Sekce

Galerie

/gallery/kralik.jpg

Dar

 

Vzbudil ji pohyb v břiše. Hýbalo se to tak moc, že to bylo nepříjemné. Sykla a snažila se dívat jinam, ale její pohled byl břichem přitahován jako magnetem.

Rostlo to hrozně rychle. To už došlo i Agnieszce. Kasper na začátku říkal něco o dvojnásobné rychlosti, ale už teď bylo na první pohled vidět, že je těhotná. Břicho se jí zvětšovalo přímo před očima.

Za pár týdnů ji ta věc sní zaživa.

Nebo si ji možná dá jako zákusek Kasper.

Myslet na něj ji bolelo. Měla pocit, že on je jediný, komu může věřit. Staral se o ni, choval se k ní úžasně a chvílemi měla pocit, že lituje toho, co jí provedl. Jenže když se dozvěděla, že nemusel zabíjet lidi, nikdy, že mohl žít jako tihle žlutoocí upíři, přepadl ji vztek. A vystřídala ho lítost. Kdyby nezabíjel lidi, možná by se nikdy nedostali sem, do tohoto okamžiku.

Znovu ji to koplo. Zamračila se. Věděla, že to nemá rádo, když se ona cítí takhle. Bylo jí to jedno. Ať se ta věc klidně zblázní!

A pak se jí udělalo špatně. Náhle se cítila hrozně slabá, zamotala se jí hlava. Zhluboka se nadechla, doufala, že to přejde. V břiše jí ta věc dělala snad kotrmelce, Agnieszce se zdálo, že ten tvor se rozčiluje. Hluboké dýchání nepomáhalo. Cítila, jak ztrácí cit v konečcích prstů a věděla, že tohle už nerozdýchá. Omdlí.

Dřív, než se stihla pokusit zavolat pomoc, pohltila ji tma.

 

Kasper se snažil odpovídat na všechny jejich otázky.  Vlastně na všechny jeho, protože se s ním bavil jen Carlisle jako vůdce skupiny. Ostatní většinou mlčeli. Jen při zmínce o Arovi se ozvalo několikeré zavrčení, a když se Kasper dostal k Arově podmínce svého propuštění, vysoký upír, který nějak věděl, co se děje ve Volteře, rozzuřeně rozmáčkl vrch dřevěné komody, o kterou se opíral. Okamžitě se ovládl a zkroušeně se omlouval Carlislově partnerce.

„A ty jsi souhlasil,“ konstatoval Carlisle. Kasper přikývl. Nechtěl říct nahlas, že mu to tenkrát nepřišlo jako něco nevhodného. Že byl sám zvědav, jestli je to proveditelné. Že jako vědce ho zajímalo, jak to bude probíhat. Čtenář myšlenek si to v jeho hlavě samozřejmě přečetl a řekl to všem opovržlivým tónem.

Nemusel by říkat úplně všechno!

„Musel,“ procedil skrz zuby ten prevít. A než se stihl Kasper ovládnout a nemyslet na něj jen v nadávkách, zavrčel na něj.

„Co bylo dál?“ chtěl vědět Carlisle. Kasperovi se nechtělo to říkat nahlas. V hlavě mu běhaly obrazy těch žen, ty pokusy, jejich strach, vztek, hysterie, pláč, smrt. Čtenář myšlenek mlčel. S rukama založenýma na hrudi Kaspera nenávistně pozoroval. Kasperovi to došlo. Jistě, mohl mu pomoci. Mohl ho oprostit od té tíhy, která teď Kaspera drtila zevnitř. Mohl to říct za něj. Neměl ale důvod to dělat.

A tak Kasper mluvil. S pohledem upřeným do země, na nikoho se nedíval. Nemohl. Nedokázal to. Jediné, co ho v tu chvíli ještě drželo nad vodou, byl tlukot dvou srdcí z horního patra.

Ta tíha byla děsivá.

„Seznam se se svědomím, vědče,“ řekl čtenář myšlenek posměšně.

„Svědomí?“ prskla blondýnka znechuceně. „Kde by ho vzal? Je to zrůda!“

„Rosalie,“ napomenul ji Carlisle. „V tuhle chvíli je Kasper naším hostem. Chovej se slušně.“

Tím spustil lavinu výkřiků a rozzlobených vět. Nikdo z těch, co se překřikovali, se ke Kasperovi nechtěl chovat slušně.

„On toho vážně lituje,“ řekl potichu blonďák, který stále držel na klíně Alici. Jedna jeho věta zařídila absolutní ticho. Dlouhé ticho. Upíři se dívali jeden na druhého a Kasper měl pocit, že si rozumí beze slov všichni. Nakonec promluvil čtenář myšlenek:

„Jeden špatný nápad a utrhnu ti hlavu. Rozumíš?“ Kasper přikývl.

„Dokud u nás bude Agnieszka, můžeš tu být. Na lov se ale vyprav někam hodně daleko, nechceme vzbudit pozornost,“ dodal Carlisle. Kaspera jeho slova zarazila. Dokud tu bude Agnieszka

„Ona porod nepřežije,“ hlesl. Věděl to. Tušil to celou dobu, ale když zjistil, že mu není lhostejná, počítal s její přeměnou. Pokud ji ale Fru nechce, není tu žádná šance, že by porod přežila.

„Už teď je její tělo velmi vysílené, a to nejhorší teprve přijde. Ani krev jí nepomůže,“ řekl tiše Carlisle. Kasper měl pocit, že tíha, která ho drtila zevnitř, ho právě jedním prudkým sevřením rozmáčkla na prach. Vstal a zamířil ven. Potřeboval na vzduch, přestože ho fyzicky nepotřeboval. Potřeboval být sám.

„Hej!“ Jeden z upírů se dal do pohybu a vyrazil za ním.

„Nech ho, Nate,“ zastavil ho čtenář myšlenek. Kasper vyšel před dům, a přestože stál čelem k lesu a jeho oči viděly lákavý stín a tmavě zelený příkrov, který přímo lákal k tomu, aby se jím někdo prošel, nic nevnímal. Jen dvojí rytmus srdcí. Jedno dospělé a jedno malinké, které bilo tišeji a mnohem rychleji.

Svědomí. Bolí.

Srdce dítěte zrychlilo. Fruino také, ale jen na moment; pak začal rytmus zvláštně zpomalovat. Jako kdyby usínala. Ve chvíli, kdy mu došlo, že zase omdlévá tím zvláštním způsobem, v domě se ozval ruch a slyšel, jak někdo běží za ní nahoru. Stejně jako on. Rozběhl se dovnitř.

Carlisle a čtenář myšlenek starostlivě prohlíželi Fru, která už byla mimo. Alice stála uprostřed pokoje a zírala do prázdna. Její muž na Kaspera varovně vycenil zuby, když kolem ní mířil k posteli.

„Edwarde, vypodlož jí nohy,“ nakázal Carlisle.

„Tohle už se jí jednou stalo, nepamatovala si to,“ řekl Carlislovi, který pozorně poslouchal její tep. Edward se najednou šokovaně podíval na Alici, která se právě probrala z toho transu.

„Cože?“ udělal nechápavě.

„Já nevím,“ pokrčila rameny, ale vytáhla z kapsy mobil a utíkala dolů. „Rose! Potřebuju pomoc!“

Edward sáhl Carlisleovi na ruku.

„Probere se sama během chvilky. Neomdlela. Má vizi.“

„Vizi?“ vyhrkl Kasper. Vize! Proto ta silná kovová vůně! Tohle je její nadání! Edward se na něj ani nepodíval, jen se ušklíbl:

„Jsi spokojený, vědče?“ Pak zbystřil a podíval se na Fru. Její oči se začaly pod víčky hýbat, jako by se jí něco zdálo. Edward polkl a vypadal vyděšeně. Všichni ostatní byli potichu a jen překvapeně sledovali tu scénu. Edward sykl, zatnul pěst do prostěradla vedle Fruiny hlavy a nakonec zavřel oči. Blonďák zamumlal:

„Ona se hrozně bojí. A to dítě také.“

„Udělejte něco!“ vyhrkl Kasper, ale Carlisle zasyčel, aby byl zticha. Pak najednou Fru hlasitě zasténala. A uvolnila se. Edward hlasitě vyjekl.

Fru se probrala. Uviděla Edwarda tak blízko u sebe a ochraptěle vykřikla úlekem. Okamžitě se opatrně odtáhl a narovnal se.

„Jak ti je?“ zeptal se potichu. Fru se na něj nechápavě zamračila. Rozhlédla se, a když viděla shluk upírů kolem své postele, přitáhla si deku víc k tělu. Když očima našla Kaspera, slabě se usmála, ale hned se jí tvář zkroutila do lítostivé grimasy.

„Cítíš se dobře?“ promluvil na ni znovu Edward. Přikývla.

„Asi jsem usnula,“ zamumlala. Edward se na ni usmál a řekl jí, že poprosí Esme, aby jí přinesla nějaké jídlo.

„Mohla bych dostat ještě tamto pití?“ zeptala se ostýchavě. Edward přikývl a očima přejel ostatní. Pochopili to jako signál, rozloučili se s Fru a vydali se pryč.

„Ty taky,“ postavil se Edward před Kaspera s nekompromisním výrazem ve tváři. Kasper poslechl. Možná byl oficiálně host do prvního špatného nápadu, ale věděl, kdy nedělat rozbroje.

Dole seděla Alice jako hromádka neštěstí. Blonďák ji hned objal a konejšil. Blondýnka se podívala na Edwarda:

„Můžeš nám říct, o co jde? Alice chtěla číslo na aerolinky a pak tu chvíli na někoho křičela, ať zastaví start! A pak mi nebyla schopná říct, proč to dělala. Co to je?“

„Alice viděla, jak na ni křičím, ať zkusí zastavit let 6402 z Bostonu. Proto to šla udělat,“ řekl Edward a Alice se na něj podívala se smutkem ve tváři:

„Bylo jim to jedno. Prý si mám jít hrát. A že už jsem dneska šestá, kdo volá kvůli pádu letadla.“

„Pád letadla?“ vydechla poloupírka.

„Agnieszka neusnula. Neomdlela. Měla vizi. Viděl jsem to v její hlavě jako film. Letadlo z Bostonu do Los Angeles se ještě nad letištěm srazí s nízkonákladovou linkou. Nikdo nepřežije.“

Bylo ticho. Aboslutní. Upíři na sebe nechápavě pokukovali. Kasper si musel jeho slova v hlavě zopakovat, aby je pochopil. Fru měla vizi? Fru vidí, co se stane?

„A srazí se?“ zeptala se nejistě tmavovláska, která spolu s vysokým upírem objímala poloupírku.

„Podle webu bostonského letiště mělo odlétat před třemi minutami,“ řekla blondýnka. Ten veliký svalnatý upír šel okamžitě zapnout televizi. Projel několik stanic tak rychle, že ovladač téměř nestíhal reagovat na jeho přepínání, ale nikde se zatím nic nedělo. Blondýnka hledala jakékoliv informace na internetu.

„Proto se bála,“ uvědomil si blonďák. Carlisle přikývl:

„A její strach stresoval dítě.“

„Proč si nic nepamatuje?“ zeptal se Kasper. Trochu čekal, že po něm Edward zase vystartuje, ale on se mu podíval přímo do očí a řekl:

„Protože to neví.“

Kasper zavrtěl hlavou. Nedávalo to smysl. Fru měla vizi a okamžitě ji zapomněla? Jak? Proč?

„Najednou ten film v její hlavě zmizel. Jako by to někdo vypnul. Lidské sny končí také náhle, ale ještě chvíli je mozek zpracovává a já dokážu vidět, jak si ten sen ukládá. Tady byla náhle tma.“ Edward zněl, jako kdyby se sám nahlas snažil přijít na to, co se stalo.

„A oba se najednou uklidnili,“ oznámil blonďák.

Carlisle si zamyšleně přejížděl prsty po rtech. Edward ho sledoval a lehce pokyvoval hlavou. Blondýnka se svalovcem stále hledali jakoukoliv zmínku o nehodě. Pak se Carlisle podíval na Edwarda a on pokrčil rameny:

„Nejspíš ano. Nic jiného mě nenapadá.“

„Zavoláme Eleazara,“ rozhodl Carlisle a odešel někam pryč.

„Na co jste přišli?“ zeptala se upírka, která patřila k Edwardovi. Neodpověděl, podíval se na Kaspera:

„Už se jí to stávalo?“

„Jen jednou. A nic si nepamatovala. Říkala, že se jí i předtím občas dělalo na omdlení, ale stačilo si někde sednout a srovnalo se to.“

Edward souhlasně zamručel.

„Nejspíš to musela cítit už jako člověk. Šestý smysl, mrazení, tak něco. A dítě tu schopnost zesílilo.“

„Možná budu znít jako detailista, ale k čemu jsou jí vize, když si je nepamatuje?“ zeptal se ten upír s prořízlou pusou.

„No, ona by si je nejspíš i zapamatovala, ale vypadá to, že buď ona, nebo dítě je umí prostě smazat. Carlisle si myslí, že je to schopnost dítěte. Cítilo se nepohodlně, bálo se toho, co se děje s matkou, tak zařídilo, aby na ten zážitek zapomněla,“ vysvětloval Edward.

„No nazdar,“ ujelo tmavovlásce. „Dítě, co maže vzpomínky? To není dobrý.“

„To teda! Když si vzpomenu, co jsme si zažili s Missie, než pochopila, že dar nemůže používat pořád a jak se jí líbí!“ souhlasil svalovec od televize.

„Počkáme na Eleazara. Třeba jsme to špatně pochopili a ona se maže sama, aby se z té hrůzy nezbláznila,“ pokrčil rameny Edward.

„Ale ne,“ zasténala nešťastně blondýnka od počítače. Všichni se otočili. Kasper přes její rameno viděl titulek: Dvě letadla se srazila hned po startu.

„Už je to i v televizi,“ hlesl svalovec. Na CNN přerušili burzovní relaci, aby ze studia informovali o tom, že nad Loganovým letištěm v Bostonu se srazil Boeing a menší vrtulový letoun a obě letadla se zřítila k zemi ještě na pozemku letiště. Na místě jsou záchranáři, ale Boeingu vybouchla palivová nádrž a oni se kvůli žáru nemohou dostat blíž.

„Přežije někdo?“ hlesla poloupírka.

„Nevím,“ řekl tiše Edward. „Bojím se, že ne. Agnieszka to viděla hodně zblízka a je to moc zlé.“

Bylo ticho.

„Ještě že si to nepamatuje, chuděra,“ zamumlala Carlisleova žena.

„Do háje,“ zabručel další z těch vysokých upírů, který doteď nepronesl snad ani slovo.

„Možná by ses mohl pokusit zapamatovat si naše jména, když tu teď s námi budeš,“ řekl uštěpačně Edward. Kasper sklopil hlavu. „Běž za Agnieszkou. Chce tě u sebe,“ dodal po chvíli mlčení. Kasper se na něj nevěřícně podíval. Měl pocit, že ho Fru už nikdy nebude chtít vidět.

„Jestli jí budeš pořád říkat Fru, tak to tak dopadne,“ rýpnul do něj Edward. Kasper nepřítomně přikývl a vydal se nahoru. Zaklepal na dveře pokoje, ve kterém teď byla Fru ubytována.

„Dále,“ řekla tiše. Vešel dovnitř, a když uviděl, že se na něj usmála, zalila ho vlna úlevy. Věděl, že si to u ní pokazil tak moc, jak jen mohl. Ale to, že na něj myslela, že ho chtěla u sebe a teď se na něj dokonce usmívá, mu udělalo neskutečně dobře a dalo mu to malou naději na to, že bude líp. Dokud…

Naděje byla hned pryč.

Sedl si k ní na postel.

„Měla bys spát,“ napomenul ji. Potřebuje odpočívat tak moc, jak jen to bude možné. Přikývla. Posunula se kousek ke kraji postele. Kasper ji nevěřícně sledoval. Zarazila se.

„Myslela jsem…“ zašeptala a zrudla. „To nic.“

„Chceš, abych si lehnul k tobě?“ Přikývla.

„Ale nemusíš,“ začala. Nestihla větu doříct, Kasper se opatrně položil vedle ní a zabalil ji do deky. Zhluboka dýchal její vůni, jejich vůni, a tíha uvnitř něj byla zase o kus větší.

„Děkuju,“ zamumlala a trochu se zavrtěla, aby se jí leželo pohodlněji.

„Já děkuju, Agnieszko. Moc mě to mrzí.“ Řekl to tak tiše, že to nemohla slyšet. Na hlasitější slova teprve potřeboval sehnat odvahu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Twilly

28)  Twilly (23.11.2011 00:07)

No, přiznávám... Kaspera, jako postavu... bezmezně miluju

27)  misppule (05.12.2010 20:42)

juuuuuuuu

SarkaS

26)  SarkaS (12.10.2010 11:11)

Musím souhlasit s Katrolkou. V tomhle dílu byla spousta silných momentů, ale okamžik kdy poznal sílu svědomí byl nejsilnější...

Karolka

25)  Karolka (07.09.2010 00:29)

Několik momentů, ale tenhle úplně nejvíc:
"Svědomí. Bolí."
Tam jsem se na chvíli zasekla a zírala na ta dvě slova a dál to nešlo...
Pak to letadlo. Naskočila mi husí kůže...
A závěr. Jdu si pro kapesníky...
Otázka: Jak můžu Kaspera zároveň nenávidět a milovat???

Linfe

24)  Linfe (24.08.2010 09:17)

Ja toho zrzavyho blbecka nenavidim :-) nafoukanec jeden pan vsechno vim vsechno znam. Chtela bych videy jeho kdyby mu nekdo taky daval takovy kapky. Sel by si obrazne receno skocit...

AliceBrandon

23)  AliceBrandon (21.08.2010 14:56)

Nadání pro vize je fakt zajímavé. Co mě ale strašně děsí je to, co se bude dít s Agnieszkou. Moc možností tu není...
Ten konec, kdy si k ní lehl, to bylo vážně dojemné.
(četla jsem to dneska podruhé, ale všimla jsem si, že jsem minule nedala koment, tak alespoň se spožděnim, no... Spěchám na další a těšákuju se jak bleška)

Cam

22)  Cam (03.08.2010 10:02)

No tak, Kaspere, tak už si dej k sváče tu srnku, nebo aspoň krevní konzervu, ať si Agnieszka může v klidu oddechnout. Tajně si myslím, že až Agnieszka prvně zahlédne své díťátko, nebude chtít umřít a ještě bude větší boj než u Belly.:/ Ale co já vím, čím nás velká autorka překvapí.

Melani

21)  Melani (02.08.2010 20:35)

Ahoj Neb. ˇUžasná kapitola. Už je to chvilka, co jsem ji četla, ale našla jsem si čas až teď. Takže ti píšu. JE to naprosto šílený, nepřehlédnutelný a já naprosto nevím, co si mám představovat ve 13 (!) kapitola... No moc se ti to povedlo... Takové záhady na nás!

Silvaren

20)  Silvaren (01.08.2010 22:27)

Nebeská mana se dotkla mých úst, mé oči potěšila naprosto dokonalá kapitolka. Je to dokonalost sama. A bude happy end, že jo?

Alrobell

19)  Alrobell (01.08.2010 19:00)

Nebrasko, já jsem opravdu napnutá, tolik nových věcí... Kaspra mi je celkem líto, ale oni mu Cullenovi odpustí, pokud nevyvede nějakou koninu. Jen by mě zajímalo, jestli se z něj stane vegetarián... Ale mohl by to zkusit... Tvé povídky jseou jedinečné, to přece víš... tek jen tak dál!!! Těším se na další dílek!!!

Evelyn

18)  Evelyn (01.08.2010 08:20)

Takovej dlouhej komentář jsem včera napsala a on se mrcha neuložil
Takže znovu a ve zkrácené verzi - tahle kapitola mě dostala... Očekávala jsem, že její dar bude mít něco společného s mdlovými stavy, ale vize katastrof mě překvapily. A Kasper... Já vím, že je to mrcha a tak trochu zrůdka, ale to, jak se chová k Agnieszce nyní a co k ní cítí, mě nutí mít ho ráda
Perfektní kapitola

magorka

17)  magorka (01.08.2010 00:07)

Grrrr neulozil se komentář! Neb pls nezapomeň na happy end! Prosím prosím prosím kolinka soupam v prachu! Cítím se byt až moc vtahnuta do děje. Skoro jako bych seděla v obýváku někde vmacknuta za skříni u mrkvoocek a slyšela kazdou myšlenku. Kasper není zadnej bidak a mizera. Život někdy není fér a možnost volby je jen pohádkou. Nenech ho trpet zbytek jeho věčnosti prosiiim

Iwka

16)  Iwka (31.07.2010 20:23)

On jí řekkl Agniezsko! To je roztomilý... Vím, že Kasper nemá zrovna nejlepší minulost, ale já ho nedokážu nemít ráda. I v normálu jsem prostě mekká a ty mě do příběhu tak moc vtahuješ, že je mi ho líto a nemůžu ho nesnášet. Agniezska je vážně hrdinka, tleskám jí a klaním se

15)  belko (31.07.2010 20:12)

tak to mimčo bude kluk a Agnieszku kousne a přemění u porodu, i když to Agnieszka nebude chtít!!! Tak a je to vymyšleno, Nebrasko, a všechno dopadne dobře!!!
No jak chceš jinak toto klubko rozplantat...
Ale moc se těším na další!!!!!!!!jsi perfektní!!!

Lioness

14)  Lioness (31.07.2010 20:06)

Tomuhle se říká krutost: nepřežije to. Ta slova mě zamrazila a já jim prostě nehodlám věřit. Nemůžu. Ale to je jen projev mé sobeckosti, pro Agniezsku bude snad i smrt lepší než život, který by nenáviděla. Ale co kdyby jí vegetauántsví nevadilo a snad i vyhovovalo? Stále mi v hlavě rotuje ta možnost, že bude mít syna a ten ji při porodu přemění...
Kasper to teď má těžké. Ne že by si to nezaloužil, ale já pro něj prostě mám slabost už od začátku. A co k němu cítí Agniezska? Jsem zvědavá, jak se vyrovná s tolika novými vjemy, které se mu nabízejí: svědomí, láska...
Jako další položku na seznamu otázek mám dary. Vize? Jaké vize? Jistě ne stejné jako má Alice, ta vidí rozhodnutí a nemůžou existovat dva stejné dary. A co dítě? Má dar? Jaký?
Budu doufat v happy-end, i když tahle povídka má být úplně jiná, než Myšička...

Amisha

13)  Amisha (31.07.2010 14:50)

To jsem zvědavá jak to dopadne. Mrazí mě z tohohle příběhu kolem páteře.

sfinga

12)  sfinga (31.07.2010 13:44)

Tak si to zrekapituluju. Od odsuzování a nenávisti k osobě jménem Kasper, jsem dospěla až k lítosti nad jeho osudem a pocitu zamilovanosti do něj. Už chápu Stockholmský syndrom.
A chápu Agniezsku. Bojím se o ní. Co když nezmění názor a nepodstoupí přeměnu? :(
A Kasper? Dokázal by pak žít, když se v něm probudilo svědomí?
Lituju je, protože všechno čím prošli bylo špatné. Pokusný králík, který se změnil v oběť a následně v milovanou osobu. Experimentátor, který se z Mengeleho změnil v Bantinga( to byl ten pán, který objevil inzulín).
Jako by to nebylo dost, komplikuje to dar Agniezsky a pravděpodobně i jejího dítěte.
Sakra, život není peříčko.
Nebrasko, miluju tvou hlavu, která mě nutí o tomhle všem přemýšlet.

Bye

11)  Bye (31.07.2010 13:31)

Uf, tak jo, konečně to z něj dostali. Teda, konečně to ze sebe dostal... První krok na cestě k... no, odpuštění je možná dost silný výraz.
A říká jí Agnieszko!
A teď mě tak napadá - možná už jsem hlava děravá - kolik toho o těch "předtím" ví Agnieszka? Že se ke Kasperovi tak tulí. Já vím, pořád ještě v ní doznívá ten Stockolmský syndrom. Ale přeci jen už taky hodně věcí chápe a musí tušit, že teprve teď se díky Cullenovým dostala do bezpečí. Že by v tom bylo něco jinýho?
Dary se jeví zajímavě (teda chudáci lidi v letadlech!), zvlášť u miminka... tam to bude ještě zamotaný!
A zeptal už se vlastně Agnieszky někdo co soudí o přeměně?
A ježkovy zraky, ona ještě furt netuší, co pije, žejo?
A Kaspera ještě nenapadlo, že by se mohl přizpůsobit místním stravovacím zvyklostem?
Tak jo, tenhle díl mi dost zaměstnává mozkový závity. Ale stejně si budu muset počkat, jak to rozmotáš

Popoles

10)  Popoles (31.07.2010 13:31)

Takže vize - a předpokládám, že pouze špatných udílostí, či katastrof. Tohle jí rozhodně nezávidím. A jestli bude mít dítě schopnost azat vzpomínky, bude u Cullenů ješte veselo. Si představte, co by takové malé dítě mohlo jen tak smazat - seznámení, zážitky, celé úseky minulosti jednice...brr. Z toho ještě budou problémy.
A Kasper? probuzené svědomí u někoho, kdo dřív nevěděl co to je, jak rozlišit sobré a špatné...ojojoj... nedivila bych se, kdyby mu z toho začalo hrabat...
Jedinou záchranu pro oba vidím paradoxně v odpuštění, které rozhodně nebude snadné, pokud vůbec bude možné...

Neb zase jsi mne totálně uchvátila...

Hanetka

9)  Hanetka (31.07.2010 13:02)

Nebrasko, to se to vyvíjí... Chudák Agniezska a překvapivě chudák Kasper. A z dlouhodobého hledisla je to možná to nejlepší, co se mu mohlo stát.Probudilo se v něm svědomí... Sice pozdě, ale přece jenom ano. A jediné, co by mohlo změnit její názor na přeměnu, má teď v rukou on. Musí ji nejspíš přesvědčit, že jedině ona by ho mohla změnit natrvalo... že mu na ní záleží natolik, že zapomene na všechno, i na lidskou krev. Nebo ne?

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek