Sekce

Galerie

/gallery/meine perex.jpg

Návrat domů...

„Už se probouzí!“ Do mého podvědomí vnikl čísi hlas. Nechtělo se mi pryč. Bylo tam ticho, tma a naprostý klid. Ale něco mi říkalo, že tam venku někdo čeká, až se vrátím. Ale kdo? Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Vzpomínky. Jasper. Jason s Emmou. Rodina. Jako na povel jsem otevřela oči a rozhlídla kolem sebe. Ležela jsem v posteli a dokola stálo až moc lidí.

„No to je dost, už jsme mysleli, že neotevřeš oči,“ zazubil se na mě Demetri. Ehm, já řekla lidí? Chtěla jsem se zvednout, ale svaly ne a ne poslechnout. Vyplašeně jsem koukla směrem k Damienovi.

„Klid, ležela jsi tady týden, takže ti drobet ochably svaly,“ uklidnil mě a pomohl mi do sedu.

„Mám žízeň,“ poznamenala jsem ochraptělě a položila si ruku na břicho. Cítila jsem jizvu. I v lidské podobě. Tak tohle neukecám, blesklo mi hlavou.

„Nemůžeme přijít na to, z čeho jsou ty jejich zbraně vyrobené, ale nechává nám to jizvy. Tobias má jednu přes půlku zad,“ objasnil mi to Mathyas a podal sklenici s vodou.

„Díky,“ šeptla jsem a vypila ji na jeden zátah. Sahara v mém krku nijak nepolevila.

„Tohle bude možná lepší,“ poznamenal Dami a přišoupl mi uzavřenou termosku. Všichni jako na povel přestali dýchat. Krev. Odšroubovala jsem víko a napila se. Měl pravdu, bylo to o hodně lepší. A když byla termoska prázdna, měli jsem i sílu postavit se.

„Myslím že si zajdem zalovit, co říkáš,“ mrkl na mě Dami. Zářivě jsem se na něj usmála a přikývla. Ve dveřích se objevil Tobi. V obličeji měl zkroušený výraz a díval se na mě se strachem. Vzpomněla jsem si na svůj slib, ale trhat se mi ho nechtělo. Navíc jsem na to ani neměla sílu.

„Slíbila jsem, že tě roztrhnu jak hada, ale byla by tě škoda. Chápu proč si to udělal, ale to neznamená, že to schvaluju. Ohrozil si nás všechny. Dám ti radu. Začni používat hlavu, nemáš ji jen proto, aby ti nepršelo do krku,“ řekla jsem mu a obešla ho.

Tentokrát jsem si spravila chuť. Žádný býložravec, ani polární liška, ale pořádný sibiřský medvěd. Samec. No, chutnal dobře. Celou zpáteční cestu jsme se s Damim pošťuchovali jako dvě malé děti.

„Teta Camilla!“ zavřískla malá Camilla nadšeně, když jsme vešli do společenské místnosti. Tak tak jsem ji stihla chytit, jak rychle se ke mně rozběhla. Odnesla jsem ji zpět k otci. Natáhla k němu ruce a začala se lísat. Zastesklo se mi po těch mých dvou rarášcích, chtěla jsem zpátky, ale měli jsme tady ještě pár povinností. Jako třeba rozhovor s Mathyasem. Kývla jsem na něj a ukázala rukou na dveře kanceláře. Pochopil a předal malou nejbližší tetě.

„Chcete odjet, že,“ položil řečnickou otázku a posadil se do křesla. Sedla jsem si naproti. Ani nevím kde zůstal Damien.

„Nejenom to,“ řekla jsem a zadívala se z okna.

„Myslel jsem si to. Ale chápu tvoje rozhodnutí. Ani já už nechci bojovat, ne teď když je tady Camilla,“ pousmál se. To mi připomnělo další věc.

„Jenom mi řekni, co ta malá provedla tak strašného, že se jmenuje po mě,“ ušklíbla jsem se a hodila si nohy na stůl. Jako za starých časů. Jemně mi je shodil dolů, ale než se nadal, měla jsem je zpátky. Zazubila jsem se na něj čekala na odpověď.

„Nic. Jmenuje se po dvou nejlepších bojovnících, které jsem měl tu čest poznat,“ řekl mi a usmál se.

„Kecko,“ rozesmála jsem se, obešla stůl a objala ho, „děkuju,“ zašeptala jsem mu do ucha. Jen se zasmál a vyhodil mě z pracovny.

„Fič se sbalit, ať můžete odjet,“ houkl na mě. Poslechla jsem opravdu ráda. Po cestě jsem přibrala i Damiena a zmizela v naších pokojích. Takhle rychle jsem ještě nikdy sbaleno neměla. Teď už jen odnést věci do auta. Před dveřmi byl Tobias.

„Chci se omluvit,“ řekl a podíval se na mě. Chvilku jsem si ho měřila naštvaným pohledem a pak se usmála.

„Omluva se přijíma, ale jestli se dozvím, že jsi udělal další koninu, přijedu ti nakopat zadek,“ řekla jsem mu a podala mu ruku na usmířenou. Nejdřív vypadal, jako by viděl ducha a pak se taky usmál. Stiskl mi dlaň a objal mě.

„Chceš odnést kufry?“ zeptal se, no co by ne. Vrazila jsem mu je do rukou a vrátila se do pokoje pro své zbraně. Nerada bych je tady nechala, přece jenom jsem si je dost oblíbila.

V garáži stál Dami, Tobias, Ray, Ben a Mathyas s malou. Nějak moc osob, nehledě na to, že se přiřítil i Demetri s Felixem a Marcusem.

„Máme pro tebe malej dáreček,“ ozval se Mathyas a ukázal za sebe. Jen jsem zalapala po dechu. Stálo tam fungl nové Porsche Cayenne.

„Všiml jsem si, jak sis ho užívala na Islandu, tak jsem ti koupil podobný,“ dodal ještě a rozehnal ostatní. Vadili mi ve výhledu. Chvilku jsem stála na místě a jen na něj koukala. Pak jsem však pustila kufry a vmžiku seděla za volantem. Mělo krásný zvuk. Na okýnko zaklepal Demetri.

„Vylez, ať se můžem rozloučit,“ poprosil mě. S povzdechem jsem motor zase vypnula a vystoupila z auta.

„Netvař se jak boží umučení, zase se uvidíme, prcku,“ pousmál se a pokusil se mě obejmout. Místo toho skončil obličejem na zemi a s nožem na krku.

„Odvolej toho prcka,“ zavrčela jsem mu do ucha. Rozesmál se, ale prcka odvolal. Pomohla jsem mu na nohy a objala ho.

„Však já vím,“ pousmála jsem se a přešla k Tobimu. Taky mě objal. Byla to prostě jedna velká objímačka. Jen malá Cam se odlišila. Ta mi totiž skočila kolem krku.

„Kdy zase přijedeš?“ vyhrkla jakmile jsem ji postavila zpátky na zem.

„To já nevím,“ odpověděla jsem a počechrala ji ve vlasech. Bude se mi po té malé stýskat.

Nastoupila jsem do auta a zamávala jim. Damien jel ve svém vlastním voze.

Čekal na mě jeden z těch těžších úkolů. Zapnout mobil. Sotva jsem to udělala bylo po tichu. Telefon vyzváněl, vibroval a mě začala pomalu bolet hlava. Když konečně ztichl, oddychla jsem si. A tak nějak mě opustila odvaha napsat Jasperovi, že se vracíme. Nadskočila jsem úlekem, když začal telefon zvonit. Chvilku jsem koukala na jméno na displeji a nakonec hovor zvedla. Na druhé straně bylo nejřív ticho, jakoby ten dotyčný ani nečekal reakci.

„Jaspere?“ pípla jsem tiše. Na tohle už zareagoval.

„Kde jsi?“ vyhrkl vyděšeně. V duchu jsem si oddechla. Čekala jsem všechno, křik, vrčení i řev.

„Na cestě na letiště, za dvě hodinky jsem doma,“ odpověděla jsem. V pozadí jsem slyšela mluvit Jasona. A Emmu na schodech. Usmála jsem se. Nemohla jsem se dočkat, až je všechny uvidím. Jen jsem doufala, že se mě neleknou. Corin mi sice vlasy zarovnala, takže to nevypadalo, jako bych spadla pod sekačku na trávu, ale bude ještě chvilku trvat, než dorostou.

„Ten letušák se netvářil moc nadšeně, když se dozvěděl, že celou cestu strávíš tady, co?“ poznamenal Damien, když jsme seděli v našich autech.

„Jeho problém,“ odvětila jsem nevzrušeně a přelezla dozadu. Sklápěcí sedadla. Hm, to by se mohlo hodit, proběhlo mi hlavou. Nad námi se rozsvítíl nápis o připoutání se. Jo, to určitě. Kývla jsem na Damiena a zabouchla dveře. I on se zavřel uvnitř svého nového BMW X6.

Poznala jsem, jak letadlo dosedlo na ranvej. Pilot se evidentně rozhodl, že nám dá sežrat naši nepřítomnost vepředu. A to měly naše auta tlumiče. Párkrát si na ranveji poskočil, než úplně zastavil. Konečně sjela rampa, jenže jsme zase museli čekat na dělníky, až nám odjistí auta. Málem jsme do sebe vrazili ve snaze být dole první. Stejně to Damien sjel dřív než já.

Venku stála kolona aut. Úplně vepředu byl můj Hummer. Zastavila jsem a otevřela dveře. Téměř současně se otevřely i zadní dveře Hummeru. Vyskočila z nich Emma a Jason z druhé strany.

„Mamí!“ zavřískli oba a hnali se ke mně. Stihla jsem vyskočit u auta a tak tak je chytit. Pověsili se na mě každý z jedné. Jasper stál u auta s vykulenýma očima. Nervózně jsem se usmála, postavila děti na zem a šla k němu.

„Ony zase dorostou,“ ujišťovala jsem ho opatrně. Zavřel oči, zatřepal hlavou a znovu je otevřel. Jako by si myslel, že se mu to jen zdá.

„Mami, kdo ti ostříhal vlasy?“ zeptal se mě Jason.

„Já sama, musela jsem, víš,“ usmála jsem se na něj a poslala je oba do auta. Rozběhli se k Porschatku. Já šla pomalu k Jasperovi. Pořád na mě koukal tak nějak divně.

„Jaspere?“ promluvila jsem na něj. V ten moment jsem byla v jeho těsném objetí.

„Jsem na tebe neskutečně naštvaný, ale hlavně jsem šťastný, že jsi zpátky,“ šeptal mi do ucha a tisknul mě k sobě. Usmála jsem se a obtočila mu nohy kolem pasu.

„Už nikam neodjedu, slibuju,“ zamumlala jsem a podívala se mu do očí.

„To bych ti radil,“ zavrčel tlumeně a konečně spojil naše rty. Odnesl mě k autu a položil na sedadlo spolujezdce.

„Hej! To je moje auto!“ okřikla jsem ho, když si sedl za volant. Jen se na mě zakřenil a nastartoval. Kývl na Emmetta a ten se s radostí vrhnul k Hummeru.

„Kdo ti ho dal?“ zeptal se Jazz a opatrně vyjel z letiště.

„Mathyas. Na Islandu nějak nesehnal Hummera. Tak nějak jsem si ho oblíbila“ odpověděla jsem mu a vzápětí se chytila za pusu. Prozradila jsem mu, kde jsme byli.

„Tak Island,“ pronesl zamyšleně. Urputně jsem sledovala cestu před námi.

„Kde je Sídlo, to mi řekneš taky?“ podíval se na mě zkoumavě. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ještě bys tam letěl a seznámil Mathyase blíže se svou pěstí,“ dodala jsem a dál koukla na něj. Chvilku na mě zíral jestli to opravdu myslím vážně. Když došel k odpovědi, že ano, pobaveně zakroutil hlavou. Ve stálém tichu jsme dojeli až domů. Tohle se mi nelíbilo.

„Mami, zahrajem si ty šachy?“ zatahal mě Jason za rukáv. Jasper si k němu přidřepl a vysvětlil mu, že mi musí něco říct o samotě, a že jsme za chvilku zpátky. Jason se na mě podíval a já pokrčila rameny.

„Tak já řeknu dědovi,“ zamumlal a zmizel v domě. Jasper se rozběhl k lesu, Zvažovala jsem možnost útěku, ale nakonec jsem se s povzdechem rozběhla za ním. Dohnala jsem ho a držela se jeho zad. Když se zastavil, málem jsem do něj vrazila. Zhluboka se nadechl a otočil ke mně.

„Tak spusť,“ vybídl mě a stáhl nás na zem. A já spustila. Vyprávěla jsem mu o Cathlyn, o Vannese a o tom, že byla těhotná. O zuřícím Tobiasovi, v tu chvíli chápavě přikyvoval. O malé Camille. Taky jsem mu řekla o Volturiových, jak se nás ti noví snažili vyděsit a nakonec se oni báli nás. O přátelství s Demetrim, tohle se mu moc nelíbilo. Vrčel. Řekla jsem mu o tom, jak si spolu s Felixem hráli na moji ochranku, taky o Evelyn a Marcusovi. Dala bych ruku do ohně za to, že ti dva skončí spolu. A taky jsem mu vyprávěla o Jaslyne. Musela jsem mu říct i o tom zranění, stejně by na to dřív či později přišel. Jen to týdenní koma jsem si nechala pro sebe. I tak hodně vrčel. Přitulila jsem se k němu blíž a zabloudila dlaní pod tričko. Vrčení se změnilo ve slastné předení.

„Podvádíš,“ zašeptal, ale přitáhl si můj obličej. Pousmála jsem se a vysmekla se mu. Zíral na místo, kde jsem ještě před vteřinou seděla. Tiše jsem se zasmála. V tu ránu byl u mě a držel mě v náručí.

„Potvůrko jedna,“ zamumlal a postavil mě na zem. Sklonil se ke mně a políbil mě. Tentokrák jsem se nebránila. Ani tomu, když mě pokládal do trávy a sundával tričko. Naopak, já mu pomohla z toho jeho. Dost dlouho si prohlížem bílou jizvu na mém břiše. Nakonec ji s povzdechem políbil a vrátil se k mému obličeji.

A nebránila jsem se ani tomu, když mi svlékl, nebo když do mě pronikl.

„Víš, jak jsme se bavili o dalším dítěti,“ začal potichu Jasper. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

„Co myslíš, zvládli bychom to?“ zeptal se. Sedla jsem si a schoulila se do klubíčka.

„To už se nedozvíme. Ta Jaslynenina dýka mi v břiše nadělala pěknou paseku,“ zamumlala jsem tiše a zírala do prázdna. Jen mě objal kolem ramen a kolébal v náručí.

„To nic. Máme dvě krásné děti, to nám stačí,“ zašeptal a já se k němu přitiskla ještě blíž.

„Což mi připomína, že jsi Jasonovi něco slíbila,“ poznamenal a vytáhl se na nohy. I se mnou v náručí. Oba jsme se oblékli a rozběhli domů. Jason nám vyběhl naproti a rovnou mě táhl k šachům.

„Ještě by ses zase na něco vymluvila,“ vysvětlil a sedl si naproti. Nepropustil mě až do večera a i když mi radil, nedokázala jsem proti němu vyhrát ani jednu hru. Evidentně ho to vůbec netrápilo. Ukončit to, ho donutilo až velmi hlasité volání mého žaludku.

„Teda mami, takhle hrozně nehraje šachy ani teta Bella,“ oznámil mi. Usmála jsem se na něj a počechrala ho ve vlasech.

„Každému jde něco jiného,“ pokrčila jsem ještě rameny a zmizela v kuchyni. Hladově jsem se na Esmé usmála a blaženě začichala. Byla jsem v ráji.

„Prosím tě, čím tě tam živili?“ zeptal se nechápavě Jasper, když viděl, jak tu večeři hltám.

„Věř mi, tohle opravdu vědět nechceš,“ zakroutila jsem hlavou a pokračovala v jídle. Po jídle mě společnými silami odtáhli do obývacího pokoje, abych jim všem pověděla, co se vlastně stalo. A vyprávění začalo nanovo, jenom okleštěné o veškeré násílí. Byli tu děti.

„Takže ta paní tě nebodla do břicha?“ zeptala se mě Emma.

„Tobě se o tom zase zdálo, že,“ řekla jsem rezignovaně. Vlezla mi na klín a přitulila se.

„Hm, taky o tom, jak tě pak strejda Damien chytil před dopadem na zem. Měla si zavřené oči,“ dodala a pokoj ztichl. Jasper po mě švihl naštvaým pohledem. Ignorovala jsem ho a podívala se na Jasona. Stejně jako Emmě, i jemu se zavíraly oči.

„Tak šup, okoupaní už jste, tak do postele,“ řekla jsem jim a odvedla je nahoru. Ani nechtěli pohádku. Usnuli téměř okamžitě. Jason s méďou a Emma s koníkem. Všechno bylo při starém. Vešla jsem do našeho pokoje, sundala si tričko a zamířila do sprchy. U okna se pohnul stín.

„Nezapomněla si mi něco říct?“ zeptal se mě, div, že to nezavrčel. Povzdechla jsem si a otočila se k němu. Téměř okamžitě mu zčernaly oči.

„Ta dýka byla napuštěná vlkodlačím jedem. Týden jsem si poležela, stačí?“ odpověděla jsem mu unaveně a opřela se o něj.

„Jaspere, nezměním to co jsem. Udělali ze mě bojovníka a ti občas nějaké zranění mají. Slíbila jsem ti, že už nikam neodjedu a to hodlám splnit. Už pro Organizaci nepracuju,“ vysvětlila jsem mu a nechala ho tam, ať si to přebere. Já měla v plánu tu sprchu. Nezůstala jsem dlouho sama.

„Ty seš taková moje Xena, viď,“ zašeptal mi do ucha a položil mi ruce na břicho. Lehce jsem se uchechtla.

„Nedávno jsem takhle řekla Emmě,“ poznamenala jsem se smíchem. Natáhla jsem se pro šampón, jenže mi ho Jazz vytrhl z ruky.

„Já vím,“ odvětil vědoucně a jemně mi masíroval spánky. Opřela jsem se o něj a uvolnila ztuhlé svaly.

„Ptala se mě, jestli ji naučím bojovat,“ řekla jsem zamyšleně. Jasperovy ruce se zastavily.

„Je celá po tobě. Cos ji odpověděla?“ zeptal se po chvilce a vrátil se k masáži.

„Že jo, ale až bude větší. Neboj, nebudu ji učit zabíjet, jen jak se bránit,“ ujistila jsem ho a spláchla si z vlasů pěnu. Pak se role obrátili, jen jsem měla dojem, že mám ruce o metr delší. Když mi Jasper vlasy pořádně vysušil a v osučce odnesl do postele, málem jsem mu usnula v náruči.

„Kamčatka,“ zamumlala jsem, když mě položil do postele. S oblíkáním jsem se nezatěžovala.

„Co?“ zeptal se nechápavě a lehl si ke mně.

„Sídlo. Je na Kamčatce,“ vysvětlila jsem a upadla do ticha.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

14)  agness (02.01.2015 22:34)

Co sem, safra, napsat? Suprskvělá kapitola! Parádní popisy! ...

DjKasicka

13)  DjKasicka (24.10.2011 00:59)

Nemám slov!

Abera

12)  Abera (16.09.2010 11:30)

Kamikadze

11)  Kamikadze (16.09.2010 07:23)

holky, to je jasný, kdyby to byl velkej průser, tak jim zase pomůže, jenom, Jasper už by se nejspíš vyšachovat nenechal

ambra

10)  ambra (16.09.2010 00:50)

Tak tomu se říká smíšené pocity... Jsem šťastná, že se z toho naše kočka s neomezeným počtem životů vylízala, ale ty následky mě skoro rozbrečely... :'-( :'-( Autíčka - no jo!!! Setkání s dětmi, s Jasperkem... Usmiřovačka s Jasperkem!!! Ale moc jí nevěřím, že když se Organizace dostane do průšvihu, tak že hodí zpátečku... No, budu věřít, že ty hlavní zrůdy jsou kaput a že už bude klid!!! Skvělé - jako vždy!!!

9)  Fanny (15.09.2010 22:18)

skvělé jediné co mi nesedělo je ta věta že pro organizaci už nepracuje. Nemyslím si že by jim nepomohla kdyby si něco stalo i když přátele jsi jí zmasakrovala pěkně ale nesedí mi to k její povaze jinak skvě-léé

sfinga

8)  sfinga (15.09.2010 21:13)

Je a navíc strašně sladkej
http://photos.twilightladies.com/albums/userpics/10001/232.jpeg

Kamikadze

7)  Kamikadze (15.09.2010 21:05)

a víš že tě chápu? je naprosto dokonalej

sfinga

6)  sfinga (15.09.2010 20:53)

Kamuško, jóóó. Děkuju předem. Já už to totiž četla dvakrát. A tvýho Jaspera miluju

Kamikadze

5)  Kamikadze (15.09.2010 20:42)

nejenom to, poslu ti ji komplet, kdyz budeš chtít

sfinga

4)  sfinga (15.09.2010 18:59)

Kami: už? Co se dá dělat :'-(
Smím si ji pak stáhnout do PC?

Kamikadze

3)  Kamikadze (15.09.2010 18:50)

sfin, to víš že jo, zítra, epilog

sfinga

2)  sfinga (15.09.2010 18:17)

Jááj, Kami. Kde začít? Asi u Jazze
Ten chlap se určitě jednou dostane do nebe, protože je už za své upíří existence svatej
Mít takovouhle ženu a nezbláznit se z toho...
Jen je mi líto Cam, že už nebude moct mít děti.
Jasper je dokonalej táta a ona skvělá máma
Prosím, prosím, přidej brzo další kapitolku, ju?

mima19974

1)  mima19974 (15.09.2010 17:49)

Krááááásne!!! Rýchlo pokračovanie!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek