Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

Devlin se činí, Samiel... no, vlastně taky, ale trochu jinak. Agnes trochu tápe, neví dost dobře, kudy a kam. A Tony, ten bude mít dnes nejspíš hodně napilno. Vrtá mu hlavou spousta věcí. Jestli se mu alespoň některé podaří vyřešit, to se teprve uvidí.

 


7. kapitola - Ďábel, anděl, pes a vlk

Samiel kulil svoje černé udivené oči na Sulfurinu, která se v pekle lísala k Belialovi, a zplihla mu křídla. Co to ta holka dělá?  Myslel si, že se jí líbí on… že by se pletl? Ony čertice nejsou moc stálé a je pravda, že když tenkrát z pekla odešel, ani se s ní nerozloučil. Zlobila se na něj, to ano, a plným právem, ale měl dojem, že když spolu posledně mluvili, udobřila se… nebo ne? Říká se, že sejde z očí, sejde z mysli, ale u něj to tedy zrovna moc neplatilo. Myslel na Sulfurinu mnohem víc a častěji, než by jako anděl měl.  A teď dostal vztek. Na Beliala, na Sulfurinu, a hlavně na sebe. Proč jí neřekl, že na ni nikdy nepřestal vzpomínat? Proč něco neudělal? Ona určitě o anděla stát nebude, to je proti pekelným zákonům a proti těm nebeským taky, ale mohl to alespoň zkusit. Ale takhle… on je pro ni moc daleko a Beliala má po ruce. Až moc.

Ani si nevšiml, že jak zírá kukátkem do pekelné kanceláře, tiskne ho v rukou, až se mu do něj skoro vrývají prsty, a skrze sevřené zuby se mu derou nesrozumitelné zvuky.

„Co tady vrčíš?“ ozval se překvapený Petr, který se od nebeské brány otočil za tím podivným hlukem a zjistil, že ho vydává Samiel.

Samiel odtrhl oči od kukátka a přistiženě zrudl. „Nevrčím,“ zkusil chabě popřít nezvratný fakt. Vrčel. Vrčel a skřípal zuby.

„Tak nevrčíš? A to kukátko taky nedrtíš v rukou? Z toho předmětu doličného by ani nebylo nutné snímat otisky prstů. Tak jsi je tam vytlačil, že by šly dělat rovnou odlitky,“ usmíval se Petr shovívavě. „Co se děje? Co tě tak rozhodilo?“

„Já ani nevím,“ vytáčel se Samiel. „Nic se nám nedaří, jak by mělo. Koukej dolů, Agnes se nechá líbat od pekelného vyslance, ona se snad do něj zamilovala, nebo co! Jak je to možné? Nejdřív se zruší otisk, a teď zase tohle. Že bych tu smůlu nosil já? Když jsem byl na straně pekla, nic se jim nedařilo. A teď jsem tady a nedaří se zas!“ Zahanbeně sklopil hlavu a o svých prapodivných pocitech vzteku, co ho popadly, když viděl Sulfurinu nastrkovat výstřih Belialovi pod nos, raději mlčel.

Petr se na něj zkoumavě zahleděl, pak pohlédl na kukátko a všiml si, že je zaostřené na podzemí. Aha, pomyslel si, tak odtud vítr fouká. Šmíroval Sulfurinu! Ne, že bych se mu divil, uchichtl se v duchu. Ale navenek se zatvářil vážně.

„Kdepak, Samieli, ty nám smůlu nenosíš. A na pekelné straně jsi nebyl až do konce, řekl bych, že dávno předtím už jsi fandil Belle a Edwardovi a přál sis pro ně šťastný život, ne? Vždyť právě proto jsi nakonec získal právo být tady. Takže jsi nebyl pekelná smůla, tou si zvládli polepit i bez tebe. O Agnes mám sice taky starost, ale doufám a věřím, že nakonec přijde na to, co je správné. Lidi to často nevidí, to je pravda, ale ona tam pomocníka má. Je tam někdo, kdo by ji mohl naučit naslouchat svému srdci.“

„Jo?“ podivil se Samiel. „A kdo? Všichni, zdá se, uvěřili Devlinovi. A Jake se někde toulá.“

„Já taky nemyslel Jakea,“ zatvářil se Petr tajemně.

Nemyslel Jakea? A koho teda? Samiel si marně lámal hlavu, ale nedokázal na to přijít. Kdo by mohl na Agnes mít ještě takový vliv? A pak usoudil, že je to jedno. Ale na Petra a jeho záhadného pomocníka spoléhat nebude. Zkusí to dole ohlídat sám.

****

„Tak počkej, zlato, kam mi zase utíkáš?“ Devlin chytil za ruku Agnes, která se mu zrovna vyvinula z náruče a chvatně si zapínala knoflíčky na halence. „Co se děje? Vždyť se zdálo, že to chceš stejně jako já.“

Agnes se zarazila. Chce to? Před chvílí měla dojem, že ano. Když ji Devlin držel v zajetí svých duhových očí, když jí mazlivě vrněl do ucha, zatímco jí jemně okusoval lalůček a dlaní zamířil k obsahu její podprsenky, vlny vzrušení se jí valily tělem jako příval z hor. Jenže když povolil třetí knoflíček a na nahé hrudi ji zastudil vzduch, jako by ji ten mámivý opar přešel. Náhle si nebyla jistá, jestli chce zrovna tohle, tady a teď. A byla zmatená. Po Jakeovi to přece chtěla, ne? A byla si podivně jistá, že kdyby se v uplynulých dvou letech choval alespoň jednou jako teď Devlin, už by byla zasvěcená. Jenže není. A ta vzpomínka zabolela ostře jako nezhojená rána. Odkašlala si.

„Já nevím, Deve. Možná je to moc brzo.“

„Brzo?“ Devlinovi se rudě zablýsklo v očích. „Co znamená čas, když nás to k sobě táhne? Nepřemýšlej a nech tomu volný průchod, kotě. Uvidíš, jak je to osvobozující pocit, nechat mluvit jen své instinkty,“ přemlouval ji tichým svádivým hlasem, který se chvěl netrpělivostí.

Jenže Agnes měla čím dál silnější pocit, že je něco špatně. Pokud má být s Devlinem, nesmí vzpomínat na Jakea. Nesmí mít pocit, že se na něm dopouští zrady. Rozešla se s ním, nic ji k němu nepoutalo, vlastně by se měla cítit svobodná. Tak proč má dojem takové… nepatřičnosti? Potřebuje ještě víc času. Je to moc čerstvé. Musím na něj zapomenout, rozhodla se.

„Ještě to nedokážu. Omlouvám se, neměla jsem tě nechat zajít tak daleko. To je jen tím, že když jsem s tebou, zapomínám na vše okolo.“

„Tak to má přece být,“ znovu si ji přitáhl do náruče a nedbal na to, že se mu vzpírá. Konejšivě ji hladil po vlasech a když ucítil, že se mu přes počáteční odpor v objetí uvolňuje, ruka mu zase sklouzla o něco níž. Agnes se zachvěla novou vlnou vzrušení a jemu se zablýsklo v očích.

„Tak to má být,“ opakoval a jeho hlas nabral magický podtón. Stejně jako jeho ruce ji hladil a konejšil a nekonečně vzrušoval. „Jen zapomeň, nemysli na nic, poddej se tomu. Poddej se mně,“ rozepínal znovu knoflíčky, před chvílí zapnuté. Agnes se znovu zachvěla, ale tentokrát se neodtáhla. Jen vzdáleně si uvědomovala jeho rty ve svém výstřihu a jeho ruku, která se od jejího hrudníku pomalu a dráždivě přesouvala níž… a ještě níž… Tělo přestalo poslouchat rozum a její kolena se instinktivně rozevřela, aby mu nabídla svůj klín.

„Správně, holčičko,“ vrněl mezi polibky Devlin, „jen se nech vést svými pocity. Ukážu ti, jak krásný je vlastně hřích, Nessie.“

Agnes strnula šokem, jako by ji polila studená sprcha. Nessie. Řekl jí Nessie. Jako Jake. Takhle jí říkal jen Jake. Z očí jí vytryskly slzy, prudce se posadila, až Devlinovi málem vyrazila zuby, rychle si zapnula – dnes už podruhé – halenku a vyskočila na nohy.

„Už mi tak nikdy neříkej,“ vzlykla a prudce si setřela slzy. Otočila se a vyběhla z Devlinova pokoje na ubytovně psovodů. Dveře za ní prudce zaklaply a Devlin jen vztekle udeřil pěstí do zdi.

Sakra! Tak hezky se to vyvíjelo a teď aby začínal znovu! Kde vůbec vzal to oslovení? Jak mu to mohlo vypadnout ze rtů?

Nahoře u nebeské brány Samiel ještě špulil rty a zamyšleně přemítal o tom, jak nebeské fouknutí funguje i na pekelníky. To čerti by mohli luskat, až by se jim kouřilo od prstů, a anděla by neovlivnili. Nebo to bylo tím, že Devlin na sebe musel vzít lidskou podobu?

No, koneckonců, to je jedno. Hlavně že to na Agnes zapůsobilo přesně tak, jak doufal.

****

Tony se krčil v křoví hluboko v lese a na mýtině pře sebou sledoval stádečko vysoké. Teď na podzim už byli kolouši odrostlí, ale stále se drželi u svých matek a po jejich vzoru odhrabávali první sníh a hledali zbytky letní pastvy. Musím sem donést nějaké seno, pomyslel si Tony a pohodlněji se uvelebil. Ten pohled ho nikdy nepřestane bavit.

Bylo zvláštní, že v sobě dokázal oddělit lovce, vlastně predátora, od milovníka zvířat a přírody. Ale tyhle dvě stránky jeho povahy byly nějak v rovnováze. Když se svou rodinou lovil, věděl, že to tak musí být a že by bez toho nepřežil. Vzal si vždycky ale jen tolik, kolik nezbytně potřeboval. A kdykoliv jindy by padl na poraněné nebo nemocné zvíře, vyšly na povrch jeho ochranitelské a samaritánské sklony. V tu chvíli zachraňoval, ošetřoval, pomáhal. A v posledních dnech trávil v lese ještě víc času než dříve. Měl k tomu dva důvody. Vlastně tři, ale ten třetí nebyl jeho rozhodnutím, na ten přistoupil jen po velkém přemlouvání.

První důvod byl, že stále v okolí nacházeli roztrhanou zvěř. Někdo – nebo něco – vraždilo v lese nevídaným a dost krutým způsobem, a Tony toho začínal mít plné zuby. Doufal, že když se v lese bude zdržovat dost často a dlouho, nakonec přijde na to, kdo to má na svědomí, a pak s ním zatočí. A navíc mu vrtaly hlavou ty obrovské vlčí stopy. Zpočátku myslel, že jsou Démonovy, je taky veliký jako vrata od stodoly, ale přece jen tyhle šlápoty byly ještě větší než jeho. Kde se tu vzala tak veliká obluda? A má na svědomí ty rozervané kusy vysoké? Ještě že ty šlépěje nikdo mimo něj neviděl, asi by mu ty jeho výlety do divočiny zatrhli. I když před tátou si zatím myšlenky dokázal uchránit a ostatní vypadali, že je jim jedno, co dělá, pokud nedělá potíže, nehodlal to riskovat.

A to byl druhý důvod, proč byl teď v lese raději než doma. To, že se už jeho rodina tak zaujatě nestarala, kde je a co dělá, by mu vůbec, ale vůbec nevadilo, jen kdyby za to nemohl on. Devlin. Ten podivín, ze kterého se mu stále ježily chloupky na zátylku. Byl v poslední době u nich pečený vařený a nebyla to jen Agnes, kdo po něm házela okouzlené pohledy. Všichni mu skočili na ten jeho nevinný kukuč, všichni. I máma, a ta vždycky dřív věřila jemu. Nebo se mu to jen zdálo? No, v každém případě nehodlal v jeho blízkosti setrvávat dobu delší, než bylo nezbytně nutné. A na to, aby se díval, jak ho ostatní obskakují, na to neměl žaludek.

A třetí důvod – ve stanici už nebyl tak vítaný jako dřív, takže ani tam nemohl tak často, jak by chtěl. Tlingitové nechtěli, aby se potuloval v okolí psince, protože Démon z jeho přítomnosti šílel. Carlisle jim dával za pravdu a vymámil z Tonyho slib, že toho psa nechá na pokoji. Tonyho to bolelo. Ani ne tak to, že tam nesmí, ale spíš to, jak ten pes na něj reagoval. Ještě nikdy v životě se mu nestalo, aby z něj zvíře mělo strach, natož aby ho nenávidělo. Proč Démon ano?

Tonyho náhle upoutal nějaký pohyb v křoví na druhém konci mýtiny. Jako by se tam něco začernalo. Trochu se napřímil a snažil se zachytit pach, jenže vítr foukal opačným směrem a Tony neměl tak dokonalý čich, aby něco ucítil na takovou vzdálenost. Ale zaslechl tichý šelest a nebyl sám. Srny, ještě před chvilkou skloněné k pastvě pod sněhem, napřímily hlavy a zahleděly se stejným směrem jako on, nohy napjaté jako struny a připravené vyrazit na útěk.

A měly proč. Z protějšího křoví náhle vyrazila černá šmouha rychlá jako blesk a přestože srny se střelhbitě daly na útěk, po dvou skocích bylo jasné, že nemají šanci. A Tony tu černou zlověstnou šmouhu poznal. Skoro se v něm zastavilo srdce, ale neváhal. Vyskočil ze svého úkrytu, jako vystřelený šíp zamířil mezi srny a jejich pronásledovatele a prudce vykřikl: „Démone! Stůj!“

Pes se zarazil skoro v letu, ale pak se mu v očích rozhořel oheň a hruď mu rozvibrovalo zlověstné zavrčení. To je on, ten původce jeho vzteku a odporu, to je ten, kdo mu smysly už od počátku drásá nesnesitelným pachem; a teď tu nejsou ani mříže, ani jeho pán, aby ho zastavili. Jeho útok nabral nový směr.

Tony ve zlomku vteřiny pochopil, co se tu děje. Tentokrát je tu sám za sebe, není tu nikdo, kdo by ho před tím psem ochránil. Jistě, uměl ulovit i větší kusy zvěře, pod tátovým bedlivým dohledem už měl na kontě i svou první pumu, to ale bylo divoká šelma. Ne pes. Nedokázal se dost rychle přinutit k útoku na ochočené zvíře a ve zlomku vteřiny ho Démon povalil na zem a zahryzl se mu do předloktí, kterým si Tony ještě na poslední chvíli dokázal chránit hrdlo. Vnímal bolest a horký páchnoucí dech, ale než se stačil vzpamatovat, něco obrovského psa srazilo stranou a jeho vrčení přešlo v bolestný kvil.

Posadil se a omámeně zíral na klubko černých a rudohnědých chlupů, které se válelo kus od něj. Ozývalo se z něj vrčení, vytí a občas i bolestné zakňučení, to, když se některému ze zvířat podařilo zabořit zuby do toho druhého. Nedokázal rozpoznat, které zvíře má navrch; obě už krvácela z několika ran a boj se zdál být vyrovnaný. Namáhavě se postavil a hledal nějaký klacek, cokoliv, čím by ty dva od sebe rozehnal, ale než se stačil pro nějaký sehnout, Démon zabořil zuby do krku rudého vlka a trhnul. Na rudohnědou srst vytryskl proud krve, ale vlk si svého zranění nevšímal. Divoce zavrčel, vzepjal se k útoku a podařilo se mu chňapnout Démona za zátylek. Divoce s ním zatřásl a když sebou Démon začal škubat, aby se vyprostil, stiskl čelisti ještě více a pes bolestně zakňučel. Přitiskl se břichem do podrostu a zavřel oči.

„Pusť ho,“ zašeptal Tony skoro bezhlesně, a vlk ho jako zázrakem poslechl. Démon vyrazil jako vystřelený z praku. Pochopil, že tentokrát prohrál, a se staženým ohonem zmizel v podrostu.

Tony upíral pohled na vlka a na jeho hruď, zbrocenou krví z rány na krku, a opatrně se k němu začal přibližovat. Jestli ho nenechá přijít blíž, jestli si od něj nenechá pomoct, vykrvácí. Zachránil ho, bojoval za něj a on ho nemůže nechat jen tak.

„Neboj se mě, já ti neublížím,“ mluvil na něj tichým klidným hlasem, zatímco dělal pomalé kroky jeho směrem. „Hodný vlk, jsi statečný, ale teď tě to bolí, viď?“ Víděl, že vlk se na nohou drží z posledních sil; upíral na něj pohled tmavohnědých očí a nohy se mu třásly. Pak se mu podlomily, zvíře kleslo do sněhu a ten se začal barvit do ruda, pod vlčím krkem se šířila obrovská krvavá louže.

Tony už nečekal. Bleskem sundal bundu, svetr a košili, bundu si natáhl zpátky na holé tělo a košili roztrhl na několik pruhů. Klekl si do sněhu u vlka, svetr sroloval do ruličky a pevně přitiskl na ránu. Začal ten provizorní tlakový obvaz omotávat pruhy ze své košile a zděšeně sledoval, že vlk zavírá oči a hlava mu bezvládně padá na sníh.

„.Ne, to nesmíš,“ zapřísahal ho, „ neumírej, to nesmíš, já tě nenechám!“ Kruci, proč jen si nevzal dnes s sebou mobil? Musí ke Carlisleovi, a rychle, aby mu zastavil krvácení a tu ránu zašil, jenže jak ho tam dostat? Je hrozně veliký, toho neunese.

„Vydrž, kamaráde,“ rozhodl se Tony ve vteřině a rozběhl se bleskovou rychlostí ke stanici. Slíbil sice, že tam nebude chodit a taky tam někde pobíhá volně Démon, ale ten bude mít co dělat, aby si vylízal svoje rány, a tohle je stav nouze.

Když vběhl na ošetřovnu a rychle Carlisleovi vysypal, co se stalo, ten na nic nečekal a vyrazil na udané místo. Jen ještě stačil zkontrolovat jeho ruku a zavolat Edwardovi, aby mu přišel na pomoc. Když zjistil, že Démonovy zuby nadělaly Tonymu naštěstí přes vrstvy oblečení jen modřiny, poslal ho za Bellou, aby tam na ně počkal.

„Neboj, Tony,“ slíbil mu, „zachráníme ho. Budeš ho moci ošetřovat, než se uzdraví, slibuju. Tak utíkej domů. Za chvíli tam budeme.“

Tony poslechl. A tak teď seděl v obývacím pokoji jako na trní a nejen Belle, ale i ostatním vyprávěl, čeho byl v lese svědkem a vlastně i účastníkem, a pohledem přitom visel na dveřích, kdy už se Carlisle s Edwardem vrátí.

„Takže ty srny strhával Démon,“ došlo Jasperovi. „Budeme muset Devlinovi říct, aby si ho líp hlídal. Jak se ten pes dokázal dostat ze zamčeného kotce, to nedokážu pochopit,“ vrtěl hlavou.

„To je teď jedno,“ mávla rukou Bella. Už od chvíle, kdy se Tony zmínil o obrovských vlčích stopách, v ní rostlo podezření, a teď se regulérně bála. Takhle velké vlčí stopy viděla předtím jen ve Forks. A jestli ten vlk vykrvácí…

Vtom se ozval skřípot brzd a před domem zastavilo auto.

„Už jsou tady,“ vyjekl Tony a vrhl se ke dveřím. Jenže když je otevřel, strnul jako socha.

Od auta k nim mířili Carlisle s Edwardem, ale bez vlka. Každý z jedné strany podpíral vysokého Indiána s tlustým obvazem na krku. Na sobě měl jen Edwardovy staré džíny, které na něm skoro praskaly, byl bos a byl smrtelně bledý.

„Jakeu,“ šeptla zděšeně Bella a skousla si ret.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

31)  Pilly (26.06.2012 17:54)

Vidieť, že Demonov pán je Devlin Keby tam nebol Jake, Tony by dopadol zle

Alrobell

30)  Alrobell (10.01.2012 08:33)

Agnes - no díky bodu za jednoho anděla...
Tony - ještě, že tam byl Jake
Jake? doufám, že bude v pořádku... myslela jsem, že to nikdy neřeknu, ale bylo by mi té zablešené potvory líto...

Kristiana

29)  Kristiana (21.06.2011 17:36)

Není náhodou ten, který naučí Agnes naslouchat srdci Tony?
Uch. Lekla jsem se, že mu Agnes neodolá. Ještěže Samiel zasáhnul.
Jake? :'-( Bude v pořádku?
Krásná kapitolka.

kytka

28)  kytka (25.01.2011 00:41)

Páni, draly se mi slzy do očí, když se blížil Tony k vlkovi a chtěl ho zachraňovat. Hltám to jedním dechem. Díky.

Linfe

27)  Linfe (24.01.2011 13:06)

Ježíši, já měla takový strach. A oni jsou tak blbý. Chudák Tony a náš statečný Jake. Ještě, že tam byl. Prej musí si Démona hlídat. Vždyť ten parchant ho pouští!!!!! Grrrrr.

HMR

26)  HMR (15.01.2011 22:31)

Obsah podprsenky?
Ale popravdě, říct mi někdo - kotě! - tak ho asi upír ne upír, čert ne čert, vlkodlak ne vlkodlak, ubezduším.
Tahle část byla pro mě smutná, moc, moc smutná.

ambra

25)  ambra (11.01.2011 16:06)

Samiel dostává sto bodov a kytičku za Nessii :D , i když je mi ho se Sulfi líto, ale já NEPOCHYBUJI, že se oba doškají;) .
Jinak ta scéna D + A byla sice úplně špatně, ale taky pekelně hot .
A KONEČNĚ je tam Jake, i když jsem prodělala menší kolaps . Tonymu že posílám pusinku .
Hanetko, je to skvělé a na PAN se snad ani nemusíš ptát;) .

Anna43474

24)  Anna43474 (09.01.2011 17:42)

Uáááááá
Jakeu!!!
Bude v pořádku??? Že bude v pořádku, viď?! :'-(
(Musím přiznat, že jsem prachsprostě a protivně zvědavá, jak se bude tvářit Agnes, muheh )
TKSATVO

Bye

23)  Bye (09.01.2011 15:57)

Tak především: HURÁÁÁÁÁ!!!
Jake se vrací na scénu. A to tak dramatickým způsobem, že jsem , Hanetko, měla co dělat, abych si po dočtení vzpomněla, jak se dýchá. Byla to neskutečná jízda!
A teď k těm ostatním úžasným věcem.
Samiel, zanechávající „odlitky“ prstů v kukátku.
Delvin – opravdu nebezpečný svůdce. (Jake už prostě musel přijít!!!) I když, mě by asi probralo už oslovení „kotě“. Z toho mám osypky.
Samielova bezchybná záchranná luskací mise!
Hanetko, už jsem Ti dlouho nenapsala, jak uvolněně Tvoje psaní působí. Je to lehký, svěží, nápaditý, velmi čtivý. Já si to nehorázně užívám. Děkuju!

Hanetka

22)  Hanetka (09.01.2011 14:54)

Děvčata, mocinky děkuju, a nebojte se... zase je to pohádka. Mám těžkou obavu, že špatný konec moje úchylná povaha ani nedokáže napsat. Jenže i na ten šťastný si naši hrdinové společně s vámi budou muset ještě chvíli počkat, a co je do té doby potká, to je zatím ve hvězdách a v mých praštěných nápadech.
A Ivanko, co se týká knížky, zatím jen nesměle mapuji terén... Dost času. Až to bude vypadat, že ano, budu pak chtít konkrétnější přihlášení zároveň s adresou doručení. Taky musím nejdřív zjistit, co to bude stát, abyste se mohly rozhodnout, jestli vám to stojí za to...

Ivanka

21)  Ivanka (09.01.2011 14:39)

Tak pročítám komentáře a co to nevidím! Taky se hlásím do pořadníčku, jestli by to šlo. Tvůj skvost prostě musím mít na papíře! Chci se pozeptat ještě kamarádky, jestli taky nechce jeden výtisk. Ona totiž nenávidí čtení na počítači, takže to chce všechno na papíře. Mohla bych ji teda přihlásit o něco později? Hip Hip hurá!

Ivanka

20)  Ivanka (09.01.2011 14:33)

Panenko skákavá, tak tohle nevydržím! Chudák Jake, chudák Samiel, chudák Tony, chudák Nessie! Jsi jedna z nejkrutějších spisovatelek! Och, tu poslední větu beru zpátky... Samiel, miláček, se takhle trápí. A co ví Petr a my ne? Samozřejmě doufám, že ten zachránce je Tony, jenže Petr ví i o Sulfurině! Samiel s tím fouknutím je borec! A Démon! Mám z něho šílenej strach, ještě že se Jake objevil včas. Jakto že obyčejnej pes, pardon, pekejnej pes, skoro dokáže přeprat měniče? A jak bude Nessie a ostatní reagovat na Jacka? A hlavně, jak na sebe budou reagovat Devlin a Jack? Dočkáme se rvačky? A co se vlastně stane dál? Kdy už konečně začnou věřit Tonymu? A mění se Tlingitové v něco? Mám fůru otázek a žádné odpovědi, víš, jak je to vražedné?

sfinga

19)  sfinga (08.01.2011 22:34)

Hanííí, já dneska neusnu!!! To se dělá, takhle šponovat? Nojo, už mlčím, já to taky dělám
Chudinka Jake, ještě, že ho našel Tony Vida, jak se hodí, že Tony zachraňuje raněná zvířátka
Já se fakt, ale fakt nemůžu dočkat dalšího dílu


semiska

18)  semiska (08.01.2011 22:14)

Jsem strašně moc ráda, že se Samielovi podařilo Agnes odfouknout od Devlina. Tony je hrdinoou dne. Zachránil Jakea, i když nevěděl, že to Jake je. Ten chlapec je úžasnej. Samiel si chudák myslí, že na něj Sulfurina hrála habaďůru. Kdyby jen věděl, že ona ho má ráda.
Hanetko, moc se ti to povedlo. Těším se na další kapitolku.

MisaBells

17)  MisaBells (08.01.2011 20:23)

Edit!!!! Já chci knižní podobu Andílků a Pekla!!!!!!!!!!!! Já chci! Já chci! Potřebuju! Chci! Tady, halo! Ano, ano, ano! Chemičky se mají poslouchat, jinak ti udělají koktejl! Poslouchat se musí, Hani! Jdi do toho! Jo!

Lenka326

16)  Lenka326 (08.01.2011 20:21)

Miluju toho klučíka, to je takový borec, že žádný dospělý chlap na něj nemá!!!
Zato Devlin a ten jeho prašivý Démon , který na Tonyho zaútočil, to už je snad trochu moc, ne? Něco jiného je lidi pokoušet, ale zaútočit na malého kluka? Ještě, že tam byl Jake. Jsem moc zvědavá, jak na něj zareaguje Agnes. Těším se na další dílek, protože tyhlety konce....

A hlásím se k zájemcům o PAN v knižní podobě!!! Díky

MisaBells

15)  MisaBells (08.01.2011 20:07)

zase už zase konec, sakra Ty nevíš, že se závislákům mají dávky zvyšovat a ne snižovat? Tohle je určitě míň písmenek, než kdy jindy Ale sílou se to vyrovná celé knize, to ti povím, uf... Au, bolí mě paleček okousanej! Sakra práce... Tohle byl atentát na moje nervy holka! Skvost! (Neboj se o můj paleček, doroste)

Kaca

14)  Kaca (08.01.2011 19:54)

Jake hrdina! Jestli nepřižije, tak mu osobně nakopu ten jeho chlupatý zadek! Musí to přežít!

eMuska

13)  eMuska (08.01.2011 19:19)

Jéémináčku! Tak to je neuveriteľné! Som zvedavá, ako teraz bude reagovať Agnes. Ach, ešte stále som trolinku mimo... Bolo to... neskutočné! Samiel má Sulfurinu rád a Devlin je hnusobák! Dúfam, že teraz, keď sa už našiel Jake a zvlášť v takejto situácii, sa to všetko vyrieši...

Amisha

12)  Amisha (08.01.2011 19:14)

Uááááááá Musí to zvládnout! Musí! Ještě že ti tak bezmezně věřím

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek