13.12.2010 [14:48], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 9×, zobrazeno 2199×

6. kapitola Sulphicie má novou hračku

Děkuju za komenty, a chci se omluvit.

Mám zdravotní potíže tak netuším kdy přidám další díl. Nezlobte se na mne prosím.

Aro ztěžka dosedl na trůn. Pohledem těkal mezi bratry a čekal, proč vlastně ho volali. Caius ho okázale ignoroval, ještě nedokázal překousnout jejich rozmluvu o té Laureen, nebo jak se vlastně jmenuje. Věděl to moc dobře, přeci jen upíří paměť je svým způsobem dokonalá.
„Co se děje, Aro? Měl jsem za to, že máš pro dnešní den už vymyšlený plán? Nebo si to tvá drahá polovička snad rozmyslela a poslala tě k šípku a rozhodla se dál spát?“ smál se Marcus.
„Byl za mnou Santiago, prý máte velmi důležitou událost, kvůli které je nutná má přítomnost. Kde vlastně je?“ podivil se Aro.
„Aro, nikoho jsme pro tebe neposílali, nic důležitého se neděje, kde je Santiago netuším, ale pošleme pro něj někoho, koho zaručeně poslechne. Jane, Demetri, okamžitě přiveďte Santiaga, a laskavě si pospěšte, nemám na vás věčnost!“ zvolal Marcus.
…
Bolest… neuvěřitelná bolest, celé tělo jako v ohni, to byly jediné věci, které si uvědomovala, doufala, že až se probere, už žádnou bolest nepocítí, plíce pálily a štípaly jako by je kyslík, který životně potřebuje, otravoval. Zaslechla hlas, líbezný a krásný, přitom studený jako led, zlý a ničivý. Zmocnil se jí strach, bála se, ne o sebe ale o Ara, pokud ji opravdu miluje tak jak říkal, bude ho její ztráta bolet, na ní samotné jí nikdy nezáleželo, byla tak vychována, ale nikdy nesměla dopustit aby její chování zasáhlo ostatní. Její smrt by ublížila Arovi. Jedinému člověku, na kterém jí kdy záleželo.

„No tak, šípková Růženko, nastal čas se probudit, ještě toho máme spoustu před sebou, přeci to nevzdáš, vstaň, bude zábava.“ Smála se Sulphicie, která začínala propadat beznaději, že se její nová hračka rozbila. Vzala jí za ramena a začala s ní cloumat. Laureen se pod jejíma rukama pohybovala jako loutka, jako marioneta které se zpřetrhaly všechny vodící provázky. Ona jen tiše zaúpěla a od úst jí tekla po tenkém pramínku krev. Rozkašlala se v marné touze nasát do svých plic trochu vzduchu. Pomalu otevřela oči a viděla usměvavou tyranku držíce jí za ramena s šíleným výrazem v obličeji.
…
„Aro, čeho si žádáte? Před malou chvílí jsem přijel z průzkumu, ani jsem se nestačil převléci, netušil jsem, že budete tak spěchat na podání zprávy.“ Santiago působil zmateně.
„Chci po tobě vědět, proč jsi mě rušil v kuchyni a lhal mi, že mě tu shání.“
„Po cestě do pokoje jsem potkal Sulphicii, vypadala bezradně a ptala se, jestli jsem vás nezahlédl, že vás zde nutně potřebují. Já jsem se vydal na jednu stranu ona na tu druhou. Děje se něco, pane? Nechtěl jsem způsobit nějaké potíže.“ Rozešel se k Arovi a podával mu ruku, kterou přijal a vše si ověřil.
„Dobrá tedy, musíme najít Sulphicii a zjistit, jak se dostala do hradu, aniž by jí někdo zpozoroval, já dojdu do kuchyně pro Laureen, snad jí nenapadlo, že by se sama dostala do pokojů, nedej bože, že jí našla Sulphicie.“ Arův hlas zazněl panicky.
Vyběhl z hlavní síně a běžel do kuchyně, kde cítil jen její vůni, po které se vydal, zjistil, že chvilku šla správnou cestou, ale chodba do které došla, se dělila na další tři chodby a Laureen místo doprava šla rovně. Po chvilce sledování narazil na stopu Sulphicie a jejich vůně se spojily v jednu. Aro pocítil to, co ještě nikdy dokud neznal, byl to strach o milovanou osobu. Po chvilce přiběhla celá garda v čele s Marcusem. Musíme být velmi tiší, a najít je co nejdříve, mám velký strach, že by jí mohla ublížit.
…
„Doufám, krásko, že sis stihla za tu chvilku odpočinout, jedem dál kdo teď vstoupí, neprohloupí.“ Hystericky se smála Sulphicie a koukala Laureen do očí. K jejímu velkému smutku v nich neviděla žádný strach, jen lítost nad jí samotnou.
„Myslím si, milá Laureen, že teď není pravý čas na hrdinství a předstírání toho, že vlastně vůbec žádný strach neexistuje. Věř mi, princezno, že existuje a pokud přeci jen ne, je tu něco daleko lepšího a to je bolest. S tou žebrem propíchnutou plící jsem to opravdu přehnala, to uznávám, nicméně než nás tu vůbec najdou si myslím, že si užijeme ještě spousty zábavy. Než tě nakonec zabiju. Vsadím se, že budeš velmi chutná, soudím dle toho, jak moc krásně voníš, a máš velké štěstí, že jsem se nakrmila před tím, než jsem na tebe narazila.“
…
„Aro, tady jejich vůně zesiluje a mám pocit, že dokonce cítím krev,“ tiše pravil Demetri když se vrátil ke skupince, která právě probírala, na jak početné skupiny se rozdělí.
„Hned nás tam zaveď. Jak to tu tak pozoruji, v těchto částech hradu už velmi dlouho nikdo nebyl, pokud nepočítám Sulphicii a Laureen. Najde se tu někdo, kdo se v této části dobře vyzná?“ ptal se bezradný Aro, kterému bylo celkem jasné, že pokud by do místnosti vtrhli těmito jedinými známými dveřmi, Laureen by to mohlo stát život. Bohužel přes tyto silné kovové dveře dar Aleca nebo Jane nefunguje.
Přistoupil k nim muž, jenž často do popředí nevstupuje. Anselm, starý správce knihovny, starší než Aro sám, a v rukou třímal doslova poklad. Mapy všech částí hradu. Po pečlivém prostudování plánů a náčrtů všech možných chodeb, zjistili, že každá místnost má tajný vchod, aniž by o tom kdokoli věděl.
…
„Sulphicie, buď mě zab, nebo pusť. Celá tahle komedie mě k smrti unavuje. Co si dokážeš tím, co právě děláš?“ ptala se Laureen.
„Holčičko moje milá, já už nemám zapotřebí si cokoli dokazovat. Aro mne urazil tím, že mne vyvedl z hradu a řekl, že tu nejsem nadále vítána. Po více jak pětistech letech jsem tu nezvaným hostem, po tolika letech nadbíhání mu a ponižováním sama sebe, teď chci jednu jedinou věc… ublížit mu na tom nejcitlivějším místě. Zabít někoho, koho miluje, tím zničím i jeho samotného. Ať se semnou stane cokoli, budu žít s vědomím, že jsem pomstila sebe samu.“
…
Celá skupina v čele s Arem studovala plány a projednávala postup.
„Omlouvám se, že vás ruším, ale nebylo by moudré pro jistotu zajistit lékařskou péči pro Laureen? Přeci jen, tady je cítit krev a je jasné, že je její. Doufám, že je v pořádku, ale pokud ne, bude třeba jí zajistit co nejrychleji odbornou péči.“ Nahlas přemýšlela Heidi, která byla zjevně nesvá a měla o Laureen strach. Znala jí jen krátce, ale ona si jí dokázala během chvíle získat. Byla velmi milá, příjemná, sebevědomá ale nijak arogantní, ochotná a pořád veselá. Bylo krásné se s někým nenuceně bavit a přitom se nebát kudly, kterou by jiní velmi ochotně vrazili do zad.
Heidina kapsa se rozzvonila a na dislayi se objevilo jmého Alice, a tak ihned hovor přijala.
„Pověz prosím Arovi, že už jsme všichni na cestě, viděla jsem, že budete potřebovat trochu píchnout. Její budoucnost sice nevidím, ale tu vaši ano. Počítám, že do dvou hodin budeme na letišti, pošli tři auta, ať na nás čekají, času nebude nazbyt,“ nadiktovala Alice a zavěsila.
Heidy vše vyřídila Arovi, který v tu chvíli děkoval bohu a Alici. Celá skupina se rozhodla, že se rozdělí na dvě menší skupiny, jedna vtrhne do místnosti hlavním vchodem a druhá vnikne do místnosti tajným vchodem v podlaze.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  sakraprace (03.03.2011 08:27)

Ale, ale, takže přijedou i Cullenovi. Doufám, že Sulpi ještě chvilku udrží své šílenství na uzdě

8)  plyshovymedvidek (15.12.2010 19:45)

děkuju moc si toho vážím dneska nebo zítra se pokusím něco nacvakat tak snad by další kapča mohla být brzy uvidíme jak se nám bude chtít...

6)  plyshovymedvidek (14.12.2010 17:21)

kuju

5)  Evelyn (14.12.2010 17:13)

sulphicie je mrcha na entou, ale zase se jí tak úplně nedivím Skvělé, terez

4)  plyshovymedvidek (13.12.2010 22:17)

holčičky moje moc děkuju za kouzelné komenty. zatím nemám napsanou ani čárku z další kapitoly napadaj mě jen kraviny. mám podezření na zánět okostice a ono to opravdu moc bolí tak se nezlobte prosím. vynasnažím se napsat kapitolku co nejdříve ale nic neslibuju. ještě jednou se omluvuju

3)  belle (13.12.2010 21:05)

wow...
Aro je pitomec, že nechal Laur samotnou
už se těším, až si to Aro se Sulp vyřídí
Laur samozřejmě bude zachráněna, protože očekávám happy end, v opačném případě bude
doufám, že příští kapča bude brzy, pozdní přidání omlouvá jenom smrt

1)  semiska (13.12.2010 14:54)

tý jo, teri, to je tak napínavý. Zachrání ji? Povede se to a Sulpicie to odskáče? Jak to dopadne? Už se moc těším na další kapitolku, která bude určitě stejně skvělá jako tahle. Uzdrav se co nejdřív, plyšáčku

1