18.11.2010 [21:24], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 11×, zobrazeno 1840×

3. kapitola Pravidla

Ráda bych poděkovala všem čtenářům, vážím si toho,

že čtete mou povídku a píšete tak nádherné komentáře.

Bez zaklepání vstoupil do místnosti a viděl ji, jak skáče po posteli a vyvádí jako malé dítě před vánočním stromkem, kde uvidělo svou vysněnou hračku. Srdce mu poskočilo štěstím, byl to pro něj neznámý pocit. On, starý víc jak tři tisíciletí už dávno zapomněl jaký je to pocit cítit srdce a nyní mu dávalo najevo, že ještě neřeklo své poslední slovo. Když si uvědomila, že na ni kouká, znovu si lehla a její srdce vynechalo dva údery a celá zrudla studem.
„Jak jsem se to sem dostala? Kdo vlastně jsi.“ Koukala na něj se zaujetím a čekala, co jí odpoví na položenou otázku.
„Jsem majitel tohoto hradu, společně se svými bratry. Velmi řídce máme příležitost tady někoho mít na návštěvě, i když u tebe nepředcházelo klasické pozvání. Doufám, že ti nevadí být tu. Přeci jen je to tu velmi staré, zatuchlé, nemoderní. Žijeme tu trochu stranou dění a lidské společnosti. Nesouhlasili jsme s tím, aby se tu celé dny procházely průvody lidí. V hradě žijeme a je tu spousta velmi starých předmětů, ke kterým máme citové vazby. Pokud si to budeš přát, ihned tě odvezu do hotelu.“
Ona jen němě zírala a nemohla uvěřit tomu, co právě pronesl. „Proboha to snad ne, pokud to bude jen trochu možné, tak bych si velmi přála tu zůstat. Krásnější místo jsem dosud neviděla. Dovol mi to, prosím.“
Jak je jen možné odolat prosbám, očím, které přímo žádaly, kdo tohle dokáže, má můj neskonalý obdiv. „Nemůžu a ani nechci Ti zakazovat tu být, sám jsem šťastný, když vím, že tu jsi, ale mám pár proseb, které musíš dodržet a neptej se proč tomu tak je, ano?“
Nechápavě na něj koukala a pro chvilce přemýšlení kývla. „Vše, co po mě budeš žádat, splním, ale chci od tebe jeden slib, až nastane ten pravý čas, všechno mi vysvětlíš.“
Ara bodlo u srdce, dala mu sice čas, ale přes to všechno bude to dost času na to, aby si ujasnil co a jak jí má všechno říct? Pochopí, nebo zděšeně uteče a nikdy se nevrátí? „Slibuji Ti, že až nastane ten pravý čas vše, co bude potřeba, Ti vysvětlím,“ odhodlal se k slibu.
Laureen se na něj usmála a ač neměla ráda tajemství, chápala, že nemůže mít všechno hned. Děkovala všem svatým za to, že našla Ara. Našla někoho, do koho se zamilovala tak neuvěřitelně, že nechápala jak je to jen možné. Pouhé dva dny stačily k tomu, aby byla s hlavou v oblacích a miliony motýlků poletovalo v jejím břiše kdykoli se na něj jen podívá.
„Jak dlouho jsem spala?“
„Zhruba 12 hodin, už jsem začínal mít strach, jestli jsi v pořádku. Hned po tom, co jsi upadla, jsem Tě přinesl do pokoje a zavolal lékaře, který tě vyšetřil a sešil tu ranku na čele. Jak se cítíš?“ zeptal se.
„Jako bych si podvrtla kotník a udeřila se do hlavy, jinak mi je naprosto báječně.“ Láskyplně se na Ara usmála. „A jak je tobě?“
„Mě je překrásně už od tu doby, co jsem Tě prvně spatřil. Jsi překrásná, úžasná, okouzlující a já se do Tebe zamiloval, cítím se jako nikdy. Miluji Tě, Laureen.“ S překvapení se zarazil, že své vyznání vůbec řekl nahlas.
V tu chvíli se mu vrhla kolem krku, šťastnější než kdykoli předtím. „I já Tě miluji, Aro.“ Usmála se na něj a políbila ho. On její polibek s díky oplácel a připadal si jako ve snu. Po chvilce, kdy museli svůj první polibek přerušit, aby se mohli nadechnout, zjistili, že se oba nacházejí na vrcholu blaha a jsou šťastnější než kdykoli jindy. Aro si uvědomil, že tento pocit je ten nejkrásnější za celou dobu jeho bytí. Větší radost nezažil, ani když získal dva talenty, jako je Jane a Alec.
„Kde je tady koupelna miláčku?“ Pomohl jí vstát a ukázal jí koupelnu. Když vstoupila, jen ohromeně vzdychla nad tou krásou. Koupelna byla obrovská, celá prosvětlená. Vana se nacházela uprostřed místnosti naproti obrovskému oknu. Kvůli tmě, co byla venku, bohužel nešlo vidět ven. Místnost byla vybavená elegantně, do stylu 30tých let, ale přesto tam bylo vidět i pár velmi moderních prvků. Napustila si vanu a celá se do ní pohodlně ponořila. Aro odešel hned jak vzdychla nad tou krásou a rozhodl se, že odhlásí Laureen z hotelu a přenese její věci do jeho, tedy teď už jejich komnat. Po příchodu, kdy zjistil, že se jeho láska neustále koupe, se rozhodl, že její věci uloží do skříně. Po dobře odvedené práci se usadil do křesla a poslouchal co se děje v koupelně, v ruce kouřící doutník. Ač nikotin na jeho tělo neměl žádný účinek, uklidňoval ho líně stoupající kouř a silná a opojná vůně kvalitního tabáku. Oheň přeskakoval a pomalu plápolal, když v tom se otevřely dveře a Arovi se naskytl pohled na jeho bohyni zabalenou v měkké osušce, jak bosá ťape po studené podlaze a bezradně nad něčím přemýšlí.
„Děje se něco, lásko?“ zeptal se Aro s lehkým úsměvem na rtech.
„Nic, jen přemýšlím, co si vezmu na sebe, všechno oblečení mám neustále v hotelu.“
„Podívej se do skříně, třeba si něco vybereš.“ Potutelně se usmál.
„Tys byl v hotelu a přinesl mi všechny věci? Ty jsi poklad, děkuju Ti, lásko.“ Podívala se mu do očí a viděla v nich ryzí cit a nepopsatelnou lásku. Vstal a přivinul si jí do náruče a políbil ji do vlasů. Po chvilce objímání, kdy zjistil, že by stál o mnohem víc, než jen o objímání, ji frustrovaně pustil a odešel si sednout zpátky do křesla. Ona si, mezitím stále zabalená v osušce, snažila vybrat vhodné oblečení a nevšimla si, že proti ní je zrcadlo, které je samozřejmě neúmyslně natočeno tak, že Aro viděl vše, co se za rohem děje. Tiše zavrčel, když viděl, jak si pomalu sundává osušku a celé tělo natírá krémem. Poté vzala kupičku s pečlivě vybraným oblečením a pomalu se chystala se obléknout. Bohužel se otočila a viděla, jak je nastaveno zrcadlo a Ara tiše trpícího v jeho odraze. Lekla se a celá rudá hodila osušku na zrcadlo. V tu chvíli se Arovy ruce chytily opěradel a pevně je sevřely, až se jemná kůže protrhla. Laureen se mezitím oblékla, přešla k Arovi a sedla si do druhého křesla. Aro jí nabídl sklenku červeného vína, kterou přijala, i když větší radost by měla z večeře, přeci jen docela dlouho nejedla. Ozvalo se zaklepání, při kterém Laureen nadskočila, jak se lekla. Aro šel otevřít, a když se vrátil, držel v rukou velký tác plný jídla. Laureen byla v sedmém nebi, její přání se plnila. Kdyby teď neměla vše, co si kdy přála, určitě by jí napadla spousta zbytečností. Sedla si ke stolku kam jí tác položil a dala se do jídla, po chvilce se zarazila, a zeptala se Ara, zda si nedá společně s ní.
„Děkuju Ti, srdíčko, jsem plný, jedl jsem, když jsi spala.“
A tak s klidným srdcem se pustila do jídla, snědla sotva polovinu, s každým soustem zažívala doslova jazykový orgasmus. Ona sama uměla vařit a to opravdu dobře, ale to co právě jedla, se nemohlo vyrovnat tomu nejlepšímu, co kdy uvařila.
„Bylo to, to nejlepší jídlo, které jsem kdy jedla, děkuju Ti.“ Šla k němu a dlouze ho políbila a usadila se do svého křesla a byla tou nejšťastnější ženou na světě.
„Něco tu pro tebe mám,“ řekl Aro a sáhnul do skříně, ze které vyndal plášť.
Ano, byl to plášť té nejtemnější černé barvy, na kterém byly vyšity složité vzorce zlatou nití. Byl krásný, majestátný, stejně jako hrad, báječně sem zapadal.
„Musíš ho nosit kdykoli se rozhodneš opustit naše pokoje, ano?“
„Slibuji, je překrásný.“
„Další pravidlo, nikdy nevstupuj bez zaklepání. V čase kdy já budu mít práci, se ti bude věnovat Gianna, nebo Heidi, ony to tu znají a pomohou ti se dostat, kam potřebuješ. Ráno se ti přijdou představit. Jakmile budu mít čas, budu jen s tebou a podnikneme spolu cokoliv, co si jen bude má královna přát.“
Ozvalo se klepání na dveře, ve kterých se vzápětí objevil muž s tmavě dlouhými vlasy a měl na sobě plášť, ne tak krásný jako já, ale měl jen stejnou barvu.
„Omlouvám se, že ruším, ale velmi jsem si přál poznat osobně vyvolenou mého bratra. Moc mě těší, Laureen, jmenuji se Marcus.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  sakraprace (02.03.2011 17:12)

Koukám, že se tím moc nepářou Trošku mě to zaskočilo a zrovna tak společenský Marcus. Tahle Voltera je samé překvapení

10)  MisaBells (07.02.2011 19:09)

Pravidla jsou pravidla. Jen mě zaskočil ten rychlý průběh. To je mazec. Fofr akce, to ti povím. Viděli se dvakrát a už je to miláček a láska, ale je to sladké. I to se stává. Proč čekat, že? Krásný dílek. Čte se to skoro samo.

9)  Lipi4 (23.11.2010 19:48)

Zlatíčko , hrozný zjištění .. .. já ostuda jsem Ti to tu zapoměla okomentovat (blbej sbor a soustředění ) .. .. a pak je jasný, že Ti nejde napsat další kapitolka, když Ti tu jedna z tvých múz nenechala ani písmenko či smajlíka . .. .. .
.. . .. . .. . Moc se Ti to povedlo, je to krásná , skvělá a musím se přiznat i lehce uslintaná kapitolka, která se Ti moc povedla

.. .. . Já toho tvýho Ara prostě miluju , krásně jsi nám ho popsala a tvoji hlavní představitelku Laureen mám ráda s každým písmenkem ještě víc . . . .. .. . takže piš, piš, piš ať Tě nesní . .. . . .. jedno malé pískle

8)  Kamikadze (19.11.2010 15:05)

no, nemám slov

7)  plyshovymedvidek (19.11.2010 14:21)

děkuju holky za krásný komentáře včera mi došli všechny internety a další dovezli až dneska ale za to plnej vagon

6)  Rosalie7 (18.11.2010 23:51)

Páni, ten se s tím nepáře - druhý den a už ji má v baráku natrvalo Ale je to super, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, plyshácku
A Aro s dotníkem? Bomba, ale už zase mám hlavu plnou Vishouse(potvůrko, ted mi ho připomínat )
A zase jsem strašně zvědavá - kdy jí to řekne? Co bráškové? Marc vypadá v pohodě, ale ten Caius mi vrtá hlavou... A reakce gardy? Miláčku, piš, jinak to nevyvoslíme...
Musím tě ale pochválit - jen taková malá velká poklona taky za rychlost, úžasné
A na závěr malá technická. Občas ti tam přeskakuje erforma do ichformy a naopak... Ale to se časem srovná

5)  eElis (18.11.2010 22:55)

super kapitolka, jen mě docela dostala představa šmírujícího Ara.

4)  julie (18.11.2010 22:45)

Teda,z představy zamilovaného Ara jsem se ještě nevzpamatovala...ale Aro kouřící doutník a šmírující "za zrcadlem" to je totální úlet!Nemůžu se dočkat,co bude příště...

3)  semiska (18.11.2010 22:18)

Ti dva jsou tak úžasní a krásně zamilovaní. Moc jim to spolu sluší. Jsem zvědavá, co bude říkat na to, až zjistí, co jsou ostatní... Jinak se ti to moc povedlo a se těším na další kapitolku.

2)  belle (18.11.2010 22:06)

wow, Aro kouřící doutník a šmírující Laur v zrcadle (samozřejmě neúmyslně )
doufám, že příští kapitolka bude rychle a bude aspoň 15+

1