Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Utvrdil jsem se v jednom... I já - sobec, blbec, tupec, syn wolpirky a upíra, nemehlo na domácí práce, sukničkář, emigrant... prostě - i já mám neuvěřitelné štěstí. A vám všem, co jste se mnou brečeli, smáli se, kousali si nehty, vám ho přeju taky. Jednou to přijde, počkejte si. Váš milovaný Peter.

 

60. kapitola - EPILOG

Jeden z mála posledních slunečných dnů a já měla to štěstí, že jsem si jej vybrala pro svůj den Dé.

Kráčela jsem uličkou z pomerančových kvítků a v duchu se nutila neběžet.

Několik uplynulých týdnů bylo čiré, neředěné peklo. Svatební přípravy, starosti s rodinou. Osiris, Sophia, Peter… ach, Pete…

Moje malé, sladké trápení. Užil si svoje, ale teď tu stál. U oltáře a čekal, co přijde. K jeho věčné smůle jsem to byla jen já, kdo k němu mířil, ale on se usmíval a povzbuzoval mě pohledem stejně jako jeho otec.

Když jsem došla až ke Carlisleovi, který souhlasil, že se ujme oddávání, podala jsem ruce muži svých snů. Muži, co mi neustále dělal naschvály, zlobil mě, kul pikle za mými zády a nesčetněkrát se mi omlouval. Poté – samozřejmě.

Hudba utichla a já slyšela jen své splašené srdce, jak se pokouší emigrovat z mé hrudi. Vážně tu stojím a beru si ho? Já?

Carlisle začal mluvit. Jeho hlas byl tichý a klidný. Rozhodně klidnější, než jsem byla já.

„Ano,“ vydechla jsem, když se mě zeptal.

„Ano,“ přisvědčil – teď už můj muž – a navlékl mi prstýnek.

Hudba se opět linula místností a my se políbili. Jako tenkrát, poprvé. Sladký a dlouhý polibek. Nebýt lidí okolo, nejspíš by neskončil.

Šli jsme oba z náruče do náruče. Tekly slzy, víno, šampus. Hrálo se, tančilo, zpívalo…

Když jsem se dostala do náruče Petera, stále se usmíval.

„Jsi šťastná?“ zeptal se mě tiše. V jeho hlase jsem slyšela pochyby, jako kdyby tomu sám nedokázal po tom všem uvěřit.

„Jsem. A moc. Ty ne?“ vyzvídala jsem a upravila mu vlasy padající do čela.

„Když jsi ty, tak já taky,“ vyhrkl okamžitě a zrudnul. Změnil se. Co se tu objevil Osiris, Pete byl jiný a to bylo dobře.

„I kdyby se někdy stalo, že nebudu šťastná, chci, abys ty byl. Jsi pro můj život hrozně moc důležitý.“ Potřebovala jsem, aby to věděl. Najednou tu přede mnou nestál dospělý a zadaný muž, ale malý kluk, co mluví s mámou o první lásce.

„Tak mi slib, že nikdy nepřestaneš být šťastná.“ Kývla jsem. „A že – ať už provedu cokoliv – mi budeš věřit.“ Zamračila jsem se. Než jsem se ho stihla na cokoliv zeptat, změnila se hudba a Peter mi zmizel z objetí.

„Tak, paní Aamu, jak se cítíš?“ zajímal se Edward a sevřel mě v náruči.

„Nádherně, pane Cullene.“

„Už bylo na čase, nemyslíš? O Peteho se neboj.“

„To mi říkáš brzo, Edwarde,“ hlesla jsem.

„Je to dospělý muž a…“

„… změnil se, já vím. Já to vím. Ale pořád ho vidím jako dítě.“

„To je normální. Bohužel nemám dobré zprávy. Ono se to nezlepší. Nikdy,“ zaúpěl a já se rozesmála. „Takhle ti to sluší víc, nevěsto,“ dodal a z jeho hlasitého smíchu zbyl jen sladký úsměv. Zrudla jsem.

„Můžu?“ vyrušil nás hlas Taavettiho.

„Ale samozřejmě. Vždyť je tvoje,“ zasmál se Edward a galantně mi políbil ruku, než odešel. Taav mě vzal do náruče a políbil mě.

„Sleduju tě pěknou chvíli, holka. Jdeš z náruče do náruče a já chudák abych škemral o tanec,“ přehrával.

„Hlavní je, že pokaždé skončím v té tvé, ne?“

„A já za to děkuju pokaždé, když vyjde slunce, Polárko.“

Opět mě políbil. Jemně, něžně a s příslibem dlouhé noci.

„Myslíš, že si někdy zatančím na svatbě našeho syna?“ vyhrkla jsem otázku, která mě trýznila celý den. Taavetti jen smutně zavrtěl hlavou.

„Našel si Cinnamon, která se do svatby taky nežene, a je jim fajn. Jen se na ně podívej. Nic jim nechybí. Nepotřebují si to dokazovat, jako my. Vlastně – vzal jsem si tě jenom proto, abych ukázal celému světu, že jsi moje. I bez tvého ano bych byl neustále s tebou a bezmezně tě miloval.“

„Ty lháři,“ zasmála jsem se a zkusila najít očima Petera se Cinnamon, abych se utvrdila v tom, co můj manžel řekl, ale… „Kde jsou?“ Taavetti přestal tančit a rozhlédl se kolem sebe. Zamračila jsem se. Tohle se nedělá. Kde mám dítě?

Lekla jsem se, když mi na rameno zaklepala Anise.

„Pošta,“ zatrylkovala a podala mi lísteček. Stavíme se jindy. Peter a Cinnamon. Zvedla jsem oči a nechápavě se podívala na Anise. Usmívala se.

„Četla jsi ho?“ vyhrkla jsem.

„Ano, vždyť byl pro mě.“

„Nějak to nechápu,“ přiznal se Taav, když si to přečetl.

„Jsou pryč. Odjeli. Oba.“

„Cože?“ vyhrkla jsem unisono s Taavettim.

„Rory, oni potřebují mít svůj život. Peter ani Cinny neumí být v tak velké rodině. Ubíjí je to. Chtějí si najít vlastní svět.“

„A to jsi vyčetla z těch tří slov?“ divil se Taav.

„Ta slova má ode mě. Psávala jsem mu je já, když jsem mizela z jeho domu v Austrálii a vracela se po roce, po dvou letech… Vím, co znamenají, a proto to možná adresoval mně. Nechte je, ať si to zařídí po svém. Oni se zase ukážou. Jednou.“

„Asi má pravdu,“ vzlykla jsem a podívala se na zesmutnělého Taavettiho. Kývl a vložil si lísteček do náprsní kapsy.

„Užijte si svůj den, vy dva. Taky se loučíme. Matt chce zpět do Dánska a Sophia se vrací s Osirisem za Ewe.“ Anise nás objala a lehce vzdychla. „Hodně štěstí.“

Sledovala jsem ji, jak odchází. Ruku v ruce s Mattem a v závěsu Osirise a Sophie. Uvědomila jsem si, že ať dělám, co dělám, nedokážu ovlivnit to, co přijde. Jen se na to můžu psychicky připravit. S touhle rodinou totiž nikdy nevím, čeho se dočkám. Přesto je miluju a běda tomu, kdo na ně vztáhne ruku!

Teprve večer jsem se odhodlala vejít do Peterova pokoje, sesbírala jsem rozházené oblečení a urovnala přehoz na posteli. A pak mi padl zrak na počítač s připojeným mikrofonem a kytaru opřenou hned vedle o stůl. Počítač běžel, na monitoru se rozsvěcel ohňostroj spořiče a já jsem neodolala. Hnula jsem s myší, naběhla obrazovka a mezi jinými ikonami i jedna zvukového souboru a s názvem Pro Cinny. Klikla jsem na ni… pokojem se rozlehl Peterův melodický hlas.

Byl jsem bez tebe dlouho sám,

cítil se volný tak jako pták,

ale teď, když tě ve svých dlaních mám,

vím, že dávno mi ujel vlak,

a já vím, že už sám nikdy nechci žít,

bez tvé lásky a bez tvé něhy být,

nevím, zda mi znát teď dáš,

jak ráda mě máš. (jak ráda mě máš)

Jak ráda mě máš?

To bych chtěl vážně znát,

já vím, že ve světě bláznivém

nedá se žít,

i když možná tě nechám jít,

čekám zas na tvůj návrat.

Já věřím v nás,

ty máš ten klíč a přijdeš zas,

odemkneš vrátka a světlo rozsvítíš,

duši mou temnou zachráníš.

A spolu půjdeme vstříc novým dalším dnům,

spolu můžeme věřit všem svým snům,

jen dát důkaz se mi teď snaž,

že ráda mě máš.

Jak ráda mě máš?

To bych chtěl vážně znát,

já vím, že ve světě bláznivém

nedá se žít,

až zas budeš chtít jinam jít,

s tebou půjdu a půjdu rád.

nananana

A spolu půjdeme vstříc novým dalším dnům,

spolu můžeme věřit všem svým snům,

jen dát důkaz se mi teď snaž,

že ráda mě máš.

Jak ráda mě máš?

To bych chtěl vážně znát,

já vím, že ve světě bláznivém

nedá se žít,

až zas budeš chtít jinam jít,

s tebou půjdu a půjdu rád.

 

Když mě našel Taavetti, měla jsem v očích slzy. Ale byly to slzy štěstí. Protože to, co zpíval Peter, platilo pro nás všechny.


 

P.S. Od autorky:

Seděla jsem u televize a vymýšlela, co teď, když jsou Cullenovi dopsaní a mně zbývá jen ta nová povídka na BH-čku. Samozřejmě mi tam seděl za zády i Peter s ostatními – pozdravují vás. Koukali se mnou na jakousi kriminálku (teď se to hodí, vzhledem k tématu Alter ega). Alice mi najednou zaječela do ucha a začala neuvěřitelně hystericky mávat rukama.

„Ani náhodou!“ křičela. „Už dost!“ Otočila jsem hlavou, abych se ujistila, že mluví fakt na mě – jako kdyby její vykulené oči nestačily jako důkaz.

„Co – dost?“ ptala jsem se mírně.

„Míšo. Stačí!“ prosila.

„Co stačí?“ nechápal teď Peter. Jen Edward – seděl samozřejmě úplně vedle mě, to je jasný – se tiše uchichtl.

„Alice má pravdu. Další příběhy už nikdo nezkousne. I ty ses v tom kolikrát pěkně motala, vzpomínáš?“ Svraštila jsem čelo a preventivně zabodla oči do koberce.

„Hmf…“ zavrčela jsem. Edward mě pohladil po zádech a z druhé strany si k nám sedla Lure.

„Neboj, pomůžu ti, chceš?“ zašeptala sladkým a klidným hlasem. Kdesi uvnitř mě se rozhořel plamínek naděje. Lure vstala, postavila se doprostřed místnosti a zvedla ruce.

„Počkej ještě!“ zarazil ji Peter a po čtyřech se dohrabal až ke mně. Omotal mi ruce kolem krku a zhluboka se nadechl. Chvilku jsem jen konsternovaně seděla, než mi došlo, že se loučí. „Udělala jsi to, jak nejlíp jsi dokázala.“

„Lehni!“ zavelela jsem. Peter v tu chvíli vypadal, že si kousnul do šťovíku. Mrkla jsem na něj. Pochopil mě.

„S tím – lehni – jsi mě ze začátku pěkně vyděsila! Už jsem si myslel, že mi budeš každé ráno…“

„Pete má pravdu, děkujeme,“ usmála se Rory a přerušila konec Peteho věty. Naštěstí. Pak mi položila ruku na koleno. Alespoň nějak mi chtěla dát najevo, že tam je.

„Občas ses nám tedy pomstila,“ dobíral si mě Jacob. Zrudla jsem – to je jasný.

„To já jen tak, aby nebyla nuda,“ špitla jsem.

„Ale proč já?“ úpěl na oko.

„Abych pozlobila Sfingu,“ vyhrkla jsem rychle.

„Chudinka malá,“ vzdychl Jacob.

„Určitě jí tvou lítost vyřídím,“ slibovala jsem. Když se na mě celá ta banda sesypala, nedokázala jsem pomalu dýchat. Jednak – protože mě dusili oni, za druhé – protože mi v mluvení bránil příval slz.

„Každému z nás jsi vyvedla pěknou neplechu, na kterou si občas někdo s úsměvem vzpomene,“ zasmál se Josh.

„To rozhodně doufám!“ vyhrkla jsem a zděsila se při myšlence, že se na tuhle mojí rodinku zapomene.

„Budeme na tebe vzpomínat,“ vzlykla Skylar.

„Já na vás taky a třeba…“ začala jsem.

„Ne! Už nebude žádné třeba. O to se teď postarám já,“ utnula mě Lure, stojící stále vprostřed pokoje. Zvedla ruce a z ničeho nic vykouzlila obláček duhové mlhy. Edward s Peterem – moji dva nej – mě objali a sledovali to se mnou.

„Když to zvládnou oni, zvládneš to i ty?“ zeptala se mě znovu Skye. Smutně jsem přikývla a Lureina mlha se začala rozrůstat do všech stran. Chtělo se mi brečet. Věděla jsem, co to znamená, ale měli pravdu. Už byl vážně čas. Lure se nadechla a začala odříkávat:

„Chceme už mír teď napořád mít,

zapomeň!

nechceme do dalších příběhů jít,

zapomeň!

Dopřej nám pohodu, lásku a klid,

už nebuď zvědavý a nech nás žít!

Zapomeň!

Žil jsi náš život, na další však

zapomeň!

budem se mít, ale kde, kdy a jak,

zapomeň!

O dalším příběhu nech si jen zdát,

na nové příhody chtěl by ses ptát?

Zapomeň!

Zaklínám paměť, vůli a chuť,

zapomeň!

Teď radši usni a potom se vzbuď,

zapomeň!

Cestu k nám v budoucnu z paměti ztrať,

vymaž nás z mysli a domů se vrať!

Zapomeň!“

 

Poslední, co jsem od nich cítila, byli čísi rty na tváři a ve vlasech. Poslední, co jsem z nich viděla, byl úsměv Lure. Poslední, co jsem od nich slyšela, bylo tiché a nezvratné „sbohem, MisaBells“.

Pak jsem se prostě zvedla z gauče, vypnula tu stupidní kriminálku a posadila se k počítači. Pousmála jsem se tím Peterovým šibalským úsměvem, který jsem poslední dobou vídala tak často a nechala prsty, aby se roztančily po klávesnici.

První kapitola se jmenovala: Vzpamatuj se, Isabello. Vyšla přesně 10. Září 2009 na jiném webu. Když nepočítám epilog Koření, vyšla poslední kapitola s názvem: Sladké koření dne 25. Února 2011.  Jejich život se vešel do 7 sérií. Nejkratší série byla ta první – Tři trůny. Nejdelší byla ta poslední – Sladké koření. Poznávací znamení u většiny posledních kapitol byl název. Shodoval se s titulem dané série. Jména postav byla většinou vybírána úmyslně, za nějakým účelem, který vám postupně docházel nebo nedocházel. Rok a půl je znát, nemyslíte? A teď trochu do budoucna, kdyby náhodou…

Peter se Cinny rozhodně nikdy neměli děti. Ani jeden nechtěli – to vím. Rory s Taavettim se dalších potomkům po Petem taky zřekli. Prý jim jeden exemplář stačí. Hanny s Chrisem? Role tetičky a strýčka uctívali a jako škola života jim to dávalo prý víc než vlastní rodina. Jacob s Nessie by vás prohodili oknem, kdybyste za nimi přišli s další dcerou nebo synem, tomu věřte, a někdo další? Tam už snad nikdo nerodí. No, a jestli jo, tak určitě děti nechce. Věřte mi. Sage, Tarina, Fanny a Amádeus žili plnohodnotný život. Pro slabší dušičky – žijí doteď. Napili se jakéhosi elixíru a jsou nesmrtelní. (Pro drsňáky – I pro ně zapadlo jednoho dne slunce.) Cullenovi – Blackovi – Aamu jsou momentálně tak daleko, že by jim trvalo sto let, než by se vrátili. A přeci po mně nechcete, abych si vymýšlela, že ne? ( ;) )

Děkuju za ohromnou pomoc všem, co se podíleli byť jen na kousíčku tohoto ohromného příběhu.

Baruško, ani ti nedokážu říct, jak si vážím toho, že jsme tohle začaly. Byla jsi první spolupachatelka. Děkuju.

Gunesko, bez tebe by nebyla Nomádka a vlastně ani nic poté. Děkuju. Jsi Slunce, pro které stojí zato psát romantické scény. Děkuju.

Hanetko, Lure moje jediná! Posunula jsi mě na jinou laťku psaní. Ač tě chválím neustále a pořád a všude a opakovaně… Je to málo. Do konce věků by to nestačilo, abych se odvděčila za to, co jsi pro mě udělala. Děkuju.

Sfinguško, ty můj blázne milovaný! Tvoje zpětná vazba a popohánění… Upřímné áchání, když jsem ti poslala kapitolu předem… Nesčetněkrát jsi mě držela nad vodou, když už jsem neměla sílu plavat a ani o tom nevíš. Neznám nikoho, jako jsi ty. (Komu by se chtělo jednu kapitolu číst 7x???) Jsi moje Porthoska. Děkuju.

Linfe… Ano, i ty, aniž bys o tom měla ponětí, jsi mě párkrát hezky navedla. Doufám, že jednou překleneš to počáteční nudné a ubohé peklo TT a dokoušeš se až sem. Tvého názoru si cením. Vím, že bude vždy bez pozlátka. Děkuju.

Já vlastně děkuju všem. Jmenovitě by to bylo na hrozně moc dlouho a i teď, když tak koukám do levého spodního rohu, tak jsem přestřelila svoji normu!

Otázky zodpovím v komentářích, jestli budou. Na otázku o pokračování odpovídám hned: Ne, nebude. Nikdy.

Hezky se bavte! Vaše MisaBells

 


Kde mě teď najdete? Přece na Bez hranicích s povídkou Alter ego, která má už venku dva díly. Cesta tam vede TUDY

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

49)  Adel (18.02.2019 22:38)

I po těch letech si na ně ráda vzpomenu... Absolutně netuším, jestli si to někdy přečteš a nikdy jsem nebyla na moc dlouhý proslovy. Ale věř mi v mým srdci na ně vždycky bude místo a nikdy na ně nezapomenu. Dobře uznávám nemám hlavu jako oni takze za 60 let mi to snad promineš, že si je na 100% nevybavím. ????????❤️❤️❤️

48)  nicky (14.10.2015 09:58)

Ježiši kriste já chci ještěéééé, pořád se k tomu vracím.. aspoň jednou do roka (nebo spíš třikrát ) Nejlepší příběh, úžasné postavy.. miluju tvýho Edwarda a taky Dannyho a Hanny ... Napiš něco o Edwardovi, jen takový náhled (akční náhled ) co dělají s ním jako hlavní postavou.. :D Žeru to ;) je super, že jsem si to mohla stáhnot a každý díl má své čestné místo v mé e-knihovně

Jalle

47)  Jalle (23.05.2013 17:52)

Emigrant
Pro slabší dušičky – žijí doteď.
Z toľkého smiechu budem mať problémy so srdcom
Stvorila si úžasnú sériu. Originálnejšia PS ako táto neexistuje! moja poklona:

Andrea9435

46)  Andrea9435 (28.04.2012 16:15)


WoW...
si naozaj úžasná spisovateľka...
skutočne úžasná poviedka...
a krásny koniec...

Never

45)  Never (25.08.2011 23:05)

Příště už budu simulovat ztrátu paměti, abych to mohla číst padesát krát a strále dokola... A stejně mi to příjde jako padesátkrát a stále poprvé, protože kolikrát mě to překvapí úplně stejně, jako když jsem to četla prvně. Teď ještě následuje Nomádka... Proč si ji vždy nechávám na konec? Asi se mi hodně líbí - hodně, hodně moc. Ale zpět ke Sladkému koření. Jsem ráda, že zůstal s Cinny, protože si nějak nedokážu představit Anýz a Peteho jako pár. :D
A ještě jedna novinečka ze světa kreslení... Sage už vypadá jako vydatná kočička, už má i zlatá očka. Jhůůů, ono se to rýmuje. Nevadí, takže to ale vypadá, že to ve finále bude snad dokreslovat taťka :D protože i když si krásně představím Peteho sedícího na zadku a na rameni mu lítá Tarinka, tak to ale nedokážu přenést na papír... Uááá, promiň, že to tak trvá, zlato. Moje chyba. :D Ale tak já si jdu užívat platonickou lásku Skylar a pá. Za pár týdnů nashledanou

44)  Never (10.07.2011 15:51)

Zase, zase, zase... A jdu si dočíst ještě Nomádku. Až jí dočtu, jedu od znovu. Já ten příběh prostě miluju... I když, jak už jsem ti psala - ještě jedno pokračování by bodlo. :D Ale tak řekla jsi ne, tak jsem jen sklopila uši a četla dál. I když stejně doufám, že se jednou smiluješ... O:)

43)  Anna43474 (11.06.2011 15:41)

Zase - konečně?
:'-(
TKSATVO

42)  superduper12 (15.04.2011 18:24)

nikdy bolo aj pri tabule rasa :):):):):) ale to to je asi NIKDY skoda:(:(:(:(:'-( :'-( :'-( :'-(

miamam

41)  miamam (11.04.2011 16:27)

Další příběh do pomyslné elektronické knihovničky... Doufám, že NIKDY nespadne ani tenhle ani ten druhý server, aby se tvoje dílo ztratilo. Tahle povídka byla pro mě nová (narazila jsem na ni náhodou, protože i já mám fakt dlouhý vedení - nepochopila jsem, že na Stmivani.eu odkazuješ na shrnutí na JINÉM WEBU ). Ale byla to povídka fakt perfektní! Zase jsi mě dostala. :'-(

40)  Guneska (03.03.2011 20:36)

Kurde
sem asi teď nic nevměstnám, přes zaslzená očka a dojatou romantickou dušičku Gunesky... ty víš :'-( takže si to povíme někde jinde

Lilith

39)  Lilith (01.03.2011 13:31)

No, jsem padlá na hlavu, ale jinak než všichni tady. Konečně jsi skončila!
Rozhodně to neber tak, že by se mi tvé povídky nelíbily, právě naopak! Ale nesnáším natahování. Číst neustálé pokračování mě moc nebere.
Nevím, jestli ti něco říká Eragon, ale jako příklad je to stačí. Původně to měla být trilogie, ale po obrovském úspěchu prvních dvou dílů se autor rozhodl, že na tom vydělá, tak vložil mezi druhý a třetí díl ještě jednu knihu. Byla překvapivě nudná a o ničem, šlo poznat, že se vaří z vody. A nejnovější zpráva - už to není tetralogie, ale pentalogie. Vůbec si nedokážu představit, o čem chce autor psát v dalším vloženém dílu. A kdo ví, co z toho bude za rok?
Proto jsem ráda, že jsi naši rodinku konečně nechala v klidu žít.
A pak - končit se má přece v nejlepším, ne?

38)  nathalia (28.02.2011 20:34)

Uz dva dny premyslim co ti sem mam napsat. A stale nemuzu najit ta spravna slova. Vsechny povidky byly vyborne a opravdu staly za pozornost. Nejvic jsem si ovsem zamilovala Tri truny, Svetlo a tmu, Nomadku a Tabulu rasu. A stale mi chybi prvni novorozenecne obdobi Lure! :( Myslim si, ze by z toho mohla bych prvotridni povidka!

Na jednu stranu me mrzi, ze uz koncis, ale na druhou stranu te chapu. Uz tech postav bylo tolik, ze chvilemi jsem v tom zacinala mit chaos. Ale nic to nemeni na tom, ze jsem ti (temer vsechny) postavy neskutecne zamilovala! Dokonce v poslednim dile uz mi nevadil ani Taavetti :D

Ten epilog.. obzvlast jeho druha cast... byl neskutecny! Aji pres zaklinadlo Lure, si myslim, ze jednoho dne neodolas a neco napises... mozna ne hned.. mozna za rok, ale myslim, ze napises :D

Zadna slova nemohou vyjadrit jak moc ti DEKUJI za tyto povidky! DIKY

Kaca

37)  Kaca (28.02.2011 18:55)

Míšo, pro Rory všechno a navíc další dávka Dannyho, Joshe a JAcoba? Který hlupák by odmítl? a pak i Pete... prostě píšeš samý sexy chlapy

MisaBells

36)  MisaBells (28.02.2011 15:19)

Kaco... jsem ráda, že jsi se nakonec přemohla a četla sis o synovi Taavettiho.
Ivuško, sfinguško! Lehni! Lehni! Lehni! Lehni! A děkuju a nebreč!

krista81

35)  krista81 (28.02.2011 01:38)

Tak jsem dočetla poslední dva díly celé série Sladké koření a jak teď čtu, že i poslední sérii. Jsem z toho trošičku smutná, protože jsem měla Petera a potažmo všechny hrdiny i hrdinky sérií moc ráda a budou mi chybět (ale budu se k nim ráda vracet jak tady tak i v té tištěné podobě na kterou se strašně těším ) + sedmička je šťastné číslo a budu to tak brát ;)

Peter - co k němu říct - ztřeštěný, trošku rozmazlený (trochu víc ;)) ale strašně sympatický kluk, sice občas dělal botu za botou, odešel na chvíli od rodiny a ty jeho holky ...., ale má dušička milující HE se dočkala, našel si báječnou slečnu a jsou spolu šťastní

Moc díky za krásný příběh

sfinga

34)  sfinga (27.02.2011 21:01)

Michalko, Mibelinko moje milá,tak teď mám v očích slzy zase já. Stokrát jsme řešily spolu věci ohledně povídek i věci soukromé, stokrát jsem na tebe hulákala LEHNI!, aby mi od tebe přišla odpověď - Hajííí!
Jsi naše sluníčko, víš to?

Hodně lidí to ví, a ještě víc lidí neví, že první povídky FF, které jsem právě před rokem četla, byly od Nebrasky a tebe. Když jsem o pár měsíců později sama napsala své první dílo a vydala ho, skákala jsem radostí, když se pod ním objevil komentář s nickem MisaBells. Tehdy jsem ještě netušila, že se zanedlouho sejdeme zde na tomto webu a můj idol se stane nejen mým vzorem, ale i kamarádkou, se kterou se budu dohadovat o tom, jak to, že moje Eli a její Rory jseou si tak povahově podobné. Asi je to tím, že ač vzhledově nemůžeme být už odlišnější, jsme spřízněné duše.
Ostatně, kdo ještě, kromě Sfingy a MisaBells, vybudoval tak rozvětvenou rodinu, co?

A koho jiného, než tebe, by napadlo dát mi k narozeninám povídku, ve které se setkám se svým idolem Jacobem (exotem, jak ty říkáš)

Miluju tě, miluju tvou hlavičku a rychlé prsty.
Přeju ti, aby ti nevyschla zásobárna nápadů a taky aby ses někdy setkala se svým Panem Dokonalým - Edwardem (a stejně to je ledovej rampouch )
Tvoje uááchaná Sfin
A neodpustím si to

Kaca

33)  Kaca (27.02.2011 19:40)

Páni, ono už to skončilo? Přišlo mi to nějak rychle. Ale i tak to bylo tak akorád asi :) Jsem teď měla ško, čekala jsem, že Cinny jde k tomu oltáři a jak mluvila s Taavem tak mě omývalo. Pak jsem pochopila že je to Rory - no jo, mý dlouhý vedení. Všechny série byli super a už dokážu poznat i jemnou pachuť tvého psaní :D Zní to divně - aspoń si to myslím.
Jinak vážně jsi psala skvěle a bavila mě, ale stejně se mi nejvíc líbilo KKNP to jsem si každou kapitolu přečetla dvakrát ve jednom dni
Jinak jsi vážně dobrá, že jsi do toho nápadu šla, nejdřív když byl Pete dítě Tavvetiho, tak mě to nebavilo, ale pak jsem zjistila že je i dítě Rory že ? ^^ Jinak i s tou Cinny to bylo super. A já tu zase kecám, prtoože ti chci poděkovat za hezké požtení a skvělou zábavu, ale nevím jak. Ach jo... Vážně to bylo super - ošoupaná verze, ale já to jinak neumím.

MisaBells

32)  MisaBells (27.02.2011 16:53)

Polobohem? Jako to myslíš Manua? Uuuu To je sladký... tvůj Manu má vadu, hledej líp :D

Twilly

31)  Twilly (27.02.2011 16:49)

na obhajobu jsem poslala mou verzi na mail, bláhově jsem myslela, že tě obměkčím... ale zase na druhou stranu, uznej, že se hezky ptám a nepaktuju s tímhle polobohem za něčím chrbtem :D :D :D

MisaBells

30)  MisaBells (27.02.2011 16:44)

No, Twilly, bylo mi doporučeno - pro blaho Manu, mě i Skye - abych ti ho nepůjčovala :D Až si to přečte Skye, určo tvou žádost zamítne :D Máš nějakou obhajobu? :D

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward - screen