Sekce

Galerie

/gallery/kralik.jpg

U Cullenových

 

 

Měla pocit, že na ni někdo mluví, ale nedokázala rozeznat jednotlivá slova. Ten hlas byl ale vlídný a konejšivý, moc se jí líbil. Nevěděla, co se s ní děje. Neleželo se jí už tak pohodlně a zase se s ní všechno občas zatřáslo. Ten hlas se ale vždycky zase ozval a mluvil.

Pak měla pocit, že zaslechla Kaspera, ale ani jeho slova nedokázala rozeznat. A nic se jí nezdálo. Byla zmatená – co s ní je? Proč nedokáže rozlepit víčka a podívat se, kde je, když nespí? Tep se jí zrychlil a ta věc se začala protahovat; Agnieszka už vypozorovala, že to nemá rádo, když se ona bojí. Bylo jí to jedno.

Tedy… Chtěla, aby jí to bylo jedno.

Hlas se ozval znovu, a přestože netušila, kdo to je, ráda uvěřila tomu tónu a nechala se uklidnit. To sebou přestalo mlet a už se jen lehce dotklo břišní stěny.

Jako by ji pohladilo.

Nenáviděla to. Chtěla to nenávidět, ale omotalo si ji to kolem prstu. Věděla, že nedokáže pár měsíců žít a dělat, že neví o té věci v jejím břiše. Věděla, že stejně, jako si ji dokázal přetáhnout na svou stranu Kasper, dokáže to i tahle věc, a ona bude nakonec spokojeně vzlykat, když se to v ní pohne. Proto to nenáviděla.

Cítila, jak ji někdo zvedá do náruče. Už ani neměla sílu se leknout. Napadlo ji, že je zvláštní, jak jasně teď dokáže uvažovat, když před dvěma dny myslet snad už ani nedokázala. Možná se blíží konec. Možná bude klid.

Ta náhlá lítost ji šokovala. Neměla by mít spíš radost?

Pak ucítila něco chladného. Dotklo se to jejího spodního rtu. Ten hlas, který už znala, něco řekl. A jiný s příšerným přízvukem nakázal:

„Pij.“

Pootevřela ústa. Chtěla jim říct, že je to marné, že to Kasper zkoušel, že jí nanosil všechny lahůdky a nápoje, které dokázal sehnat, ale nic v sobě neudržela. Jenže pak se jejího jazyka dotkla teplá tekutina a v ústech jí vybuchl ohňostroj slasti. Chutnalo to sladce i slaně, trpce, nakysle – všechno dohromady. Bylo to skvostné. A pak polkla a cítila, jak ta tekutina putuje do jejího žaludku a postupně ji celou zahřívá zevnitř. Polkla znovu. A znovu. A cítila se, jako by pila božskou manu, protože s každým douškem měla pocit větší síly. Nevěděla, co to je, ale byla si jistá, že tohle v žaludku zůstane. Otevřela oči. Dokázala otevřít oči! Uviděla bledý obličej, který okamžitě identifikovala jako upírský.

Takže to nevyšlo. Zase byli zpátky. Bylo to marné. Jen doufala, že Kasper bude v pořádku, že o něj nepřišla. On byl to jediné, co ji chránilo před všemi těmi zrůdami.

Upír se usmál, podal plechový hrneček někam za Agnieszčinu hlavu a něco řekl. Než se stihla pokusit otočit, aby si prohlédla toho někoho dalšího, upět měla před obličejem nádobku s brčkem a jasně cítila tu lahodnou vůni. Upír vypadal spokojeně, když viděl její hladový pohled. Nečekal a znovu jí dal napít.

Milovala to. A nechápala, proč už jí to Kasper nedal dávno, proč k ní dávno nepřivedl tohohle upíra. Ale jak s každým lokem sílila, dokázala vnímat okolí. A došlo jí, že není v hradu, na to tu bylo moc světla. Všechno bylo dřevěné, příjemné. Překvapená zahlédla za hlavou toho blonďatého upíra krb. A pak uslyšela rychlý rozhovor a než stihla otočit hlavu tím směrem, odkud přicházel, Kasper byl u ní a pomalu si sedal na zem vedle. Položil si hlavu k ní do klína, jen kousek od jejího břicha, a zavřel oči. Zhluboka dýchal a Agnieszce se zdálo, že vypadá unaveně.

Někdo za ní promluvil, plačtivě. Už dokázala otočit hlavu, ale okamžitě zalitovala toho, že to udělala. Byla ve velké místnosti, která nejspíš byla klasickým obývacím pokojem. A ten pokoj byl plný upírů. Bylo jich moc.

Vyděšeně vyjekla. Tohle nemohlo být dobré znamení. Proč tu jsou? Probrali ji, aby jí mohli něco udělat? Proč Kasper vypadá tak, jak vypadá? Co mu provedli?

Ta věc uvnitř zase začala kopat. Upíři mluvili. Ne všichni, ale několik včetně Kaspera se jich o něčem dohadovalo. Agnieszka se bála, ale najednou, jako mávnutím proutku, z ní všechen strach opadl a ona se pohodlně svezla do polštářů, kterými měla podepřenou horní polovinu těla. Bylo to pryč. Nemusela se jich bát.

Nějaká upírka se na ni mile usmála. Byl to úplně jiný úsměv, než ten Arův. Tenhle byl upřímný. A Agnieszka si všimla, že s očima té upírky je něco špatně.

„Mají žluté oči,“ řekla potichu, aby ji slyšel jen Kasper. Zmlkli všichni. Tím jí připomněli, jak citlivé jsou jejich smysly.

„Ano. Loví zvířata,“ přikývl Kasper. Překvapeně zvedla obočí. Zvířata? Znovu se jí rozbušilo srdce, tentokrát ji ale vlna klidu nezasáhla; nebála se, byla jen rozrušená. Tihle upíři nezabíjejí lidi, ale zvířata? A jsou naživu, pokud to je to, co vystihuje jejich stav?

„Proč nelovíš zvířata ty?“ vydechla pak a zněla nešťastně. Proč jsou v Itálii upíři, kteří jí zabili kamarádku? Kteří vraždí lidi? Když nemusí?!

Kasper sklopil oči.

„Ubližuje jim to, že loví zvířata?“ zeptala se Agnieszka opatrně. Kasper zavrtěl hlavou.

„Je to proti naší přirozenosti, Fru,“ řekl naléhavě. „Jako kdybys…“ Odmlčel se, hledal vhodná slova.

„Jako kdybys nejedla maso,“ ozval se po její levici mužský hlas. Jeho polština byla překvapivě dobrá. Podívala se za tím zvukem a uviděla bledého, nešťastně se tvářícího mladíka s nazrzlými vlasy. Zavrtěla hlavou. Ewa nejedla maso. Agnieszka ano, ale když byla s Ewou ve škole, nedělalo jí problém si dávat s ní vegetariánská jídla, a chutnala ji. Sójové maso, tofu – to všechno se dalo sníst, aniž by ji to jakkoliv omezovalo. Takhle to funguje i u nich?!

„Skoro,“ odpověděl jí ten mladík. Nebyla si vědoma, že by mluvila nahlas, asi byla tak zaskočená tím, co zjistila, že se nekontrolovala. „Jen je pro nás vůně lidí nesnesitelně lákavá. Je velmi těžké odolat. Velmi. Proto se o to většina upírů ani nepokusí.“

Podívala se na Kaspera a bylo jí to tak strašně líto. Zavřela oči a s heknutím se otočila na bok. Tím ho donutila dát hlavu pryč. Nechtěla ho vidět. Ne teď. Ne, když věděla to o zvířatech. To zjištění bolelo.

„Fru,“ zašeptal a zněl nešťastně. Zase dostala vztek. Fru! Ať si to svoje oslovení strčí za klobouk! Má ji jen jako pokusné zvíře, pořád! Přes to všechno, přes to, že ji zachránil a dovezl sem, přes ta slova, doteky… Pořád je pro něj jen Fru.

„Jmenuje se Agnieszka,“ řekl mrazivým tónem ten mladý upír, co mluvil polsky.

 

Byl jim tak moc vděčný – a tolik je nenáviděl!

Zachránili ji. Carlisle ji zachránil. Krev – proč ho to jen nenapadlo? Dítě je napůl upír, vždyť je to tak logické! A neroztrhali ho, přestože tu byl čtenář myšlenek. Pochopil, že ta malá, Alice, je vědma, nebo něco takového. Viděla je přilétat. Donutila někoho z nich sehnat učebnice polštiny, aby Fru rozuměli. Čtenář myšlenek měl na jazyky talent, mluvil už hodně dobře. Ostatní znali pár slov, krásná blondýnka však protestovala, že ona se kvůli nikomu nic učit nebude.

Byli na ni připraveni. Fru teď byla v jejich rukách, a když Kasper poznal poloupírku, věděl, že je v dobrých rukách.

A nesnášel je. Když viděl, jak je Fru nešťastná ze zjištění, že ne všichni upíři se živí lidskou krví, měl chuť začít vztekle křičet, jenže něco, někdo, ho klidnil. Ten její vyčítavý pohled! Po tom všem v něm zase viděla zrůdu – jen kvůli nim!

„Fru.“ Chtěl jí říct, jak moc pro něj ona i dítě znamená. Jak moc se bojí, že se něco pokazí a on ji nestihne přeměnit. Že ji nedokáže přeměnit, že se neudrží. Tolik obav! Nikdy se nebál tolik, jako teď. Dokonce ani když ho vlekli do Volterry a on nevěděl, jestli ho zabijí, nebo zůstane naživu. Tenhle strach byl jako další úroveň – svíravý, vlezlý, stále přítomný. A teď se přidal strach o to, že ho Fru už nikdy nebude chtít vidět.

„Jmenuje se Agnieszka,“ zavrčel na něj čtenář myšlenek. Fru sebou trhla a nadzvedla se na lokti, aby na něj přes opěradlo pohovky viděla.

„Jak to víš?“ Kasper zachytil několik významných pohledů mezi upíry a ten s mnoha jizvami od bojů přikývl a soustředěně se díval na Fru.

„Jsme nadaní, o tom ti Kasper řekl, že?“ zeptal se opatrně. Fru přikývla. Neslyšela, že v tu samou chvíli jeden z upírů dotčeně zamumlal:

„No, jak kdo, že.“

A některá upírka odpověděla:

„Zmlkni, Jime, nebo ti něco utrhnu!“

„Čtu myšlenky. To je můj dar. Nebo prokletí, záleží na situaci,“ vysvětlil ten mladě vypadající upír a Fru se překvapeně nadechla.

„Ano, všech. Mimo mé ženy, ta je imunní. Je štít, další dar.“ Menší hnědovláska k němu přišla, lehce ho objala kolem pasu a usmála se na Fru.

„Řekni jí, že se nemusí bát. Ani jí, ani dítěti se tu nic nestane, postaráme se o to. Řekni jí, že jsem byla těhotná s Nessie, a že to bylo všechno v pořádku. A Minnie to měla ještě snazší, takže u ní už budeme všechno umět a bude to snadné,“ nabádala svého muže. Začal překládat do polštiny a Fru s překvapeným výrazem sledovala tu upírku a pak se zamračila.

„Ta druhá? Taky upírka?“

„To jsem byla já,“ zamávala na ni další brunetka, ta, která odtáhla pryč vysokého upíra, který se snažil Kaspera sprovodit ze světa. Fru začalo vyděšeně bušit srdce a čtenář myšlenek tiše a rychle řekl:

„Bojí se, že z ní chceme udělat upíra. Nikdo ji nepřipravil na tu možnost. Počítala s tím, že zemře, měla jen malou naději na to, že by se z toho dostala živá, a teď se děsí, že bude jako my. Nechce to.“

Každé to slovo se Kasperovi vrývalo do paměti tak bolestivě, že měl pocit, že to nemůže snést. Nenapadlo ho se Fru zeptat. Bral to jako samozřejmost – narodí se dítě a ona, aby nezemřela, bude potřebovat jeho pomoc. Stane se upírkou. Budou spolu… Ve Volteře, hned zezačátku, věřil, že je snad Aro nechá odejít, když mu nechají dítě. Přestože věděl, že je to oba na nějakou dobu zničí, byl ochotný to udělat. Ona to dítě ani neuvidí, on ho jen předá Arovi. Přežili by to. Jenže jakmile uslyšel srdce toho malého tvora a ucítil, jak reaguje na jeho hlas, zjistil, že by to nedokázal. To proto měl chuť Marcusovi být navždy zavázán, to proto byl Cullenovým tak vděčný – mohl i by být spolu všichni tři!

A Fru nechce.

Měl pocit, že slyší, jak se mozaika jejich budoucnosti tříští a střepy se mu sypou mezi prsty.

Fru byla klidná. Zase se položila a zavřela oči. Pochopil, že jeden z upírů má schopnost nějakého ovlivňování vědomí, dokáže ostatní unavit, mírnit vztek. Vypadala, že bude spát. Přestože zrovna teď by jí Kasper nejraději vyjmenoval výhody upírského bytí.

„Co jsi čekal?“ ušklíbl se čtenář myšlenek. „Degradoval jsi ji na zvíře! Dělal jsi na ní pokusy, jako nejodpornější monstrum! Co sis myslel? Hrál sis na boha! Měli jsme tě zabít, bylo by to pro ni snazší!“

„Edwarde,“ uklidňoval ho Carlisle. „Kdyby jí chtěl ublížit, nikdy by tu nebyl. Poslal je sem Marcus! Přemýšlej, proč by to asi dělal?“

„On ji miluje,“ řekl rozhodně zjizvený upír. Kasper po něm překvapivě střelil pohledem, a přestože v jeho těle už hodně dlouho žádná vlastní krev neproudila, teď měl pocit, že se mu hrne do tváří. To nebyla pravda!  Jak na něco takového přišel, vždyť…

„A ona jeho?“ zeptala se zvědavě blonďatá upírka. Zjizvený pokrčil rameny.

„U ní je to hrozně těžké, její emoce se mění každou vteřinu. Chvíli cítím silnou nenávist, chvíli obrovskou náklonnost a oddanost… Nejspíš si sama není jistá. Ani ohledně jeho, ani ohledně dítěte.“

Tmavovlasé upírky jak na tajné znamení překvapeně vydechly.

„Ona neví…“ řekla ta, která Kasperovi zachránila život. Zjizvený zavrtěl hlavou.

„Neudělala to dobrovolně. Nechtěla to. Dokonce je věřící a takhle jí tenhle pan doktor ve spolupráci s Arem zničil veškeré iluze o světě,“ řekl rozzuřeně čtenář myšlenek. Fru už spala, klidně oddechovala.

„Jmenuje se Agnieszka, sakra!“ Najednou stál těsně u Kaspera a výhružně se k němu skláněl. „Možná jsi jí rovnou mohl dát číslo, jako těm předchozím, co?“

Věděl všechno. Kasper si ani nebyl vědom toho, že na tohle myslel, ale pak si uvědomil, že se tak urputně snažil nemyslet na ty předchozí, že je sám naservíroval jako na stříbrném podnose. Napětí v pokoji se dalo krájet. Oči všech upíru se upíraly ke Kasperovi a ani v jedněch nebyla špetka porozumění nebo soucitu

„Nemůžeme ho zabít,“ zavrtěla hlavou Alice. „Ona by to neunesla. Potřebuje ho. Kdybychom ho zabili, přestala by jíst a pít. Vyhladověla by.“

„Takže to vypadá, že přes to všechno, cos jí udělal, ti právě zachránila život,“ zavrčel čtenář. Kasper neměl, co by na to řekl.

„Máme problém,“ ozval se ten vysoký tmavovlasý upír. „Aro už ví, že jsou pryč. Ještě se nedotkl  Marcuse, ale ví, kam by se mohli vydat. Jde volat k nám.“

„Zatraceně, doufal jsem, že si to s ním Marcus nějak vyříká.“ Carlisle zavřel oči a mnul si prsty čelo. Alice se dívala na něj, ale Kasperovi se zdálo, že se dívá spíš skrz něj.

„Ne,“ zamumlala a Edward sykl.

„Měl bys myslet rychle,“ pobízel Carlisla ten, který věděl, co dělá Aro. Kaspera zcela scestně napadlo, jak je možné, že tihle všichni už dávno nejsou ve volterrské sbírce.

„Ne!“ vykřikla Alice vyděšeně a zjizvený upír ji konejšivě hladil po zádech. Čtenář myšlenek se rozzuřeně podíval na Kaspera.

„Já se snažím!“ vyhrkl Carlisle. A pak otevřel oči. A o čtvrt vteřiny později Alice spokojeně vydechla:

„Ano.“

„Tak jednoduše?“ zvedl překvapeně obočí ten čtenář.

A v tu chvíli zazvonil telefon.

„Odneste ji nahoru do pokoje, aby nemohl slyšet srdce,“ nakázal Carlisle. Kasper vstal a chtěl Fru vzít, ale předběhla ho jedna z těch upírek.

„Ne, ty už jsi na ni sahal až moc, úchyle!“ zavrčela na něj a zmizela se spící Fru někde nahoře. Hned za ní zmizela i ta druhá upírka-matka a poloupírka. Po třetím zazvonění Carlisle vzal telefon.

„Aro, jaké překvapení. Potřebuješ naši pomoc, nebo nás chceš jen pozdravit?“ Zněl přátelsky a úplně klidně.

„Máš je tam, že? Upíra a lidskou ženu.“ Vztek z Ara sálal i přes oceán. Kasper zavřel oči. Prosím. Ať je neprozradí. Ať ji nevrátí. Jeho klidně, ale Fru ať si tu nechají a něco udělají! Cokoliv!

„Ne, Aro,“ řekl Carlisle a jeho hlas trochu zhrubl.

„Lžeš! Kam jinam by utekli?“

„Nelžu, příteli. Měl jsi jim pomoci sám. Měl jsi mu poradit. Měl jsi mu na mě dát kontakt. Kdybys to udělal, mohl tu být upír a lidská žena s jeho dítětem pod srdcem. Takhle tu mám jen jednoho upíra, který požádal o azyl.“

Kasper překvapením otevřel ústa. Ale… Čtenář myšlenek si přiložil ukazováček na rty. Kasper přikývl.

„Zemřela?“ ozvalo se z telefonu překvapeně.

„V letadle. Neměl jí jak pomoci. Měl jsi zavolat, Aro.“

„Nechte si ho. Nestál za nic. Měl jsem ho zabít už dávno!“ Už zase to byl ten rozzuřený vládce. Znovu nebylo něco po jeho. Ukončil hovor bez rozloučení.

Alice nadšeně zatleskala.

Čtenář se podíval na Kaspera.

„A my si teď musíme promluvit!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Twilly

36)  Twilly (22.11.2011 23:54)

akcééééééééééééééééééééééééééééééééééééé... no a teď se kouknem na reakce... mmch, tenhle OPRAVDU akční Eďoušek se mi líbí, Kačenko a moc

35)  misppule (05.12.2010 20:30)

Jo! Jo! Jo! Krása, bomba, bezva!

blotik

34)  blotik (30.10.2010 09:50)

Wow. A to tomu Aro uvěřil? No, já smekám. Hodně jednoduché... Jo, jupí, a budou šťastní, pokud zase něco Kasper nezkazí a pokud si Agnieszka ujasní své city. No, její jméno mi dalo zabrat, snad je správně.

SarkaS

33)  SarkaS (12.10.2010 11:02)

Panečku, tak to bylo opravdu genialni a jednoduche. Zadne slozite lzi jen jedna malinka...

Silvaren

32)  Silvaren (25.07.2010 00:46)

Rozplývám se na obláčku blaženosti. NÁDHERA.
Ta lest na Ara - v jednoduchosti je vážně krása - geniální.

Bosorka

31)  Bosorka (24.07.2010 17:44)

Neb, ty víš, že tě prostě žeru, že jo? (hmmm dostala jsem chuť na něco malého k zakousnutí....).
Jsem ráda, že Aro uvěřil a dle Alice to bude v pořádku. A doufám, že to Culící nechají milému Kasperovi sežrat! Omlouvám se všem jeho příznivkyním, ale jisté věci se prostě nedělají...no nebo spíše neměli by se dělat!
PS: Omlouvám se za mou nepřítomnost - vysvětlení na foru..

30)   (23.07.2010 21:43)


AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
Pot týždni neprítomnosti ma to počkali dve megaúžasné kapitoly
Jedna lepšia ako druhá
A táto kapitola..no proste nemám slov. "Milé privítanie" Kaspera sa mi páčilo. Presne to som čakala. Hoci v kútiku duše som zrejme dúfala, že mu možno odtrhnú aspoň ruku...alebo čosi také:D
Edward ako vždy skvelý tatko- Will takisto.
Hmmm takže Ara majú z krku... výbornééé. To ma naozaj potešilo.
Ale som zvedavá čo Agnieszka... Možno sa nakoniec aspoň kvôli Kasperovi rozhodne inak, ak sa aj on rozhodne zmeniť
Nuž ktovie...to ukáže už len čas...alebo skôr TY nám poskytneš také informácie, že Neb?:D
Krása


Lioness

29)  Lioness (23.07.2010 13:48)

Tak tohle byla... síla. Ufff.
Lituju Agniezsku. Je tak zmatená, zranitelná, zraněná... Nechce to dítě. Ale to dítě chce ji a evidentně je silnější. Kasper ji chce a ona neví, co k němu cítí. A ani neví, co to vůbec pije. Co se stane, až jí řeknou, že jde o lidskou krev? A co když se z ní stane upír? Co až s ní o tom budou mluvit? Co udělá? Jak se rozhodně? Co vegetariánství? Bude Kaspera nenávidět? Bude ho odsuzovat? Možná by pomohlo, kdyby byla normální novorozená lačnící po krvi. Pak by ho pochopila.
Tolik otázek...
Fru... neexistuje. Agniezska. To je to, kým je. Ten chlap si to musí dát v hlavě do pořádku. A měl by se zkusit udobřit s Edwardem, i když to bude.... marné. Hups. O čem s ním chce mluvit?
Aro musí zuřti, ale Carlisle je geniální i když je pod tlakem.
Geniální jako tahle kapitola.

Joa

28)  Joa (23.07.2010 11:29)

Jak si tak pročítám komentáře,musíš mít doopravdy radost,tolik jsem jich snad u žádné povídky neviděla,a tak dlouhé...Ale žádné jiné komentáře by si tvá povídka nezasloužila,protože je prostě skvělá.Sice je to,co udělal Kasper hrozné a Fru je chudák,ale uvidíme jak se to vyvine,v jádru je určitě dobrý a kdyby se potom přidali ke Cullenovým...Hlavně at je nejdou Volturiovi zkontrolovat .Jinak

27)   (22.07.2010 23:04)

Uf, uf, Tys mi dala
Koukám, že je někdy dost těžké zavítat mezi tu bandu vegetariánských upírů. Člověk neví, o čem se vůbec baví (Upíři možná, ale já s mým mozkem??)
Moc pěkně si to vyřešila - Aro je naštvaný, ale Cullenovy neotravuje. Opravdu chytrý
Celá tahle povídka je chytrá a ke všemu ještě úžasná
No jsem zvědavá na ten jejich rozhovor. Co je taky blbé, že Agnieszka je už pro mě taky Fru (Kasper jeden! :D )
Ach, chudák Agnieszka... a to z více důvodů. Je ale miloučké, že "to" má ráda, škoda jen že se tomu brání.
Kasperovi bych nejradši ukopla hlavu, ale pak mu ji zase nasadila zpět a řvala: „Jakej blbec?!“ Hah, upíra nemusíte ani vidět, jen o něm číst a už byste mu líbali nohy... Ovšem jak kterému. Aro je vážně vůl.
Je směšné, jak se vztekám kvůli někomu vymyšlenému, ale tak už to fanynky holt dělají.

Já jsem Tvá fanynka
Nádherná povídka!

AliceBrandon

26)  AliceBrandon (22.07.2010 20:10)

Agnieszka to bude mít teďko hrozně těžké, tolik rozhodnutí před sebou. Líbilo se mi, jak si byl Jasper jistý, že Kasper Agnieszku miluje. Taky se mi hrozně líbí reakce Edwarda, zcela padne k jeho povaze. Jsem zvědavá, kdy konečně začne Kasper říkat Agnieszce jejím jménem. Taky se mi líbilo, že ses vrátila k ponurejšímu stylu povídky, přeci jen je to jedno z jejích kouzel a odlišuje ji to třeba od Myšky. Jsem ráda, že Kasperovi dají trochu do těla kvůli tomu, co dříve dělal. Přeci jen dělal hrozné věci. Ale už je na správné cestě. Jak přemýšlel o tom, že plánoval s Agnieszkou odejít z Volterry, miluje ji, a ani o tom nevěděl. Možná, že už mu to konečně docvakne a začne se hodně snažit, chlapec.
Moc krásně jsi to napsala.
Děkuji ti.

giselle

25)  giselle (22.07.2010 19:01)

heh, jsem ohromená Tvojí povídkou, je to nádhera...

ale bohužel se nemůžu přidat do týmu lidí, kteří mají rádi kaspera. já ho fakt nemůžu vystát, vždyť napáchal strašný zvěrstva, jen aby mohl odejít z volterry?! jen pro svou svobodu... agnieszka by se mu rozhodně neměla vrhat do náručí, po tom, co ji udělal. poslala bych ho někam do háje. trošku nepříjemně mě zaskočilo, jak vesele a uvolněně reagovali cullenovi... (alespoň, že edward neselhal;-).
moc se těším na další kapitolu!
(moje drobná nespokojenost ale není nic v porovnání s nadšením z Tvé povídky )

sfinga

24)  sfinga (22.07.2010 18:26)

Jo, v jednoduchosti je krása. Proč vymýšlet nějaké krkolomné konspirace, když stačí říct, že Agniezska zemřela. Otázkou je, zda na to Aro skočí.
Kasper to bude mít hodně těžké, než dokáže Agniezsku přesvědčit o svých citech.
A taky jsem zvědavá, jak se s tím ta chudák holka popere. Dítě, které nechtěla, chlap o kterém neví, zda ho má ráda, nebo nenávidí a nakonec pro ni naprosto nepřijatelný upíří život.
Jsem naprosto závislá a čekám na další díl, jak feťák na svou drogu!


Popoles

23)  Popoles (22.07.2010 18:15)

Tak kudy tudy do toho…
Ang je lépe – to je hlavní. To, že pila krev a ještě jí to moc chutnalo, pro ní asi bude hodně velké trauma…
Kasper si konečně připustil, že jí miluje a ona v tom má chuděra hokej.
Naprosto skvěle jsi popsala rozhovory mezi Culleny – hlavně jak Carlisle vymýšlel způsob, jak oblafnout Ara - tleskám.
Předpokládám, že Rose bude Kaspera hodně nesnášet, znásilnění sama zažila.
Řekla bych, že na vztahu k dítěti se budou dost podílet Ness a Misty - Ang uvidí, že to nejsou zrůdy a vypadají jako lidé.
Jinak Will se taky staletí živil lidmi a nikdo mu to nevyčítá, takže problém je Kasperovo laboratorní experimentování, které sám nenáviděl.
Otázkou je, zda mu budou ochotní ostatní odpustit. Zda toho bude schopna Ang a hlavně, jestli toho bude schopen on sám.
A co teprve jestli Ang nebude chtít těhotenství přežít…

Neb, prosím nedovol, aby nám hlavní aktéři tragicky zesnuli. Tragedií je všude kolem dost…
Nádherný díl!

ChrisTea

22)  ChrisTea (22.07.2010 09:53)

Všechno se zamotává a zamotává, jsem zvědavá jak to rozpleteš - neřeš, mluvím úplně z cesty!!! Jen jsem chtěla říct, že z celého příběhu mám neustále husí kůži, jsi první která to dokázala - to je poklona. No jinak opět říkám je to naprosto dokonalé, trošku deprimující, ale dokonalé!!!
ChrisTea

ambra

21)  ambra (22.07.2010 09:51)

Ach, Neb, já se právě znovu zamilovala do Edwarda!!! Je úžasný!!!
Děkuju za Agnieszčin pohled - ta beznadějná atmosféra plynoucí z pocitů věřící holky, která byla zneužitá, hrozí jí, že z ní bude monstrum a děsí se toho, že další dvě monstra miluje...
Děkuju za Kaspera, je stále svůj (upíři se přeci moc nemění, že:D ), ale už se to v něm všechno vaří a výčitky svědomí, jediný možný základ pro rozhřešení, jsou na cestě!!! Haleluja!
A DĚKUJU, že Cullenovi udrželi vážnost situace, takže jsem se bavila (omg, Rose je výborná:D ), aniž by mě to vytrhovalo z mého vytržení!!!
Mám radost, FAKT!!!!

20)  belko (22.07.2010 09:06)

Hmmm...Co když Agnieszka o proměnu nebude stát.....
Hmmmmm.... Co potom Kasper, bude ještě chtít žít?....
Hmmm.....ani dítě s Agnieszkou nehne?????
Že by Rosálie jen tak přišla k miminku.... ne, ne NE!!!!
No, Neb, jak toto rozpleteš....

Amisha

19)  Amisha (22.07.2010 06:16)

WAU, smekám. Jenom by mě zajímalo jestli plných sto procent je pro trhání pitomýho upíra?

sakraprace

18)  sakraprace (22.07.2010 06:07)

Agnieszka je na tom lépe, to se mi fakt ulevilo. A Kasper, no tak ten teď bude mít co vysvětlovat. Jak jsem mohla pozapomenout, co provedl a ne jednou Zase se dostávám do varu, ale už mu nepřeju hroznou smrt. Jen je mi líto Agnieszky, věřící, dítě na cestě a svobodná, znásilněná, má toho hodně s čím se popasovat.
Krásná kapitolka

plyshovymedvidek

17)  plyshovymedvidek (22.07.2010 04:44)

sakra proč musí být aro všude jako záporák dneska se mi o něm zdálo až jsem se leknutím probudila a hned jobovka on špatnej..(jsem blázen) každopádně, je neuvěřitelný jak kasper už začíná chápat, agniezska mě hrozně mrzí že neví co cítí ona ho miluje a dítě taky sakra tu povídku prožívám s tebou a doufám že situace u cullenů zůstane dobrá co se azylu dvou hrdliček týče

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still