázdnin a tak. Novinky, drby…“ Bella kývla a Kevin s mávnutím odešel.

„Co mi chce?“ šeptala Edwardovi do ucha, když mu omotala paže kolem pasu.

„Chce se zeptat na toho debila z Chicaga,“ vzdychl Edward. Bella v jeho náruči ztuhla.

„Nikdy jsem neřekla, že jsi debil.“

„Já vím, to on. Jen si uvědomuju, jak moc jsem to zvoral.“

„Ty jsi nic nezvoral. To Damon a ty na to nezapomínej,“ vrčela.

„Rozkaz, miláčku,“ zašeptal a s úsměvem ji políbil. Vytrhlo je z toho zvonění. Školní rok byl už rozjetý, takže i když nebyl problém se zařazením do školy, hodiny měli jinak. Kromě sociologie a biologie. Bella zamířila za Kevinem na matematiku a Edward se prodral davem slintajících vysokoškolaček do učebny francouzštiny.

O to horší bylo, když vešel. Než zvedl hlavu, uslyšel překvapený tok myšlenek ze zadní části místnosti.

To není možný! Edwarde?

„A do prdele,“ hlesl nevědomky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Jalle (31.01.2013 15:35)

debil z Chicaga

15)  Twilly (10.02.2011 16:31)

a hele hele hele ... to je vážně horký ... jdu dál

14)  sakraprace (21.12.2010 09:58)

Neříj, že je tam Tanya?!?! Takže, když už mu připomenou Chicago, tak mu tam ještě navrch přihodí Tanyu???

13)  sfinga (07.12.2010 23:01)

Chudák Edwardek, takhle trápit kvůli bezpečnému sexu, styď se
a ještě jim stavíš do cesty další překážky, uáááá

11)  krista81 (05.12.2010 22:05)

Tak se konečně dostali k té zodpovědnosti a škola v Kanadě
Ovšem kdo je Kevin??? A koho to Edward potkal ??????

Moc se těším na další kapitolky

10)  semiska (05.12.2010 21:36)

Tahle kapitolka byla skvěle uvolňující.... Jne ten Kevin se mi moc nezdá. Jsem taky zvědavá, kdo si na Edwarda vzpomněl? Těším se na další kapitolku.

6)  Lenka326 (05.12.2010 14:47)

Tak konečně trochu klidu. Bella je "sama za sebe" , Edík je zodpovědný , jen ten návrat do školy se nějak nepovedl. Co to na ně zase chystáš????

5)  dorianna (05.12.2010 14:36)

1