Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Tak jo, po dvou měsících čekání, za které se opravdu omlouvám, ale nějak to prostě nešlo, je tady další kapitola :-) děkuji všem, kteří vytrvali a dodávali mi sílu v komentářích :-)

Svatba

Nikdy bych neřekla, že někdy v životě budu takhle nervózní. Ne že bych snad nervozitu neznala, užila jsem si ji dost, ale tohle bylo jiné. Kolena se mi neklepala možná díky tomu, že v dámském sedle to nešlo, ruce se netřásly snad jen díky otěžím, které tak pevně svíraly. Ale v hlavě, tam uvnitř jsem byla pouhé vyplašené zvířátko, které chtělo pryč. Utéct. A zároveň zůstat. Byla jsem z toho úplně vedle. Oproti tomu Větroplach se zdál naprosto klidný. Stejně jako Paul a Daida.

Vrhla jsem na něj vyplašený pohled a rychle hledala klid v jeho očích. Nebyl tam.

„Ještě pořád můžeš říct ne, Mandy, víš to doufám,“ ujistil mě, ač bylo vidět, že je mu to strašně proti srsti. Já ale nechci říct ne! V tomhle jsem měla naprosto jasno, jen mi to nějak nešlo říct. Místo toho jsem jen toporně kývla hlavou.

„A strašně ti to sluší,“ dodal ještě. Pousmála jsem se nad vzpomínkou toho tak trochu hektického rána a dopoledne. Lee s Carol a Alici dorazili snad někdy kolem šesti ráno. Chtěla jsem je přizabít, místo toho ale ony vyrazily Paula z domku a zamknuli mě uvnitř jen s nimi. Začala jsem se bát.

Hned po sprše mě nekompromisně usadily do židle, zakryly zrcadlo a začaly. V tu chvíli jsem byla ráda, že tam Paul nebyl a neviděl mě, a asi taky za to zakryté zrcadlo. Protože maska, kterou Alice přinesla z kuchyně v misce, měla fakt hnusně brčálovou barvu. A velmi brzy skončila na mém obličeji.

„Kdo chystá Větroplacha?“ zeptala jsem se zničehonic, když mi Leah tu bláznivinu smyla z obličeje. Stáj už sice za domem stála, ale Daida a Vánek byli v tu chvíli v jezdeckém areálu. Kvůli kratší trase k pláži. A taky, nechtěli jsme budit povyk průvodem přes rezervaci. Sotva že se nám datum a místo konání povedlo utajit před novináři, už tak měla být na pláži téměř celá rezervace.

„Connecticut. Všichni, co přijeli,“ pokrčila rameny. V duchu jsem zaúpěla.

„Skvěle, takže tam budeme muset o dvě hodiny dřív, abychom to stihly všechno napravit,“ povzdechla jsem si navenek.

„Klid, naši kluci je hlídají, spolu s Emily a Kim. Nedokážu si představit, že by se ty dvě odchýlily od původního plánu. A Paul je tam taky,“ uklidnila mě.

„Normálně bys nevěřila, jak dlouho musel Alici přesvědčovat, že se dokáže oblíknout sám. Chtěla ho jezdit kontrolovat. Nebo mu tam alespoň nasadit Jaspera, ani jedno se jí nepovedlo,“ uchechtla se. Z kuchyně se ozvalo varovné syčení.

„Já to slyšela!“ nakoukla nám do dveří. S Leah jsme na ni vyplázly jazyk současně. Alice jen přetočila oči v sloup a kývla na turban, co jsem měla na hlavě. Dva dny před tím mě totiž donutily nechat si ty vlasy znovu prodloužit. Tentokrát ovšem jen dočasně. Tu metodu jsem pořád ještě nechápala.

„Sundej to a pořádně vyfénuj, já zatím Carol dodělám tu masku,“ rozkázala a zase zmizela.

„Generálka,“ utrousila jsem na půl pusy a nechala Lee, aby dělala, co uzná za vhodné. Nakonec všechno to tahání za vlasy, natáčení, rovnání, spínání a zaplétání nebylo tak hrozné. A výsledek vážně vypadal úžasně. Samozřejmě jsem ho ale neviděla hned. Nejdřív musela přijít Carol a nalíčit mě. Alice sice brblala, že ona by to zvládla rychleji a kdesi cosi, ale usadila jsem ji tím, že jsem to holkám slíbila. A že ona to stejně celé diriguje.

„Máš všechno?“ zeptala se Carol pro jistotu. To už jsem stála uprostřed ložnice a shlížela na tu osobu v zrcadle, co vypadala jako já a přesto nějak cize.

„Myslím, že jo. Půjčený mám náhrdelník od Sue, modrý podvazek, staré náušnice po mamce a nový náramek. Jsem fakt ráda, že ty šperky vypadají jako sada,“ zamumlala jsem. Slečna v zrcadle taky pohnula rty. Asi jsem to fakt byla já.

„Já jsem zase ráda, že nejsou vidět rajtky, co máš na sobě,“ pokrčila Alice rameny a dotáhla poslední linku kolem očí Leah. Sama už nalíčena byla.

Ještě jsme si všechny upravily šaty, usmály se na skupinku krásek v zrcadle a mohly vyrazit. Jacob zrovna přijel. Zase jednou měl možnost řídit Kiu.

Zůstal stát ve vchodových dveřích a zíral na nás.

„Ty vole,“ vypadlo z něj nakonec a já se rozesmála. Alice si ho změřila výhružným pohledem a zaměřila se mě.

„Jestli si zničíš oči, tak si mě nepřej,“ zavrčela. Poslušně jsem ztichla, jen občas cukla koutky. Jacob se taky pochechtával a strouhal mi mrkvičku.

„No počkej,“ slíbila jsem mu a následovala holky ven a do auta.

***

„Mandy,“ vrátil mě do reality Paulův hlas. Bleskově jsem se na něj zadívala.

„Už je čas,“ usmál se mírně a kývl hlavou směrem k pláži. Zhluboka jsem se nadechla a pomaloučku vydechla. Vrátilo mi to trochu klidu a úsměv.

„Takže necouvneš a neutečeš?“ zeptal se ještě rychle. Zavrtěla jsem hlavou a zadívala se mu do očí.

„Nikdy bych ti to neudělala. Takže jedeme?“ usmála jsem se. Bylo vidět, jak mu spadl kámen ze srdce. Ten otisk s námi oběma pořádně házel.

„Jedeme,“ souhlasil a pobídl Daidu k chůzi. Větroplach vykročil skoro v tu samou chvíli.

***

„Ano, beru,“ zaznělo z mých úst a za námi vypukl jásot. Otočila jsem se ke všem hostím na vyvýšených podiích, které museli kluci postavit kvůli nám dvěma na koních, a sledovala, jak se smečka raduje. Zpátky mě přitáhlo až reverendovo odkašlání. Pokynul nám k výměně prstýnku, což bylo, vzhledem k okolnostem, docela složité, ale nakonec se nám to povedlo. Teprve pak nás ohlásil za manžele a škodolibě vyzval k polibku.

„Vy jste to snad nacvičovali,“ nechal se slyšet nevěřícný Jake, když jsme se od sebe odtáhli. Nebýt ale vlčích uší, nikdo z nás dvou by ho neslyšel. Všichni hosté totiž tleskali a nás zasypala sprška konfetů.

Zpátky k, v té chvíli už vlastně našemu, domku jsme jeli autem, stejně jako koně. Samozřejmě jsme čekali, dokud se k nám nepřipojily ty dobré duše, co se uvolily o naše dva čtyřnožce postarat. Mě k nim nechtěli pustit, že prý černá srst a bílé šaty nejdou k sobě. Paul mě s úsměvem odtáhl zpátky ke stolům na zahradě.

„Oni se o ty dva postarají, neboj, odsedlat a pustit do výběhu umí všichni, ne?“ šeptl mi do ucha a přitiskl rty na holou šíji.

„Tak už jsme tady,“ houkl rozesmátý Kyle. Pravda, měl trošku žužlané vlasy, až jsem ho podezřívala, že se přimotal ke Stínovi. Radši jsem nechtěla vidět kdo, ale někdo ho naučil žužlat vlasy, trička dokonce i kapuce. Ne že by mi to vadilo.

Paul opět přitáhl mou pozornost k tomu, co se dělo okolo, popostrčil mě totiž ke stolu.

„Ty jsi dneska úplně mimo,“ obvinil mě potichu s úsměvem a nasměroval k mým ústům další lžičku polívky. To společné krmení byla vlastně sranda.

„A divíš se? Stačí se na tebe podívat a nevím, jak se jmenuju,“ pokrčila jsem rameny a pro změnu poslala lžičku k němu.

„Na mě? A co mám říkat já?“ zabrblal.

Vlastně to pak všechno nabralo strašně rychlý spád. Po společném jídle přišlo společné krájení dortu, jen tak mezi námi, obrovského dortu. V duchu jsem podezřívala Alice, že za tím cukrářem šla hned po mně a upravila výšku a šířku.

Házení kytice a podvazku se samozřejmě neobešlo bez smíchu. Kytici totiž chytila Alice. Podvazek za hurónského smíchu Jacob.

„Co myslíš, za jak rychle si Alice dokáže zařídit svatbu, za předpokladu, že ji Jasper ještě dneska požádá o ruku? Já jen abychom byli dostatečně daleko,“ zamumlal Paul při společném sólu. Uchichtla jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Hodně rychle,“ ujistila jsem ho.

Ač jsme se oba snažili zůstat co nejvíc spolu, občas se nám to nepovedlo. Tancovala jsem snad se všemi, Dokonce dorazil i Travis, Slave samozřejmě nechyběl, ale ten dorazil spolu s Danielou a oba byli pozvaní.

„Doufám, že nechcete hned zakládat rodinu,“ poznamenal Travis jen tak mimochodem. Skoro se mě to dotklo.

„Vlastně, bylo to v plánu, spolu s Jasperem ukončit kariéru na světovém poháru a pak se věnovat rodině, jenže Joe to ještě nevěděl a daroval mi Shadowa,“ pokrčila jsem rameny.

„Jen si nemyslete, že vám chci v něčem bránit, to opravdu ne, ovšem, byla by škoda takového talentu, samozřejmě, pokud otěhotníte, smlouva bude platit dál,“ pokusil se mě uklidnit, asi ho upozornilo něco v mých očích.

„Vážně ho přestávám mít ráda,“ postěžovala jsem si Paulovi, když mě zase držel v náručí. Potichu jsem mu přetlumočila předešlý rozhovor a měla co dělat, aby si to s ním nešel vyříkat sám.

„Ještě aby chtěl něčemu bránit. Může být rád, že tady zůstaneš,“ odfrkl si. Tázavě jsem zvedla obočí.

„Vím o těch pracovních nabídkách, co ti chodí,“ přiznal se s povzdechem. Usmála jsem se a políbila ho.

„Rozhodně nemám v plánu někam jezdit. Pokud ty sám nebudeš chtít. Do té doby ale ne, líbí se mi tady, no řekni, kde jinde bych hledala takovou partu? A navíc, jsi tady doma. A já vlastně taky,“ pokrčila jsem rameny. S úsměvem mě přitáhl k sobě.

Někdy večer jsem odtáhla Lee do domku, aby mi pomohla rozpustit vlasy. Ne že by se mi účes nelíbil, ale pomalu z něj začínala bolet hlava.

No a pak to celé skončilo. Snad až kolem dvou ráno. Všichni už byli zachumlaní v bundách a většina hostů se stejně přesunula dovnitř. Z těch co zůstali, samozřejmě. Většina odešla hned po hostině. Zbylo jen jádro. Smečka, upíři, lidi z Connecticutu a rada. Takže sotva čtvrtina.

„A pořádně si užijte svatební noc!“ křikl na nás ještě Jared z příjezdové cesty. S úsměvem jsem mu pohrozila a opřela se zády o Paula. V duchu jsem ho podezírala, že ten obojek spolu s vodítkem, co jsme dostali, byl jeho nápad.

„Mandy?“ ozvalo se mi vedle ucha rozpačitě.

„Hm,“ vyzvala jsem Paula k pokračování.

„Nechceš jít třeba dovnitř?“ zeptal se. Obočí mi vystřelilo vzhůru. Otočila jsem se k němu a čekala, co ještě z něj vypadne. Místo toho mě přitáhl k sobě a zabořil nos někam k mému uchu.

„Mám dojem, že se z té vůně zblázním. A s tím sakem vypadáš snad ještě líp, než bez něj,“ zamumlal a zhluboka se nadechl.

„Přeneseš mě přes práh?“ špitla jsem. S obrovským úsměvem se ode mě odtáhl, ale jen natolik, aby mě mohl vzít do náruče.

„Cokoli si přeješ,“ zaculil se ďábelsky. Naskočila mi husí kůže.

***

Paulovy oči. To byla první věc, kterou jsem to ráno spatřila. A hned na to obrovský úsměv. Ležela jsem pečlivě omotaná kolem jeho těla a málem se nemohla hnout. Ne že bych se o to nějak snažila.

„Koukáš na mě takhle už dlouho?“ zeptala jsem se s úsměvem a nechala se políbit na čelo.

„Jen chvilku,“ ujistil mě a zabořil nos do mých vlasů. Nechala jsem ho a zavřela oči. Klidně bych spala ještě půl dne, ale čekala nás cesta.

„Za jak dlouho máme být ve stáji?“ zamumlala jsem potichu. Paul mě pohladil po zádech a sjel dlaní trochu níž. Napjala jsem se v očekávání a hned zaskučela bolestí.

„Ty bídáku jeden, bolí mě celé tělo,“ šťouchla jsem do něj, když se rozesmál.

„Já nechtěl,“ zkusil na mě psí oči.

„Jistě, nechtěl, to ti tak budu věřit,“ odfrkla jsem si a pokusila se postavit. Nějak to nešlo. S povzdechem se moje zmučené tělo svalilo zpátky do peřin, k Paulově obrovské legraci.

„Pomůžeš mi na nohy?“ otočila jsem se na něj s poraženým výrazem. Přikývl, ale ty šibalské jiskry v očích mně měly upozornit hned.

„Sprcha, nebo vana?“ zeptal se v koupelně, stále mě držíc v náručí. Ukázala jsem na sprchu. Z vany by se vstávalo asi ještě hůř než z postele.

„Už nemáme tolik času, kolik bych chtěl, tak tě nechám samotnou, ale neboj, na chatě ti to vynahradím,“ uculil se, až se mi zadrhl dech.

„Pokud nebudu úplně hotová,“ řekla jsem sama době, když byl pryč

***

Ve stáji panoval, při našem příjezdu, čilý pracovní ruch. A ty vševědoucí úsměvy na tvářích kluků byly na zabití. Jako by nikdo nevěděl, co se provádí při svatební noci. S Lee a Carol jsme oči v sloup převrátily ve stejný okamžik.

„Kluci už jsou nasedlaní,“ usmála se Leah a dál pokračovala v zametání. Trochu mě to zarazilo, měli jsme ještě půl hodiny rezervy.

„Paul volal,“ dodala, když uviděla můj nechápavý obličej.

„Jo takhle,“ usmála jsem se, „on mě dneska nepřestává překvapovat,“ pokrčila jsem rameny a nechala se dotyčným obejmout. Začalo to včera po obřadu. Neustále se zdržoval v mé blízkosti, kdykoli k tomu dostal šanci, byť i jen malou, dotkl se mě. Rozhodně jsem si tedy nestěžovala. Spíš naopak.

„Tak asi pojedeme, ne?“ natočila jsem k němu tvář. S úsměvem přikývl a jemně mě políbil. A tak jsme vyjeli.

Čekala bych, že ta cesta bude trvat dýl. Nebo že alespoň nebude takhle rychle utíkat. Jenže utekla. Pořád jsme si povídali, o všem a vlastně o ničem. Kdyby se mně na to někdo zeptal, nedovedla bych říct, co bylo tématem našich hovorů.

Kluci byli taky spokojení, vesele pohazovali hlavami, sem tam se natáhli po nějakém keři, nebo pozůstatku trávy. Užívali si tu cestu stejně jako my dva. Samozřejmě jsme si dopřáli taky něco jiného, než jen krok. Ale s mírou. S batohy na zádech to nebylo ono.

„Já zírám,“ vypadlo ze mě při pohledu na chatu. Podle Paulova vyprávění jsem čekala nějaký srub, nebo něco podobného, ale rozhodně ne tohle. Tak nějak jsem podezírala Esmé. Byl to docela její styl, zvenčí minimálně. Při příchodu dovnitř mě to však velmi rychle přešlo. Jasně, nejdřív jsme odsedlali a vyčistili kluky. Pustili je do výběhu a sundali síťku z jednoho balíku sena.

„Proč jsi mi neřekl, jak to tady vypadá?“ zeptala jsem se na rovinu. Paul jen pokrčil rameny a objal mě kolem pasu.

„Chata sama o sobě není nic, pro mě je důležité, že jsi tady se mnou, víš? Byl bych stejně spokojený někde pod stanem,“ pokrčil rameny. S úsměvem jsem se k němu přitiskla blíž.

„Ale stejně, mohl jsi mi říct, že máš takový skvost. Vidět to tady můj táta, zbláznil by se, vždycky něco takového chtěl mít,“ broukla jsem do jeho košile. Zatraceně, kdyby to nebylo tak daleko od stájí, klidně bych se sem nastěhovala napořád.

Zopakovala jsem svou myšlenku nahlas a Paula tak rozveselila. Poněkolikáté za den.

„Fakt? Do chaty bez elektřiny, kde se i voda musí ohřívat? Bez internetu a mobilního signálu?“ vypočítával drobné nedostatky.

„Ten mobil bych klidně oželela, elektřina se dá natáhnout, internet je otázkou jedné krabičky a pár káblíků a voda by se vyřešila s elektřinou. Ale máš pravdu, takhle je to místo, kde se dá schovat před světem. Takové Fidelio,“ souhlasila jsem nakonec.

„Fi co?“ vykulil na mě oči. Tentokrát jsem se rozesmála já.

„Ale no tak, copak jsi nekoukal na Harryho Pottera?“ zeptala jsem se nevěřícně. Jen zakroutil hlavou.

„Až budeme doma, zapracujeme na tom,“ poplácala jsem ho v utěšujícím gestu po rameni.

„Hm, zrovna teď bych chtěl zapracovat na něčem úplně jiném,“ prohlásil. To už jsem měla jeho nos zabořený ve vlasech.

„Já taky, na obědě, mám docela hlad. Tak běž, muži, je načase zatopit,“ usmála jsem se na něj sladce a trochu poodstoupila.

„S tebou je teda zábava,“ zabručel, ale došel pro to dříví.

„Jen počkej, jak se budeš oblizovat. A pak si třeba můžeme dát společnou sprchu,“ slíbila jsem mu.

 


 

Pro zájemce přidávám odkaz na Mandyiny šaty a jejich snubní prstýnky :-)

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  Wínqa (18.05.2012 22:02)

to už je nějaký epic fail! -.- komentovací věci se na mě odmluvili, matrííx :D
no nic, jako vždy - super a teď navíc svatba. líbánky..hmhmmmmmmmm :D
rychle dalšíííííí! :3 ^^

KajinaS

10)  KajinaS (03.05.2012 14:43)

Super kapitola
Svatba jako z pohádky, přípravy na svatbu pod vedením Alice samozřejmě nepřekonatelné :D
Jen jsem moc zvědavá, jak to bude dál s tím ježděním, jestli opravdu zahodí jezdeckou kariéru a budou se věnovat rodině
Ale ať už to bude jakkoli, v Tvém podání to bude určitě dokonalé
A příště nás prosím nenechávej tak dlouho čekat, bylo to k zbláznění

9)  zuzka (29.04.2012 13:11)

kapitola krásna , ale čakala som niečo viac po 2och mesiacoch. dúfam, že ´dalšia bude skôr

8)  Betynka (26.04.2012 21:21)

Krása. Úplně dokonalé. Čekání se nám vyplatilo. Mandy byla dokonalá nevěsta. Nemám slov.
Příště nás nenechávej tak napnuté. Strašně se těším na pokračko.

Fanny

7)  Fanny (24.04.2012 21:13)

Tak konečně se našel čas! Koně, škola - prostě hektické, však to znáš...

Svatba. Jak kouzelné slovíčko jednoduché a v tvém provedení jednoduše úžasné. :)

Zajíkala jsem se štěstím spolu Mandy a byla asi i úplně stejně mimo... Svět plul kolem mě, beze mě.

Nejistá budoucnost, na kterou jsem moc a moc zvědavá. Jen ten Travis by možná potřeboval něco trošku vysvětlit. :D Ručně. Ale nemůže být všechno jen svatební a krásné, vždycky se najde nějakej blb. A nechyběl ani vtip. Mandy je jednoduše skvělá a Paul samozřejmě taky.

P.S. Šaty? Na míru pro Mandy. Vybrala jsi úžasné ;-)

Fanny

6)  Fanny (22.04.2012 20:41)

Jééééééééé, aspoň něco mi dneska zvedlo náladu...! Takový dva hezký dny u koní a teď nálada na nic, ale hlavně, že je tu nová kapitola! Přiznám se, že jsem zrovna teď už už chtěla odeslat zprávu přes jistou a všem neznámou sociální síť s otázkou, kdy se máme, alespoň přibližně, těšit na další kapitolu... A jsem moc ráda, že jsem koukla sem a čekalo na mě překvapení!
Nevím jestli dneska ještě najdu sílu, ale když ne dnes, určitě se do ní pustím zítra

5)  Stefi72 (22.04.2012 18:08)

:) :) :) :) :) :) :)

Terry

4)  Terry (22.04.2012 16:17)

NAPROSTO - NÁDHERNÝ !!!!!!!!!!!!!!!!! KRÁSNÁ SVATBA !!!!!!! KRÁSNÉ ŠATY, KRÁSNÉ VŠECHNO !!!!! :) :) :) :) ;) ;) :D :D :D těším se na pokračování !!!!!!!!

3)  Bea-Mall (22.04.2012 15:04)

:) nic víc ze sebe nedostanu.....
To bylo BOŽSKÝÝÝ....

Terulka

2)  Terulka (22.04.2012 13:41)

Čekání bylo sice dlouhý ale napsala si to užásně

wuzinka

1)  wuzinka (21.04.2012 20:28)

Super kapitolka, čekání stálo za to

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek