Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Víte, podle čeho poznáte, že to s vámi není ještě tak marné? Ne? No, tak to je nás víc. Snad na to přijdeme. Já mám oproti některým z vás výhodu, že mi na to zbývá cerka věčnost...

 

59. kapitola - Sladké koření

„Jak to, že ho znáš?“ vyjela na mě máma.

„Odkud ho znáš?“ přidal se táta.

„Ty ho znáš?“ divila se Sophia.

„My se známe?“ přidal se Mathew. Měl drsný hlas. Přesně takový bych chtěl mít i já.

„Teoreticky,“ odpověděl jsem šeptem.

„To mi vysvětli,“ prosil a lehce se usmál. Fakt měl dolíčky ve tváři, týjo!

„Znám…“ začal jsem a zvažoval, jestli mě bude chtít praštit, nebo ne, až mu povím o Anise. Možná to za něj vyřeší Osiris, nebo dostanu infarkt, jak se tu stresuju, nebo…

„Ty ho znáš přes Anise?“ vyhrkl Edward a až moc pozdě se kousl do rtu. Nebo mě práskne vlastní dědeček, díky.

„Ty znáš moji Anise?“ vzdychl Mat.

„Tak nějak,“ zaonačil jsem to. Edward se tiše zasmál.

„Spal jsi s ní?“ sykl Mat. V hrdle se mi udělal ohromný ovocný knedlík.

„Nezačínej zase!“ utnul ho dívčí hlas a do dveří vešla Anise. Nasupená a oblečená ve fialovém cestovním kostýmku.

„Anise!“ zařval jsem a vytrhl se rodičům ze sevření. Všichni byli tak konsternovaní, že mě nechali. Kašlal jsem v tu chvíli na Osirise. Měl jsem na háku i Matthewa. Hrnul jsem se k té mrše, co zdrhla, a já kvůli ní nespal. Roztáhla ruce a objala mě. Zabořila mi hlavu do krku a tiskla mě k sobě. „Ty hňupko! Tohle si vyřídíme,“ vrčel jsem do jejích vlasů a přitom se smál.

„To víš, že jo, Amíku. To víš, že jo,“ šeptala.

„Ehm…“ odkašlal si Osiris.

„Kde je Cinnamon?“ vyhrkl jsem. „Kde je?“ Samou radostí, že je Anise v pořádku, mi to vypadlo.

„Uklidni se, Petere,“ prosila Anise.

„Tak kde je?“ zdůraznil jsem a Anise mi najednou zmizela pod rukama a místo ní se ke mně skoro tisknul rozzuřený Matthew. To už se do toho vložil i Edward s tátou a ostatními.

„A dost!“ zavelela Bella. Klukům spadla ramena a otočili se za jejím hlasem. „Jste jak banda předškoláků, co se rvou o žvýkačku.“

„Já a žvejka?“ divila se Anise a nechápavě vrtěla hlavou. „A ty toho nech, choleriku! Pete je kamarád a nikdy by mi za nic na světě neublížil,“ zavrčela na Mathewa Anise. Couvl. Vítězoslavně jsem se na něj ušklíbl. „Ty se taky moc netlem! Lomcovat se mnou!“ Zamrzl mi úsměv na tváři.

„Chci jenom svoji Cinny,“ hlesl jsem tiše.

„Tvoji? Od kdy? Ta holka má na tebe pěknou pifku, Amíku. Hrozně jsi jí ublížil, abys věděl. Nejdřív ji navnadíš na společnou budoucnost a pak Rory do telefonu říkáš pravý opak. To se dělá?“

„Nechtěli jsme… Nechtěl jsem, aby tady věděli, že spolu jsme.“

„Vy – ty mi randíš s dcerou?“ vyjekla Skye, Manu a Osiris najednou. Nevěděl jsem, kam dřív koukat.

„Tak tohle bylo vtipný,“ hekla Anise. „Čí je teda Cinnamon?“ Ani jeden se neodvažoval promluvit. Kromě Osirise.

„Je všech. Cinnamon bude jediná poloupírka, co má dva otce a dvě matky. Skylar s Manu udělali dokonalou práci a Cinnamon by nemohla být lépe vychovaná.“ Zpozorněl jsem. Mluvil o ní, jako když s ní byl. Byl, ale už není. Kde je? Očividně po jeho slovech napětí trochu opadlo, ale já stále čekal. Kmital jsem pohledem z Anise na mámu a z mámy na dveře. Nic se nedělo. Nepřišla a ani nevtančila nečekaně na scénu. Nic.

„Asi nemá cenu tu čekat na další vývoj, ne? Pojďte dovnitř,“ vzdychla Bella a pokynula jim rukou. Anise se mnou zůstala u dveří, zatímco ostatní – Osiris, Sophia a Mathew – přešli ke gauči. Napětí tam stejně pořád bylo, ale začalo se mluvit o tom, co se stalo a podobně. Zaslechl jsem zmínku o Ewe, která byla momentálně u Osirisovy další družky. Cinnamon tam byla nejspíš taky. Občas jsem se jejich směrem podíval, ale jinak jsem civěl převážně ze dveří.

„Zpackal sis život, co?“ ušklíbla se Anise.

„Už dávno, ale teď jsem tomu dal korunu.“

„Pamatuješ, co jsi mi tenkrát řekl? Co nesnášíš?“ Zavrtěl jsem hlavou. Fakt jsem neměl chuť vzpomínat. Bolelo to. Ať jsem vytáhl jakoukoliv vzpomínku, překlenula se pokaždé do chvílí se Cinny.

„Že nesnášíš nejistotu?“ upřesnila.

„Asi jsem si na ni už zvykl,“ vzdychl jsem.

„Víš, nejistotě musíš trochu předcházet.“ Anise se na mě smutně usmála. „Pojď, dáme si kolečko kolem Kanady,“ vybídla mě a její slova mě rozesmála. Samozřejmě jsme se nehnali kolem Kanady! A dokonce ani Mathew s námi nešel. Vzala to se mnou přes dva kopce a zastavila u ohromného jezera. Podzim tu už byl cítit ve vzduchu. Vždyť bylo září.

Hladina vody byla jako sklo. Klidná. Listí ve větvích začínaly mít narezlý nádech. Jako vlasy Cinny, ach jo. Sklopil jsem hlavu.

„Kaješ se?“ dobírala si mě Anise a posadila se pod jeden ze stromů. Poplácala vedle sebe a pobídla mě, abych se posadil k ní. „Měl bys, jestli jsi ještě nezačal.“

„Hm.“

„Pete, třeba to nebyla ta pravá. Oklepej se a jdi dál.“ Naježil jsem se a vymrštil na nohy.

„Zešílela jsi? Po tom všem? Já jinou nechci, Anýzku! Chci jenom Cinny! Je moje, chápeš? Moje!“

„Tak kde ji máš, když je tvoje?“ zasmála se.

„Jdi k šípku. Tohle teď tak potřebuju, fakt.“

„Proč jsi ji nezkusil hledat?“ zeptala se jen tak mezi slovy. Otočil jsem k ní hlavu. Nevysmívala se mi. Vypadala, že ji to fakt zajímá.

„Pokaždé, když mě to napadlo, dostal jsem nohsleda.“

„To je pěkně trapná výmluva, Amíku,“ konstatovala.

„Viď, ale jinou nemám. Jsem hrozný, uznávám. Kdybych držel jazyk za zuby, byla by tu se mnou.“

„A co bys jí asi řekl, hm?“

„Kdyby tu byla?“ zeptal jsem se a Anise přikývla. Nad tím jsem už přemýšlel nesčetněkrát. Co bych jí řekl? Pamatoval jsem si, jak se mé tiché představy měnily ze dne na den. První den jsem ji chtěl poslat někam a vynadat ji. Možná nařezat na zadek. Dny poté jsem zvažoval, že přiznám svou chybu, i když jsem si myslel, že jsem nic neprovedl. A poslední dny?

„Že mi nevadí, že mě nemiluje jako já ji, a že se na ni kvůli tomu fakt nezlobím. Že jí bílá stále sluší a rozhodně není jonatánek. Že s ní půjdu na kraj světa, když bude chtít. Že…“ nadechl jsem se a ze všech sil se pokoušel nezačít brečet.

„Jsi egoista. To není nic moc,“ vzdychla Anise. Slzy byly tytam.

„Prosím?“ vydechl jsem překvapeně.

„Říkám – to není nic moc a že jsi egoista. Čekala bych od tebe víc.“

„Anýzku. Několik dní jsem strachy nespal. Nedokázal jsem myslet. Pak se tu objevila Sophie. Dům je pořád plný, že není slyšet vlastního slova. Vyznávám ti tu lásku k Cinnamon, to, že ji miluju víc, než cokoliv na světě a ty mi řekneš – to není nic moc a jsi egoista?“ vzdychl jsem.

„Myslíš jen na sebe a svoje svědomí. Napadlo tě, že jsi jí ublížil ty? Když jsem se setkala s Mathewem, neřekl mi jediné slovo. Čekala jsem sáhodlouhé vyznání nebo tak, ale mlčel. Jen se na mě díval. Když jsem mu chtěla něco říct, přiložil mi ukazováček na rty a zavrtěl hlavou. Nakonec mě políbil.“

„Aha,“ hlesl jsem bez nejmenšího tušení, kam tím míří.

„Ty jsi takový tupec! Copak to nechápeš? Nemusíš mluvit rty!“ Anise protočila oči.

„Já jinak mluvit asi neumím. Víš, vždycky jsem měl pocit, že mi moje slovní zásoba stačí, ale se Cinnamon jsem si pokaždé připadal, jako když se teprve mluvit učím. S ní jsem byl – s ní jsem nebyl egoista.“

„Tak tohle bylo pěkné,“ zubila se. Snad poprvé jsem slyšel, že pravda je pěkná. Nikdy se mi pravda nelíbila, obzvlášť když se týkala mě. „No nic, jdu zpět. Mat už určitě sonduje kolem domu. Trochu žárlí a hlavně se bojí, že už se nevrátím.“ Jen jsem kývl. „Jdeš?“ Zavrtěl jsem hlavou.

„Je tu fajn a hlavně ticho. Docela mi to bodne.“

„Amíku, nedělej teď žádné kraviny, ano?“ prosila. „Přijď domů.“ Tentokrát jsem to byl já, kdo protočil oči. „Fajn. Tak já jdu… Jo a ještě něco jsem chtěla,“ vyhrkla a sklonila se ke mně. Objala mě kolem ramen a políbila na tvář. Několikrát. „To máš za to moje šméčko,“ zasmála se a otřela mi rtěnku z tváře.

„Tak to bylo hodně málo,“ dobíral jsem si ji. Hodila po mě hrst listí a zmizela mezi stromy.

To ticho, co nastalo, bylo uširvoucí. Hrozně hlasité a přerušované jen mým bijícím srdcem. Nechal jsem myšlenky, ať mě pohltí. Teď, když jsem tu byl sám, dokázal jsem pochopit, jak to tehdy Cinny myslela s tou láskou. Až tomu budeš ochotný uvěřit, uslyšíš to z každého gesta, činu a pohledu, který udělám.

Jak já tomu chtěl věřit. Proč tu nebyla, abych jí to mohl říct? Komu jsem to teď měl vyprávět? Před kým jsem si měl sypat popel na hlavu?

„Cinnamon, já už věřím na lásku,“ zašeptal jsem do větru a pokrčil kolena, abych si o ně mohl opřít hlavu. Možná, že ten vánek to k ní donese a poví jí, že jí to vzkazuju já. Třeba se pak vrátí.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, ale přízemní mrazíky se začaly probouzet a zábly mě nohy. Vstal jsem, oprášil si kalhoty a otočil se k lesu. Zkameněl jsem. Mezi stromy stála silueta. I kdybych na tu dálku neviděl, spoléhal bych na své instinkty. Zrychlený dech, splašené srdce… Cinnamon. Vykročila do posledního zbytku denního světla.

Když jsem se setkala s Mathewem, neřekl mi jediné slovo… Copak to nechápeš? Nemusíš mluvit rty!

Pomalým a nerozhodným krokem jsem ji vyšel vstříc. Dívala se na mě se smutkem v očích. Ranil jsem ji. Hrozně moc. Její pohled mi místo výprasku stačil. Byl to kopanec do žaludku, ale byla tady. Vrátila se. Poslední metry jsem doběhl a padl na kolena. Hlavu jsem jí zabořil do klína a rukama vyhledal ty její. Trhavě jsem se nadechl a začal jí líbat dlaně a hřbety rukou. Skořice a jablka. Její vůně! Moje droga! Cinnamon, ach… Vytrhla mi ruce z objetí a vsunula mi ukazováček pod bradu, aby mi zvedla hlavu. Díval jsem se jí do tváře a na obličeji jsem cítil kapky. Plakala, stejně jako já.

„Miluju tě,“ zašeptala. Srdce se mi málem rozskočilo radostí. Zabořil jsem jí znovu hlavu do klína a objal ji kolem stehen. Tiskl jsem ji k sobě, a přesto se mi ta vzdálenost zdála ohromná. Vyjekla a kolena se jí podlomila. Zhroutila se mi do náruče a já toho využil. Lapil jsem její rty do svých. Zastavil se mi dech, když mi polibek oplatila. Plíce se mi srazily na nejmenší velikost a začalo mi pískat v uších.

„Odpusť mi to,“ vzlykal jsem mezi polibky, „byl jsem takový idiot, pitomec…“ Nedokázal jsem ji přestat líbat. Moje ruce mapovaly její tělo, jako by kontrolovaly, jestli nepřišla k nějaké újmě, zatímco byla pryč. „Miluju tě. Hrozně moc. Nejvíc. Moc.“ Nevěděl jsem, jestli pořád pláče, nebo se jen směje, ale když jsem odtáhl na chvíli tvář, abych se ujistil, že je tu vážně se mnou, tekly jí slzy po tváři přes její sladký úsměv. „Příště mě raději přetáhni postelí, než abys mi odešla. Prosím, už mě neopouštěj,“ šeptal jsem a zulíbával každičký kousek jejího těla.

„Petere,“ vzdychla. Zvedl jsem hlavu. Usmála se a pohladila mě po tváři. „Už mlč.“

Rozesmál jsem se. Někdy vážně ta slova nejsou potřeba.

Přestože zapadlo slunce a nebe se zbarvilo do odstínů rudé, pro mě ten den teprve začal. Jako kdybych ty poslední dny nežil. Dostal jsem druhou šanci. Starý a sobecký Peter byl pryč. Zahrabaný pod prachem vzpomínek a pohřbený v cizích myšlenkách. Získal jsem nový pohled na svět, ve kterém existovala jediná dívka. A co bylo hlavní - získal jsem zpět své sladké koření.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

20)  Guneska (03.03.2011 20:26)

ajajajajajaj, to bylo tak krásný. A Anise věděla, že tam Cinny je? A chtěla to na něj takhle narafičit? Nebo se tam Cinny zjevila až po tom, co jí dala Anise echo? Jááááj, to byla romantika. Tetelím se tetelím... na druhou stranu mě děsí, že už finišujeme:/

19)  Lucie (26.02.2011 09:00)

Lilien

18)  Lilien (25.02.2011 22:11)

ANO ANO ANO!!!! Cinny je späť!!! Ja som taká šťastná, nadšená!!! Cez slzy ani nevidím ale som šťastnáááá! Bolo to nádherné, krásne, dojímavé, úžasné, veľkolepá, geniálne proste fantastické!!! *

sfinga

17)  sfinga (25.02.2011 21:55)

Michalinko, Kchalko, Mibelko, co se mi u čtení psalo, jsem ti už podrobně vylíčila
Tak jen - Miluju tě!!!!!!!!!!!!!!!

semiska

16)  semiska (25.02.2011 21:44)

Krásný, strašně moc. Anise se objevila v pravou chvíli. ;) Bála jsem se, že už se tam Cinny neodbjeví, ale ty si mě překvapila. A to nejlepším způsobem. Konečně jsou spolu, jupíííí! Vyříkali si to a jsou konečně spolu.

15)  AMO (25.02.2011 21:34)

Mišičko, konečně se všichni našli a jsou spolu. Ten rozhovor Anis s Peterem s vysvětlením jeho pocitů a následné vyznání lásky věnované Cinny... Cinnamon, já už věřím na lásku (a já přestala vidět monitor), to bylo jako rána do hlavy a do srdce
No a posledních pár odstavců... hm hm hm úžo

Fanny

14)  Fanny (25.02.2011 21:11)

Nádhera. konečně jsou obě zpátky! Jediné a to hlavní, mě děsí, že se to tak nějak moc chýlí ke konci. Možná by neuškodila ještě nějaká zápletka a pak nějaká kapitola, která by celý příběh shrnula, ale doufám, že než se objeví prolog, uběhne ještě alespň nějký čas. :D

Anna43474

13)  Anna43474 (25.02.2011 20:58)

Míšo!!!

Míšo!!!

Míšo!!!

Michalko!!!

Uííííííííííííííííííííííííííííííííí!!!

Je zpátkíííííííííííííííííííííííííí!!!

...

A všichni byli šťastní... :'-(
Není třeba říkat víc.
TKSATVO

Jula

12)  Jula (25.02.2011 20:37)

Nádhera konečně jsou spolu

11)  Scherry (25.02.2011 20:18)

Krásné

10)  Niki (25.02.2011 20:05)

ááááá výborně, konečně... já už myslela, že petovi hrábne z toho, že ji nemá u sebe...

BlackBeauty

9)  BlackBeauty (25.02.2011 20:05)

jééé - ten konec byl infarktový vůbec by mě nenapadlo, že se tam Cinny objeví trošku jsem si myslela, že mu dá pěkný kapky, ale tahle romantika se mi líbila mnohem vííííc

Lenka326

8)  Lenka326 (25.02.2011 19:54)

OU! No konečně! Už jsem v posledních několika dílech měla chuť popadnout Petera pod krkem a zatřást s ním. Pořád mlel a mlel a mlel a nakonec se ukázalo, že nejlepší bylo mlčet! :D Ale hlavně, že se konečně domluvili, cvoci. Oba! Pěkný dílek, díky.

7)  nathalia (25.02.2011 19:28)

Perfektni dil!!!! Ja doufam, ze to nebyl posledni!!!! ale citim, ze se konec blizi a je mi smutno!!! ale jsem kazdopadne rada ze, jsou konecne spolu!!!

6)  Falling-A (25.02.2011 17:08)

TO BOLO DOKONALÉÉ!! PROSTE ÚŽASNÉ!! LEN DÚFAM ŽE SA TO ZNOVA NEJAK NEZVRTNE.. :/
SKVELÁ KAPITOLA..

Alorenie

5)  Alorenie (25.02.2011 09:02)

omlouvám se za smajlíky. já prostě...jsem tak šťastná nejdřív Anise a pak Cinníík! je to tak překrásné...a dokonalé!

4)  Never (25.02.2011 00:06)

Čekáte, že budu mít slov já? Mýlíte se! Já nemám slov... Konec byl dokonale romantický, až jsem měla - přísahám na žábi na slunci - slzy na okrajích!

niktoska

3)  niktoska (24.02.2011 20:16)

sláva hurá konečne
nemám slov.
si božská

2)  lucka (24.02.2011 19:58)

tak tohle byla naprosto úžasná kapitola doufám,že Peter zas něco zsjímavého neprohodí a tím si to zase nepohnojí a taky jsem zvědavá jak na ně budou reagovat Manu,Sky a Osiris už se těším na další kapitolku

1)  kamčí (24.02.2011 19:58)

usmívám se tu a fňfňám jak blbá, je to nádhera

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse