19.05.2012 [19:45], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 4×, zobrazeno 2751×

No, začíná se nám to hezky kazit.

„A hele, kdo se vrátil!“ zahalekal Jared, sotva jsme s Paulem a koňmi vyšli z lesa.

„Asi to obrátíme zpátky,“ poznamenal zachmuřeně.

„Já ti říkala, že by nám ještě týden prospěl,“ uchechtla jsem se. Pravdou bylo, že plánovaný týden se stejně natáhl na dva, ale nikdo se po nás nesháněl, ani nás nepostrádali. Ale utekly rychle, přestože jsme se poctivě flákali. Pokud si nás nenárokovali koně, trávili jsme většinu času v ložnici. Pravda, Paul se občas učil na ty zkoušky, co ho čekaly.

„Takže se vracíme?“ zeptal se s nadějí v hlase. V ten moment se před námi objevil Jasper a držel oba koně za otěž.

„Zamítá se. Nebaví mě trénovat sám. A ostatní vlci vrčí, když si rýpnu,“ zazubil se na mě.

„Se mi zdá, že to vrčení přeskočím a budu rovnou trhat,“ zasyčela jsem na něj. To už k nám ale kráčel John a na útěk bylo pozdě.

„Fakt tě přestávám mít ráda, upíre,“ zabrblala jsem a následovala Paula dál ke stájím. Jakmile jsme se tam ale ocitli, všichni stáli zničehonic kolem nás.

„Pokud chcete přijít s nějakou jobovkou, můžete počkat, až budou koně v boxech?“ požádal je Paul rovnou. Celé tohle srocení rozhodně nevěstilo nic dobrého. John se poškrábal na temeni. Po zádech mi přejel mráz.

„Ono to není nic zas tak hrozného, teda, z části. Přišly mezinárodní licence,“ pokrčil rameny. Se zdviženým obočím jsem čekala to ale.

„Travis odmítl zaplatit startovné a cestovné, protože oba jedete jen na svých koních. Pokud si ovšem každý přiberete nějaké jeho, zatáhne to,“ dodal. Na chvíli bylo ticho. Dokud Paul nevybouchl.

„Co si sakra myslí?!“ zavrčel, pustil Dreamerovu otěž a zamířil k Travisově kanceláři. Kluci ho ale stihli zadržet dřív, než udělal třetí krok.

„Prodal Alleca a Moonlighta, místo nich koupil tři další. Dva má Jasper, jednoho Mandy. Ve výsledku je to pro ni tak lepší, bude jezdit o koně míň,“ vzal to Jake z té lepší stránky.

„To je jedno. Kdo, do prdele, dokáže v jednom závodě odjet tři koně?“ osopil se na něj můj vlk.

„Vlkodlak a upír,“ ozval se Jasper.

„To zvládneme,“ pousmála jsem se na Paula. Poraženě sklopil hlavu, jenže to v něm vřelo. Ve stáji, kde krom nás nebyl nikdo jiný, to dával najevo. Práskal s věcmi, vrčel, odsekával. Dreamer byl chytrý a raději ho neprovokoval.

„Půjdeš se na to kvítko podívat se mnou?“ broukla jsem a přitulila se k jeho zádům.

„Slater tě taky takhle přepínal? Nebo je debil jen náš sponzor?“ zeptal se místo odpovědi.

„Stávalo se, že jsem v jednom dni odjezdila na závodech víc koní, než by bylo zdrávo. Nejvíc myslím šest.  Ale nikdy jsem nejezdila světovou třídu, takže nevím, jak to bude vypadat,“ pokrčila jsem rameny.

„Hele, po patnáctce už kluky závodit nenechám, nechci, aby dopadli jako Hickstead. To máš pět let Stín, šest Snílek. Než doděláš školu, půlka je za mnou, a kdo ví, tu druhou bys v Dreamerově sedle mohl odjezdit ty,“ mrkla jsem na něj.

„Skoro to vypadá, jako bys to měla naplánované už nějakou dobu,“ poznamenal jako by náhodou.  Zavrtěla jsem hlavou. Ne, opravdu bych nečekala, že se z Travise vyklube až takový zmetek.

„Tak se tam zajdeme podívat,“ usmál se a zlehka mě políbil.

„No, vyber si, koho chceš. Jsou skoro stejní. Skáčou skvěle, do skoku příjemně táhnou, nejsou tlačiví. Přiježdění jsou na výbornou, zajímalo by mě, od koho a hlavně za kolik je Richard koupil,“ odpověděl mi Jasper, když jsem ho zeptala, které z nich si zabral pro sebe. Udivilo mě, že si použil křestní jméno našeho sponzora.

„Chce se pochlubit, že má na to, aby si pořídil koně světové úrovně, vsadím se s tebou, o co chceš, že je odkoupil od nějakého špičkového jezdce. Já nevím, co třeba ten Dilwater? Jméno je mi povědomé,“ ukázala jsem bradou na pěkně stavěného plaváka.

„Valach, deset let. Relativně příjemný, jde trošku víc dopředu, ale jemný na pobídky, nejspíš ježděný holkou. Úplně normální kůň,“ podal vyčerpávající informace. To už jsem byla uvnitř boxu a pečlivě si ho prohlížela od hlavy až k patě.

„To je fajn, že vás tady mám všechny pohromadě. Paule, Daida, Jaspere, Mandy, nějak si je rozeberte. Beru Rica a pak Denvera, tak si skočíme spolu. Jacob s Leah nám postaví skoky,“ ozval se za námi John. Paulovi se okamžitě vyjasnil obličej a už mazal za svým běloušem.

„Vezmu Galu,“ nahlásil Jasper, já jen připnula k Dilwaterově ohlávce vazák.

„Wicomta vezmu v druhém kole,“ houkla jsem na trenéra a natáhla se pro vak s čištěním. Zavedli jsme inovaci. Každý kůň měl svoje a v takovém podivném vaku na dveřích boxu.

V druhé vlně si Paul zase jednou osedlal Talianga. Po těch skvělých koních, na které si zvykl, to byl docela tvrdý dopad na zem. Dvojnásobný.

„Tak jaký je ten Dil něco,“ vyzvídal Paul po cestě domů. Pohodlně jsem se opřela a srovnávala si v hlavě pocity z nového koně.

„Je citlivý, reaguje skvěle, ale chybí mi u něj jiskra. Jako by ho to ani nebavilo, přitom je stejně starý jako Shadow a opravdu pochybuju, že by to bylo přepracováním, i když se budu muset podívat na net a něco si o něm zjistit. To jméno mi nedává spát,“ zahloubala jsem se do myšlenek až moc hluboko.

Večer se moje teorie potvrdila, Dilík, jak jsem si ho přejmenovala, jezdil světovou úroveň už nějaké tři roky, a možná byl fakt přepracovaný, podle účasti na závodech neměl volno ani přes zimu. S Galou pocházeli od stejné majitelky. A Thunder, poslední, z nové trojky, jezdil světovou taky.

Další den jsme byli zase ve stáji. Darryl se nad Paulem smiloval a podepsal okamžitou výpověď, bez jakékoli lhůty a přesto mu dal odstupné. Ne že bychom finanční rezervy neměli. Tak jsem dostala nové sako a přilbu. Že prý když pojedu do toho světa, tak v novém. Přilbu jsem vyzkoušela v Kalifornii, kam jsme nakonec stejně odjeli. John chtěl otestovat nováčky, takže nakonec jela celá stáj. Krom Leah, těšila se, až si sedne na Větroplacha, a po úspěšném mistrovství, ze kterého dovezla stříbrné umístění, Rose skončila čtvrtá, konečně měla trochu času.

Závody dopadly ke spokojenosti všech. Posbírali jsme první, druhá a někdy i třetí místa snad ve všech soutěžích, kterých se naše stáj účastnila. Travis si spokojeností mnul ruce. Jeho koně se osvědčili. Pak jsem u něj ale vydupala volno pro všechny tři. Thunder se sice zdál relativně v pohodě, ale na Gale a Dilíkovi bylo vidět, jak jsou přepracovaní. Do konce ledna tak měli trávit čas jen na pastvině, aby si odpočali.

„Tak co, pořád máš zájem o lekce drezury?“ vybafla na mě Leah zničehonic ke konci listopadu. Společný rok jsme s Paulem oslavili bouřlivě.

Unaveně jsem kývla hlavou a zavřela Vánkův box. Poslední kůň toho dne.

„Zítra?“ navrhla, jakmile měla můj souhlas, vydala se za Darkness. Jacob se ten den ve stáji vůbec neukázal, měl volno a tak ho trávil s Ness. Nakonec mě nakazili, Rennesmé bylo fakt dlouhé.

Asi proto mě překvapil telefon, ve kterém mě požádal, jestli bych nemohla přijet ke Cullenům. Se smečkou. Jasper v ten moment zmizel taky.

„No tak asi půjdeme, ne?“ poznamenal Paul.

Během deseti minut jsme seděli v obýváku upíří vily a pozorovali, jak jsou všichni přešlí mrazem.

„Kdo jsou Volturiovi víte, mám pravdu?“ začal Carlisle. Všichni jsme kývli jako jeden muž.

„Vládnou světu upírů, to víte. Jenže právě na naši rodinu mají spadeno. Hlavně kvůli darům, které se u nás vyskytly. A taky kvůli Belle, protože o nás věděla jako člověk, a už tehdy jí Aro nemohl číst myšlenky. Měli v plánu přijet zkontrolovat, jestli je stále člověk, nebo už prošla přeměnou,“ pokračoval Edward a podíval se na svou manželku. Pozorně jsem si prohlídla její oči. Rozhodně už neřvaly do dálky rudou barvou. Byly spíš oranžové.

„Ukázala se tady Irina, možná nás chtěla jen pozdravit, nevím, problémem je, že uviděla Rennesmé. Kdysi pár upírů přeměnilo děti. Batolata. Andělská tvářička, ale smrtící bytosti. Během noci dokázalo každé z nich vyvraždit město, nevědělo, co dělá. A tak vydali Volturiovi přísný zákaz, a zničilo všechny upíří děti, včetně jejich stvořitelů. Irinina stvořitelka, matka, byla jednou z nich,“ vzal si slovo znovu Carlisle.

„Chápu, myslí si, že Rennesmé je jednou z nich,“ přikývl Paul. Napodobila jsem ho a dál sledovala upíry před sebou.

„Ano, a vydala se do Volterry, během hodiny by měla být u vládců,“ pronesl Jasper pochmurně. Tak to je zlý.

„V čem je problém, vydejte se tam taky a dokažte, že jednou z nich není, ne? Vždyť jste byli u toho, když se narodila,“ poznamenal Seth.

„To není tak jednoduché, pokud se tam vydáme, Aro to vezme jako přiznání a zničí nás. Nedostaneme ani šanci se bránit,“ oponoval Edward.

„Tak počkáte, až přijedou sem a zabijou vás tady? Jo, to dává logiku,“ ušklíbla jsem se ironicky. Jasper po mně hodil zlým okem, což jsem teda nechápala.

„Musíme sehnat spoustu svědků, upírů, dost na to, aby to Ara zastavilo a my tak dostali šanci k vysvětlení. Zítra dorazí Denalijští, jsou vegetariáni, s nimi problém není. Ale to stačit nebude. Carlisle se snaží sehnat co nejvíce upírů, které zná, jenže většina se ale živí lidskou krví. A budou tady delší dobu, potřebujeme, aby viděli Rennesméin růst. Lovit ovšem v okolí nikde nebudou,“ vysvětlil Edward konečně svou prosbu. A bylo ticho. Dlouho.

„Co je podle tebe v okolí?“ zeptala jsem se Edwarda velmi opatrně. Sam nesouhlasně zavrčel.

„Záleží na tobě,“ pokrčil rameny.

„Kolik mil, Same?“ obrátila jsem se na vlka. Pokrčil rameny a prohlásil, že tři sta.

„Čtyři sta mil od Forks, na všechny strany, pokud se za ně zaručíte. Jakmile to ale poruší, nebudu se na nikoho ohlížet. Mám vás ráda a doufám, že se můžu považovat za přítele, ale kmen všanc nedám,“ kývla jsem hlavou. Edward se podíval na Carlislea a ten kývl hlavou.

„Co když to tomu netopýrovi nebude stačit a stejně bude chtít bojovat?“ ozval se Jake.

„Ani nevíš, jak blízko s tím netopýrem jsi,“ zamumlala si Bells pod nosem. Carlisle zůstal v obličeji strnulý, ale odpověděl.

„Nikoho nebudeme nutit zůstávat a bojovat,“ pokrčil rameny.

„Samozřejmě zůstanu, i kdyby chtěli bojovat,“ odfrknul si Jacob a předal spící Rennesmé Belle.

„Stojím za Jacobem, vlci mají taky zastavovací účinek, a dva je víc než jeden. Nikoho z vás nenutím zůstávat, ani svědčit,“ obrátila jsem se ke smečce. Nakonec to dopadlo tak, že kývali všichni.

Jasper s Alicí druhý den zmizeli. Beze slova, bez rozloučení, nechali jen vzkaz, že je to pro ně moc nebezpečné a že se omlouvají, ale nezůstanou. Myslela jsem si, že Jasper bude stát za rodinou. Jak se zdálo, Alice nad ním měla větší vliv, než by si jeden myslel. Začala jsem ji nenávidět. Kdyby se něco stalo, stáli by za ní všichni z rodiny.

Nikdo jiný jim to nevyčítal, prý je to pochopitelné. Pro mě tedy nebylo.

Odpoledne dorazili Denalijští. Taky jsme věděli, kdy asi Italové přijedou, snad někdy po Novém roce, moc času jsme teda neměli.

Zůstali jsme nahoře v pokoji, pro jistotu, aby se náhodou něco nestrhlo, ale když se dole začali hádat, nenápadně jsme se tam vydali.

„Co je to za puch?“ nakrčila jedna z blondýnek. Hm, o nenápadnosti jsme si mohli nechat leda tak zdát.

„To říká ta pravá, připadám si, jako by mi někdo do nosu nacpal tunu cukrové vaty,“ odfrkl si Jacob. Zabublala jsem smíchy.

„Tanyo, Carmen, Kate, Eleazare, tohle jsou naši přátelé z La Push. Místní smečka vlkodlaků, jsou ochotni dosvědčit Rennesméin původ, Jacob byl u toho, když se narodila,“ představil nás Edward.

„Jsem Amanda, mám je pod palcem,“ natáhla jsem ruku k jedinému upírovi ze skupiny, upírky stejně krčily nosíky.

„Eleazar, těší mě, slečno,“ usmál se a políbil mě na hřbet ruky. Paul za mnou zavrčel a bleskově mě objímal.

„Paní,“ opravil ho majetnicky.

„Nevrč, kdyby sis z Eleazara místo toho vzal příklad, udělal bys líp,“ uculila jsem se na vlka a hodila úsměvem i po Eleazarovi.

„Vážně, je to tak, Ness není upíří dítě, sami musíte slyšet, jak jí tluče srdce. A teplotu má prý stejně vysokou, jako my. Bells to těhotenství málem zabilo,“ pokrčila jsem rameny a zadívala se do upírových očí.

„Zabilo,“ pronesl za mnou Jacob pochmurně. Bells po něm šlehla pohledem.

„No co, vždyť mám pravdu, Edward tě musel oživovat, aby se ti ten jed vůbec dostal do oběhu,“ odsekl.

„Máte pravdu, vážně není upířím dítětem,“ kývnul Eleazar a pozoroval, jak si Rennesmé omotala všechny slečny kolem svého prstu. Během okamžiku už věděli i o jejím daru.

„Proč mi přijde, že nám upíři něco tají?“ zamumlal Paul zničehonic tak týden před Vánoci. Seděli jsme v klubovně a koukali na videa z posledních závodů. Mimo jiné i z drezurního mistrovství. Do kompletní smečky chyběli jen Sam s Colinem a Bradym, kteří hlídkovali, tři nejmladší členi, ti nejezdili a Embry s Quilem, zrovna měli trénink. Hned po nich měla nastoupit Lee s Paulem a Jaredem.

„Netají, jen tak nějak nepočítají s tím, že to někdo z nich přežije, co se nás týče, nejsou si nijak zvlášť jistí,“ odpověděl mu Jake a zabořil se do sedačky ještě víc. Vypadal stejně, jako upíři ten den, co nám to řekli.

„Měl jsem radši pocit neúplné vědomosti, než tohle,“ poznamenal můj vlk chmurně.

„Jak jako nepočítají?! Upírů je tady jako much a vlků šestnáct. Ještě chvíli a můžeme slavit druhou desítku!“ ozvala jsem se taky. Nárůst vlků ve smečce mi dělal starosti. Ti nejmladší měli sotva dvanáct, třináct, ale dostali zákaz bojovat. Jako alfa jsem jim dovolila stát nám po boku kvůli zastavení hlavouna upířího světa, ale nic víc. A bála jsem se, že členů smečky bude přibývat. Jenže už zbývali jen desetiletí kluci. A holky, ale z nich se ke smečce zatím žádná nepřipojila.

„Nikdo neví, kolik pijavic s sebou Italové přitáhnou. Alice viděla skoro celý hrad, jenže se to prý mohlo změnit a krom ní netuší nikdo nic. Taky spoustu svědků, ti se ale, prý, do boje nezapojí, pokud se nějaký strhne. A jestli jo, naše šance růžové nevidí.“ Jacobův hlas byl slyšet čím dál tím míň.

„A já myslela, že po Calebovi bude klid,“ povzdechla jsem si.

„Vidím to na opakování soubojů s více upíry najednou. Za mě to snad vezme vlčice. Kdo s Cullenovic svědků je ochotný bojovat?“ obrátila jsem se zpátky na Jakea.

„Rumuni, ti si něco takového nenechají ujít, Irčani, s Carlisleem jsou velcí přátelé, Egypťani se rozmýšlí, Amazonky na sto procent, Aljaška, většina nomádů. Skoro dvacet,“ odpověděl. To bylo celkem dost. Netušila jsem sice, kolik upírů na tom hradě existovalo, ale pokud nechtěli do boje zapojit svědky, mohly bychom být ve výhodě.

„Když připočteš nás a samotné Culleny dostaneš se kousek pod čtyřicítku, to je velká síla,“ drcnul do něj Jared. Jake se na něj zašklebil a provinile se na mě podíval.

„Bella chce, abych Nessie dostal do bezpečí, kdyby se strhl boj. Chci ji poslechnout,“ pronesl a klubovna utichla. Slyšet byla jen televize.

„Už jednou jsem říkala, že nikoho bojovat nenutím. Vlčata to dokonce mají zakázané, zakázala bych to i Sethovi, kdyby se nezačal vyhrožovat odtrhnutím smečky. Proto to zopakuji ještě jednou. Nikoho z vás nepřinutím k boji. Kdo bude chtít zmizet do bezpečí, může, ať už bude mít jakýkoli důvod,“ pokrčila jsem rameny.

„Bratránku, pokud tě Bella požádala, abys její dceru odnesl do nebezpečí, klidně ti to přikážu, jestli chceš,“ usmála jsem se na Jacoba.

Večer na poradě celé smečky, a taky rady, jsem to celé zopakovala. Sam si mě chvilku prohlížel, než si vzal slovo.

„Nevím, jak jsou na tom ostatní, já za Culleny bojovat nebudu. Budu bojovat proti upírům, kteří jsou nebezpeční. Pro nás pro všechny. To je důvod proč jsme to, co jsme,“ prohlásil. To byla sice pravda, ale rozhodně to nemusel říkat před děckama.

„Naprosto s tebou souhlasím. Přesto nepovolím bojovat nikomu mladšímu šestnácti let. Děti do boje nepatří. Jestli se mnou nikdo nesouhlasí, může to klidně říct, ale stanovisko nezměním,“ sekla jsem po něm nasupeným pohledem. Jen se vesele zazubil, ale kývl hlavou. Naštěstí souhlasila i rada, což se rozhodně nedalo říct o těch, o kterých se mluvilo.

„Jestli máte tak velkou potřebu nechat se upírama ztřískat, řeknu Emmetovi, až Italové odjedou. Ten vám s radostí vypráší kožichy,“ ujistila jsem je a zasedání rozpustila. Zůstali jen členové stáje.

„Jak to vypadá s dárkem pro Johna? Do Vánoc je týden,“ zeptala se Leah.

„Mluvil o tom, že by připustil Scalu, ale nemohl se rozhodnout pro hřebce. Asi mu přišlo blbé požádat Mandy. Co mu takhle k Vánocům dát připuštění Scaly Shadowem?“ navrhl Embry. To rozhodně nebyl špatný nápad.

„Licenci plemeníka má, v tom není problém, jen bych mu nechala možnost volby, kdy ji připustit, kdyby třeba chtěl, aby nastoupila příští sezónu do závodu,“ pokrčila jsem rameny.

„Fajn, tak mu necháme vytisknout ozdobné lejstro, poukaz na jedno připuštění Shadowem s dlouhodobou platností,“ navrhl Seth.

„Domluveno,“ usmála jsem se, „ještě někdo chce hříbě po Shadowovi?“ zeptala jsem se ostatních. Lee sice chvilku vypadal, že přemýšlí, ale nakonec zavrtěla hlavou.

„Možná někdy příště,“ zazubila se.

Dilwater

Thunder

Gala

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  KajinaS (26.05.2012 08:45)

Tajta kapitolka byla úžasná, až na ty Volturiovi.. Stalo se toho opravdu hodně, nové přírůstky jsou dokonalé Naprosto mě uchvátil Thunder Pak Alice s Jasperem, ty dva mám nejradši, a když Mandy řekla co si o jejich odjezdu myslí, měla jsem slzy v očích A za chvíli vánoce, jsem upřímně zvědavá, co dostane Mandy No ale nechám se překvapit, ve tvém podání je to stejně nejzajímavější

3)  Fanny (21.05.2012 21:45)

Dneska se toho stalo! Nemálo mě zaujala poznámka s Hicksteadem. Jo, přes patnáct člověk nikdy neví.

Pak to utíkalo děsně rychle. Thunder, Gala, Dilwater. Nejvíc se mi líbil Dilwater a jsem ještě moc zvědavá, jak s jejich pomocí zamícháš kartami příběhu... Ani si nezmínila, že Thunder je strakáč Neobvyklé...

A ve chvíli, kdy člověk přemýšlel jaké datum je a co ti Volturiovi. Hop a byli tu. Radost z toho nemám, ale co se dá dělat.
Čtyři sta mil. To není málo, mají večeři docela slušnou dálku.
Hned na to další Bum. Alice a Jasper. Nedivím se přístupu Mandy, ale když člověk ví co zatím je, znovu si připomíná, jak je nechutný být v nevědomosti.
A už jsou tu Vánoce. Možná budou trochu, ale i tak to vymýšlení dárků je zábavné a jsem si jistá, že připouštění k vánocům jen tak někdo nedostává

Skvělá kapitola, díky ti.

1