17.11.2010 [19:15], plyshovymedvidek, ze série Tři šelmy a Dante, komentováno 18×, zobrazeno 1804×

2. kapitola: Ztratil hlavu

Touto formou bych velmi ráda poděkovala Dorianně za korekturu, Evelýnce za morální podporu a to že se stala stejně jako Lipi4 mou můzou. A v neposlední řadě všem kdo jste četli první díl a rozhodli jste se v dalším čtení pokračovat. Vaše komentáře mne velmi mile překvapily a udělaly mi velikou radost. Děkuju mám Vás ráda

„Moc dobře víš, že tohle nejde, je pro nás až příliš nebezpečná. Co když se dozví pravdu? Napadlo tě to vůbec. Kolik ti je let, natolik jsi hloupý.”Caius pochodoval nervózně po pokoji a z jeho očí sršely blesky. „To přeci nemůžeš vědět, byl jsem s ní jen jednou, pak upadla, byla to jen náhoda. Měl jsem ji tam snad nechat ležet?” Aro se chytal za hlavu jen při pouhé představě, že by ji tam měl nechat samotnou, jediné co ho zachránilo před zešílením, byl klidný tlukot jejího srdce.
„Mohl jsi jednoduše zavolat záchranku a víc se o ni nestarat, ale to bys nebyl ty, nemám pravdu? Už ten den, kdy jsi ji viděl na letišti a její vůně ti učarovala, nemohl jsi ji vyhnat z hlavy. Uvědomuješ si, že se chováš jako malé dítě? Ne, jsi horší, dítě by nedalo příkaz jednomu z gardy, aby ji sledoval a pozoroval co má ráda, kam chodí a jestli je sama. Ty jsi jí posedlý a neuvědomuješ si, co všechno se může stát. Víš o ní dva dny, a co jsi o ní zatím zjistil? Miluje černé kaly, operu, a jmenuje se Laureen, gratuluji ti bratře,”pronesl Caius uštěpačně.
Aro jen koukal, ani nedutal a usilovně přemýšlel jak to, že Caius může všechno vědět? To přeci jen on umí číst myšlenky.
„Snad si nemyslíš, že o tvém počínání nemám žádné informace, na to že mě znáš více než tři tisíciletí se pořád domníváš, že jsem neschopný a jen doplňuji trůn stejně jako Marcus. To, že jako jediný mám ženu, to neznamená, že nechápu jaké to je cítit lásku,“snažil se to uzavřít Caius.
„Jmenuje se Laureen, je jí 28 let, s rodinou se téměř nevídá, žije jen svou prací. Když se směje, zvláštně nakrčí nos, pokud něco nechápe, anebo něčemu nevěří, povytáhne jedno obočí. Je společenská, miluje černý humor a sarkasmus. Miluje hudbu, nikdy neměla spalničky, zbožňuje vánoce a nemá ráda Santa Clause. Nemá ráda moderní horory, ale klasické bez krve. Ráda nakupuje, nemá ráda růžovou barvu, minisukně a kočky. A další, velmi zajímavá věc, nemůžu jí číst myšlenky.“ Aro na něj vychrlil záplavu informací, které měl.
„Jak je to možné?” vytřeštil oči Caius. „Málokdy se stává, že je dar silný už během lidského života, musí mít neuvěřitelně silný dar. Takže ji hodláš přeměnit a vzít si jí za ženu? Adoptovat děti a utvořit malou rodinku, kde budete všichni šťastní až na věky? Nechtěj mě rozesmát. Na to tě znám příliš dobře. A copak bude se Sulphicií, nevěřím tomu, že po několika staletích nadbíhání, ti jen tak přijme fakt, že ses zamiloval do jiné ženy, ba co víc, do obyčejného člověka. Nezapomněl jsi, jak jsi ještě nedávno lidmi opovrhoval? Je to jen pouhá potrava, podřadný druh. Jen tě chvilkově poblouznila. Brzy zjistíš, že to co teď považuješ za lásku, bude brzy jen na obtíž.” Caius domluvil.
V tu chvíli se Arovi udělalo rudo před očima, vzpamatoval se, až když viděl pod svýma nohama bezhlavé torzo svého bratra, jehož hlavu třímal ve svých rukou. Byl zhrozen nad svým chováním, přeci jen je to jeho bratr. Předal hlavu do rukou Marcuse, který vletěl do pokoje a vyděšeně koukal na scenérii a nechápal co se vlastně děje. Aro utekl z pokoje a zamířil do své ložnice, kde spala ona. Zoufale se usadil na pelest postele a pohladil ji po tváři. U linie vlasů se skvěla malá jizva. Vzpomínal, jak se celý svět kolem něj zúžil na ten rudý pramínek ještě teplé krve. Svým dokonalým zrakem viděl, jak se jedna malá kapička zastavila u drobné pihy, zatímco zbytek tenkého proudu stékal po její alabastrové pleti dál. Jeho hrdlo bylo v jednom ohni. Nemohl ani polknout vlastní jed, kterého měl plná ústa. Bylo to, jako kdyby mu někdo lil rozžhavené železo do krku. Jako kdyby spolkl vroucí olej a ten mu nyní pomalu rozleptával jícen. Jako kdyby mu přímo v hrdle hořel neuhasitelný požár. Ta výheň se nedala vydržet. Ale zázraky se dějí, poprvé za svůj život na sebe byl opravdu hrdý, žila dál. Nikdy by si neodpustil, aby se jí něco stalo, jizva na hlavě však značila jeho obrovské selhání, které si jen tak neodpustí. Ozvalo se zaklepání na dveře. Marcus…
„Je opravdu kouzelná, Aro. Nedivím se ti, a velmi obdivuji, žes odolal. Její krev je téměř neodolatelná, ale neboj, jsem sytý,” usmál se Marcus. „Netušíš, jak moc ti závidím a na druhou stranu ti to přeji, bratře.“ Sedl si vedle něj, mlčel a po dlouhé době cítil jaké to je, zažívat ten krásný pocit zamilovanosti, i když není jeho vlastní. Byl šťastný, že se jeho bratr konečně zamiloval a byl velmi zvědavý, jaká bude jeho vyvolená. Už teď si je jistý, že bude velmi milá a bude v sobě mít určité kouzlo, které zavinilo tak silný cit, jež bratr cítí k Laureen. Po dlouhé době se Aro probral z přemýšlení a zeptal se na Caiuse.
„Byl velmi rozzlobený, žárlí na tebe. Myslím si, že ho to brzy přejde, sám moc dobře ví, že přestřelil. On se neženil z lásky, pouze z vypočítavosti a teď toho lituje. Tobě dal osud novou šanci, Sulphicie by nebyla dobrá volba, vím, co k ní cítíš. Na rozdíl od toho dne, kdys poprvé spatřil Laureen, byl jsi neuvěřitelně zmatený, zaujala tě na první pohled a tys musel mít víc. Také jsem cítil, cos zažíval, když jsi přiběhl do síně a měl jsi ji v náručí. Obdivuji tě. Co máš v plánu dál? Chceš, aby tu byla natrvalo? Chceš jí rovnou říct pravdu?“ ptal se Marcus opatrně.
„Marcusi, já nevím, mám hrozný strach, co když mě nebude chtít? Reakce ostatních se vůbec nebojím, jsem jen nervózní z ní. Jak bude reagovat na to, co jsem? Jak jen bude reagovat na to, čím se živím? Je to se mnou opravdu tak vážné?“ Marcus se hlučně zasmál a Laureen sebou nepokojně trhla, zamlaskala a spala dál.
„Jsi beznadějný případ, Aro,” usmál se a odešel.
Aro se láskyplně díval na Laureen, hladil ji po hebkých vlasech barvy havraních křídel a nechal čas volně plynout a těšil se, až se jeho nejdražší poklad probere. V nejzazším koutě své duše, ve kterou už dávno přestal věřit, že by ho nemusela chtít. Co když ho brala jen jako zpestření na dovolené? Co když lhala a doma na ni čeká manžel s rodinou? Nevěřím tomu, že tak krásná dívka by mohla být sama, muži se o ni dozajista perou. Ale co když ne všichni lžou, co když jsou i lidé, co nemají zapotřebí lhát? Z úvah ho probudil až hlas Heidi, zvoucí ho na večeři. Políbil spící krásku na tvář a odešel. Felixovi a Jane dal za úkol hlídat jeho spící krásku, jako oko v hlavě. Nikdo nesmí vstoupit do pokoje, ani z něj vyjít, pokud se probere, okamžitě ho zavolají, nesmí se jí nic stát. Zatím co on se věnoval své večeři a snažil se, aby na něm nebylo nic poznat, ona se pomalu probírala. Bolela ji hlava a kotník, matně si vzpomínala na operu, na vinárnu a kouzelného muže, o kterém si je už teď jistá, že by pro něj udělala cokoli, co by si jen přál. Rozhlídla se po pokoji a zjistila, že ho nepoznává, rozhodně nebyla v hotelu. Neměla strach, okouzleně koukala po pokoji a připadala si jako v pohádce. Ležela na posteli, přes kterou byla přehozena spousta ovčích roun, dokonce tam byl krb, do kterého by se pohodlně postavilo několik osob. Milovala styl, ve kterém byl pokoj zařízen, a matně hloubala, na jakém místě se to nachází. Po několika dlouhých minutách přemýšlení jí došlo, že nikde jinde než na volterském hradě se nacházet nemohla. Její sen se splnil, opravdu měla takové štěstí a neuvěřitelnou radost, že zapomněla na svůj kotník a začala skákat nadšeně po posteli a byla na vrcholu blaha. V tu chvíli se Aro dozvěděl, že jeho královna právě vstala…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  sakraprace (02.03.2011 17:06)

Zamilovaný, nejistý Aro. Aro, který utrhne bratrovi hlavu Jen mě překvapilo, že ji krvácející pronesl hradem a nikdo na ni nezaútočil

17)  MisaBells (07.02.2011 19:02)

Fajn, ač nerada, tak přiznávám, že jsi zapříčinila, že se na Ara dívám jinak. Jo, stačily k tomu dvě tvé kapitoly. Potvoro. Stejně si trvám na svém, že Edward je no.1
Ale Aro je taky dobrej
Dílek super. Diskuze mezi bratry a jejich názory... Nejzajímavější je asi přesto všechno zamilovaný Aro. Pořád mi tam v hlavě buší vykřičník, že Aro neumí milovat, ale jsem si jistá, že mě přesvědčíš o opaku. Jen nedej bože, aby se to odrazilo v mých povídkách
Jsi skvělá

16)  belle (18.11.2010 17:56)

Aro lapen nejkrásnějším citem... láskou... nádhera
představa Caia bez hlavy byla , až jsem z toho
těším se na další kapču,v téhle jsi trhala hlavu, jaký orgán se bude trhat v příští???
no, rozhodně se těším, až se holky potkají, Sulp z Laureen nadšená nebude

15)  Evelyn (18.11.2010 16:58)

Tak Aro je solidně omámen a lapen Je docela roztomilý

14)  Bye (18.11.2010 11:15)

No tak Aro je zdá se neodvolatelně lapen.
Jsem moc zvědavá, jaké bude jejich další setkání.
A snad ještě zvědavější jsem na to, co tomu bude říkat Sulpicie!
Tak, hrň to do mě!

13)  Lipi4 (18.11.2010 09:50)

Ahojky zlatíčko , pisatelko .. . jsem tu klasicky jenom na skok (První hlasy se momentálně škrtí na vejškách, takže malý komentík je tu .. . .. . . jsem velmi poctěna, že jsi mě jmenovala svoji múzou a zmínila to v perexu .. . jsem Ti moc vděčná.... jen mám malou otázečku: Jak se má můza chovat a co má dělat? .. to víš jsem v tmto oboru nováček .. . .. . .. . Jak už jsem Ti jednou říkala, krásná kapitolka, úžasný Marcus a zamilovaný Aro . .. . . už se nemůžu dočkat další kapitolky, kterou stvoříš (i když jedna z tvých múz nebude do pátku plně v provozu snad jí zůstanou po namáhavém soustředění hlasivky ) . . .. . .. . .takže jen tak dál pisatelko

PS: Caius si to zasloužil ... . už podruhé jsem se mu krásně, škodolibě zasmála

12)  plyshovymedvidek (18.11.2010 00:13)

holky jste pusinky moc děkujuu

11)  Rosalie7 (17.11.2010 23:44)

Zlato, to je úžasné. Vážně. Žádný vypočitavý hajzlík nebo manipulátor, chladnokrevný vládce a usurpátor. Jen zamilovaný blázínek Ani nevíš, jak je to osvěžující

Moc se ti to povedlo, plyshácku, přesně takhle pokračuj...

10)  semiska (17.11.2010 22:10)

Ara si pomalu zamilovávám, je hezký, že z něj někdo udělal taky někoho jiného než pomstychtivého a hnusného zmetka. Moc se ti to povedlo, Plyšáčku.
Jsem zvědavá na jejich setkání a vysvětlení, čím se stala.

9)  plyshovymedvidek (17.11.2010 21:55)

pokusím se to sem dát co nejdříve ale nic neslibuju opravdu by to mělo být nejpozději v pátek. taky trvalo skoro rok než jsem se dokopala něco pořádně sepsat a dát to sem

7)  plyshovymedvidek (17.11.2010 21:26)

ronnie moc ti děkuju udělala jsi mi moc velkou radost už jsem se pomalu pustila do dalšího dílku ale zítra rozhodně nebude mám doma spoustu práce kterou jsem odložila ale bohužel to nejde dělat donekonečna ale myslím že kolem pátku bys tady další dílek mohla mít. ještě jednou děkuju za super komentář udělala jsi mi obrovskou radost

5)  plyshovymedvidek (17.11.2010 20:41)

děkuji princezny moje

4)  Bosorka (17.11.2010 20:38)

Zaláskovaný Aro, jaká to změna.... Jsem zvědavá, jak z si s tím poradí

3)  Luciana (17.11.2010 20:20)

hm ... Aro z jiného pohledu . Krásné, jsem zvědavá, jak to bude dál

2)  Karolka (17.11.2010 20:09)

Skvělý! Aro je nádherně zamilovanej a krásně ho to změnilo. Jen se bojím, že se najde mnoho takových, kterým se to nebude líbit... Nechám se překvapit. A jsem moc zvědavá, jaké to bude, až si vyznají city. Ách!

1)  eElis (17.11.2010 19:40)

nádherná kapitolka

1