Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

Jakea potrhal Démon a všichni o něj mají starost. Jen Agnes, jak se zdá, si myslí, že si to zavinil sám, a moc ho nelituje... nebo že by ano?

Jak si s nastalou situací poradí, a jestli odpustí i Devlinovi jeho přeřeknutí, to se teprve uvidí.

8. kapitola – Horečka

„Jake? Jake je tady?“ Agnes zbledla jako stěna a v očích se jí objevila bolest, beznaděj a nakonec vzdor.

„Ať vypadne!“

„Ale Agnes,“ začala Bella, ale její sestra jí skočila do řeči.

„Nechci ho tady, jasné? Doufala jsem, že už ho nikdy neuvidím. Nechal mě odjet, nezastavil mě, nezáleželo mu na mě ani tolik, aby mě poprosil, abych zůstala. Tak co tady chce teď? Jestli si to rozmyslel, je pozdě!“  Teď se Agnes tvářila tvrdě a neúprosně a slova se z ní sypala jako hroudy hlíny do otevřeného hrobu. Každé z nich jako hluchý úder o víko rakve. Bella jen konsternovaně zírala a nezmohla se na slovo.

„Chci, aby zmizel, a hned!“

„Tak dost!“ ozvalo se ostře seshora ze schodiště a Agnes, která na takový tón z úst jemné a něžné Esme nebyla zvyklá, zmlkla a vyděšeně vzhlédla.

„Tohle je můj dům. A nikdo odsud nebude vyhazovat ani vykazovat hosty. Každému, kdo u nás požádá o útočiště, se snažíme pomoci. Tobě taky, když jsi to potřebovala, a jsem opravdu rozzlobená, že ti to musím připomínat, Agnes,“ pokračovala Esme a sestupovala k nim po schodech dolů.

„Kromě toho, Jake je zraněný. Zkrátka odsud nikam nepůjde, a to je mé poslední slovo,“zakončila svou řeč už klidněji Esme.

„Zraněný?“ zatřásl se Agnes hlas.

„Jo,“ přikývla Bella. „Serval se s Démonem a ten ho ošklivě pokousal. Carlisle s Edwardem ho nahoře dávají do pořádku.“ Kousla se do rtu; z jejího hlasu zněla starost. Ještě nebylo vyhráno.

„Dobře mu tak,“ znovu se zatvrdila Agnes. „Nemá se tu ometat. Kdyby zůstal doma, nestalo by se mu to.“

„Tak teď už toho mám dost i já,“ rozzlobila se Bella a v očích se jí začalo nebezpečně blýskat. „Tak za prvé: kdyby se tu neometal, Démon by napadl Tonyho. Vlastně to zkusil a jen Jakeovi vděčím za to, že to nedopadlo hůř. Tony je sice poloupír, ale je malý, nevím, jestli by si poradil s tak obrovským zvířetem. A navíc se zdá, že zuby toho psa jsou pro nás stejně nebezpečné jako ty vlkodlačí. A za druhé: Jacob skoro umřel. Démon mu rozerval krk, skoro vykrvácel. Ještě nevíme, jestli se z toho dostane. Jak můžeš být tak necitlivá? Vždyť jsi ho měla ráda!“ Bella nechápavě zavrtěla hlavou a založila si ruce na prsou. „Nikdy bych neřekla, že umíš být tak sobecká potvora!“

„Málem umřel? Nevíte, jestli se z toho dostane?“ Teď teprve Agnes zbledla jako stěna. „Musím pryč,“ zašeptala, otočila se na patě a vyběhla ven.

„Agnes, počkej, nemáš bundu!“ volala za ní Bella, ale Agnes zmizela mezi nedalekými stromy a ani se neotočila.

„No chápeš to? Jak se může takhle chovat?“ podívala se Bella zmateně na Esme.

„Ale ano, chápu,“ usmála se Esme shovívavě. „Uražená pýcha, zklamaná láska a hlavně strach. Ona se bojí, Bello. Bojí se, že jí Jake znovu ublíží, a zároveň se bojí, že už k tomu nebude mít příležitost. Je zmatená. Ale myslím…“nedokončila.

„Co myslíš?“ naléhala Bella. „Nesnáším, když něco nakousneš a nedopovíš. Já nejsem Edward, abych si to přečetla ve tvé hlavě.“

„Buď ráda. Myslím, že ho to někdy obtěžuje,“ odbočila Esmé, ale když viděla, že se Bella mračí, ustoupila. „Dobře. Myslím si totiž, že Agnes není vůči Jakeovi tak lhostejná, jak by ráda předstírala. To je celé.“ Usmála se na Bellu a zamířila do kuchyně. Jake bude potřebovat čaj a nějaké jídlo, až se probere, aby nabral sílu.

Belle svitlo v očích pochopení. Aha… není lhostejná. No jistě, proč by se jinak tak vztekala? To by tedy Jake ještě možná měl šanci. Tedy jestli o ni ještě bude stát. Ale nejspíš bude, proč by jinak byla tady? Zdálo se dokonce, že se tu v okolí potuloval celou tu dobu, už od chvíle, kdy zmizel z Forks. Usmála se. Agnes si myslí, že ji v klidu nechal odejít a bylo mu to jedno… No, to se tedy spletla. Jenže… propána, co s Devlinem? Kterého z nich bude mít radši?

Nerada si to přiznávala, ale v přítomnosti toho uhrančivého psovoda jí povážlivě měkla kolena a vůbec se Agnes nedivila, že tak rychle podlehla jeho kouzlu. Vždycky milovala jen Edwarda, ale kdykoliv se ocitla v blízkosti toho krasavce s měňavýma očima, napadaly ji takové myšlenky… nevěděla, kde se to v ní bere. Dokonce jí blesklo hlavou i… co oči nevidí, to srdce nebolí… a v její mysli by si Edward nic nepřečetl, nepřišel by na to… kdyby to bylo jen jednou…

Proboha, na co to zase myslí? Zděšeně si zakázala se k tomu vracet. To přece není ona! Jak ji mohlo něco takového vůbec napadnout? Styděla se do hloubi duše, obličej zabořila do dlaní a tlumeně zasténala. Pak ji z  jejích úvah vysvobodily kroky na schodech.

„Tak co?“ zeptala se dychtivě, když vzhlédla a uviděla Carlislea s Edwardem, jak scházejí dolů.

„Nevím,“ zavrtěl hlavou Carlisle. „Jako vlkodlak by se měl rychle zhojit a zotavit, ale… nějak to neprobíhá tak, jak bych čekal. Rány jsem mu vydezinfikoval a zašil, dal jsem mu krev… ještě, že máme stanici první pomoci vybavenou i pro transfúze. Normálně už by se měl uzdravovat, ale nelepší se to.  Nabral jsem vzorky a musím do laboratoře. Snad najdeme nějakou pomoc.“ Oblékal si bundu a zadíval se na Bellu s Esme, která před chvílí vyšla z kuchyně a teď s Bellou poslouchala ty smutné zprávy.

„Musíte ho zchladit, zábaly, led, často měnit obklady. Nejradši bych ho namočil do vany s ledovou vodou, ale s tím obvazem na krku to nejde. Antipyretika na něj neúčinkují, ne tak, aby to stačilo.“

„Jdu pro led,“ otočila se Esmé znovu ke kuchyni a zmizela. Bella se postavila a chystala se vyběhnout schody nahoru, ale Edward ji chytil za ruku a zastavil.

„Počkej,“ zaváhal, ale hned pokračoval. Musí Bellu připravit na to, co tam uvidí.

„Nelekej se, ale Jacob opravdu vypadá hrozně. Je v bezvědomí, má horečku – ani teploměr na to nestačí, Bello. Možná ten pes měl v zubech a slinách nějaké bakterie, které ten proces hojení brzdí, nevím. A sedí u něj Tony – za žádnou cenu se od něj nechce hnout. Zkus se před ním tvářit, že o nic nejde, prosím, už takhle si strašně vyčítá, že Jake je zraněný kvůli němu.“

„To je přece samozřejmé. A Jake se uzdraví, musí,“ trvala na slaboučké naději tvrdohlavě Bella.

„Jen, prosím tě, mohl by ses podívat po Agnes? Trochu jsme se chytly a ona odsud vylítla bez bundy. Teď mě to mrzí, že jsem na ni byla moc tvrdá. Ještě aby onemocněla ona, to by nám scházelo.“

„Já tu hádku slyšel. A měly jste pravdu, ty i Esme,“ pohladil Edward Bellu po tváři a přes své starosti se na ni láskyplně usmál. „Najdu ji a přivedu, neboj. Ona se uklidní a dojde jí to. Ještě se vám omluví, uvidíš.“

„To doufám,“ mračila se pořád ještě Bella. „Ať se mezi nimi stalo, co chtělo, Jake byl, je a bude můj kamarád a ani kdyby nebyl zraněný, nevyhodila bych ho odsud jen proto, že slečince nejde pod nos. Mám Devlina ráda, ale Jakea znám od plínek – má na místo v mém srdci domovské právo.“

„Já vím,“ vzal ji Edward do náruče. „A i když na Devlina občas žárlím, taky je mi sympatický. Jenže Jakeovi už vděčím za životy vás obou – tvůj i Tonyho.“ Políbil ji a pak ji postrčil k Esme, která už mířila nahoru s mísou plnou ledových kostek. „Jdi za ním, a já jdu najít tu bláznivou holku.“

****

Agnes utíkala lesem a pro slzy skoro neviděla na cestu. Větve stromů, visící nízko nad zemí a zatížené sněhovými čepicemi, jí z cesty nechtěly uhnout, a tak měla brzy svetr i vlasy plné sněhu, který na sebe při tom úprku střásala. Nevěděla, jak dlouho běží ani kam ji nohy nesou, dokud se před ní neobjevily zdi budov správy parku. Teprve teď si uvědomila, jaká je jí zima. Musela být v lese pěkně dlouho, když doběhla až tak daleko – obvykle sem jezdila autem

Devlin! Ten ji pochopí, ten jí pomůže, on ví, jak ji uklidnit a utěšit. Zamířila k budově psovodů, ale na prostranství před budovy ji zastavil Yéil, který právě vyšel z laboratoře ošetřovny.

„Zdravím tě, dcero slunce,“ přivítal ji tichým hlasem. „Než půjdeš dál, chci ti něco říct. Vím, že tvoji předkové nebyli vždy jen bílí, a tak mi možná budeš rozumět.“

Zvedl ruku a setřel jí z tváře slzavou cestičku. Agnes se nezmohla na slovo,  jen hypnotizovaně zírala na starého Indiána, který jí byl náhle tak blízký… Vzpomněla si na babičku a tiše vydechla.

„Tyhle slzy, dcero slunce, nejsou jen ve tvých očích a na tvých lících. To pláče tvé srdce. Naslouchej mu.“ Chvíli se na ni díval mlčky, černé oči neproniknutelné jako půlnoční tma, a pak mu tvář prozářil úsměv. Pokýval hlavou, obrátil se a odešel.

Stála tam a dívala se za ním, marně přemítala, co to mělo znamenat, ale ještě stále byla v zajetí dojmu, že dostala vzkaz, vzkaz od babičky, která už před dvěma lety odešla k předkům… To bylo předtím, než se spřátelila s Bellou, předtím, než potkala Jakea… Oči jí znovu zalily slzy.

„Agnes!“ Z psince se k ní rychlými kroky blížil Devlin a ve tváři měl vepsanou upřímnou starost.

„Co se stalo? Proč pláčeš? Ublížil ti někdo?“ ptal se a opatrně, jako by váhal, jestli smí, si ji přivinul do náruče.

Přitiskla se k němu. Bez ohledu na to, jak předtím od něj utekla, potřebovala něčí oporu a konejšivé objetí.

„Devline… je tady Démon?“ vzala to oklikou.

„Démon?“ zeptal se udiveně. „Je tady, samozřejmě že je. Ale není úplně v pořádku – asi utekl a někde se serval. Je trochu pocuchaný, ale uzdraví se, neboj,“ konejšil Agnes, které v očích náhle probleskla hrůza. „Proč se ptáš?“

„Protože Démon v lese napadl Tonyho a našeho přítele, který ho bránil, málem zabil, Devline,“ ozval se Carlisleův hlas. Agnes vzhlédla a zjistila, že už zřejmě chvíli stojí ve dveřích laboratoře a nesouhlasně si ji měří.

„Neměla bys tu stát na mraze jen ve svetru, Agnes,“ pokáral ji doktorským tónem. „A neměla jsi utíkat z domu. Všechny jsi docela vyděsila, víš o tom? Máme i bez tebe teď starostí dost. Už jsem volal Edwardovi, jede sem pro tebe autem, pojď se zatím schovat do tepla,“ ustoupil ze vchodu a gestem ji pozval dál.

„A ty si to psisko líp hlídej. Ještě jednou uteče a přísahám, že budu trvat na tom, abys ho utratil. Je nebezpečný a to tady nemůžeme potřebovat. Příště by mohl opravdu někoho zabít.“

Devlinovi se oči zúžily do maličkých škvírek, ale s vypětím všech sil se ovládl a nezaskřípal zuby. Pak se ozval, už klidným hlasem.

„Samozřejmě, doktore. Možná bude nejlepší, když ho odvezu pryč. Mám kamaráda v… v Pits,“ zaváhal na chvilku, ale hned pokračoval, „zavezu ho k němu. Tady si zvykl utíkat a udělal by to zas. Vrátím se pozítří, Agnes,“ zadíval se na rusovlásku, teď už stojící ve dveřích do budovy. „Smím se za tebou zastavit?“

„Jistě,“ přikývla a rozdrkotaly se jí zuby. Teprve teď jí došlo, jaká je jí zima. Mávla Devlinovi na rozloučenou a zmizela uvnitř, následována Carlislem.

Jo, půjde to, pomyslel si Devlin spokojeně. Nezkazil to úplně. Do náruče mu vletěla skoro sama. Však on si zase získá její důvěru, to by v tom byl čert… vlastně anděl, kdyby ne!

****

Samiel zamračeně prošel nebeskou bránou a Petr se na něj zkoumavě zadíval. Viděl vrásku mezi jeho obočím i ustarané čelo a hbitě si domyslel, proč se jeho přítel tak chmuří.

„Samieli, hlavu vzhůru. Věř tomu, že to dobře dopadne. Jake se uzdraví a…“

„Jenže kdy?“ skočil mu Samiel do řeči. „Blouzní dole v horečkách třetí den. Led se rozpouští už  půl metru od něj, jak hicuje, žádné chlazení ani léky nepomáhají, rána na krku se mu nehojí a koukni na Carlislea, jak je ustaraný, o ostatních nemluvě. A Tonyho málem ani nedokážou donutit, aby se vyspal – pořád sedí u něj. Vím, že bych měl mít víru, ale pekelný pes je pekelný pes, já moc dobře vím, co ty potvory dokážou. Ani čert by se po jejich kousnutí neoklepal lehce, a Jake, i když je proti obyčejným lidem odolnější, pořád je to člověk.“

„Jenže co chceš dělat?“ ptal se Petr bezradně. „Tady nám nepomůže fouknutí – ledaže bychom ho foukáním chtěli ochladit, a to by asi moc nepomohlo. Tady by pomohl jen zázrak, a ten nemáme schválený.“

„Já vím,“ povzdechl si Samiel. „Dokonce jsem teď byl v nebeském archívu. Máme tu přece stejnou Knihu osudu, jakou znám z pekla. Jenže Jake tam vůbec nemá napsáno, kdy zemře! Jak je něco takového možné?“

„Vážně?“ podivil se Petr. „No, možná to bude tím, že je měnič, ne? Dokud se bude proměňovat, nezestárne, a vlastně to záleží hlavně na něm. A zřejmě ani Sudičky nedokážou předpovědět, jak se rozhodne a kdy.“

„No jo, ale co budeme dělat?“ nevěděl si rady Samiel.

„Budeme doufat,“ odpověděl shovívavě Petr. „A možná vím, co by se dalo… alespoň někomu můžeme dodat trochu odvahy.“ A pomaloučku a opatrně zafoukal směrem dolů.

****

Devlin stál před pekelným trůnem a tvářil se trucovitě.

„Nic jsem nezkazil,“ hájil se. „Zase to spravím. Kdo mohl tušit, že jí ta zdrobnělina někoho připomene? Jak mám vědět, jak jí říkal její minulý amant?“

„To sis měl zjistit, než jsi tak šel,“ zaburácel Lucifer. „Krucinál parkos, to vás musím všechno učit já? Než jste vysláni na misi, máte o svých objektech vědět i to, jestli si čistí zuby zleva doprava nebo shora dolů, natož abyste nevěděli nic o jejich bývalých láskách. Ztratil jsi plno času. A proč jsi sebou, u pekelné výhně, tahal toho psa?“

„To nebyl můj nápad,“ hodil Devlin pohled po Belialovi. „To on,“ kývnul jeho směrem bradou. „Donutil mě ho vzít s sebou, ani vlastně nevím proč.“

„Myslel jsem, že by nám mohl pomoci zlikvidovat toho andělského spratka,“ vymlouval se Belial. „A fungovalo to. Kdyby se tam neukázal ten prašivý vlk…“

„To nebyl vlk, ty osle,“ odfrkl si Lucifer a pomyslel si něco o blahoslavených chudých duchem. Vlastně… království nebeské by nebylo špatným místem pro takový menší trestný pobyt, zauvažoval na chvilku, ale pak to zavrhl. Na trestání má času dost.

„Tos nepoznal měniče? Měli jsme s nimi dost starostí minule ve Forks. Tam nám taky věčně mařili plány. A dost řečí,“ rozhodl se náhle.

„Ty, Beliale, odveď Démona, kam patří. A ty koukej mazat zpátky a ať to tentokrát dopadne líp. Jen se podívej, co se tam děje. Nejvyšší čas, aby ses vrátil,“ přistrčil Devlinovi hledí pekelného periskopu.

Ten se do něj zadíval a strnul.

****

Agnes byla jako na trní. Od chvíle, kdy ji Edward přivezl zpátky domů, měla pocit, že s ní nemluví ani lopatka na smetí. Ale možná to bylo jen proto, že všichni běhali jen kolem Jakea. Připadala si jako páté kolo u vozu. No tak je nemocný, a co má být?

Ale jak čas běžel a Jake se neuzdravoval, začala si i ona dělat starosti. Vždyť to kolikrát viděla na vlastní oči – škrábance se Jakeovi hojily přímo před očima a nemocný nebyl nikdy, co ho znala. Ani hloupou rýmu nechytil, a to běhal skoro celý rok polonahý. Smál se, že má normálně tak vysokou tělesnou teplotu, jakou žádný virus nepřežije. Tak jak je možné, že se nahoře už třetí den zmítá v horečkách?

Všichni už z toho byli špatní. Carlisle z rozborů nezjistil nic, co by takhle mohlo působit – žádná infekce, žádné bakterie, nic, na co by mohl nasadit nějaké léky. Chlazení těla nepomáhalo, Jake byl v bezvědomí a blouznil, házel sebou a křičel. Několikrát si strhal obvazy a jen zázrakem si neroztrhal stehy na krku.

Tony, který si to vyčítal nejvíc, usínal každý večer uplakaný a trápil se, jako by byl nemocný sám. Ostatní se střídali v ošetřování, běhali nahoru s ledem, převlékali mu zpocené promočené povlečení a měnili matrace. Už to trvalo moc dlouho. A Devlin někam odjel s tím psem a taky se nevracel. Připadala si strašně osamělá a začaly ji přepadat i výčitky svědomí. Vždyť to za ní sem Jake nejspíš přiběhl. Kdyby mu tehdy řekla důrazněji, že je konec, kdyby mu to nějak líp vysvětlila… kruci, proč sem lezl?

A teď, na sklonku třetího dne, se Jake trochu zklidnil. Už sebou neházel, vyčerpaně ležel v posteli a zdál se čím dál bledší. Bella se tvářila ustaraně a Carlisle vrtěl hlavou, ale ostatní využili té chvíle klidu a vyběhli na lov, který už potřebovali jako sůl.

Agnes vyšla do patra a chtěla zajít k sobě do pokoje, když tu ale přes dveře zaslechla Bellin  hlas.

„Jakeu! Jakeu, nevzdávej to, slyšíš! Nenechávej nás tu, bojuj, přece to nevzdáš!“ A pak uslyšela rychlé kroky a otevřely se dveře. Bella, když ji uviděla stát přímo před sebou, se sice trochu zarazila, ale pak vyhrkla: „Začalo mu vynechávat srdce, Ness. Pohlídáš ho chvíli? Teď tluče pravidelně, ale před chvílí… Musím zavolat Carlisleovi,“ na konci se jí zlomil hlas a ona tlumeně vzlykla.

Agnes strnula hrůzou, ale kývla a Bella odspěchala dolů. Pomalu, jako se svázanýma nohama Agnes došla k posteli, na níž leželo to kdysi tolik milované tělo jako bez života. Chvíli zírala na ten pohublý vyčerpaný obličej, pak se sklonila a přiložila mu dlaň ke tváři.

„Jakeu… to jsem nechtěla. Nikdy bych ti nepřála nic zlého. To tys‘ mě dost nemiloval, tak co to tady teď vyvádíš? Uzdrav se a můžeme se zase pohádat. Uzdrav se a já ti slíbím, co budeš chtít. Jen se zase vrať!“

Náhle se Jakeova víčka zachvěla a pootevřené rty vydechly: „Nessie…“

Lekla se, jako by někdo vystřelil přímo za ní, a ucukla rukou. Honem ji schovala za záda a couvala ke dveřím.

Když vešla Bella,  Agnes se otočila, až jí rezavé vlasy zavlály, a vystřelila z pokoje jako blesk.


Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

26)  Pilly (26.06.2012 18:22)

Len dúfam, že to Jacob zvládne

Alrobell

25)  Alrobell (10.01.2012 08:59)

První myšlenka - vloudit se do příběhu a dát Agnes na držku druhá myšlenka - zabít Devlina - on to způsobil, hlavně kvůli němu to má v té makovičce tak pomotané...

Hanet, krása, jako vždy...

Kristiana

24)  Kristiana (21.06.2011 17:47)

Agnes je sice zamilovaná a dělá kvůli tomu hlouposti, ale i tak mi leze kapitolu od kapitoly čím dál víc na nervy. Možná bych Jakeovi přála někoho jiného, lepšího...
Snad se z toho Jake dostane.

Linfe

23)  Linfe (24.01.2011 13:20)

Ježíši to je káča, to svět neviděl!!!! I když to pravděpodobně dobře skončí teď bych jí nejraději nafackovala. Chudáček Tony a všichni ostatní. achich ouvej.

Amisha

22)  Amisha (21.01.2011 19:43)

Ona je tak pitomá!
Chudák Jake. Snad už příště to v lepší otočíš.

Marketa

21)  Marketa (18.01.2011 21:00)

Anna43474

20)  Anna43474 (18.01.2011 15:50)

Ti pekelníci už mě vážně štvou (a určitě nejsem sama...) Copak asi vymyslejí ti dva nahoře???
Tobě TKSATVO

ambra

19)  ambra (18.01.2011 01:04)

Ou jé...:'-( Všichni nadávají Agnes, ale když se podívám na Esmeinu dedukci, je to naprosto přesné. Tohle je normální šprajc zamilované nedospělé dívky. Jen se jí to poněkud vymklo - zapomněla, že se pohybuje víc v nadpřirozeném než přirozeném světě (mmch úžasná scéna s tím starým indiánem, co se jí to pokusil připomenout ).
Belle dochází, že něco není normální. Zatím jen ona a její reakce na Devlina. Bude se to vyvíjet?
Chudáček Tony - pár zmínek a je mi ho hrozně líto:(
Ovšem hlavní bod programu - Jacob. Po dlouhé době jsi mě rozslzela... Pořád jsem čekala (jak jsme všichni zblblí z těch keců o rychle se hojících vlcích), kdy se to teda začne hojit. A Ty ukončíš kapitolu v momentě, kdy Jacob umírá...
Hanetko, Jacob UMÍRÁ!!!! Jak můžeš normálně chodit do práce a tak???

Bye

18)  Bye (17.01.2011 21:51)

Ouč! To jsem ani nečekala, že to bude s Jakem tak vážný. Normálně mě děsíš. Spoléhám na Tebe, Hanetko, musíš zabrat - ani v nebi už si nevědí rady!
A doufám, že Agnes je pod trvalým Delvinovým vlivem. Vždyť ta její neláska k Jakovi už skoro hraničí s nenávistí. Myslím, že by taky potřebovala naložit do ledu. Třeba by si vzpomněla, kdo ji tenkrát vytáhnul ze zamrzlý řeky...
Čaruj, Hanetko, čaruj!

Gassie

17)  Gassie (17.01.2011 20:44)

Nemůžu si pomoct, ale přestože mám na Agnes vztek, tak mi je jí hrozně líto. Ona je jen zmatená, zoufalá a nešťastná. A zamilovaná do Jacoba.
Jen doufám, že se z toho nějak dostane. Co asi působí na zranění od pekelného psa?

Evelyn

16)  Evelyn (17.01.2011 19:10)

Mám Nessie ráda, vážně, ale tady byla na ránu...
Pokousání pekelným psem se asi nehojí jako běžné, že :(

15)  Kaca (17.01.2011 12:26)

Jak Nessie normálně zbožňuji, tak mi Agnes dneska lezla na nervy. Takhle necitlivá k chudáčku Jacobovi. Zdá se, že ona je jeho medicína a ona si uteče. Nedivím se ani Esme, že tak trošku vyjela. Zajímali by mě více ty pekelné psiska a hlavně Démon, podle mě je to pekelné zlatíčko toho bych si vzala domů - jedině, kdyby mě nekousal. Jinak se ti to vážně povedlo, ale to snad nemusím ani říkat, to je skoro jako samozřejmnost ;)

Twilly

14)  Twilly (17.01.2011 09:55)

Haničko,tak jsem to dočetla dokonce...múzák-nemúzák. Asi budu ukamenovaná, ale já si nemohu pomoci... tohle mě definitivně přesvědčilo:" To tys‘ mě dost nemiloval, tak co to tady teď vyvádíš? Uzdrav se a můžeme se zase pohádat. Uzdrav se a já ti slíbím, co budeš chtít. Jen se zase vrať!“

Já s Nessie vlastně soucítím, ona je moc moc nešťastná, i když to dává najevo absolutně příšerným způsobem... takže u mne má velikou šanci, holt třeba ještě vyladit komunikační kanál

... Haničko, suma sumárum, nádherná kapitolka

Hanetka

13)  Hanetka (17.01.2011 09:14)

Holčičky, všem vám moc děkuju a nezlobte se, že vás společně se svými hrdiny tak trápím. Ještě to chvíli potrvá, ale finis coronat opus... Nekonec jim to osladím a vám taky. A Karolko... odpověď na tvou poslední otázku... vážně to chceš vědět?;)

Karolka

12)  Karolka (17.01.2011 09:05)

Agnes bych přehnula přes koleno a nařezala jí vařečkou. Smutek a zklamání jsou jedna věc, ale tohle už je sobectví a necitlivost. Tolik se vrtá v tom svém bebí, že jaksi zapomněla, že není jediná na světě. Fakt zuřím. Pro její dobrou doufám, že jsou v tom nějaký čáry, protože jinak bych si musela přát, aby ten otisk opravdu nebyl otisk a Jake dostal nějakou, která si ho zaslouží.
Což samozřejmě svědčí o tom, že jsi napsala skvěle a sugestivně, jinak by mě to tak nezasáhlo. ;)
Krásná kapitola, jako vždycky.
P.S. Máš pro Devlina připravenýho něco hodně ošklivýho, že jo?

Lucie

11)  Lucie (17.01.2011 06:20)

Tak teď jim tam v lese asi budu výt já- netrpělivostí a napětím!!

semiska

10)  semiska (16.01.2011 21:53)

Chudák Jake, moc mu držím palečky, aby se z toho dostal. Agnes to opravdu přehnala a Esmé s Bellou měly plné právo ji takhle seřvat. A myslím, že v Agnes se hnulo trochu svědomí. Devlin je ale zmetek. A bohužel mu to vychází... Snad s tím Petr se Samielem něco provedou a povede se jim zbavit se Devlina. Moc jim držím palce

Jula

9)  Jula (16.01.2011 21:34)

Teda holky, dneska mi dáváte
Ty i Míša jste se snad domluvily a pustily na nás takovou smršť, člověk aby se z toho zbláznil
Jacoba moc nemusím, ale doufám, že tohle zvládne
A Agnes bych doporučila nandat pětadvacet na holou, nic jiného si momentálně nezaslouží
Jinak jako vždy úžasná kapitolka

Janeba

8)  Janeba (16.01.2011 20:59)

Hanetko, už jsem na Tebe někdy použila kladívko?! Sice mým oblíbencem je Edward, ale Jacob si tohle naprosto nezaslouží! Jinak naprosto skvělá povídka! Děkuji!!

eMuska

7)  eMuska (16.01.2011 20:37)

Aaach! Neskutočné! Som úplne omámená! Agness je trdlo, Devlin pako, Jake chudáčik...
A Samielko môj!
Je to krásne! Píšeš to úžasné, máš to dokonale vygradované, myslím, že Agness má Jakea stále rada, teda... to je samozrejmé, že ho má rada, ale neuvedomuje si to. Myslím, že teraz nad ňou niečo bliklo...
Teším sa na pokračovanie!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree