22.12.2010 [09:00], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 8×, zobrazeno 2032×

7.kapitola Bez naděje

Stihnou Cullenovi dorazit včas?

Co se vlastně stane se Sulphicií?

Bude Laureen v pořádku, nebo svůj boj vzdá?

Na Arův pokyn obě skupiny vtrhly do místnosti. Jane s Alecem se postarali o Sulphicii, ta se jen s šíleným křikem svezla na špinavou zem a svíjela se bolestí, kterou Jane tak ráda používala. K její vlastní nelibosti musela přestat, aby ji Demetri mohl odvést do kobky, kde čeká na soud několik upírů s těžkými prohřešky. Pochopila že prohrála a její hra skončila. Teď jen doufala v to, že se její plán splní a Laureen zemře.
Aro zvedl nehybnou Laureen do své náruče, pohledem ani nezavadil o šíleně se smějící Sulphicii a odběhl do svých komnat. Krev, kterou cítil, ho v žádném případě nelákala. Nedovedl si představit, že by ochutnal byť jedinou kapku, pouhá představa toho, že by ji mohl ztratit, ho ničila. Věděl, že pokud nebude ona žít, skončí i jeho život.

„Alice, jsi si jistá, že to všechno dopadne dobře?“ ptal se své dcery Carlisle, Arův starý přítel.
„Carlisle, nejsem si vůbec jistá, jak vše dopadne. Její budoucnost prostě nevidím, připomíná mi Bells. Chvílemi vidím Ara neskonale šťastného, chvílemi ho vidím, jak vstupuje do plamenů s klidným úsměvem na rtech. Bojím se, jak to všechno dopadne, jen doufám, že se dostaneme do Voltery včas a nikoho nenapadne ji přeměnit.“

Ležela na posteli a mělce dýchala, netušil co jí je, zastavil všechna vnější krvácení a doufal, že vnitřní zranění se nepotvrdí. Seděl po jejím boku, hladil ji po její alabastrové pleti a modlil se k bohu, aby se probrala, přál si mít dar vládnout času a mohl změnit minulost. Netrpělivě sledoval čas, který se rozhodl vléci se pomaleji než obvykle. Každá minuta se mu zdála být delší než celá věčnost. Doufal, že Cullenovi brzy dorazí a zachrání důvod jeho bytí.

Letadlo bez potíží přistálo přesně v určenou dobu, na letištní ploše byla zaparkována tři auta a čekala na právě příchozí. Ti bez váhání nastoupili do aut a rozjeli se do Voltery. I když oni sami nikdy nejezdili zrovna pomalu, za dnešní jízdy jen děkovali bohu, že jsou nesmrtelní. V rychlosti vystoupili a rovnou běželi za doprovodem, který je vedl přímo za Arem a Laureen. Carlisle jen zběžně vyslechl, co se stalo a rovnou se ujal vyšetření Laureeniných zranění.
Nikdo netušil odkud Demetri s Heidi sehnali ultrazvuk, ale byli za něj velmi vděční. Carlisleovo podezření na slabé vnitřní krvácení se bohužel potvrdilo, další zranění které zjistil, byla otevřená zlomenina stehenní kosti, zlomenina holenní kosti, zlomenina obou vřeteních kostí a pět zlomených žeber, lehký otřes mozku. Nejhorší zranění, kterého se bál, byla žebrem natržená slezina a plíce. Bylo mu jasné, že to se bez operace neobejde. Nicméně ultrazvuk prozradil, že krvácení není tak akutní, aby operace nepočkala do připravení provizorního operačního sálu.

Cítím se volná, volná jako pták letící nad třpytivou vodní hladinou ovíván vlahým letním větříkem. Ticho, klid.
Vždycky jsem si myslela, že smrt bolí, bála jsem se strachu z neznámého, myslela jsem, že se budu ztrácet v černočerné tmě a pak se objeví bílý tunel, u kterého mě přijde vyzvednout někdo mému srdci blízký. Nezklamala mě podoba smrti, kterou právě prožívám. Cítila jsem, že mě stále něco táhne, vzpomínky na milované. Při vzpomínce na Ara mě pohltila mlha bolesti, nebála jsem se o sebe a svou duši, bála jsem se představy, co s ním můj odchod udělá. Nechci, aby se trápil, ta představa jako by svazovala křídla mé volnosti a tížila mne k hladině. Nechci tu být bez něj, stejně tak doufám, že on nechce být beze mne.
„Jsi si jistá svým rozhodnutím? Čeká tě dlouhá cesta, plná bolesti. Zvaž svá rozhodnutí dobře.“ Ozvalo se v mé hlavě a já čím dál víc zmatená jsem probírala vzpomínky na své bytí na dobu, kdy jsem prvé potkala Ara a můj dosavadní život se změnil k nepoznání. Nikdy jsem nevěřila řečem o osudové lásce, o zamilování se na první pohled, skeptické myšlení o nějakých motýlcích v břiše, při pouhém pohledu milované osoby. Až s jeho přítomností mě má skepse opustila a já prožívala svou lásku intenzivně, tak jak jsem slýchávala, že probíhá.

„Aro, příteli, opravdu není dobrý nápad být u operace. Naprosto chápu tvé obavy, ale přeci jen ti nemohu dovolit být na sále. Budu ti podávat informace o průběhu. Na sále se mnou bude Edward a Alice s Rosalií. Pokud o to budeš stát, pošlu za tebou Jaspera a Bellu abys tu nebyl sám a neužíral se tu,“ pravil Carlisle.
O několik málo minut později Carlisle předváděl své umění, u kterého mu asistoval Edward, a Alice mu dělala instrumentářku. Rosalie dohlížela na průběh zákroku a na životní funkce. Operace probíhala standartně a bez jakýchkoliv komplikací. Aro seděl na židli, hleděl do země a modlil se, aby bylo vše v pořádku. Jasper se snažil pozvednout náladu, ale po několika pokusech všechnu snahu vzdal, Aro byl zoufalý a zničený. Vyčítal si, že to, co se Laureen stalo, byla jen jeho chyba, kdyby ji rovnou zavedl do pokoje, nebo řekl Heidi, aby na ní dohlídla, bylo by vše v naprostém pořádku a on by právě klečel na koleni při západu slunce na vyhřáté pláži a žádal ji o její ruku. O prožití věčnosti pro jeho boku. Místo toho dopustil, aby jedinou osobu, kterou z celého mrtvého srdce miloval, napadla pološílená žena zhrzená jeho odmítnutím.

Tři hodiny trval zákrok, který jí zachránil život. Teď je už vše jen na ní, ona sama rozhodne, zda chce bojovat a vrátit se, nebo zůstat tam kde je. Miluje jej natolik, aby se vrátila? Dokáže to? Stojí jí za to?
Ano… Jediná odpověď, která jí vůbec napadla. Ať se stane cokoli, je kvůli němu ochotná podstoupit vše, co jen bude v jejích silách.

Carlisle vstoupil do pokoje, Aro vylítl na nohy a upřel na něj oči v očekávání dobrých zpráv. On se jen usmál.
„Operace dopadla lépe, než jsem sám čekal, je to velká bojovnice. Pokud nenastanou komplikace, bude v naprostém pořádku. Teď je to vše jen na ní.“
Aro se na něj vděčně podíval, a šel do provizorní nemocnice za Laureen.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  sakraprace (03.03.2011 08:33)

Bohudík, tak tohle dobře dopadlo. Snad se už nic nezvrtne, takže letím rychle na další

7)  Lipi4 (08.01.2011 23:46)

Zlato moje , krásná a úžasná kapitolka (možná bych příště čekala nějaký odborný výraz ... promiň, vím, že rejpu zcela zbytečně , protože je to jen moje malá medik deformace ) .. . .. .Doufám, že nám to naše hlavní představitelka a miláček srdcí , Laureen .. .. . .Doufám, že jí tu hroznou věc jako odchod neuděláš .. . .

PS: Už letím na tu další

6)  belle (23.12.2010 10:32)

mám radost, že Laur přežije a bude v pořádku
v příští kapitolce by mohla být pomsta Ara Sulp, určitě by vymyslel něco originálního, pomsta bývá tááák sladká

5)  Evelyn (23.12.2010 10:09)

terezko, skvělé! Jsem moc ráda, že sis vybrala tuhle variantu

4)  plyshovymedvidek (22.12.2010 22:18)

karolko, obávám se, že to je to i poslední co mě napadlo
semi: děkujuuu

3)  semiska (22.12.2010 21:52)

Uff, na konci se mi nesmírně ulevilo, že vše dopadlo dobře. Moc jsem se o ni bála. Jsem ráda, že se akce Záchrana Laureen povedla a mě se ulevilo. Kapitolka moc pěkná a doufám, že další bude o hodně veselejší...

2)  Karolka (22.12.2010 21:40)

Tak ženská! Ty pocity a myšlenky Laureen, kdy zvažovala, jestli bojovat o život, byly na této povídce zatím to nejlepší. Tleskám!

1