Sekce

Galerie

/gallery/PO.jpg

Tenhle dílek je z Bellina pohledu

Bella

„Tady, Bello!” křikla Carol a zběsile na mě zamávala, jako by šlo o život. Kývla hlavou a pohodila svými blond vlasy, které se jí rozletěly na všechny strany. Carol byla přesně typ dívek, o kterých všichni muži sní. Dokonalá tvář, hluboké zelené oči. Postavu modelky. Jedním slovem byla krásná. Pomalu jsem se odšourala k ní a protáhla si unavené tělo.

„Proboha, probuď se!” šťouchla do mě a zasmála se. Mdle jsem se usmála a promnula si napůl zalepené oči.

„Tak kde je?” řekla spíše sama k sobě a rozhlížela se po parkovišti.

„Mark je támhle,” ukázala jsem napravo ode mě. Mark byl její kluk, se kterým chodila už více jak dva roky. Byl to nejkrásnější kluk na škole, takže spolu tvořili dokonalý pár. Znala jsem ho od dětství, vyrůstali jsme spolu, byl to můj nejlepší přítel opačného pohlaví.

„Toho nemyslím,” šeptla a ani se na mě nepodívala. Nechápavě jsem na ni hleděla. Vycítila můj pohled a s hlasitým povzdechem se na mě otočila.

„Edwarda Masena,” protočila oči a zatvářila se, jako bych byla úplně mimo. Jo, byla jsem mimo, vůbec jsem nevěděla, o čem nebo spíše o kom to mluví.

„Prober se konečně,” zakroutila hlavou, „přeci ten nový žák!” Jasně! V potemnělé hlavě se mi rozblikalo jasné světlo, které hlásalo jméno Edward.

„No jo, vlastně,” špitla jsem, ale ona mi nevěnovala pozornost a začala se opět soustředit na vyhledávání neznámé tváře.

„Hele, nezírej tak. Mark se na nás dívá, myslím, že mu je jasný, koho hledáš,” sykla jsem potichu. Klukům bylo jasné, na koho se dnes soustředila veškerá pozornost všech dívek ve škole, a to na onoho Edwarda. Tvářili se kysele a za každou cenu se snažili upoutat pozornost svých drahých poloviček, tedy pokud nějaké měli. Ostatní si jen vyměňovali znechucené a naštvané pohledy. Jedna holka z nižšího ročníku ho prý viděla a popisovala ho, jako někoho s obličejem filmové hvězdy, takže holky byly u vytržení.

Carol jen mávla nedbale rukou.

„Carol,” zhrozila jsem se. Otočila se na mě s nevinným výrazem. Omluvně se usmála, až se jí na tvářích objevily dolíčky, a pokrčila rameny.

„Jsem jenom zvědavá, neříkej, že ty ne.” Na to jsem jí neodpověděla, ale pravdou bylo, že jsem byla.

„Páni, už bude zvonit a on nikde,” hlesla Carol a podívala se na hodinky.

„Takže to znamená, že už půjdeme do školy,” popadla jsem jí za ruku. Chvíli vzdorovala a vyskakovala vysoko nad hlavy všech ostatních, kdyby ho náhodou spatřila, ale poté se uklidnila a následovala mě do školy.


---


„Třeba se mu něco stalo, třeba měl autohavárii,” přemýšlela nahlas. Jen jsem s povzdychem zakroutila hlavou. Byla tím novým klukem úplně posedlá.

„Už to mám!” zvolala najednou. Otočila jsem k ní pohled a čekala, jaký výplod její bláznivé fantazie z ní vypadne.

„Šel pěšky do školy,” začala s přimhouřenýma očima, přiblížila se blíž ke mně a mluvila tak potichu, že jsem jí sotva slyšela, „přes les a tam ho napadla puma nebo tak něco a sežralo ho to,” vydechla a vítězoslavně se usmála.

„Carol,” protočila jsem oči, „měla bys držet na uzdě tu svou bujnou představivost. Tohle je jako vystřižené z nějakého hororu.” Poklepala jsem si na čelo.

„Hm, co ty víš!” založila si ruce na prsou a nafoukla se jako žába. Dál jsem se s ní nebavila a dívala jsem se na lavici. Minuty do zazvonění se táhly jako žvýkačka. A náhle se otevřely dveře a tam stál onen nový žák. Rozhodně nevypadal tak, jak ho holky popisovaly. Byl ještě krásnější, než jakého jsem si ho vytvořila v mysli. Bronzové vlasy, jež měl rozcuchané, ale nevypadaly nedbale, nýbrž jakoby je tak měl schválně, rámovaly jeho křídově bílý obličej. Tvrdým pohledem se rozhlédl po třídě, ale já jsem v jeho očích viděla jemnost a něhu, i když se je mermomocí snažil zapudit. Prošel třídou a sedl si úplně dozadu, sám. Jako by byl úplně ztracený ve světě a polapen do děsivé osamělosti. Tam, kam nikdo jiný neměl přístup.

„Bože, štípni mě, jestli se mi nezdá!“ zaúpěla Carol a probrala mě. Kroutila se na židli, na tváři měla úsměv malého dítěte, které právě dostalo tu nejkrásnější hračku na světě.

„Tak dělej, Bello,“ vyhrkla naléhavě a nastavila mi ruku. Zaryla jsem nehty do její kůže a ona sykla bolestí.

„Nemusela jsi tak moc!“ řekla podrážděně a třela si ruku na místě, kde měla stopy po mých nehtech.

„Přála sis to,“ uchechtla jsem se. Poté jsem se na něj opět zadívala a on se náhle otočil a naše oči se setkaly. Nemohla jsem z něho spustit pohled, jako by mě k němu něco pojilo. Nějaké neviditelné pouto. Utápěla jsem se v jeho černých očích a došlo mi, že jsem ještě nikdy neviděla někoho tak krásného. Ta krása byla téměř nadpozemská, cizí a nelidská. Najednou se zvedl a vyběhl ze dveří. Tupě jsem zírala na dveře, které se zabouchly. Carol ke mně stočila vykulené oči. Pokrčila jsem rameny, jelikož jsem byla stejně zmatená jako ona. Nechápala jsem, co zapříčinilo jeho náhlý odchod ze třídy. Pak se rozezvučel zvonek a do třídy vešel učitel.

Celou hodinu jsem se snažila najít logické vysvětlení jeho náhlého útěku. Carol mě zasypávala svými paranoiami, které jsem vnímala jen povrchově a poté je vymazávala z paměti.

Třeba se mu udělalo špatně a potřeboval na vzduch, pomyslela jsem si.

Ale mýlila jsem se. Celý den se ve škole neukázal a já jsem ho za každou cenu chtěla znovu vidět. Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy. Proto jsem se rozhodla zajít do kanceláře.

„Dobrý den,” pozdravila jsem sekretářku.

„Ahoj, zlatíčko,” opětovala mi pozdrav a mile se usmála, „potřebuješ něco?”

„Ehm, ano,” odmlčela jsem se, „víte, dnes do školy nastoupil nový žák,”

„Ano, Edward Masen,” přerušila mě. Nervózně jsem se na ní usmála a pokračovala: „No, a jemu se dnes udělalo nevolno a chyběl celý den na výuku,” vydala jsem ze sebe. S nadzvednutým obočím se na mě dívala a čekala na to,co po ní chci.

„Paní Dawsonová mě poprosila, jestli bych mu nedonesla sešity na opsání a neseznámila ho s výukou, ale já neznám jeho adresu,”

„A ty po mě chceš, abych ti jí dala, že?” znovu mě přerušila. Zbrkle jsem přikývla a doufala, že mi ji dá.

„Neměla bych nikomu dávat adresu žáků, ale vzhledem k tomu, že je tu nový a nastala takováhle situace, tak tobě ji dám.” Úlevou se mi podlomila kolena. Vzala tužku a papír a napsala na něj jeho adresu, útržek papíru mi pak s úsměvem podala.

„Děkuji,” špitla jsem a odešla z budovy.

Venku na mě už čekala Carol celá napružená.

„Prosím tě, co ti zase tak dlouho trvalo?” protočila oči.

„Ale nic,” mávla jsem rukou a vydala se ke svému autu.

„Kam si myslíš, že jdeš?” Objevila se u mě a já se vyděsila. Překvapeně jsem zamžikala.

„Dnes přeci jedeme do Port Angles nakupovat,” zamávala na mě dlouhým seznamem. A jo, na to jsem úplně zapomněla. Rychle jsem přemýšlela, jak se z toho vykroutit, protože jsem potřebovala jet za Edwardem, ale Carol jsem o tom říct nechtěla, jelikož by chtěla jet se mnou.

„Nezlob se, dneska to nejde. Slíbila jsem mamce, že jí pomůžu s dortem pro tátu,” vychrlila jsem ze sebe a styděla se, že jsem lhala mé nejlepší kamarádce.

„Tohle už máme domluvené nejmíň měsíc, Bello,” zaskučela.

„Já vím, ale vážně to dnes nejde. Pojdeme zítra, dobře?” Chvíli přemýšlela a poté lehce přikývla. Nasedla jsem do svého auta, zamávala Carol a rozjela se za Edwardem.

Jeho dům se nacházel na kraji města. Stál tam úplně sám obklopený starými duby. Připomnělo mi to jeho samého.

Vystoupala jsem pomalu po schodech na verandu a lehce zaklepala na dveře. Náhle jsem si uvědomila, že dělám pěknou blbost. Ani nevím, co jsem mu vlastně chtěla říct. Bude si myslet, že jsem nějaká bláznivka a šprtka, která se mu snaží vnutit. Rychle jsem se otočila k odchodu, ale jeho hlas mě zarazil.

„Je tam někdo?” Vyděsila jsem se, zvrtla se mi noha a já se rozplácla na schodech. Okamžitě jsem se začala zvedat, když jsem slyšela jeho spěšné kroky, kterými se blížil ke dveřím. Ještě, aby mě viděl takhle. Jako totální nemotorné pako, které se válí na schodech, rudé jako uvařený rak.

„Kdo je tam?” zopakoval, ale dveře neotevřel. Podařilo se mi vyškrábat se na nohy. Přiblížila jsem se ke dveřím.
„Ehm, Isabella Swanová, vezu ti sešity, můžu dál?” Sáhla jsem na kliku a pootevřela dveře.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

2)  Jalle (16.04.2013 17:26)

nejak sa mu do toho domu tlačí

dorianna

1)  dorianna (31.10.2010 22:05)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse Jacob 2