Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Tak už nám to začalo.

 

 

 

 

Všem čtenářům se omlouvám za tu dobu čekání, ale notebook se rozhodl, že se mnou nebude komunikovat a radši se pobaví s technikem. Rozhovor jim trvla dva týdny. tak snad přijmete, jako omluvu, tuhle devíti stránkovou kapitolu.

Probudil nás budík Paulova mobilu, měl příjemnější zvuk, než ten můj. A pak taky bušení na dveře pokoje.

„Co je?“ zamručela jsem nespokojeně a pokusila se k nim dostat. Paul mě však nechtěl pustit, ne v té saténové košilce.

„No?“ vykoukla jsem škvírou mezi dveřmi a zárubní, Paul už seděl na zemi a naštvaně vrčel.

„John mě posílá pro našeho mistrovského jezdce,“ zazubil se na mě Embry a sprostě se vecpal dovnitř pokoje. Paulovo vrčení ještě zesílilo při Embryho zkoumavém pohledu, kterým mě častoval.

„Hezky pyžamko,“ hvízdl při pohledu na můj noční úbor. To už stál můj vlk na nohou a tiskl svého vlčího bratra ke zdi. Za krk.

„Paule, nech ho,“ mávla jsem nad tím rukou a oblékla si župan.

„Co po něm John chce?“ zeptala jsem se Embryho, držel se za krk a přitom na mě vesele cenil zuby.

„Nástup do stáje, jsou závody, tak mu prý nebude trpět paktování se soupeřem,“ pokrčil rameny.

„Blázen jeden starej,“ zabrblal Paul, oblíkl si kalhoty a vykopnul Embryho z pokoje. Pak se natáhl ke mně a pevně mě objal.

„Já od tebe nechci pryč,“ zamumlal mi do vlasů, nešťastný, jak šafářův dvoreček. Zasmála jsem se a políbila ho na holou kůži hrudi.

„Viděla jsem startovní listiny, jedeme v první dvacítce, pak máme spoustu času pro sebe,“ uklidnila jsem ho. Usmál se, líbnul mě na špičku nosu, natáhl se pro tričko a odešel. Aby se vzápětí vrátil, přitiskl mi rty na čelo a vzal si boty. Trdlo. Ale miláček.

„Co jsem to slyšela za zvěsti?“ zazubila se na mě Ginger, sotva jsem si sedla ke stolu.

„Netuším,“ pokrčila jsem rameny a natáhla se po konvici kafe.

„Zase budeš uždibovat mravenčí porce?“ rýpl si Matt. Vyplázla jsem na něj jazyk a s tázavě zvednutým obočím se kouknula na Ginger.

„Joe a John se prý dohodli. Vypěstují ve vás dvou soutěživé chování. Zákazem přiblížení to jen začalo,“ odpověděla na nevyřčenou otázku. Kafe mi zaskočilo.

„To bych se na to podívala,“ zavrčela jsem a položila hrníček zpátky na stůl.

„Sledujte,“ upozornila jsem své přátele a zamířila k Paulovi.

„Zlato, máš chvilku?“ zavrněla jsem mu do ucha. Periferním viděním jsem sledovala Joea a Johna, jak se zvedají ze židlí.

„Pro tebe kdykoliv,“ usmál se na mě a pokusil se mě přitáhnout k sobě. Nedovolila jsem mu to.

„V tom případě zdrháme,“ zavelela jsem šeptem a rozběhla se ke dveřím. Paul mě následoval, ale taky zbytek smečky a Matt s Ginger a ostatními.

Schovali jsme se v seníku.

„Já mu říkal, že to neklapne,“ pokrčil Seth rameny a natáhl se do sena. Pak se venku ozvaly kroky.

„Nikdo ani hnout,“ zasyčela jsem a ztuhla uprostřed pohybu. Paul mě rychle podepřel pod zády, abych nespadla a neudělala nějaký hluk, zrovna jsem si totiž chtěla lehnout.

„Někde tady musí být,“ zavrčel naštvaný Joe. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát, zabránila mi v tom Gregova dlaň.

„Hned jak je najdeme, budeme je muset hlídat. Paul bude večer spát na hotelu, na to osobně dohlídnu,“ odpověděl mu John a já se do Gregoryho dlaně zakousla. Zblednul a mrsknul po mě nenávistným pohledem. Omluvně jsem se na něj podívala, povolila stisk zubů a osvobodila ho tak. Místo jeho dlaně jsem se zahryzla do svého předloktí.

„Jo, zapracoval jsem na startovních listinách. Mandy jede první a Paul někde v polovině, odvedu ji hned, jak dojede. Na tobě je, abys od ní udržel Paula,“ upozornil ho Joe. Jejich hlasy se pak začaly vzdalovat.

„Kdo je na věži rozhodčích?“ zeptala jsem se naštvaně, Paul mi zatím jemně třel předloktí, prokousla jsem si totiž kůži.

„Carterová, Allen, Sparková a Kerios,“ zamumlal Zack a pomáhal Lily vytahovat z vlasů stébla sena.

„Skvěle, ti mě mají rádi. Změní to, když je poprosím,“ pousmála jsem se a vyhrabala se ven.

„Jdete někdo se mnou? Nebo bude lepší, když se tam pokusím proplížit sama?“ otočila jsem se zpátky s otázkou. Zvedli se Paul s Mattem, to stačilo.

„Vyřízeno,“ zahlásila jsem raport a zalezla zpátky do sena. Paul se vyškrábal za mnou a hned mě stáhl k sobě na klín.

„Fajn, ale co budeme dělat? Nemůžeme tady zůstat celý den, ne když budeme závodit. A já jedu hned ráno, nadhodil Embry.

„To ne, ale můžeme se všichni nasáčkovat ke mně do pokoje. Normálně si zajdete pro oblečení, tam se můžete převlíct a pak půjdeme do stájí všichni společně, teda ti, které tam pustí. Zbytek zůstane nahoře a bude čekat na signál. Pokud se od sebe nehneme, nemůžou nás nijak rozdělit,“ navrhla jsem. Přijali můj nápad jednohlasně a Seth se uvolil, že se zajde podívat, jestli náhodou u pokojů nehlídkuje John.

Vrátil se, ale až za dlouhou dobu a tak nějak úplně mimo.

„Hlídal, ale pak se tam objevil nějakej chlápek a zakecali se. Hned po tom odešli. Zůstala tam jedna holka,“ zamumlal nepřítomně. Paul dusil smích v dlaních, stejně jako Jared a Embry. Leah jen složila hlavu do dlaní. Kyle si nás všechny tázavě prohlédl, nejspíš mu došlo, že jde o tu naši zvláštnost.

„Nejmladší bráška se nám otiskl,“ zamumlal mi Paul do ucha. Vesele jsem se na Setha usmála.

„Takže pádíme pro věci,“ zavelel Jacob a potichu vylezl ven. Seth se na světle zarazil a zadíval se před sebe.

„Jé, ahoj. Tebe jsem hledala. Chtěla jsem se kouknout za Daidou, ale nepustili mě dovnitř,“ vyhrkla na mě majitelka účes jak po průletu křovím. Ta, co byla u Schmida, když jsme jeli pro Da-daie.

„Ehm, nepustí tam nikoho, kdo nemá průkaz. Bezpečnostní opatření,“ pokrčila jsem rameny a krátce mrkla na Setha. Zíral na ni, jako na svatý obrázek. Aha.

„No, když už jsme u toho, jsem Mandy,“ usmála jsem se a natáhla k ní ruku. S radostí ji přijala a pevně stiskla.

„Caroline,“ zazubila se na mě. Ostatní se jí představili sami, jeden po druhém, když však přišel na řadu Seth, Jake to radši utnul.

„Na tohle bude čas později, teď musíme pro ty hadry, dřív, než se John vrátí,“ poznamenal a už upaloval nahoru.

„Pak ti to vysvětlím,“ ujistila jsem zmatenou Caroline a vydala se za ostatními.

Oddechli jsme si až u mě v pokoji, díky bohu za jeho velikost. A Caroline mě pořád sledovala tázavým pohledem.

„Tak jo, sedni si,“ kapitulovala jsem, tak nějak jsem doufala, že jí to vysvětlí někdo jiný, někdo, kdo nemá nervozitou stažené hrdlo. Seth jí mezitím uvolnil místo hned vedle sebe.

Nakonec jsem to vzala letem světem, o otravě Daidy a následujících událostech jsem se nezmiňovala. Radši.

„Aha, takže oni vám chtějí zakázat spolu být, alespoň teď, při mistrovství. A vy jim utíkáte,“ vydedukovala naprosto správně. Kývla jsem hlavou a přitulila se k Paulovi ještě blíž. Byl jako můj záchranný přístav, jeho objetí, vůně i pouhá přítomnost, to vše mou nervozitu zmenšovalo.

„Hele, Carol, kolik ti vlastně je? Můžeme ti říkat Carol, že jo?“ mrknul na ni Paul. Caroline se začervenala a rychle kývla hlavou.

„Patnáct,“ zamumlala a sklopila pohled k zemi, „jsem oproti vám ještě děcko,“ dodala tiše.

„Z toho si nic nedělej, každému z nás bylo patnáct. A Sethovi je jen o rok víc, i když na to nevypadá a koukej, je mezi námi jako ryba ve vodě,“ mávla jsem nad tím rukou. Paul z ní však informace tahal dál.

„A to jsi dokázala jezdit Daie? Mandy říkala, že podle toho chlápka byl pěkné kvítko,“ vykulil na ni oči. Chtěl ji pomoct cítit se líp, rozpovídat se a zapomenout na svůj ostych.

„Nevím, jestli bych ho ujezdila, jen jsem se o něj starala, pan Schmid mi nikdy víc nedovolil, říkal, že je pro mě moc velké sousto,“ zakroutila smutně hlavou.

„A jinak jsi závodila?“ sondoval dál. Caroline znovu zakroutila hlavou.

„Licenci mám, tu jsem si dělala před třemi lety, ale když už jsem si nachystala nějakého koně, nikdy na mě ve vozíku nezbylo místo. Tak jsem jezdila alespoň jako pomocná síla,“ pokrčila rameny.

„Upřímně, po těch třech rocích lítání po všech čertech závodit asi ani nechci. Ani nepamatuju, kdy naposledy jsem měla prázdniny, nebo volný víkend,“ posteskla si a konečně odlepila pohled od mého koberce. Jenže se pak setkala s tím Sethovým a znovu upřeně pozorovala podlahu.

„Všichni klid, na schodech někdo je,“ houkl Paul zničehonic šeptem a přerušil tak naši poměrně živou debatu, Caroline se taky pomalu zapojovala, obzvlášť když nás Paul bavil všemi možnými kousky, co na něj Dai zkoušel.

Vyskočila jsem z postele, rychle zamknula a nechala klíč ve dveřích.

„Je to zbytečné, Jasper vás slyší,“ ozvalo se za dveřmi a já se svezla k zemi se zakňučením. To byla podpásovka, vzít si na nás upíra.

„Stejně se dovnitř nedostane, Mandy sedí před dveřmi, Jasper je určitě nevyrazí, neublíží jí,“ zavolal Jared nazpátek. Ukázala jsem mu zdvižený palec, tohle byl chytrý tah.

„A navíc tady máme návštěvu,“ přidal se Seth a usmál se na Caroline. Ta mu ho nesměle oplatila.

„Fajn, rozhodli jsme se ten zákaz zrušit, stejně to nemá cenu, vy dva jste jak magnety,“ houkl na nás Joe přes dveře. Konečně rozumná řeč.

Odemkla jsem a pustila ty dva dovnitř.

„To se mi snad jenom zdá, jak jste se sem všichni nacpali?“ vytřeštil na osazenstvo pokoje oči a dosedl k nám na postel.

„Úplně jednoduše,“ pokrčil Paul rameny a trochu se i se mnou v náručí šoupnul.

„Mimochodem, startka už je taky pozměněná,“ mrkla jsem na něj spiklenecky.

„Vy jste byli v tom seníku?!“ docvaklo mu. Vesele jsem se na něj zazubila a kývla.

„Ve čtyři začínáte, tak ať jste připravení,“ poznamenal ještě před odchodem a sjel pohledem nás, účastníky mistrovství. Mezitím vyšli z koupelny Embry s Quilem, už v závodním.

„Tak se jdeme koukat, ne?“ navrhla jsem. A že bylo na co, kluci zajeli základní kolo čistě a dostali se tak do rozeskakování. Před námi byla půl hodina klidu, kvůli přestavbě parkuru.

„Hele, Carol, nechtěla by sis na něj na chvilku sednout?“ nabídl jmenované Embry a hodil hlavou dozadu, směrem ke svému koni.

„Ani ne, díky,“ zavrtěla hlavou a dál se věnovala Sethovi.

„Pohlídám ho,“ houkla jsem na něj, odlepila se od Paula a nechala Embryho aby mě vyhodil do sedla. Byl to jiný pocit, než na Shadowovi nebo Dreamerovi.

„Nasaď mu dietu, je tlustej,“ doporučila jsem jeho jezdci a nechala Pella Ria odkráčet dál. Ještě jsem viděla, jak Embry odběhl ke stánku s občerstvením. Pella Rio poslušně šlapal po opracovišti, nezkoušela jsem žádné fígle, Embry ho měl přiježděného na sebe a nechtěla jsem mu ho nějak zkazit.

„Dík, jsi zlatá,“ usmál se Embry vděčně, jakmile jsem mu předala otěže. Kývla jsem a podržela hřebce u huby, dokud jeho jezdec neseděl bezpečně v sedle. Pak jsem se vrátila k Paulovi.

Carol a Seth byli úplně mimo, nevnímali ani když na ně někdo mluvil.

„Jak to s nimi pokračuje?“ zeptala jsem se svého vlka potichu.

„Jsou ztracení, stejně jako my,“ šeptl mi zpátky a zadíval se na kolbiště. Právě včas, Quil s Caligulou právě překonávali první skok. A stejně jako všechny ostatní ho dali čistě, jenže se trošku loudali, ale vážně jen trošku, dostali jen jeden trestný. Což byl úspěch, všichni jezdci do té doby shodili minimálně jeden skok.

John dosedl vedle nás ostatních s pochvalným mručením.

„Zatím to jde dobře, uvidíme, co Embry,“ zamumlal a netrpělivě sledoval jezdce na parkuru. Embry jel hned po něm. Takže vlastně hned, kluk totiž tak trochu vypadl z tempa a následně i ze sedla. Jak to táta vždycky říkal? Jo, nemůže bejt posvícení pokaždé. A ještě u toho tak nějak divě krčil rameny. Nikdy jsem se to nenaučila.

Stejně jako Quil, i Embry dojel bez shozených překážek, navíc, v perfektním čase a zajistil si tak vítězství, Quilovi stříbro. A John se dmul pýchou.

Počkali jsme, dokud neodjeli z kolbiště a nesedli z koní, teprve pak jsme se na ně vrhnuli. Všichni, nikdo z Connecticutu v tomhle závodě nejel.

„Mandy, že mi zítra taky sedneš na koně, určitě pak vyhraju,“ zaprosil Jake při obědě.

„Radši ne, jedu proti tobě,“ připomněla jsem mu a dál se věnovala své mravenčí porci. Paul si ji i mě měřil nesouhlasným pohledem. Tak jsem byla nervózní, a co.

„Nevím jak vy, ale já jdu čistit koně. Joe, prosím tě, kde skončily ty žluté gumičky do hřívy?“ podívala jsem se na svého trenéra, když už začaly být Paulovy pohledy nesnesitelné. Nasměroval mě do kanceláře. A hned potom jsem stavěla u sebe v pokoji, potřebovala jsem se převlíct do závodního.

„Ty máš fakt tetování?!“ ozvala se za mnou ohromená Kim. Vesele jsem se zazubila na její odraz v zrcadle.

„No jo, no, už to tak bude,“ přitakala jsem a oblíkla si žluté závodní tričko.

„Bolelo to?“ zeptala se, zatímco mi podala sako.

„Jako čert, ale stálo mi to za to. A Paulovi se taky líbí, ten piercing už míň, pravda,“ přikývla jsem a sako si dala přes ruku. Do druhé ruky chapsy, přilbu a šporny a mohla jsem jít.

„Budu ti fandit,“ slíbila mi před stájí, kam mě doprovodila.

„I když jede Paul? To on závodí za La Push,“ poznamenala jsem poněkud zmateně.

„Jo, jsi kmoška. A Paul si to nezaslouží, ne za to, co ti udělal. Měla jsi vidět, jak jsme je s Emily seřvaly, když nám to řekli. Dokonce i Sam se postavil na tvou stranu,“ pokrčila rameny a zmizela. Z hotelu zrovna vyšel Jared a ona se k němu rozběhla.

„Eh, tak dík, no,“ poděkovala jsem sloupci zvířenému prachu a zapadla do chládku stáje. Jak Alice předpovídala, byl pařák, ale pod mrakem, a hodně dusno. Po té středě jsem to viděla na pořádnou bouřku.

„Ahoj kluci,“ pozdravila jsem Dreamera i Shadowa. Zařehtali mi odpověď a zvědavě natáhli krky přes dvířka boxu, znali mě, věděli, že nesu pamlsek. Podarovala jsem je kostkou cukru a podrbala na čele.

„Snílku, ty dneska ne, až zítra,“ poznamenala jsem, líbla jmenovaného na nos a vešla do Shadowova boxu. Chtěl do mě šťouchnout, ale včas jsem ho zastavila a k ohlávce mu zacvakla vodítko.

„Ne, ne, jsem v závodním,“ odstrčila jsem jeho hlavu, když se o to pokusil podruhé.

„Zazávodíme si, co říkáš,“ pousmála jsem se, přes triko si zapnula pracovní košili a dala se do čištění.

Jakmile jsem skončila, leskl se jako obsidián. A já se mohla dát do zaplétání hřívy, musela jsem si sehnat židli a postavit se na ni, Shadow byl obr.

Byla jsem asi v polovině, když se ve stáji objevil John. Málem jsem z té židle slítla. Měl být přece u Paula, navíc, začali se tam courat další, Kyle, Matt, Lily i ostatní.

„Přišel jsem ti popřát hodně štěstí,“ usmál se na mě. Kývla jsem a opřela se o krk svého oře.

„Ale stejně doufám, že tě Paul porazí. Letos na to má,“ mrknul na mě a pohladil Shadowa po nose. Stín si na něj pamatoval. Blaženě frknul a sklonil hlavu, aby mu mohl nastavit ruce, to že já se málem válela na zemi, mu bylo fuk.

„Zrádce,“ sykla jsem a John se rozesmál.

„Vím, že na to Paul má, on to ví taky a je nervózní. Ale my mu to nedarujeme, viď? Dokážeme všem, že nemusíme podvádět, abychom byli nejlepší,“ ujistila jsem Johna s pohledem upřeným na Shadowa.

„Je mi to líto,“ zachmuřil se John.

„Klid, dělala jsem si z tebe srandu. Ale stejně ho nenecháme vyhrát bez boje,“ ubezpečila jsem ho.

„To nikdo z nás,“ zahulákal na naši dvojici Kyle. John s úsměvem přikývl a odešel, nejspíš zpátky k Paulovi.

„Zase chceš vyhrát soutěž o nejhezčího koně?“ ušklíbl se na mě Greg při pohledu na lesknoucí se Shadowovu srst a zpola zapletenou hřívu.

„No jistě, pochybuješ snad o mých ambicích?“ odfrkla jsem si. Na mistrovství byla vždycky soutěž o nejhezčího koně, něco jako miss. A Shadow ji většinou vyhrával.

Sotva jsem copánky dopletla, smotala jsem každý copánek do uzlíku, stáhla gumičkou a zabezpečila speciální žlutou lepicí páskou. Na vraníkovi to vypadalo úžasně.

Zaplést na ocasu rybí kost bylo otázkou deseti minut.

„Já mám hotovo, co vy?“ zavolala jsem ve stájové chodbičce.

„Vyčištěno, zapletený ocas,“ zahulákala Lily, ta hřívu nikdy nezaplétala.

„Vyčištěno, nezaplítám,“ zahlásili kluci svorně.

„Lepím hřívu,“ ozvalo se od Mary, Lily se jí vydala na pomoc.

„Já taky.“ K Ginger jsem naklusala já. Za chvilku bylo hotovo a svorně jsme se vydali do sedlovny.

„Zajímavé sako,“ ozval se za námi Edward. Usmála jsem se a vyplázla na něj jazyk.

„Nejnovější módní trend,“ pokrčila jsem rameny. Když se dosyta vysmál, popřál nám všem hodně štěstí.  Po cestě jsme potkali ještě Charlieho, Sue i Billyho, ti všichni drželi palce Paulovi. Billy prý proto, abych měla větší motivaci.

„Tomu říkám podpora,“ strčil do mě Matt.

„Kdo umí, ten umí,“ zazubila jsem se na něj, posbírala svoje věci a odšmajdala ke dveřím. Za nimi čekal Paul.

„Zase si hraješ na vánoční stromeček?“ usmál se a vzal mi z rukou sedlo.

„Už jsem ti dneska říkala, že tě miluju?“ usmála jsem se a zamířila do stáje.

„Jo, při cestě od rozhodčích zpátky do seníku, ale klidně to můžeš říct ještě jednou,“ ujistil mě.

„Miluju tě,“ zopakovala jsem mu to.

„Hele, hrdličky, sedlat!“ okřikl nás z dálky Joe.

„Zabiju ho, až to skončí, tak ho zabiju,“ zamumlala jsem potichu a rozesmála tak Paula. Vzala jsem si od něj sedlo, lípla mu rychlou pusu a zmizela ve vratech stáje.

„Sluší ti to,“ šeptla jsem Shadowovi, zatímco jsem kontrolovala řemínky uzdečky. Koukl na mě chytrýma očima a potřásl hlavou.

„Lidi, to není možný, Mandy má krom cajků žlutý i tričko!“ hýkl Kyle pobaveně, sotva jsme s Shadowem vyšli z boxu.

„A že jim to spolu sluší. Budou na vás sedat takoví ti černí brouci,“ slíbila mi Mary.

„Žádní tam nejsou, i na ně je moc velké dusno,“ ujistila jsem s úsměvem a vyšla ven.

„Kde se flákáte?!“ sepsul nás Joe, sotva jsme se ocitli na přípravném opracovišti. A koukal hlavně na mě, moje jízda zahajovala celé letošní mistrovství.

„Rupne ti žilka,“ upozornila jsem ho nevzrušeně a odjela na druhý konec kolbiště. Hrála jsem to, vůbec jsem nebyla klidná, spíš naopak, nervózní, jak sáňky v létě.

„Máš i bílé tričko?“ zeptal se Paul a zařadil se vedle mě a Shadowa. Vykulila jsem na něj nechápavé oči.

„Na zítra, abys ladila s Dreamerem,“ připomněl mi.

„Jo tak. Hm, mám. A taky modrý a červený k Shadowovi, na každý závod jiný,“ zamumlala jsem a chytila otěže pevněji. Začaly mi ve vlhkých dlaních prokluzovat. A na rukavice bylo moc horko.

„Uklidni se, když budeš nervózní, moc si nepomůžeš,“ usmál se. Akorát jsem přikývla.

„Na startu to přejde, vždyť mě znáš. Ale Joe mi dělá starosti, nikdy takový nebýval,“ zamumlala jsem. Pak už jsme mlčeli a jezdili. Spolu a sami, nikdo jiný se k nám nepřiblížil.

„Tak hodně štěstí,“ popřál mi s úsměvem a odklusal za Johnem. Mě volal Joe.

„Začni na křížku, za dvacet minut jedeš,“ houkl na mě a ukázal na nevinně vypadající malý skok. Začali jsme na něm a skončili na oxeru. Celé to proběhlo bez větších problémů, snad jen na tom posledním skoku Shadow klepnul, ale hned se srovnal a zvedal nohy.

Z reproduktorů kolem kolbiště se ozvala znělka mistrovství a publikum relativně utichlo. Vážně jen relativně.

„Dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás jménem celého sboru rozhodčích, uvítala na letošním mistrovství Spojených států v parkurovém skákání. Dnes je před námi první vyřazovací kolo, kterého se zúčastní sto dvacet našich nejlepších jezdců. Do zítřejšího kolo však postoupí jen šedesát a po neděli zůstane pouhých třicet účastníků. Ti se pak utkají ve finálovém závodě,“ uvítala znovu všechny přítomné Nina Gellenová.

„Jako první nastoupí Amanda Black s koněm Shadow. Tuto jezdkyni nepochybně všichni znáte, a těm, kdo ne, ji krátce představím. Tato mladá slečna začala svou jezdeckou kariéru již jako dítě a koně jí provázeli celým životem. Prvním závodním partnerem se jí stal bílý pony hřebec jménem Tikkity, který bohužel velmi brzy uhynul, a tehdy dvanáctiletá Amanda se na čas odmlčela. Avšak nezahálela a po dvou letech se vrátila na zádech tohoto úžasného vraníka jménem Shadow. Spolu vyhráli velmi mnoho závodů a zařadili se tak mezi jezdeckou elitu. Letos již potřetí obhajuje titul mistryně USA, a pokud se jí to povede, bude prvním americkým jezdcem, který tuto soutěž vyhrál třikrát v řadě za sebou,“ vychválila mě Nina do nebes, já mezitím dojela do kolbiště, pozdravila rozhodčí a čekala na povolení ke startu. Nina samozřejmě nezapomněla zmínit ani úspěchy v sedle Dreamera, říkala jsem, že mě má ráda, ale nevadilo mi to, alespoň jsem si znovu stihla prohlédnout ten parkur. Začínal kolmým skokem, dvojka hned triple bar.

,Mamlas ten, co to stavěl,‘ zavrčela jsem v duchu a pokračovala dál. Tři oxer, pořád na levou ruku, hned za ním prudký obrat doleva a následovala čtyřka, kombinace kolmák oxer. Číslo pět vějíř, šest oxer, dál jsem se nedostala. Zazvonili na start.

Až k té šestce jsme se dostali celkem v pohodě, jen jsme se málem netrefili na tu čtyřku, postavili ji skoro vedle desítky, tak nějak to na ni prostě vycházelo no, naštěstí jsem si všimla praporků. A na pětce Shadow zavadil o břevno, ale to nebyla moje chyba, prostě trochu spustil nohy. Skok však zůstal stát.

Sedmička byla zeď. Hnusná, vysoká, široká, červená zeď. Ale překonali jsme ji bez chyby, stejně jako osmičku, trojkombinace kolmák, kolmák, oxer. Devět, deset a jedenáct, to šlo taky v pohodě. Dvanáctka ne. Dvanáctka byla voda a tu Shadow k smrti rád. Odrazil se moc brzo. Dopadl sice daleko za pásku, protože se strašně natáhl, až jsem si myslela, že ten dopad neustojíme, ale ustojili jsme. S menší chybkou, vypadla mi noha ze třmenu. A do cíle nám chyběly dva skoky, přitom jsem vůbec netušila jaké, tak nějak jsem měla okno. Stačil mi pohled na třináctku, kolmák, aby mi spadl kámen ze srdce a já si vzpomněla, že poslední je ten hezký žlutý oxírek. Hezký jen barvou.

„Dvojice Amanda Black a Shadow dokončili kurs bez trestných bodů na překážkách a ve velmi rychlém čase. Nastavili tak pro ostatní opravdu vysokou laťku, kdo ví, jestli se ji někomu povede překonat,“ zaznělo z reproduktorů a já opustila závodní kolbiště za mohutného potlesku a totálně vyšťavená.

„Dobrý, máš to rychlejší, než Joe tipoval,“ zazubil se Kyle, když mě míjel. Střídání stráží.

„Šikulka,“ usmál se Paul, když jsem k němu dojela. Zahodila jsem Shadowovi otěž a o dvě dírky povolila podbřišní řemen.

„Dík. Je to hnus. Sám obrat, občas dlouhé cválání, ale tam se dá slušně nahnat čas. A dej si bacha na čtyřku, jak stojí hned vedle té desítky, je to trochu matoucí,“ poradila jsem mu.

„Děkuju,“ pousmál se.

„Hele, ty seš nervózní, přiznej se,“ udeřila jsem na něj rovnou. Povzdechl si a sklonil hlavu. Já to věděla.

„To je to tak vidět?“ zeptal se zmučeně. Tentokrát se tvářil přesně tak, jak vypadal.

„Až moc se směješ, ale pozná to jen ten, kdo tě opravdu dobře zná,“ uklidnila jsem ho.

„Neboj, není to zas tak zlý, navíc, kursy máme natrénovaný,“ usmála jsem se na něj konejšivě. Opravdu se trochu uklidnil.

„Mandy, můžeš na chvilku?“ ozval se vedle mě Joe.

„Řekla bych, že nemám na výběr,“ zabrblala jsem, poslala Paulovi vzdušnou pusu a kousek od něj poodjela.

„Co to tam bylo s tou čtyřkou?!“ pustil se do mě Joe, „hlavně, že jsem tě na ni upozorňoval! Nebo ta voda, copak nevíš, že ho tam vždycky musíš držet?!“ pokračoval ve stejném duchu. Poslouchala jsem na půl ucha a uvažovala, kam se poděl náš milovaný trenér.

O pár minut později jsem byla u hrazení a sledovala Paulovo snažení. Vedlo se mu, dokonce nezapomněl na tu čtyřku a trefil se na ni přímo ukázkově, ale přestože Daie cpal dopředu a neustále pobízel, byl pomalejší než já. Jen o pár setin vteřiny.

„Ještěže mají tak přesné měřidla,“ poznamenala jsem vážným hlasem, když kolem mě procházel.

„Potvoro,“ ulevil si potichu, ale pak se zase smál. Hned zamířil za Johnem a já zpátky krokovat.

„Mandy, nech ho pořádně vydechnout a odveď ho pak do stáje, ať na tom hicu není celý den,“ zavolal na mě Joe od překážek. Kývla jsem na srozuměnou a zavedla Shadowa do stínu stromů.

„Taky ho máš pak hned odvést do boxu?“ zeptala jsem se Paula, sotva k nám došel.

„Jo, asi máme stejný trenéry, nehledě na to, že budou testy na doping,“ připomněl mi jedno z pravidel. Jakmile byli koně uvolnění, vždy museli podstoupit dopingové testy, stejně jako jejich jezdci.

„Ale stejně,“ obrátil se ke mně Kyle. Seděli jsme ve stáji kousek od sebe a po dlouhém dni odpočívali.

„Copak se to dělá, jet jako první a ještě vyhrát celý závod? Nebylo žádný soupeření, dokonce ani o to druhé místo ne. Ty a Paul byste měli jezdit jako poslední,“ ulevil si se smíchem a pomohl mi na nohy.

„Navrhni to rozhodčím, třeba tě poslechnou,“ poradila jsem mu a zamířila se všemi věcmi do sedlovny. Na rukávu od mého saka se houpala modrá rozeta.

„Joe už má seznam všech, co postoupili do sobotního kola!“ vyhrkla natěšená Lily, málem mě ve dveřích klubovny srazila. Takhle jsme se tomu jen zasmály a dovnitř vešly naprosto v klidu.

„Mám pro vás skvělou zprávu, vážení, postupujete všichni, takže gratuluju, obzvlášť Lily, která se podobných závod účastní poprvé,“ oznámil nám Joe zvesela. Obyčejná večeře se zvrhla v bujarou oslavu. Bez alkoholu. A jen do sedmi. Pak museli být všichni startující jezdci na pokojích. Samostatně. Výjimku dostaly jen páry, takže jsme s Paulem zakotvili u něj.

„Chvilku počkej, mám ještě řeč s Joeem,“ poprosila jsem Paula a zmizela ve dveřích. Na naší chodbě nikdo nebyl, ale o patro níž, kde byla kancelář, chodil dozor.

„Jako ve vězení,“ ulevila jsem si potichu, sotva jsem za sebou zavřela dveře. Otočila jsem se a setkala se vytřeštěným pohledem svého trenéra.

„Zbláznila ses? Chceš, aby tě vyloučili ze soutěže?“ vyjel na mě zhurta, ale potichu, stejně jako já si uvědomoval přítomnost lidí na chodbě.

„Joe, co se s tebou stalo? Kam zmizel trenér, který mě učil, že pro vítězství se nejezdí. Ten, který na ty hlídky nadával jak špaček, stejně jako my ostatní? Kam si ho poslal?“ zeptala jsem se ho na rovinu. Tohle nebyl ten, kterého jsem znala. Už pár dní. Na trénincích štěkal vždycky, to jo, ale nikdy na závodech, to nás spíš podporoval a chválil.

Zmlknul a sedl si zpátky do křesla. Posadila jsem se naproti němu a pohledem ho vybídla k vysvětlování.

„Jsem hroznej, viď. Ale má to svůj důvod. Domluvil jsem se Slavem to tvoje stipendium, vlastně, pro všechny naše jezdce, co na tu školu budou chtít. Jenže, jeho podmínkou bylo, že vyhraješ mistrovství, u ostatních mu stačí jen dobré umístění. Něco jako přijímačky,“ odfrkl si vztekle a schoval hlavu do dlaní.

„Poslal jsi ho doufám do háje,“ ujistila jsem se.

„Jo, poslal jsem ho do hajzlu, jenže, znáš ho stejně jako já, ani to s ním nehnulo. Tak jsem se rozhodl, že vás k tomu umístění prostě dokopu,“ poznamenal tiše.

„Víš, trenére, my všichni jsme soutěživí, i když se to nezdá. A malá část srdce každého z nás chce vyhrávat, přestože ses nás to snažil odnaučit,“ pousmála jsem se škádlivě.

„A na Slavea se vykašli. Tak mi to stipendium nedá, a co? Se mu na tu školu vykašlu a najdu si jinou, nebo půjdu rovnou do práce. Víš, kolik mi přišlo nabídek? Celoživotní smlouvy s úrazovým pojištěním, v případě nehody, která by mi bránila v ježdění odstupné, ze kterého bych dokázala žít až do konce života a k práci bych nemusela ani čichnout. Obrovský plat, domek zdarma a možnost ustájení vlastního koně za poloviční taxu. V Kalifornii přidali i auto,“ prozradila jsem mu. V úžasu na mě vykulil oči a přestal dýchat.

„A to jsi ještě tady?“ zeptal se nechápavě.

„Nechávám si to jako zadní vrátka, kdyby náhodou, a taky, co Paul?“ pokrčila jsem rameny a sedla si zpátky do křesla.

„Na to jsem se tě chtěl zeptat. Jak to vlastně vidíš dál?“ změnil rychle téma.

„Zůstávám tady, ještě si odskočím do Forks udělat poslední zkoušky ve škole a pak nastoupím na střední tady. Potom se uvidí, buď vysoká, nebo práce,“ pokrčila jsem znovu rameny.

„A Paul?“ dorážel na mě. Zavřela jsem oči a pomalu vydechla.

„Chtěla jsem, aby se vrátil do La Push, ale on o tom nechce ani slyšet, trvá na tom, že beze mě nikam nepůjde,“ zamračila jsem se.

„Tak se vrať do La Push, až odmaturuješ, pak se uvidí. Buď vysoká a na víkendy se budeš vracet, nebo se odstěhuješ za prací. Paul nestárne, takže, jestli nechce, abys vedle něj najednou umřela, zatímco on bude pořád dvacetiletý kluk, musí se přestat měnit, lano smečky bude pryč. To je jeden z důvodů, proč chceš, aby tam zůstal, ne?“ poradil mi.

„Nejenom, ale posunout rozhodnutí? Joe, to přece nejsem já,“ připomněla jsem mu.

„Já neříkám, abys posunula rozhodnutí. Radím ti, abys dala Paulovi šanci pořádně se rozmyslet, jste spolu teprve chvilku. Ty jsi otištěná a nemáš na výběr, ale pokud jsem Bobbyho správně pochopil, on ano. Dej mu čas rozhodnout se, jestli mu stojíš za to, aby kvůli tobě opustil domov i rodinu,“ vysvětlil mi. Velmi rychle pochopil vztahy ve smečce.

„Tak jo. Ale neřeknu mu o tom. A donutím ho, aby odjel dřív,“ rozhodla jsem se s ďábelským úsměvem.

„Neslibovalas mu náhodou onehda, že žádné komedie nebudou?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Jo, ale velmi rychle jsem ho ujistila, že tohle určitě plnit nebudu,“ přikývla jsem blahosklonně.

„A teď prosím tě, vylez ven a jukni se, kde je bachař a jestli můžu vyběhnout nahoru,“ požádala jsem ho netrpělivě. Paul už si musel dělat starosti, kde jsem tak dlouho.

Přeměřil si mě s pobaveným výrazem a vykoukl ven ze dveří. Vzápětí byl zpátky a vzal něco ze stolu, ale dveře nechal otevření. Vzala jsem to jako signál a vystřelila ven. K těm schodům jsem to stihla jen tak tak.

Vpadla jsem do pokoje a v oblečení skočila pod peřinu. Paul na mě vytřeštěně hleděl, pak ale nejspíš zaslechl kroky, bleskově nás přikryl a zavřel oči.

Vteřinu po tom, co mě k sobě přitáhl blíž, se otevřely dveře a na nás dopadlo světlo z chodby. Prohlídl si pokoj a zase zavřel. Chtěla jsem vstát a převlíct se, jenže Paul mě zarazil.

„Ještě ne, stojí za dveřmi,“ šeptl mi do ucha. Tiše jsem se zasmála, otočila se k němu čelem a líbla ho na špičku nosu.

„Ještěrko!“ vynadal mi šeptem a políbil mě pořádně.

Vyřídila jsi, co jsi chtěla?“ zeptal se, jakmile jsem si k němu lehla zpátky a převlečená.

„Hm, víc, než bylo v původním plánu.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

9)  Twilly (17.02.2012 22:05)

Kami, hodně zajímavé jsou ty tvoje popisy závodů. Přiznám se, že koňák nejsem, živé koně jsem viděla,ale ani náhodou mě neoslovily, prostě ne! Ale číst o nich ve tvé povídce je FAKT něco

Kamikadze

8)  Kamikadze (21.03.2011 10:23)

neboj Night, už tu bude, jenom dodělam korektury

7)  Night Mist (20.03.2011 22:40)

Božínku,já si snad budu muset před každou kapitolou obalit klávesnici nooteboku igelitem. Závody úžasné,každý skok jsem skákala s nimi,ten seník ani není potřeba rozebírat proto že je všem jasné že tuto část kapitolky nejde jinak než pochválit, to samé vlastně platí o všech dalších odstavcích,kapitolách a celé této povídce. Už se moc těším na další díl. Už aby tu byl :)

Fanny

6)  Fanny (15.03.2011 19:38)

Já já, no teda musim říct, byla jsem nerozní, když jsem uviděla odkaz na novou kapitolu, když jse začala číst tak ještě víc, ale stejně nic nemělo na samotný průběh závodu.

U části se zákazem stýkání a schováváním v seníku jsem trochu uklidnila a i pobavila, ale pak... No zjednodušeně; kdyby mě někdo viděl, okamžitě mě pošle do blázince. Já jsem byla snad stokrát víc vyklepaná jak oni před těmi závody! Já nevim, ty písmenka snas vždycky začaruješ nebo já nevím jak to děláš. Pomalu začínám uvažovat o psychyatrov. :)

Strašně děkuju, že si ten její závod až tak neprodlužovala, to bych snad opravdu nepřežila. :)

Trošku zmatená jsem byla chování Joa, ale to si vzápětí vysvětlila a těmi nabídkami práce mě náramně pobavila. A konec s uklidňující Holkou od koní. Prostě báječné a jako pokaždé: neskonale neuvěřitelně dokonale úchvatné!!!

5)  Raduššška (15.03.2011 17:43)

Ona to MUSÍ Vyhrát ♥ !!!!!!!!!!!!

wuzinka

4)  wuzinka (15.03.2011 16:39)

3)  vampirka (15.03.2011 15:44)

2)  kiki (15.03.2011 14:46)

krása rychle další a plánuješ ještě někdy pohled Paule nebo někoho ze smečky ???

Linfe

1)  Linfe (15.03.2011 11:58)

Už jsem se ráno vztekala, že tady ta kapitolka byla a pak najednou zmizela, ale stejně jsem měla práci, tak na ni došlo až teď, když už jse zase přístupná. Byla to paráda a to máme za sebou teprve třetinu závodů. Děsně se těším na další. šikulka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek