09.12.2010 [07:30], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 13×, zobrazeno 1701×

4. kapitola - I osudu je třeba trochu pomoci

„Jsem poctěna, že Vás poznávám Marcusi. Přivádí Vás zvědavost nebo něco nutného?“ ptala se Laureen.
„Abych se přiznal, byl jsem velmi zvědav, jaká je žena, jež ukradla mému bratru srdce.“
„Neukradla jsem mu nic, natož srdce,“ usmála se.
Aro se omluvil, že musí něco zařídit a ona zůstala v pokoji sama s Marcusem. Zaujatě se na ni podíval.
„Nechtěla byste se projít po hradě? Aro Vás zajisté provedl, ale vsadil bych se, že do mých skleníků Vás nezavedl.“
„Málokdy se vidí, že i muži se věnují botanice, na druhou stranu to naprosto chápu. Já sama bohužel nemám dost času pěstovat doma květiny, aspoň si jednou za čas koupím řezané.“ Marcusova nabídka se jí líbila, a tak ji přijala.
Pomalu se procházeli a blížili se k Marcusovým skleníkům, během cesty si povídali o svých neoblíbenějších květinách. Vyšlo najevo, že Laureen miluje kaly víc než všechny ostatní květiny. Došli k dřevěným okovaným dveřím, které Marcus otevřel. Laureen se zhluboka nadechla a cítila neodolatelnou vůni všech možných druhů květin, pomalu otevřela oči a uviděla jeden obrovský skleník a tři další malé.
„V tom největším je víc druhů květin, v těch malých je vždy jen jeden druh. Myslel jsem, že si zaslouží mít svůj vlastní prostor k růstu,“ vysvětloval Marcus.
Okouzleně se rozešla, pomalu si prohlížela všechny květiny a cítila se naprosto báječně. Prošla všechny skleníky a cítila se na vrcholu blaha. Ode dneška si byla jistá, že našla své nejoblíbenější místo. Samozřejmě místo, kde s ní byl i Aro, byla vždy na prvním místě. Když už se pomalu otáčela ke dveřím, aby se vrátila do svého pokoje, všimla si jednoho skleníčku, který byl skryt pod větvení velkého avokádovníku. Vešla dovnitř a její zrak spočinul nad dvěma záhonky kal, jeden byl celý zarostlý, na tom druhém bylo vidět, že několik květin chybí. Ihned si vzpomněla na ranní probuzení a nález květiny na nočním stolku.
„To všechno, nebyla náhoda. Věděl, že půjdu na operu, on to všechno věděl… Nemám pravdu Marcusi?“ Pozvedla k němu oči.
„Potkal vás na letišti, stačil mu jediný pohled na vás a věděl, že udělá cokoli pro to, aby vás mohl vidět znovu. Nebyl pro něj žádný problém přesvědčit někoho z pokojové služby, aby tam zanechali, cokoliv si přál,“ potvrdil Marcus.
Nevěděla co si myslet, bylo to všechno předem naplánované? Nebo ho jen něčím zaujala a on chtěl pomoci osudu? V hlavě jí vířilo tolik otázek, že ani nepostřehla, že došli k její komnatě, Aro tam pořád ještě nebyl, pomalu ji začala zmáhat únava, víčka se klížila a ona vzdala boj se spánkem a usnula.
Pozdě v noci se Aro potichu, téměř jako zloděj vkradl do své vlastní komnaty a pozoroval ji, jak spí. Její havraní vlasy rozprostřené po polštářích, jež pod paprsky měsíce házely tmavě modré až kovové odlesky, světlá pleť, bělejší než čerstvě napadaný sníh, její rty… něžně růžové podobné plátkům růží a přece dokonalejší, nos, který ani staří řečtí sochaři nemohli vytesat lépe. V tu chvíli se cítil tak jako nikdy. Jeho srdce, jež vzdalo svůj boj více než před třemi tisíci lety, znovu ožilo a bilo jen pro ni. V tu chvíli se cítil být znovu člověkem a cítil, že kdyby měl jediné přání, které by se mohlo vyplnit, bylo by to přání stát se člověkem a být po jejím boku. Poznal, že to co po celá dlouhá staletí budoval společně se svými bratry je v porovnání s citem k Laureen nicotné a vše by obětoval, sebevětší moc by mu nevynahradila jedinou vteřinu strávenou se svou vílou z pohádky. Po zbytek noci tiše stál a děkoval bohu za jeho dokonalý výtvor a rozhodl se, že udělá cokoli na světě, jen aby ona byla šťastná a nikdy nepocítila jen náznak smutku. Vzdá se všeho, jen pokud ona o to bude stát. Začalo svítat a jeho osobní slunce se pomalu probouzelo. Pomalu a velmi tiše zatáhl závěsy aby se její spánek byť o malou chvilku prodloužil a rozhodl se pro to, co ještě nikdy nedělal.

Ráno se probudila a zjistila, že Aro přišel buď po tom co usnula a odešel dřív, než se stačila probudit, anebo nebyl v pokoji vůbec. Stýskalo se jí, byla zvyklá, že od toho dne kdy se projevila její šikovnost na podpatcích, byl neustále u ní a najednou nic. Ozvalo se zaklepání a ona se lehce lekla, kdo se jí může chtít vetřít do pokoje minutu po probuzení.
„Dále,“ hlesla a dveře se pomalu otevřely a v nich stál Aro, s tácem plným jídla a širokým úsměvem na rtech.
„Dobré ráno, Laureen, včera jsem ti nestihl popřát dobrou noc, rád bych ti popřál alespoň dobré ráno, lásko.“
Její srdce zaplesalo nad překvapením, že on s ní v noci byl, na druhou stranu byla smutná, že se nemohli rozloučit a usnout ve společném objetí. Tác položil na druhou stranu postele a lehl si vedle Laureen a lehce ji políbil na čelo a ona jen přivřela oči.
„Takové buzení se mi velmi zamlouvá, prosila bych si ho každý den, prosím.“ Usmála se a políbila ho na nos.
Lehce zvedl tác s jídlem a položil jí ho na nohy.
„Pořád ještě nevím, co přesně ti chutná a tak jsem vybral toho víc. Dokonce jsem to sám připravil, snad si zasloužím malinkou odměnu za snahu.“ Zasmál se a čekal, jaké reakce se mu dostane.
Laureen se zablesklo v očích, lehce se usmála a pohled stočila na jeho rty.
„Velmi ráda bych tu dala malou odměnu, ale jelikož jsi mi postavil tác na nohy, nemohu se hádat, protože se bojím, abych vše nevysypala, tak ti jen krásně poděkuju,“ zasmála se.
Aro překvapený její reakcí nemohl dělat nic jiného, než se také usmívat a popohnal Laureen aby se najedla, než jídlo vystydne. Vyjeveně koukala na tác plný různých dobrot, které ji velmi lákaly, ale snězení všeho by jí zabralo týden a nikdy víc by se nevešla ani do ponožek. Krom jídla na stolku ležela i černá kala. Aro ji vzal lehce mezi prsty a lehce jí šimral pro obličeji.
„Nezlobíš se na mě, že jsem si tě našel ne tak úplnou náhodou, sluníčko?“
„Nezlobím se na tebe, chápu, že i osudu je občas třeba trochu vypomoct, jsem velmi ráda, že sis mě našel. Děkuji Ti,“ poděkovala a pokračovala. „A jaký plán máme na dnešek? Doufala jsem, že bychom mohli jít na procházku, přeci jen město znáš lépe než já a ráda bych to tu poznala. Pak bychom si mohli zajít na oběd a pak bych tě nechala pracovat a sama se podívala na internet, jestli mou maličkost někdo nepostrádá a hlavně jak beze mne zvládají práci. A večer bys mohl vymyslet plán ty, co myslíš.“ Zakončila svůj denní harmonogram Laureen.
„Je mi to velmi líto, ale v posledních dnech jsem velmi zanedbával svou práci, ale třeba bys mohla poznat další obyvatele hradu, tedy spíš obyvatelky. Bohužel je dnes zataženo, takže by prohlídka nemusela být tak dokonalá, ale na druhou stranu si myslím, že byste mohly vyrazit za nákupy. Heidy a Gianna je milují, snad se budou líbit i tobě, a já se ti budu věnovat celý zbytek dne, to ti slibuji.“
„Nákupy mám ráda, sice na ně nemám moc času, ale ráda bych si pořídila pár nových, i když tvé společnosti bych si cenila daleko víc, ale samozřejmě naprosto chápu, že musíš pracovat.“
„Slečny by na tebe měly čekat zhruba za hodinu, tak se připrav, staví se tu pro tebe a nezapomeň plášť s sebou.“ Políbil ji na ústa a odešel do hlavního sálu, kde na Ara čekala spousta královských povinností.
Laureen se po vydatné snídani vysprchovala, lehce se nalíčila a vzala si na sebe bílé šaty a pohodlné balerínky. Vlasy si jen lehce pročesala a už netrpělivě čekala na nově příchozí obyvatelky hradu. Po chvilce čekání se ozvalo tiché zaklepání, dveře se otevřely a z nich vykoukla hlava krásné slečny.
„Laureen? Velmi ráda vás poznávám, jmenuji se Heidy a dneska jsem společně s Giannou, která na nás čeká v recepci, vaše garde pro tento den.“ Usmála se kráska s neuvěřitelně krásnýma očima.
„Pokud bych vás, Heidy, mohla poprosit, tykejte mi, cítím se nesvá z toho všeho vykání.“ Usmála se mile Laureen a s pláštěm a kabelkou v ruce se vydala za Heidy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  sakraprace (02.03.2011 17:19)

Aro je fakt roztomilej, jak cukruje O to víc jsem zvědavá, co bude, až Laureen zjistí, jak se věco opravdu mají

12)  Kamikadze (08.02.2011 19:50)

Tak jo, jsem tady zase a po dlouhý době komentuju, neboj, na tvou povídku jsem nezapomněla, jen jsem nějak nestíhala no, ale mám přečtený všechny díly, to zase jo...
Zpátky ke kapitolce, Marcusovy skleníky byly nádherné, dokázala si vytvořit obraz, který se doslova promítá před očima
Aro je sladkej takovej mazlík,
Přijde mi to místy až moc spisovné, ale zase proč ne, že, má to svoje kouzlo

11)  plyshovymedvidek (10.12.2010 00:03)

díky Ti ty bosorko jedna nevím nevím s Laureen by to asi seklo

10)  Bosorka (09.12.2010 19:29)

Zamilovaný Aro nadělující kaly je tak roztomiloučky, taková milunka jedna . Jak by Laureen asi reagovala na jeho "oficiální" tvář?

9)  plyshovymedvidek (09.12.2010 19:21)

lipinko dyť mě znáš
ronie: omlouvám se za zdržení ale bylo to dost náročný tak se omluvuju caius nevím nevím už teď je pořádně nakrklej asi bych ho nechala ještě chvilku vychladnout
rosalie: děkujuu

7)  Lipi4 (09.12.2010 16:57)

Řikala jsem Ti, že se Ti ta kapitolka moc povedla, i když ty jsi mi tvrdila opak .. . .Takže Ti ještě jednou sluníčko řikám, že je to krásná, úžasná, skvělá , nádherná a dokonalá kapitolka . .. . .. zamilovaný Aro je tak kouzelnej, že mu není rovno

6)  Rosalie7 (09.12.2010 16:49)

Medvídku, to byla krása! Jak ji Aro pozoroval... on je tady takový zlatíčko! Jen se opravdu bojím, že Laureen někteří upíři nemusí příjmout. Ale tenhle díl byl tááák
Je hezký, že někdo pomáha taky osudu jednoho často kamenovaného vládce

5)  plyshovymedvidek (09.12.2010 16:36)

holky já vás miluju
Karolko já a víla? každým dnem každou kapitolkou čekám jeho návštěvu a tvrdý trest za opovážlivosti kterých se na něm dopouštím
řekla jsem si že další kapitolka už asi moc romantická nebude přibude nová postava ne moc nadšená z Laureen

4)  semiska (09.12.2010 15:20)

Plyšáčku nádhera. Aro je krásně zamilovaný, Laureen je úžasná a sympatická, moje oblíbeňkyně Takovou romantiku jsme dlouho nečetla, super. Už se moc těším na dlaší kapitolku.

3)  Karolka (09.12.2010 08:16)

Romantika. Tahle Volterra vypadá jako by ji začarovala nějaká dobrá víla. Nejmenuje se náhodou Terezka?

2)  belle (09.12.2010 08:03)

Aro je tak roztomilý
rychle další kapitolku, nemužů se dočkat

1)  Evelyn (09.12.2010 07:40)

Terezko, ta scéna, kdy Aro pozoruje, jak Laureen spí, byla nádherná

1