Sekce

Galerie

/gallery/meine perex.jpg

Vztek není dobrej kamarád...

Doporučení pro ambru: tentokrát to čti radši na třikrát

„Kterej chytrák je naučil zametat stopy?!“ vybouchla jsem. Už poněkolikáté za tři dny. Přesně tak dlouho už jsme trčeli někde na Islandu a hledali ty zmetky. Ale nenašli nic, ani jeden chlup. Doslova.

„Až ho dostanu pod ruku, zakroutím mu krkem,“ poznamenal Demetri a protáhl se dalším křáčím. Celá skupina se rozdělila do dvojic a on šel se mnou.

„Velmi ráda ti pomůžu,“ slíbila jsem a sledovala jeho záda. Najednou mi hlasitě zakručelo v břiše. Nevěnovala tomu pozornost a šla dál.

„Zastav, musíš se najíst, ještě nás prozradíš,“ houkl na mě a vytáhl sušenou stravu. Nic většího jsme s sebou vzít nemohli. Nechtělo se mi to jíst. Chutnalo to příšerně, obzvlášť potom, co jsem si zvykla na Esméino skvělé jídlo. Dost. Nesmíš na to myslet! Okřikla jsem se v duchu a ublíženě sledovala seschlou věc v mé ruce.

„Hele, ty vlasy nevypadají tak špatně,“ uznal Demetri, když se dost vynadíval. Když jsme vyrazili, lezlo mi krkem, jak se věčně zachytávaly za každou větev, a nepomohlo ano spletení do copu, tak jsem je prostě zkrátila. Tak na pěticentimetrovou délku. Nožem.

„Jo, jasně,“ ušklíbla jsem se a vyhoupla se zpátky na nohy. „ještěže dorostou tak rychle,“ broukla jsem tiše a zamířila dopředu. V kapse mi zavrněl mobil.

„Něco nového Dami?“ ohlásila jsem se. Doufala jsem v dobré zprávy.

„Jo, našli jsme je. Mathyas ti pošle textovku se souřadnicemi, má tam i Tobiase, tak si pohněte, mají drobet problém zabránit mu v tom, aby na ně vletěl sám,“ oznámil mi a zavěsil. Hned na to textovka došla.

„Padáme odsud, našli je kousek od nás a Tobi nechce čekat,“ houkla jsem na Demetriho a rozběhla se na určené místo.

Netrvalo dlouho a cítila jsem přítomnost jak našich, tak vlkodlaků. My ale stáli proti větru, takže oni o nás neměli ani tušení.

„Tobe, nemůžeš na ně jít sám a bez taktiky, tak si laskavě sedni zpátky,“ zasyčel před námi Benův hlas. Odpovědí mu bylo Tobiasovo zavrčení. Povzdechla jsem si a došla k nim. Postavila jsem se vedle Tobiho a položila mu ruku na rameno. Podíval se na mě zuřivým pohledem, ale posadil se. Nováčci upíři se na mě dívali s obdivem, našinec zíral na moje vlasy. Jen jsem zavrtěla hlavou a pohledem prozkoumala tábor.

Marcus seděl kousek stranou spolu s Evelyn.

„Trénují její štít,“ poznamenal Felix, když zjistil, na co se dívám.

„K čemu to bude, když vaše schopnosti na vlkodlaky nepůsobí?“ zeptala jsem se zvědavě. A dozvěděla se, že přítomní jsou nejen vlkodlaci, ale že tam je i dost upírů.

„Jsou to Asmodeovi upíří. Nebo aspoň to, co nevzal s sebou,“ objasnil mi právě příchozí Damien, „byl jsem na výzvědech,“ dodal ještě zabral místo vedle mě. Všem nám ukázal co jsme potřebovali vědět. Kde je jaká jednotka, kolik má členů, kudy chodí stráže, kdy se střídají a taky to, kde se zdržuje jejich vůdce.

„Oni mají vůdce?“ přidal se k nám Marcus a posadil se vedle mě, z druhé strany. Ježiš, co se to s nimi děje? Z jedné strany Dami, z druhé Marcus, Felix a Demetri poblíž, kdo jim co řekl?

„Jo, mají. Jaslyne,“ řekl Damien a táborem se rozhostilo ticho.

„Nechceš mi říct, že je vede Camillina učitelka?“ zeptal se Mathyas poděšeně. Já neměla slov. Jaslyne.

„Chceš tvrdit, že tu bandu vede někdo, kdo vycvičil Camellii?“ zeptal se nevěřícně Felix.

„Neříkej mi Camellie!“ zavrčela jsem na něj a mrskla po něm Damienův nůž. Stříbrný, k mojí smůle a jeho štěstí.

„Jo, přesně tohle chci říct,“ odpověděl mu Damien, aniž by se pozastavil nad tou dýkou. Všichni jsme měli nervy na pochodu a nebylo moudré nás dráždit. Obzvlášť ne mě. Já byla vždycky ta výbušná. Uklidnil mě až Jasper, ale ten tady nebyl. Což mi připomnělo, že bych mu měla poslat zprávu. Psala jsem mu každý den, aby věděl, že jsem v pořádku. Mathyas mě a Damienovi zařídil telefony s nezjistitelným číslem a ani Jasper, ani Alice, nemohli napsat zpátky. Naštěstí. Porada byla stejně u konce. Domluvili jsme se, že na ně vpadnem zítra. Vítr se díky Corin nezmění a na naší straně byl moment překvapení.

„Píšeš mu?“ promluvil Demetri potichu. Všimla jsem si, že šel za mnou. Zajímalo mě proč. Šla jsem dál od tábořiště a kývla na něj, aby šel taky.

„Dimko, proč mě pořád někdo hlídá? Ale pravdu,“ zeptala jsem se ho. Povzdechl si a sedl si na vyvrácený strom. Když poklepal na místo vedle sebe, zavrtěla jsem hlavou. Ne že bych se ho bála, ale takhle jsem byla výš než on. Nikdy jsem tomu nevěřila, ale ony ty psychologické bláboly vážně fungují.

„Damien mi to prozradil,“ vysoukal ze sebe po chvilce. Nezmohla jsem se na víc, než nechápavý pohled.

„To o tvé nové rodině. Gratuluju. A neboj, Marin mi po akci tuhle vzpomínku vymaže, stejně jako Felixovi,“ upřesnil. Tentokrát už jsem si na ten strom sedla.

„Kdes přišla na tu zkráceninu?“ podíval se na mě zvědavě a já se uchechtla.

„Je to z jména Dimitrij a to je ruská verze Demetriho,“ vysvětlila jsem mu a zadívala se na nebe. Každou chvilkou by mohlo vysvitnout slunce.

„Jaké to je, mít děti?“ zeptal se. Seděli jsme opřeni jeden o druhého, jako za starých časů. Od té doby, co našinci pomohl s Asmodeem, jsme byli přátelé, občas jsme si spolu i zalovili. Škoda jen, že musel mít čočky. Červená mu neslušela.

„Je to nádhera. Nikdy jsem nechápala, co na nich všichni vidí. A teď bych za ty svoje a Jasperovy položila život. I tebe to změní. Cítíš větší zodpovědnost za sebe samotného. Uvědomíš si, že na tebe čeká někdo, kdo je pro tebe životně důležitý a pro koho jsi životně důležitý i ty. Dřív bych stála za Tobiasem, a nejspíš bych neměla problém jít proti těm parchantům sama. A dneska? Sám si mě viděl,“ odpověděla jsem mu a zavřela oči. Za zavřenými víčky jsem si vybavila obrázek Jaspera, Emmy a Jasona dohromady, když spolu hráli svou hru na emoce. Ty dvě prťata byli jediní kříženci, na které jeho moc působila. Nejspíš to bylo tím, že byli jeho děti.

„Musí to být krásné, stačí vidět, jak se tváříš,“ ozval se. Opora za mými zády zmizela. Otevřela jsem oči a hledala ho. Opíral se o strom přede mnou a pozoroval můj obličej.

„Cože tě vlastně nehledá Jane?“ zeptala jsem se ho jenom tak mimochodem a nastavila tvář právě výchozím slunečním paprskům.

„Nechce být se slabochem,“ napodobil její hlas a ušklíbl se.

„Je blbá. Náhodou, ty zlaté oči ti sluší,“ ujistila jsem ho a zamířila zpátky k táboru. Dřív, než se po nás začnou schánět. A taky by nebylo špatný, zajít na lov, abychom byli co nejsilnější.

„No kde seš, jdeme lovit,“ okřikl mě Damien, sotva mě uviděl. Moje řeč. Kývla jsem na něj a rozběhla se za ostatními. Demetri se k nám přidal, prý jako ochranka.

„Fuj, to bylo hnusný,“ ohrnula jsem rty a zahrabala vypitého soba. Demetri se na mě díval se smíchem.

„Býložravci ti pořád nevoní?“ zeptal se po cestě do tábora. Místo odpovědi jsem se jen zašklebila a rozběhla se naplno. Cha, a zkus si mě chytit.

V táboře panoval čilý ruch.

„Tobias zmizel!“ oznámila nám Evelyn.

„Až se mi dostane do rukou, přetrhnu ho jak hada,“ zavrčela jsem a vydala se po Mathyasově stopě. Ostatní se chystali na útok. Ani jsem nemusela běžet moc daleko, během chvilky jsme oba byli zpátky a ozbrojovali se. Damien byl chytrý a vzal s sebou moji novou hračku, takže krom katany, vrhacích nožů a Browningu Hi-Power napěchovaného stříbrem, ano, umím i střílet, jsem v rukou držela nové saie. Vyrazili jsme během minuty. Vlkodlaci byli asi šest mil od nás. Tobias za sebou nechával cestičku tvořenou těly těch zmetků, jenže jich bylo víc. Mnohem víc. Obklíčili jsme tábor ze všech stran a vpadli na ně. Moment překvapení už nebyl takový, jako kdyby to klaplo podle plánu, ale i tak byli překvapení našim počtem. Jaslyne dokonce vykoukla ze svého stanu. V momentě stála venku a po zuby ozbrojená.

Než se vzpamatovali, citelně jsme snížili jejich přesilu, ale stejně jich pořád bylo víc, než nás. Volturiovci si vzali na starost upíry a nám zbyli vlkodlaci. Snažila jsem se dostat k Tobimu dřív, než ho zabijou. Když se mi to povedlo, měl namále. Takhle jsem na něj zavrčela a poslala ho do třetí řady, tam byl zbytek jeho skupiny, patřil k pátemu oddílu. A já se ocitla tváří v tvář Jaslyne. Ohnala se po mě katanou a já ji odrazila. Bylo to jako stát proti zrcadlu. Všechny triky, které použila jsem dokázala bez problému vykrýt a naopak.

„Kvůli tobě je mrtvý!“ zavrčela na mě a snažila se uštědřit mi ránu pod koleno. Takhle bych ztratila rovnováhu. Vykočila jsem nahoru a obloukem sekla po krku. Nepovedlo se mi to, dokonce mi vyrazila meč z ruky. Odkulila jsem se stranou a vytáhla saie.

„Zabila ho posedlost tebou!“ Tohle rovnou zavřeštěla a vrhla se proti mně. Tak tak jsem stihla uhnout. Koutkem oka jsem zpozorovala, že většina její party je na kusy a našich bylo víc.

Rozhodla jsem se zariskovat.

„Omyl, ne posedlost mnou, ale můj meč,“ odsekla jsem jí. Začínala jsem být vyčerpaná. Byla stejně dobrá jako já, ne-li lepší, ale zapomněla na jednu věc. Sama mi ji dost dlouho vtloukala do hlavy. Vztek špatně radí a při boji vždy zradí. Proto, když po mě s řevem skočila, zapomněla si krýt hrudník. Tenký dlouhý stříbrný nůž ji snadno projel mezi žebry až k srdci a objevil se na druhé straně.

„A opravdu jsem si to užila. Zabil totiž Davida,“ zašeptala jsem ji do ucha. Pak se zhroutila k zemi. Jenže i ona měla v ruce dýku. A ta skončila v mém břiše. Byla to stejná slitina, jako Asmodeův meč. A jako bonus byl na povrchu vlkodlačí jed. Moc vlkodlačího jedu.

Jaslynenina armáda byla rozprášená a Mathyas s Demetrim a Damim mířili ke mně. Vyškubla jsem dýku ze svého těla dřív, než mi do oběhu putila ještě víc jedu. Už tak ho tam bylo dost. Pak jsem šla k zemi i já. Než jsem stihla dopadnout na zem, zachytili mě Damienovy ruce.

„Vlkodlačí jed,“ zamumlala jsem a upadla do tmy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

DjKasicka

9)  DjKasicka (23.10.2011 22:20)

Ne, ne , ne, hltám to úplně a vůbec mi nedochází, že už je 23. kapitola! NEE

Kamikadze

8)  Kamikadze (15.09.2010 16:35)

fakt? v tom případě bych si asi měla zařídit trenerskou licenci, co?

Abera

7)  Abera (15.09.2010 12:18)

ambra

6)  ambra (15.09.2010 09:05)

Teda Kami, Tys mě tím perexem tak vyděsila, že jsem fakt četla vyděšená od prvního řádku... Musím ale říct, že už jsem trochu vytrénovaná (díky Tobě), takže si i všechny ty "předbojové" i bojové scény umím vychutnat. A protože vím, že bys prostě nenechala Jasperka a děti opuštěné, tak budu dělat, že jsem ten poslední odstavec vlastně nečetla... Skvělá práce!!!

Kamikadze

5)  Kamikadze (14.09.2010 21:55)

mima, děkuju za pochvalu
alicejazz, jo? to jsem ráda, a můžu ti říct, že bude hepáč, dneska jsem dopsala epilog
sfin, to víš, já testíky ráda

Alicejazz

4)  Alicejazz (14.09.2010 19:36)

ještě tak mám jeden dotaz? Bude hapy end???????

sfinga

3)  sfinga (14.09.2010 19:15)

Kami, tohle se dělá?
Sotva přežila jeden útok vlkodlačím jedem, pád ze schodů a rizikový porod, naservíruješ jí další ránu
To se dělá?
Cam, vydrž, tvoje maminka se zbláznila a testuje, co vydržíš

Alicejazz

2)  Alicejazz (14.09.2010 17:56)

jch, juch juch!! Další dílek, já to prostě žeru

mima19974

1)  mima19974 (14.09.2010 17:53)

To niééé... Ona nezomrie,že nie??? Krásna kapitolka!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek