Sekce

Galerie

/gallery/kralik.jpg

Krev

Zamračeně pozorovala Edwarda, který trpělivě čekal, až vstřebá všechno, co se od něj dozvěděla.

Lhal. Určitě.

„Nelžu.“

Škubla sebou při zvuku jeho hlasu a ta věc v ní ji kopla. Sykla.

„Agnieszko, proč bych ti lhal?“ zeptal se. To byla pravda. Proč by si vymýšlel takovou věc? Aby ji vyděsil? Aby si z ní udělal legraci? Za těch pár dní, které tu strávila, už věděla, že on takový není.

Lehce se na ni usmál.

„Stává se to čím dál častěji. Bála ses, nechápala jsi, proč se kolem tebe pokaždé srotíme a tváříme se tak tragicky.“

Zavrtěla hlavou.

„Nikdo nevidí do budoucnosti. To bych si přece pamatovala, ne?“ řekla potichu. Pořád mluvila potichu, bála se udělat hlasitější zvuk.

„Mám to zopakovat znovu?“ Naklonil hlavu na stranu a jeho výraz se ani na moment nezměnil. Pořád trpělivě čekal, až Agnieszka zpracuje a přijme to, co jí řekl. Zavrtěla hlavou.

Tohle by rozhodně Bůh nedovolil. Nedal by nikomu takovou moc. Vidět do budoucnosti. Vidět nehody, kterým by se možná dalo zabránit. Příliš velká moc pro obyčejného smrtelníka.

Až na to, že Agnieszka právě teď nebyla úplně obyčejný smrtelník. A kolem ní byla velká skupina upírů, kteří nezabíjeli lidi a dokonce se snažili zachránit ty, o kterých se jí zdálo.

Jenže stejně – proč by to Bůh dělal?

A v tu chvíli se jí v hlavě objevily otázky, které už dobře znala. Objevovaly se jí tam několikrát za den. Vždy, když se zamyslela nad tím, co ji čeká. Nad svým osudem. Nakonec se vždy se slzami v očích ptala, proč zrovna ona musela procházet tímhle vším. Jakmile začala plakat, ta věc v jejím břiše sebou začala mlet a Kasper se během několika vteřin ukázal u ní a začal ji konejšit.

Ten, který za to mohl.

Měla by ho nenávidět. Ale nedokázala to.

V jeho přítomnosti, přestože on tu byl jediný, kdo zabíjel lidi, se cítila v naprostém bezpečí. Jeho hlas uklidňoval ji i to, co nosila v sobě. Jeho vůně jí připomínala domov, přestože si byla jistá, že takhle sladce to u nich doma nikdy nevonělo. Nedovedla si představit, že by tu nebyl.

Nesnášela se za to.

„Agnieszko?“ vytrhl ji z přemýšlení Edwardův hlas. Pevně zavřela víčka.

Nechtěla to slyšet. Podle jeho tónu jí bylo jasné, že chce rozebírat její sny, o kterých ona nic neví, Kaspera, o kterém se s nikým bavit nechce, nebo její budoucnost.

Která není.

Břicho jí rostlo neuvěřitelně rychle. Doktor, Carlisle, jí řekl, že jeden den je přibližně jako jeden týden u normálního těhotenství.

Nezbývaly jí týdny.

Zbývaly jí dny.

„Mohla bys...“ zkusil to znovu Edward. Zavrtěla hlavou a on si povzdechl. Nechtěla poslouchat jeho vysvětlování o tom, že by mohla zůstat naživu. Tedy... Nemrtvá. Byla si jistá.

Vstal, trochu křečovitě se na ni usmál a odešel z pokoje.

Už si na jejich návštěvy zvykla. Nechodili za ní všichni. Jen Edward, doktor, jeho žena Esmé a ta, které bilo srdce, Misty. Doktor u ní trávil nejvíc času a staral se o ni i o její břicho. Esmé jí nosila jídlo, pomáhala jí do koupelny a chovala se jako opravdová pečující matka. Byla laskavá, nežná a když ji poprvé jemně pohladila po vlasech, vypadala dojatě, že si ji Agnieszka pustila k tělu. Edward byl mluvčím všech. Viděl do jejich hlav, viděl do její hlavy a snažil se jí být nablízku. Misty jí vyprávěla, jak se měla, co dělala. Ukazovala jí, co vyfotila. Ty fotografie se Agnieszce moc líbily, ale Mistyinu nabídku na focení odmítla. Nebyl důvod zaznamenávat to, jak teď vypadala. K čemu by to bylo...

 

 

Kasper na Edward čekal pod schody. Slyšel každé jeho slovo, slyšel každý nádech a výdech Agniezsky a pořád doufal, že se Edwardovi podaří ji nějak přesvědčit. Jakkoliv. Doufal marně. Přestože se zdálo, že má radost vždy, když Kaspera vidí, nechtěla slyšet o tom, že by se nechala po porodu přeměnit. A šance, že by porod přežila bez přeměny, jako člověk, byla prakticky minimální. Už teď byla hodně zesláblá. Když byl Edward v půlce schodiště, Kaspera napadlo, že vlastně není důvod se jí ptát. Přemění ji a potom bude mít dost času na to, aby ji přesvědčil, že takhle je to lepší. Proč ho to nenapadlo dřív?

Dřív, než si uvědomil, co se děje, po něm Edward skočil. Notný kus letěli vzduchem a pak Kasper dopadl zády na pohovku, kterou prakticky rozlomil na dvě poloviny. Edward ho pevně svíral pod krkem a ze vzdálenosti několika centimetrů mu vrčel do obličeje.

Aha. Ten drobný detail se čtením myšlenek.

„Ještě jednou na to jen pomyslíš a zabiju tě!“ V Edwardově hrudi to zuřivě dunělo a stisk kolem krku byl velmi nepříjemný. Kasper měl pocit, že mu každou chvíli začne praskat tělo. Snažil se souhlasit, ale nedokázal ze sebe vydat ani hlásku, jen sípal. Koutkem oka zahlédl, že k nim běží ten starší upír, William, a chystá se Edwarda odtrhnout. Než se mu ale podařilo k nim dojít, Edward varovně zasyčel:

„Nech mě! Chce ji přeměnit proti její vůli! Jedno nebo dvě roztrhání by ho od toho mohla odradit!“

William se zastavil a zlostně na Kaspera vycenil zuby v hrozbě.

„Možná bys chtěl vystřídat?“ navrhl Edwardovi a znělo to jako výhrůžka. Kasper ztuhl a přestal se snažit se vyprostit z Edwardova objetí. Zbytek upírů byl pryč – někteří z nich chodili do školy, jiní pracovali. Přes den s ním a Agnieszkou vždy někdo zůstával. Na pomoc Agnieszce a jako ostraha pro Kaspera.

A ti dva dnešní hlídači byli nejhorší možnou variantou. Nenáviděli ho ze všech nejvíc.

Protože oba měli upírky a děti.

A jejich ženy to udělaly dobrovolně. Chtěly to.

Zvuk dvou vrčení a jednoho vyděšeného a bolestivého chroptění přerušil telefon. William zaklel.

„To bude Alice,“ zamumlal a nerozhodně se podíval na přístroj. Během dvou vteřin začal zvonit mobil v jeho kapse. Odfrkl si a vytáhl ho.

„Máme tu něco na práci, Alice!“ řekl ostře. Ztichl a poslouchal. Kasperovi hučelo v uších a nedokázal rozeznat jednotlivá slova, ale byl si jistý, že zmínila Angiezsku. William se zhluboka nadechl a vrátil telefon zpátky do kapsy.

„Pusť ho,“ řekl. Pořád zuřil, ale snažil se ovládnout. „Musí zůstat v pořádku. A ty musíš jít nahoru a vysvětlit Agniezsce, co to bylo za ránu.“

„Já vím!“ procedil Edward skrz zuby. Pořád ještě Kaspera pevně svíral a šel z něj strach. A najednou byl pryč, tíha jeho těla zmizela, pevné sevření kolem krku povolilo a Kasper úlevně zalapal po dechu. Zůstal ležet v troskách pohovky a nebyl schopný se pohnout. Slyšel Edwarda, který po schodech stoupal za Agnieszkou, aby ji uklidnil.

Tohle bylo o fous.

Cítil, že William nad ním ještě stojí. Otevřel oči a trhl sebou, když viděl jeho nenávistný výraz. Ten upír teď vypadal vážně děsivě.

„Mám za sebou pár set let služby v gardě. Udělej něco, co ona nechce, a ukážu ti, co všechno jsem se tam naučil,“ řekl potichu. Kasperovi se při té představě rozklepaly ruce. Děsivý bývalý gardista odešel někam do domu. Bylo ticho. Jen z pokoje v patře se ozvýval Edwardův hlas a občasné Angieszčiny jednoslovné odpovědi.

O několik minut později slyšel Kasper přijíždět auto. Zvedl se z trosek nábytku a snažil se dát se dohromady. Nikdy nebyl ten typ, co by se pral. Vždy se dokázal domluvit. I když ho Arovi gardisté eskortovali do Volterry. To, co mu předvedl Edward, bylo vážně děsivé. A bolestivé.

„No nazdar,“ hlesla ve dveřích Minnie, když viděla, jak se změnilo rozmístění nábytku v obývacím pokoji. Zamračila se na Kaspera: „Esmé tě prokleje, frajere.“

„Co je?“ objevila se za ní její dcera a po prohlídce pobaveně zvedla obočí. „To ty? Netvař se jak zpráskanej pes,“ usmála se na Kaspera. Přesně tak se teď cítil. „Emmett s Rose ničí nábytek pořád, jsme tu na to zvyklí,“ ujistila ho.

Než stihl říct, že je mu to líto, William se znovu objevil před v místnosti a postavil se ke své ženě a dceři čelem.

„Nechci vás vidět v jeho blízkosti,“ zabručel. Minnie se na něj překvapeně podívala. Nejspíš si rozuměli beze slov, protože neprotestovala a bez jediného pohledu ke Kasperovi přikývla. S Misty v závěsu se vydala do patra.

Nebyl tu vítán. Agniezska bylo to jediné, co je drželo na uzdě.

A už moc času nezbývalo.

Chtěl jít za Agnieszkou. Chtěl se pokusit si s ní znovu promluvit, vysvětlit jí, co pro něj znamená. Pokaždé ho zastavila, nechtěla to slyšet. A vždy, když pak zničeně seděl v křesle u její postele, zopakovala mu, že nebude upír. Byla tak zatraceně tvrdohlavá!

Jenže celé odpoledne u ní seděl Edward. Nevylezl z pokoje, ve kterém teď byla. Nezavolal Kaspera, ať se k nim přidá. Že ho chce Agniezska vidět. Pouštěl jí hudbu, četl jí. Když podle zklidněného dechu a tepu Kasper poznal, že usnula, stejně zůstal s ní. A postupně se vraceli domů další členové rodiny a Kasper se od rozbitého gauče, jehož zbytky Emmett s pobaveným úsměvem někam odnesl, přestěhoval na své obvyklé místo. Do výklenku mezi knihovnou a krbem. Krytý ze tří stran si připadal v bezpečí. A byl tak domácím upírům co nejméně na očích.

Chtěl se omluvit Esmé hned, jakmile se vrátila z cest, ale nestihl to. Prázdné místo po jedné z pohovek ji hned praštilo do očí a ona si založila ruce v bok.

„Wille?“ zamračila se.

„Ne, to byla moje chyba!“ vyhrkl Kasper. Nechtěl bývalého gardistu rozčílit ještě víc. Esmé k němu zvedla pohled a nečekaně mile řekla:

„Jsem si jistá, že ty jsi sám od sebe tu pohovku nezničil. Wille? Nechceš mi něco říct?“

„Koupím ti novou,“ ozvalo se z patra.

„Nechci vědět, co se tu dělo,“ zavrtěla Esmé rezignovaně hlavou. Chtěla něco dodat, ale všichni ztuhli, když uslyšeli Angieszčin tep. Začal se náhle zpomalovat, nepřirozeně.

„Další vize,“ vyhrkla Alice. Kasper nečekal a rozběhl se do schodů.Chtěl být u ní. Chtěl ji držet za ruku a čekat, až jí ta ošklivá věc zase zmizí z hlavy a ona se probere a nebude si na nic pamatovat. Nevšímal si Edwardova nabroušeného pohledu a sevřel její ruku ve chvíli, kdy se jí začaly oči divoce pohybovat za zavřenými víčky. Edward se prudce nadechl a podíval se stranou.

„Co?“ hlesl Kasper. Bez známky nevraživosti mu Edward odpověděl. Velká dopravní nehoda na dálnici. Těžko říct, kde. Značky aut nebyly vidět a žádné z aut nemělo firemní nápis nebo něco, co by ho dokázalo identifikovat. Tentokrát nemělo cenu se pokoušet někam volat.

A pak, jako mávnutím proutku, se Agnieszce rozbušilo srdce a otevřela oči. Trhla sebou, když uviděla Edwardův výraz. Bezděčně sevřela Kasperovu ruku a on jí stisk opatrně opakoval.

„Už zase?“ zeptala se chraptivě. Edward přikývl. Zhluboka se nadechla. „Mám žízeň,“ řekla potichu.

„Donesu ti pití,“ ujistila ji Esmé a odešla do kuchyně.

„Hrnek, prosím!“ houkl za ní Edward. Viděl, na co má Agnieszka chuť.

V pokoji bylo ticho. Dům se zase vrátil k normálnímu životu, teď měl být minimálně na několik hodin klid. S postupujícím těhotenstvím měla Agnieszka vize čím dál častěji. Podle Carlislea to bylo vlivem dítěte, jehož přítomnost její schopnost probrala k životu. Jejich přítel, který měl vlohy pro zjištění darů ostatních upírů, se v domě ukázal před dvěma dny, ale nedokázal určit, jestli je to všechno jen Agnieszčina práce, nebo se nějak projevuje i dítě.

Esmé se vrátila zpátky s podnosem, na který nachystala různé druhy jídla. Krev Agnieszku nezasytila, všechno z ní si bralo dítě. Bylo jí ale vždy mnohem lépe, protože na chvíli nečerpalo živiny z jejího těla, takže se pak s chutí najedla. I teď labužnicky přihmouřila oči, když se napila. A pak, než stihl Edward udělat cokoliv jiného, než se prudce nadechnout, Agnieszka odklopila víčko hrnku.

„Co to vlastně-“ začala, ale nedokončila větu. Zbledla. Několikrát se mělce nadechla a nevěřícně se na Kaspera podívala.

„Není to...“ Mlčeli. Všichni. „Je to zvířecí?“ zeptala se chraptivě.

„Zvířecí by ti nedodala potřebné živiny. Dítě je potřebuje, proto jsi ve Volteře tak rychle kolabovala,“ vysvětloval Edward tiše. Uklidňujícím tónem dodal: „Je to z transfúzního oddělení.“

Víc říct nestihl, protože Agnieszka vyzvracela to, co už vypila, na světlou deku. Ta vůně v kombinaci s rudou tekutinou, vsakující se do látky, byla tak silná a nečekaná, že Kasper nedokázal ovládnout své pudy a tlumeně zavrčel. V té samé mikrosekundě byl přišpendlen ke zdi hlasitě vrčícím Edwardem a Agnieszka vyděšeně vykřikla. Pokoj byl v mžiku plný upírů. Minnie a Esmé se na posteli pokoušely uklidnit Agnieszku a Edward byl odtržen od Kaspera Emmettem a Williamem.

„Nechtěl jsem!“ vyhrkl Kasper obranně. Vydešený sám sebou a tím, co ho možná čeká.

„Jdi na lov! Okamžitě!“ zasyčel Edward. Ti dva velcí upíři ho vlekli ke schodišti a on slyšel, jak Agnieszka volá:

„Ne! Ne, prosím!“

„Nic mu neudělají, neboj,“ konejšila ji Minnie. Kasper se nevzpouzel. Nechal se odvést dolů a ven.

„Ne,“ nedala se Agnieszka. „Ať neloví!“

Slyšel ji zřetelně a jasně. Ti dva ho před domem pustili.

„Ne tady v okolí!“ připomenul mu Emmett a vrátil se do domu. William stál s nečitelným výrazem pořád u něj a sledoval ho. Kasper poslouchal dění v domě, ale Agnieszka už jen vzlykala.

Nešťastně zavřel oči. Pak uslyšel Williamův hlas.

„Masožravci chutnají líp než býložravci.“

Nechápavě se na něj podíval. Nic dalšího už se ale nedozvěděl, William se otočil a odešel do domu. Kasper ještě chvíli stál a zamyšleně pozoroval okno, za kterým byla Agnieszka. Nakonec se otočil a rozběhl se do lesa.

O hodinu později stál nad pumou, ve které nezbyla ani kapka krve.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Twilly

36)  Twilly (23.11.2011 00:19)

ach můj bože!!!! Kasper, ty moje sluníčko, tolik trpíš... ju

35)  misppule (05.12.2010 20:59)

Nebrasko, ja tě miluju. :D

blotik

34)  blotik (30.10.2010 10:26)

Ať z něho je vegouš, prosím.

SarkaS

33)  SarkaS (12.10.2010 11:20)

Panečku, dokázal to. Sice ho k tomu musel Will skoro dokopat, ale Agniezska bude mít určitě radost

Karolka

32)  Karolka (07.09.2010 00:41)

Normálně jsem na padrť. Ta atmosféra je tak hustá! A ani chvíle oddechu. Všechny je chápu a tím bezvýchodnější mi to připadá. Je to geniální!

Bosorka

31)  Bosorka (25.08.2010 15:13)

Králík, králík, králík
Jsem asi sadistická mrcha, ale nějak nemůžu mít Kaspera ráda a jedno nebo dvě potrháníčko bych mu přála Ovšem musel by být potrhán i všivák Aro!
Agnieszky reakce jsem čekala a myslím, že nyní bude hrneček důsledně odmítat........Neb jsem opravdu zvědavá, jka se z toho vymotáš.

Lipi4

30)  Lipi4 (24.08.2010 21:04)

Já jen blbě čučím do monitoru a nevěřím bvlastním očím. Je to přímo skvělá a úžasná kapitolka .. ... ... .Rychle dalšího

Linfe

29)  Linfe (24.08.2010 09:29)

Teda páááni to byla jízda.....dobře už sem na konci a musím čekat jako všichni ostatní, ale vážně vážně Kaspera žeru a Edward ať se jde bodnout.

Elwings

28)  Elwings (23.08.2010 20:11)

To byl ale pořádný sešup. Oba nově příchozí jsou nuceni úplně změnit svůj dosavadní pohled na svět a to není vůbec nic jednoduchého. Nezbývá než jim držet palce a nedočkavě čekat jak to dopadne.

Popoles

27)  Popoles (23.08.2010 18:08)

Po týdnu bez netu jsem vyprahlá přilepila oči na monitor a klikla na svou drogu.
Díky Neb, zachránila jsi mi život.
Útočící Edward je velmi nezvyklý a pořádně mi zatrnulo, když se na Kaspera vrhl.
Snad nebude Ang krev odmítat, když ví co pije.
Nějak si neumím představit, co by Ang donutilo nechat se přeměnit. Ale to, že jí na Kasperovi záleží a to, že konečně začal papkat ditetu, by mohlo hrát roli.
A ještě je v záloze dítě - nebude to kluk?
Strašně krásný díl...

Alaska

26)  Alaska (23.08.2010 17:53)

To je Kasper opravdu tak natvrdlý, nebo se natvrdlým jen dělá??? Jsem zvědavá na Agniezcinu reakci na změnu barvy jeho očí, pokud tedy vydrží a já doufám, že vydrží.
Ale nadrohou stranu se obávám, že td u Agniezky upadnou v nemilost ostatní Culleni za tu krev. No nechám se překvapit, jak z toho vybruslíš.

Anna43474

25)  Anna43474 (23.08.2010 15:40)

Jůůů Kasper začíná mít Edwardovský syndrom, mi připadá... Prostě se nebudu rozepisovat. TKSATVO

24)  belko (23.08.2010 14:12)

Neb, ty víš,že většina tvých čtenářek má ráda ty nejšťastnější konce. A tak proč mám takový škaredý pocit, že tentokrát nás nechceš potěšit? Kéž bych se mýlila
Všechny tvé postavy, ať staré či nové, jsou dokonalé!!!( no bodejť - mají dokonalou mámu)

Lenka

23)  Lenka (22.08.2010 20:48)

No už bylo na čase, aby mu došlo, jak změna jeho stravování potěší Agniezsku.
Doufám, že ona svůj názor na přeměnu přece jen změní.
Moc krásná kapitola.

Iwka

22)  Iwka (22.08.2010 11:50)

Edward je prostě Edward, ale Will nám taky nějak Edwardovatí:D Kasper vypil zvířátko, juchůů!
A Agniezska... Nemá to zrovna lehké, ale stejně se nakonec stane upírkou. Prostě bude muset!

Amisha

21)  Amisha (22.08.2010 07:15)

Zase jsi mě dostala!
Tvůj Edward je hodně drsný, ale po pravdě se mu nedivím.
Moc se těším na další dílek.

Ewik

20)  Ewik (21.08.2010 23:48)

Nemám slov, bylo nádherné
Konečně mu došlo, že lidi jsou fuj:D :D

Ree

19)  Ree (21.08.2010 22:58)

Neb, ani nevíš, jaké rozporuplné emoce ve mně vyvoláváš. Fascinace Edwardem, Willem, ale i Kasperem. První dva jsou prostě ňufíci. Vždy ochranářští a skvělí. Ale Kasper... Tak nějak ho chápu. To, co udělal, mu nikdo nesmaže, ale miluje ji. Chce ji chránit. Nechce, aby zemřela. Dokonce kvůli ní začal lovit zvířata. Ale tu averzi vůči němu už nejspíš nikdo nesmaže. A Agnieszku taky chápu. Kdyby mi někdo dal na výběr, zřejmě taky nebudu volit věčnost.
A Esme byla žjůovní s tou pohovkou.

ambra

18)  ambra (21.08.2010 22:23)

Tak! A jdu s pravdou ven! Díky téhle povídce prožívám nějakou novou fascinaci Edwardem. Děsně mě bere. Jasně, zase je za ochránce, ale je v něm něco...NĚCO!!! Nevíš co?;) . Ach, to děvče nešťastné, já ji TAK chápu!!! Má jasnou představu o upírství a Cullenovic parta hic ještě neměla dost času a možností ukázat jí světlé stránky věčnosti...
Zbytek těhotenství bez krve?! O ou...:( .
A Kasperovi že vzkazuju, ať se přestane nad tou pumou šklebit - už bylo načase!!!

sakraprace

17)  sakraprace (21.08.2010 21:04)

WOW Neb, tak to je síla. Poznat Edward a Willa jako ty děsivé je vskutku šokující. Ale jsem celá napnutá, jestli se jim podaří přemluvit Agnieszku, aby se nechala přeměnit.
Nádherná kapitola. Neskutečně poutavá a strhující.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek