Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/war2.jpg

Emmett řeší zapeklitý problém své ehm, indispozice. Čekají ho nečekané dary a možná se bude blýskat i na lepší časy.

 

Epizoda čtyři – Pomsto, si tu!

 

„No nečum a vstaň!“

Edward se blížil ke dveřím svého pokoje a s trochou obav přemýšlel, na koho to tam Emmett tak křičí. Protože jestli je to na Bellu, tak on zná taky pár způsobů, jak způsobit, aby ten druhý měl doživotní trauma.

Na chodbě se střetl s Rosalií. Měla na sobě oprané džíny, asi šla do garáže vylepšovat své BMW. Vlasy už jí dosahovaly k uším a trochu střapatě trčely do stran. Už jí to zase slušelo. Měla poměrně dobrou náladu, broukala si: „...nic není, co by stálo aspoň za něco, a něco nestojí ani za to...“, poslala Edwardovi vzdušný polibek a laškovně na něj mrkla.

Edward zůstal koukat za Rosiinym pohupujícím se zadečkem a už začínal chápat její dobrou náladu i Emmettův křik. Pak mu došlo, na co s takovým zalíbením zírá, v duchu si vypeskoval a rychle se rozhlédl, jestli nejsou svědci jeho poklesku. Když nepočítá jeden umučený pohled toho chlápka na kříži a jeden umučený pohled toho chlápka v zrcadle, tak bylo svědků nula. Z jeho pokoje se znovu ozval křik. Povzdechl si, strčil do dveří a strnul. On věděl, že to nemá dělat.

Emmett ležel na jeho oblíbeném gauči, před sebou notně omakaný magazín pro chovatele koček, nebo co, a... No, bylo už úplně jasné, na koho to křičí.

„Koukni, koukni na to! Takový krásný kočičky a s tebou to ani nehne.“ Obrátil list. „No, a nebo tahle.“ Přes časopis se zahleděl na tichého společníka jejich dialogu. Nic. Furt ležel, očividně znuděný pozdvižením, které způsobil, či – technicky vzato – nezpůsobil.

Emmett naštvaně odhodil časopis. A konečně se všiml, že mají společnost. Edward se tvářil trochu naštvaně a usilovně se snažil nezabloudit očima tam, kam neměl.

Emmett sebou trochu trhnul a pak trhnul ještě jednou, trochu víc a trochu rychleji, než asi měl, zipem u kalhot. Proti jeho vůli se mu vydralo z hrdla zakňučení. Pak se ale ušklíbl. „Dobře ti tak,“ zamumlal koutkem úst a s jedním mrknutím tam dolu.

Edwardův pohled se změnil z naštvaného na nevěřící a následně soucitný.

„Ale no tak, Emmette, ono se to spraví. Dej tomu čas.“ Edward se snažil mluvit tichým uklidňujícím hlasem.

Emmett vyskočil z pohovky. „Čas. Čas! Už jsou to dva týdny!“ V zoufalství si zabořil ruce do vlasů. „Dva týdny!!!“ Zahleděl se na Edwarda, v očích šílenství. „Co když je to napořád?“ Dva páry očí si chvíli vyměňovaly vyděšený pohled. Emmett se pak zhroutil zpátky na pohovku, hlavu v dlaních. „Co když už si nikdy... nezap-,“ Emmett střelil pohledem po Edwardovi, jako by posuzoval míru jeho zkušeností. „-omeň, že já bych ti taky pomohl. Nemohl... Nemohl bys jít za Rosalií alespoň vyzvědět, čím že mě to vlastně otrávila? Třeba na to existuje protilék, nebo co já vím.“

Edward se trochu bojácně podíval zpátky na chodbu. To že má Rose dobrou náladu, ještě neznamená, že je Edward sebevrah. Zakroutil hlavou. „Carlisle jasně říkal, že na tom nezáleží. Prostě po priapismu teď následuje impohemhe... mhoeee?“

„Neříkej to slovo!“ Emmettovi v záchvatu šílenství lítaly od pusy kapky jedu. Přiblížil vypoulené oční bulvy k těm Edwardovým, co mu šly naproti. „Copak jsem neříkal, abyste ho neříkali?“ šeptal nebezpečně tichým hlasem.

Edward jen rychle kýval hlavou. „Jho, mhromim.“

Emmett se konečně uklidnil, spustil ruku, kterou svíral Edwardovu dolní čelist a otočil se k oknu. Nepřítomně koukal ven do deštivého dne. Edward se zatím s cvakáním ujišťoval, že čelist ještě nějakou dobu bude plnit svůj účel.

„Nevím, co mám dělat. Když nepomohl ani ten erotický veletrh...“ Emmett si povzdechl.

Nastalo ticho naplněné vzpomínkami

Přerušilo ho Edwardovo odkašlaní. „Eehm, mohl bys toho nechat? Za chvíli jdu za Bellou a nerad bych, aby viděla hmm,...“ Zašermoval rukama ve výši pasu. „...mě, pět minut před tím, než vlezu do dveří.“  Za to sklidil od Emmetta velmi ublížený pohled.

„Tvoje problémy na mou hlavu,“ posteskl si Emm.

Edwardovi bleskl hlavou nápad. „No, možná by pomohlo... Zkoušel jsi jít za Esme? Třeba by ti půjčila toho svého růžového...“ Jeho hlas vyzněl do ztracena. Očima se s Emmettem střetli, pak oba namáhavě polkli a rychle ucukli pohledem. „Ovšem, když o tom teď tak přemýšlím, asi by to nebyl dobrý nápad,“ dodal Edward tiše a sklopil pohled.

Nastala další chvíle ticha, kdy si oba snažili sami sobě namluvit, že nebyli svědky Esme v krajkovém prádle, jak honí Carlisla v Adamově rouše po domě s tou růžovou příšerou v ruce. Nebyli svědky Esme v krajkovém prádle... Nebyli svědky...

Edward to vzdal jako první a sáhnul do kapsy pro obyčejně se tvářící balíček.

„Málem bych zapomněl. Tohle bylo ve schránce, je to adresováno tobě.“ Edward s tázavým pohledem předal středně velký balíček do Emmettových překvapených rukou.

„Pro mě?“ Emmett začal rozbalovat obal. Edward zvědavě přihlížel. Když odkryl poslední papír, jeho ruce ztuhly a hodil podezíravým pohledem po Edwardovi.

Ten jen vytřeštil oči. „Ehm, no tak já radši půjdu,“ prohlásil spěšně a zmizel za dveřmi.

Emmett se znovu podíval na tu překvapivou zásilku. „No, co to...?“

Balíček skrýval jakousi plastovou věc ve tvaru válce, ze kterého vedla hadička zakončená balónkem. Emmett ji odložil na pohovku vedle sebe a rozložil si před sebe příbalový leták. Jeho nevěřícné oči poskakovaly po velkých červených písmenkách.

„Vakuová pumpa – postaví i mrtvého,“ Emmett znovu pohlédl na plastový válec. Jeho oči teď vypadaly jako talíře Esmina servisu z devaténáctého století. „No to mě pos...“ ulevil si Emmett tiše.

Znovu se začetl. „Nasaďte až na doraz... Vlivem podtlaku... Přiložený gel...“ Emmett rychle sáhnul do zbytku balíčku a vytáhl povědomou tubičku. Chvíli nedůvěřivě pohlížel na ten přístroj. Pak se jeho pohled rozjasnil. Pochopil, že v ruce drží zázrak. Nevěděl sice, komu za to vděčí, ale ať už to byl kdokoli, nejspíš našel lék na jeho problém.

„Díky, bože.“ Radostně zafuněl a ihned odšrouboval víčko tubičky. Opatlal se, kde to dalo a nasadil si ten zázrak. Pak už jen o stuj péro mačkal pryžový balónek. Plný naděje sledoval, co to udělá.

Nic.

Ani ťuk. Navíc to bolelo jako prase.

Emmett nešťastně zakvílel. Je po všem, skončil. Navěky bude viset. Sahnul po plastu a chtěl to ze sebe sundat.

Ale nešlo to.

Emmett s vytřeštěnýma očima cukal a tahal, div si něco neurval, ale drželo to  jako přilepené.

Emmettpvi zatrnulo, chvíli jen nevěřícně zíral. Nakonec zradutušící sáhnul po tubičce a začichal. Ten pach mu byl velmi povědomý, vonělo to jako...

Pattex.

Ta zmije.

 

Emmett vyběhl ze svého pokoje. Tak za tohle jí vážně zabije. Rozcupuje na malilinkaté kousíčky. A ty rozsype z letadla. Na pěti kontinentech.

Schody bral  po třech, i když to bylo s třiceticentimetrovým dutým válcem z pévécé narvaným v levé nohavici poněkud nepohodlné. Celý rozlícený vyběhl před dům. Ta mrcha už na něj čekala.

Rose, která viděla Emmetta nepříčetně řítícího se k ní, těkala pohledem kolem sebe, až ho nakonec upřela do prachu příjezdové cesty.

„Emmette, promiň, to už jsem přehnala. Je mi to vážně líto. Prosím můžeš mi odpustit?“ Nepřítomně hrabala špičkou boty důlek v zemi.

Emmett se zarazil v půli nepřirozeného kroku. Omluvu nečekal. A Rose... Ach tvářila se tak omluvně. A s tím krátkým sestřihem byla vážně roztomilá. Změkl. Ostatně tak už tomu bylo dva týdny.

Rose po něm hodila zmučeným pohledem. Dolní ret se jí trochu chvěl.

„Odpusť mi. A jako omluvu jsem ti něco koupila,“ promluvila tiše a ukázala za sebe.

A tam stál.

Zbrusu nový, úplně úžasný, nablýskaný bílý Jeep. Emmettovi poklesla čelist.

„Rose, to je... To je nádhera.“

Rosalie mu podala klíčky. „Na, vyzkoušej ho.“ Lehce a s nadějí se na něj usmála.

Emmett tomu nedokázal uvěřit. Ona mu opravdu koupila nové auto.

A navíc toho všeho lituje. Pumpa, ovladač, lilek, všechno bylo zapomenuto.

Otevřel náruč a Rosalie mu do ní ladně vplula. Tiskl ji k sobě a vdechoval vůni jejích vlasů.

Tolik ji miluje. Vtiskl ji polibek do jejího klukovského sestřihu. Vděčně se na něj zahleděla a pak mrkla směrem k autu.

„Tak co? Přece ho nenecháš čekat?“

Emmett se usmál a ještě ji naposled stisknul. Pak se radostně rozeběhl, tedy spíš rozpajdal, ke svému novému broučkovi.

Něžně přejel rukou po zářivé kapotě, po linii blatníku a uchopil kliku. Vklouznul na sedalo řidiče, pevně sevřel volant a nasál lahodnou vůni nového auta. Pohledem laskal vnitřní vybavení. Bylo to dokonalé. Dokonce tam bylo i nové autorádio.

Rozechvěle strčil klíčky do zapalování a pootočil. Rádio začalo hrát. Pousmál se nad výběrem hudby, protože se z něj začaly linout slova vícehlasného sboru.

„Červená se line záře, červená se line záře...“

Emmettovi uniklo uchechtnutí. Otočil klíčkem úplně.

Co se však ozvalo nebyl zvuk burácejícího motoru, ale zvuk čisté a nefalšované exploze.

Carlisle s Esme vyběhli ven, oči vyvalené na tu ohnivou kouli. S hrůzou přihlíželi, jak se z ohnivé koule oddělila menší ohnivá koule, podezřele připomínající postavu jejich syna. Menší koule sebou plácla na zem a začala se válet sem a tam, přičemž kolem sebe zběsile mávala rukama a křičela něco o mrňavých malých zmijích.

Carlisle přemýšlel, jestli člověk zasažený výbuchem mívá vždy halucinace v podobě plazů.

Esme přemýšlela o tom, že tentokrát už ošlehlou omítku nově nahazovat nebude.

Postava na zemi se konečně zvedla a vyloupla oči. Byl to pohled rozzuřeného býka. V začouzené tváři bez jediného chloupku vypadal obzvláště děsivě.

Emmett vztáhnul ruce směrem k Rose, která před chvílí vybuchla taky, ovšem ze zcela jiných důvodů a měla co dělat, aby se na zemi neválela též.

„Já tě...“

Rosalie konečně ovládla smích a přejela pohledem Emmettovo očouzené a dočista nahé tělo. Očima zamířila tam dolů. „Nebolí to?“ zeptala se zvědavě.

Emmett stočil rozzuřený pohled tam, kam koukala i ona. Zbytky plastu mu ukapávaly z...

Začouzená postava se začala opět válet po zemi. Tentokrát v poloze kvílivého skrčence.

Rosalie znovu vybuchla smíchy.

„Měl jsi pravdu, Emmette,“ soukala ze sebe mezi záchvaty nezřízeného řehotu. „S cé čtyřkou je vážně taková prča...“

 

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Crazy

9)  Crazy (06.12.2011 08:56)

Ou máj gááád!!! Tohle je tak střeštěný, až to není možnýýýý!!

ambra

8)  ambra (05.12.2011 17:16)

Vrahu!!! Dnes spešl díky za odstaveček s Esme a růžovým...

Twilly

7)  Twilly (05.12.2011 16:37)

hele, ty zabijáku... seš fakt moc dobrá

Ree

6)  Ree (05.12.2011 13:36)

Uááááááááááá Já tě miluju Cé čtyřka! Vakuová pumpa! Esme s růžovým... Další, další, další!

Marvi

5)  Marvi (05.12.2011 13:08)

To jsou kapky

ODCULTI

4)  ODCULTI (05.12.2011 09:41)

dobré ale delší pls

THe

3)  THe (04.12.2011 21:01)

Dokonalost. :D

2)  hela (04.12.2011 20:50)

božééé tak to je krutý :/ :/ :/

sakraprace

1)  sakraprace (04.12.2011 20:36)

OMG OMG Co víc ti k tomu mohu říct?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek