Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

V dnešní kapitole se všichni o něco snaží. Tony se snaží ochočit Démona, Carlisle se snaží uchovat tajemství, Sulfurina se snaží jiné tajemství odhalit, Belial se snaží odolat a Devlin se snaží... a to už si přečtěte.

6. kapitola – Tajemství a svody

Tony seděl na turka před kotci na podlaze a sledoval Démona, který zuřivě vrčel a štěkal. Vrhal se proti pletivu kotce, narážel na něj a kňučel bolestí, ale oči mu zeleně svítily, pysky měl nakrčené tak, až odhalily zažloutlé zuby, a z tlamy mu odkapávaly sliny. Z hrudi se mu dralo temné dunivé vrčení, které ustávalo jen ve výbuších zuřivého štěkotu, končících dalším výpadem proti dveřím kotce.

Tony měl slzy v očích a byl bledý jako smrt, ale ani se nehnul. Sedal tady už třetí odpoledne, snažil se, aby si Démon na jeho přítomnost zvykl, ale nedařilo se mu to. Bylo mu to divné, zatím žádný pes nebyl takhle nepřístupný. Vlastně se ještě nestalo, aby na něj vůbec nějaký pes zaútočil – tenhle byl první. A co bylo nejpodivnější, Tony byl jediný, na koho takhle vyjížděl. Ostatních Cullenů si nevšímal, Indiánům se vyhýbal, před svým pánem – Devlinem se pokorně plazil, k Agnes se dokonce lísal. Jen Tonyho nenáviděl, jen na něj vrčel, štěkal a zuřivě útočil. A to Tonyho štvalo.

Z chodby se ozvaly kroky. Tony vzhlédl, a když uviděl Yéila, nejstaršího z tlingitských psovodů, usmál se. Indián se ale tvářil vážně.

„Nechoď sem už, Tony. Tlél ush’ké. To není pes, kterého bys mohl ochočit.“

Tony se zarazil. Za ty dva měsíce, co sem chodil, už tolik tlingitštině rozuměl, aby věděl, co mu Yéil říkal. On je zlo, ten pes je temnota. Jenže on tomu nevěřil, nechtěl věřit. A tak jen tvrdohlavě nakrčil čelo, ohrnul trucovitě ret a zamračeně se znovu zadíval do psího kotce.

Yéil jen nespokojeně zavrtěl hlavou a odešel. V hlavní budově pak zamířil na ošetřovnu, kde měl svůj hlavní stan Carlisle.

„Dobrý den, doktore,“ pozdravil ho, a když Carlisle vzhlédl od lékařských záznamů, pokračoval. „Viděl jsem tu dnes zase toho vašeho chlapce. Byl u Démona. To není dobré, doktore. Vyřiď jeho otci, ať na něj dá pozor. Ten pes… nevěřím mu.“

Carlisle se zarazil. Nepřekvapilo ho, co Yéil říkal o Démonovi, sám už Tonyho několikrát napomínal, aby se ho nepokoušel ochočit, aby si dával pozor. Jeho pozornost ale upoutalo něco jiného.

„Jeho otci? Ale Yéile, jeho otec jsem přece já,“ pronesl váhavě. Když se sem před dvěma měsíci přistěhovali, dohodli se, že Tony bude hrát roli jeho a Esméina syna. Přece jen Edward s Bellou vypadali sotva na dvacet let, a vysvětlovat veřejnosti, jak to, že mají už šestiletého syna, by bylo trochu obtížné. Tony dospěl do věku, kdy se bude muset naučit předstírat, že jeho rodiče jsou jeho adoptivními sourozenci. Carlisle sice věřil tomu, že je chlapec dost starý na to, aby to chápal, ale nebyl vůbec nadšený, že se Tony ve stanici ukázal, ještě z dalšího důvodu. Původně sem neměl vůbec chodit, jenže hned první týden, když zjistil, že stanice je plná psů, utekl a našli ho mezi štěňaty šťastného jako blecha. A pak už ho doma neudrželi. Roste tak rychle, že to brzy začne být podezřelé. Už za rok bude vypadat na devět let, za další na dvanáct… nebudou se tu moci zdržet dlouho. A teď Yéil říká… jak na to vůbec přišel?

Starý Indián se jen pousmál. „Víme víc, než by sis myslel, doktore. I to, proč mají oči všech členů vaší rodiny barvu jantaru.“

„Yéile,“ zajíkl se Carlisle, „to je ale přísně střežené tajemství. Skutečnost, že to víte, je problém. Ohrožujeme vás, tím se všechno mění. Myslel jsem, že tu budeme moci zůstat několik let, ale takhle…“

„Neboj se, doktore. Nikdo z nás nikomu nic neřekne. I Tlingitové mají svá tajemství a umějí mlčet. A vy… vy nás neohrožujete. Ani nikoho jiného. Barva jantaru není barvou krve. A Tonyho bude každý z nás chránit. Je to dítě dobrých duchů, cítíme to,“ pokýval hlavou a otočil se k odchodu.

Carlisle se za ním konsternovaně díval a váhal, co s tím. Bude se muset poradit s ostatními, ale začínal mít pocit, že tlingitská jasnozřivost je pro ně vlastně výhoda. Nikomu nebudou muset nic vysvětlovat, turisté, kteří sem přijíždějí, tu tráví jen krátkou dobu, a tak Tonyho překotný růst nikomu nápadný nebude. Teď ho ale musí vytáhnout od psích kotců.

Tonyho potkal už ale venku, a z jeho zklamaného výrazu snadno poznal, že se mu s Démonem spřátelit nepodařilo.

„Nic so z toho nedělej, Tony,“ snažil se ho utěšit, „vždyť ostatní zvířata tě mají ráda, ne? Co sejde na jednom psovi?“

„Sejde. Připadá mi, že je nešťastnej. Určitě bych mu dokázal pomoct, jen kdyby si to nechal líbit, ale Devlin ho úplně zkazil,“ hudroval Tony.

„Je to Devlinův pes. A jeho poslouchá. Možná mu jen nevoníš, kdo ví? Psovi ani Edward do hlavy nevidí. Radši k němu nechoď, slib mi to,“ trval na svém Carlisle.

Tony se ještě chvíli mračil, pak ale pokrčil rameny a váhavě přikývl. Byl zklamaný. Doufal, že si Démon na něj zvykne, i když Devlin neviděl rád, když se kolem něj potloukal. Tvrdil sice, že se bojí, aby pes Tonymu neublížil, ale Tony mu nevěřil. Zdálo se mu, že se ten člověk přetvařuje; vypadal sice, jako by neuměl do pěti napočítat a choval se mile a přívětivě, jenže když se nikdo nedíval, jako by se mu oči divně leskly, občas jimi probleskl narudlý svit a tvář se v tu chvíli měnila do podivného šklebu.

Snažil se to někomu říct, ale nikdo ho neposlouchal, nikdo ho nebral vážně. Agnes se jen smála – Dev, jak mu říkala, prý má oči měňavé jako moře, tak v čem je problém? Koneckonců, alespoň je to proti těm zlatookým okolo nějaká změna. A jeho rodina? Po návštěvě Devlina u nich doma nechápali, jak někdy proti němu mohli něco mít. Všichni podlehli jeho kouzlu. Sice mužskou část rodiny občas přepadl žárlivý záchvat, z čehož nebyl vyňat nakonec ani Emmett nebo Carlisle, ale jejich ženy je vždycky nakonec nějak dokázaly uchlácholit.

Jim Devlin učaroval. Když nebyly jejich drahé poloviny s nimi, připadalo jim, že není na světě dokonalejšího muže, než je Dev. Mužný, milý, šarmantní, pozorný, přitažlivý. Z jeho mnohobarevného pohledu jim měkla kolena a slova jako věrnost a věčná láska pozbývala důležitosti. Ani jedna z Cullenových žen na něj nedala dopustit, a jeho rozvíjejícímu se vztahu s Agnes nadšeně fandily.

Jen Bella měla občas podivný pocit, že zrazuje svého někdejšího nejlepšího kamaráda, a pronásledovalo ji špatné svědomí. Jistě, Devlin se zdál být tím nejlepším, koho mohla Agnes potkat, ale bylo to tak správně? A kde je Jake? Stále o něm neměli žádné zprávy a Bella si o něj dělala starosti. Jestli jsou pravdivé quileutské legendy o otisku, Jake teď někde k smrti utrápený bojuje o život. Protože vše, co o ztrátě svého otisku Indiáni věděli, bylo to, že bez něj otištěný nepřežije. Buď zemře steskem, nebo ho jeho ztýraná zoufalá mysl vžene do situací, ve kterých snadno může přijít o život. Boj končící sebeobětováním, sebevražedné záchranné mise, to všechno se Belle honilo hlavou, a dokonce to chápala. Sama si prožila něco podobného a tušila, že kdyby někdy přišla o Edwardovu lásku, její vlastní život by ztratil cenu. Jistě, ji by při smyslech udržel alespoň Tony, dokud by nevyrostl, ale Jake nikoho takového nemá. Jenže ani starost o Jakea ji nepřesvědčila o tom, že by náklonnost Agnes k Devlinovi byla něco špatného, a Tonyho nevraživost považovala za dětskou žárlivost.

xxxx

„Beliale, snad bys na mě nedokázal být tak zlý?“ Sulfurina se culila sladce jako po cukrové vatě a zpod rozpačitě sklopených víček upřela na Beliala prosebný pohled. „Měj přece trochu slitování s ženskou zvědavostí, to přece chlap jako ty musí chápat. Ženu si vždycky nejlíp nakloníš tím, když jí svěříš nějaké tajemství, s tím už máš určitě fůru zkušeností, ty, takový fešák a lamač dívčích srdcí,“ předla dál vrnivým hlasem a svůdně mávla řasami.

„Nemůžu, Sulfurino,“ skoro zaskučel Belial. Sulfurina seděla bokem na desce psacího stolu v jeho kanceláři, nohu přes nohu, a jak se teď k němu naklonila, sukně se jí trochu povysunula výš… a Belial nasucho polkl. Za nic na světě by nebyl přiznal, že on žádnou fůru zkušeností nemá. Kdysi, po té katastrofě s tou semetrikou z Čech, s Káčou, která převezla i Lucifera, se ženských začal bát. A jeho nevalná a frustrující zkušenost s Hexinou, která měla hlas jako trouby z Jericha a něžná byla přibližně jako parní válec, ho v tom strachu jen utvrdila. Kdyby byl zahlédl její stehno, nejspíš by emigroval za Samielem.

To Sulfurininy nohy, to byla jiná písnička. Na chvíli zauvažoval, jak to, že když Samiel tady měl takovouhle kotvu, stejně se utrhl ze řetězu a ji tady nechal, ale pak to hodil za hlavu. To není jeho věc. On musí udržet tajemství, protože kdyby zase něco selhalo a Lucifer se dohmátl, že to vykecal zrovna on, do skonání světa by už jen čistil kotle a přikládal do ohňů. Nebo nedej Lucifer by si to mastil k nebeské bráně sbírat ztracená andělská pírka, a z toho by měl pěkně popálené prsty. Jau. Ani pomyslet na to nemohl, aby ho prsty nezačaly brnět strachy.

„Nic ti neřeknu,“ obrnil se. „Lucifer by se mnou vytřel podlahu a ani by mě nevyždímal. Mám to zakázaný.“

„Ale jdi, snad by ses ho nebál?“ naklonila se k němu Sulfurina blíž a nechala ho tak nakouknout hlouběji do už tak štědře vykrojeného výstřihu. Belialovi zavoněly v nose sanytr a síra a taky trošku… kadidla? Tady v pekle? To bylo skoro zvrhlé. Ale jemu ta zakázaná vůně stoupla do hlavy, bylo to jako droga.

Omámeně vrtěl hlavou. „Nemůžu, Sulfurino, nechtěj to po mně, vážně bych ti neměl nic říkat,“ začínalo se jeho odhodlání povážlivě viklat v základech.

Sulfurina vztáhla ruku a přejela Belialovi prstem od skráně až k bradě. Pak její špičatý nehet sjel z brady po krku až do důlku těsně pod ohryzkem, který Belialovi poskočil a přiškrtil mu dech.

„Povídej, krasavče, co vlastně Devlin tam na zemi dělá?“ zašeptala a rozšířenýma očima zajala Belialův pohled. Hypnotizovaně jí zíral do černých hlubokých zorniček a skoro už bez vlastní vůle zasténal: „Tak se podívej sama…“ a přistrčil jí periskop, který patřil k vybavení jeho kanceláře šéfa pokušitelů.

Sulfurina se zahleděla do okuláru a teď zase zděšeně polkla ona. Na zemi se odehrávala scéna velmi podobná té pekelné.

xxxx

Agnes už několik dní docházela do stanice denně. K Devlinovi ji to přitahovalo stále větší silou a měla pocit, že kdyby ho jeden den nemohla vidět, nepřežila by to. A tak požádala Carlislea, aby jí vyjednal práci v Informačním centru Wrangellského národního parku. Svedla to na nudu a potřebu něco dělat. Rozdávat letáky turistům, vyřizovat objednávky pobytů a pracovat na počítači uměla, nebyla v tom žádná věda, na kterou by potřebovala nějakou zvláštní kvalifikaci. Navíc měla přírodu ráda a hodně o ní věděla, a co nevěděla, vstřebávala rychle jako mořská houba. Učil ji Edward, Jasper, Emmett i Carlisle, ale nejvíc Tony. Sice mu šla na nervy ta její netajená náklonnost k Devlinovi, kterého neměl rád, ale možná právě proto si vzal do hlavy, že Agnes před ním ohlídá. A navíc toho o zvířatech, zvláště těch chráněných, opravdu hodně věděl.

A tak Agnes nastoupila do práce a i když nečekala, že by ji to nějak víc zaujalo, k jejímu vlastnímu překvapení ji ta práce na recepci Informačního centra bavila. A co bylo nejlepší… Ubytovna psovodů i s kotci pro psy byla jen sto metrů odtud. Nebylo těžké tam zaběhnout na kus řeči a podrbat některé z hafanů mezi ušima. A hlavně… vidět se s Devem. A zdálo se, že jemu to taky vyhovuje. Když zrovna nebyl v práci nebo necvičil psy, trávil volný čas v informačním centru a vlastně Agnes dost zdržoval od práce.

Teď zrovna byla ale na cestě domů a Devlin, jako každý den hned od toho prvního, kdy se s okouzlujícím úsměvem zeptal, jestli smí, ji doprovázel. Obloha byla těžká olověnými mraky a konec října tady na Aljašce už sliboval, že barevné zářivé listí okolních stromů brzy přikryje bílá peřina. A opravdu! Od severu se přihnal ostrý poryv větru, který Agnes rozvlál vlasy a sfoukl jí je do obličeje, a z nebe se začaly snášet první vločky.

Agnes poskočila a obličej jí rozsvítil úsměv. „Podívej, konečně sněží! Nezdá se ti, že ty vločky jsou jako andělská pírka?“ ptala se s rozzářenýma očima.

Devlin sebou trochu trhl a mírně se zamračil. „Ne,“ nesouhlasil. „Spíš mi připomínají závoj. Nejkrásnější krajku pro nejkrásnější dívku. Jednou budeš okouzlující nevěsta,“ zněl jeho hlas upřímným obdivem.

„Prosím tě, kdo by mě chtěl?“ zrozpačitěla Agnes. „Ani nejsem hezká. Zrzavá, pihovatá, obyčejná…“

Vrtěl hlavou. Zastavil se, vzal Agnes za ruku a otočil ji čelem k sobě. Vztáhl dlaň a uhladil jí rozfoukané vlasy, pramínek z čela jí zastrčil za ucho a nechal si ho proklouznout mezi prsty, pomalu sjížděl až k jeho konci. Agnes se celá rozechvěla a po zádech jí náhle přejel mráz.

„Jsi jako plamen,“ zněl jeho hlas jako odněkud z dálky, „vlasy máš zářivé a jasné jako zapadající slunce. A těch pár pih, ty máš jen proto, aby bylo poznat, že tvoje pleť není z porcelánu. A obyčejná nejsi. Mně naopak připadáš velmi neobyčejná…“ přitáhl si ji blíž a Agnes okouzleně hleděla na jeho rty, jak se pootevřené blíží k těm jejím. A najednou, těsně předtím, než se setkaly, uhnula hlavou kousek stranou, takže jeho polibek skončil na její tváři.

Opřel si čelo o její. „Proč uhýbáš, Agnes? Jsem ti nepříjemný? Stačí říct a já se nebudu vnucovat, nechci tě k ničemu nutit,“ zněl jeho hlas tak zklamaně, že v Agnes probudil pocit viny.

Malinko se odtáhla a sklopila oči rozpaky. „To ne, k ničemu mě nenutíš,“ snažila se to napravit. „Chtěla jsem ten polibek stejně jako ty, ale jakoby se mi najednou zdálo, že… já nevím,“ zvedla k němu nešťastně zrak a utopila se v jeho pohledu, který najednou jako by doutnal potlačovaným ohněm.

„Jdu na tebe moc rychle?“ zašeptal. „Odpusť, ale nemůžu si pomoct. To ty mě tak lákáš a svádíš… nedokážu se od tebe držet dál. Zahoď ty obavy a strach.“ Přitáhl si ji do náruče a znovu se jeho ústa snažila najít její.

Je to tak jiné, pomyslela si Agnes. Jake takhle nenaléhal, nechával rozhodnutí na ní. Ale s Devlinem se cítila žádoucí. Jestli na něj ona takhle působí… jestli se kvůli ní nedokáže udržet… připadla si najednou jako vyvolená, jako královna. Zahodila obavy, zavřela oči a nabídla mu své rty.

Někde v lese se ozvalo bolestné vlčí zavytí.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

27)  Pilly (26.06.2012 17:21)

Ten Devlin!

Alrobell

26)  Alrobell (07.01.2012 17:04)

musím číst

Kristiana

25)  Kristiana (21.06.2011 17:26)

Sulfurina se mi líbí čím dál víc.
Jo, Tony hezky Agnes hlídej. Ale pořádně!
Chápu, že je Devlin velmi přitažlívý... jenm jeho představa mě dostává do kolen, ale tu pusu mu dát neměla! Agnes, neblbni! A ty Jaku, vylez z lesa a natrhni mu prd*l.

kytka

24)  kytka (25.01.2011 00:31)

Krásná kapitolka. Nejvíce je mi líto Tonyho. Musí té dětské dušičce být hrozně, když vidí, že je na to sám. Vlček to taky nebude mít lehké. Sulfurina skvělá. Letím dál.

Linfe

23)  Linfe (05.01.2011 13:18)

Sulfurina je prostě hvězda s velkým H, holka moje :-) Jak já jí fandím. Jsem ráda že mají Cullenovci spřízněný kmen kolem sebe a Tonymu fandím na celé čáře. Nesnáším, když dospělí si myslí, že jsou něco víc jenom proto, že jste malý a mladí. Go Tony Go :-) A Jack? pěvně věřím, že z toho nakonec vyjde jako hrdina, ale nic není v životě jenoduché. Jo, jo...

Bye

22)  Bye (03.01.2011 19:27)

Když já mám poslední půlrok tendenci vidět ty zamilovaný chlapy všude

Ivanka

21)  Ivanka (03.01.2011 19:26)

Je mi smutno, moc a strašně smutno. Měla u sebe otisk, muže, který by za ni neváhal obětovat život. Úžasného indiána, co ji miloval celým srdcem a ona ho sprostě odkopla. Chápu ji, ale... Tohle ji Jake nezaslouží! Ať už v tom má prsty peklo i samotný Lucifer, tak si pořád nemůžu pomoct. :( :( A ta poslední věta mě naprosto odrovnala. Jediný Tony všechno ví a jen kvůli jeho věku mu nikdo nevěří. Dospělí by měli někdy naslouchat dětem.

Hanetka

20)  Hanetka (03.01.2011 18:22)

Bájko, díky! Ježkovy oči, běžím to napravit! To se měl původně ptát Samiel a nějak mi to tam zůstalo...
A Devlin to má v popisu práce, musí vypadat věrohodně... ale není úplně jisté, nakolik to hraje. Ale takových mužských je, co ti budou přísahat lásku až za hrob a kulit na tebe upřímné oči, co z nich i slza ukápne, a jen zajdeš za roh... žádného takového neznáš? Já jo a dost mě to mrzí!

Bye

19)  Bye (03.01.2011 17:42)

Tak jako u kadidla jsem si ukrupla! Zakázaná vůně! Zvrhlík Belial. :D Svůdnice Sulfurina!
Hanetko, to Tvoje peklo je fakt po čertech pekelný!!!
Jinak, já normálně nešťourám, ale tohle mě vyloženě zarazilo.
"„Povídej, krasavče, co vlastně Devlin dole na zemi dělá?“ Dole?
No, zajímá mě, co mají Tlingitové za tajemství...
A ten Delvin mi přijde nějak moc okouzlenej. Jako by mu ani nedělalo problém to "hrát"... Co kdybys mě s ním seznámila blíž, s fešákem
Achjo, poslední věta... chudáček vlček...

Twilly

18)  Twilly (03.01.2011 17:05)

I ty ďáblíku, Hanet, dovoľ mi zložiť Ti poklonu... použiť kadidlo ako hlavný nástroj svúdnosti v štedrom!!! výstrihu čertice, ako by to bola omamná vôňa Channelu nr.5, tak to je už aká bohovská predstavivosť . Táto nežnôstka je sama o sebe tak nebesky hriešna, že nebyť stoličky, som kompletne roztečená pod stolom:D

Si kúzelník a slová vyberáš tak, že ácham teda riadne.

takže pokračujem, scéna Tony - Démon... za tým tuším nejaké nešťastie a kóóóóópu emócií.. to nie je samo sebou, to mi ver. ZŽe on ten Démon nebude tak zlý?

a tiež mi nejde z hlavy Dev... čo by to bolo za Nessie, keby nebola očarujúca... že on sa do nej pán čert buchne???

Mno milášku, máš ma pevne zaseknutú na háčiku...

Janeba

17)  Janeba (03.01.2011 13:51)

Chudák Jacob, musí si připadat, jako ve špatném filmu! Neskutečně se těším, že Démon bude Tonymu ještě zobat z ruky a ty svůdný pekelný příšeře Devlinovi, ještě vytře zrak! Sulfurinka je ve svém snažení naprosto dokonalá! Agnes je mi moc líto, ale věřím, že až ty své tyranské choutky vyčerpáš, vrátíš ji do náruče zase tam, kam patří! Hanetko, moc ráda bych použila to kladívečko i na Tebe, ale mám pocit, že si ho ještě můžu schovat a Ty mi dáš příležitost k jeho použití příště! Jinak to byla veskrze nádherná kapitolka, plná překrásných přídavných jmen! Děkuji!!

Bosorka

16)  Bosorka (03.01.2011 10:43)

Semetrika z Čech :D Holka, kam ty na to chodíš...
Tony se pokouší ochočit ďábělského psa? Aby tonedopadlo jako v Dobrých znameních....
Agnes zdrhej holka zdrhej, doufám že Jake dostane rozum a natrhne Devlinovi zadek a to doslova!
Musím se ti omluvit, vůbec jsem si nevšimla, že je tu nová kapča

eElis

15)  eElis (03.01.2011 09:03)

Ty první dvě kapitolky jsem přečetla na stmívku a ten zbytek jsem dočetla zde. Co dočetla. Oči jsem měla přilepené na monitoru a pomalu, ani nedýchala.
Pěkně se to zamotalo s tím Devlinem. A že by Samiel se zamiloval??? nádherná kapitolka, už se nemůžu dočkat další.

Hanetka

14)  Hanetka (03.01.2011 06:45)

Kočičky, moc vám všem děkuju. Tahle kapitola mi dala v mnoha ohledech zabrat. Taky je mi líto Tonyho a hlavně Jakea, taky nerada trápím postavy, zvláště ty oblíbené, ale když... no v...v...vvvo tom to je! Beliala je mi skoro líto a Samiela taky, počkejte příště! A co se Agnes týče, mám při psaní tendenci zařvat Holka, zdrhej! Ale ono bude ještě hůř, čertužel. Zatím doufám, že na mě pro torturu kladných postav nezanevřete a pročtete se až do konce.
P.S. Věděly jste, že na netu se dá najít i tlingitský slovníček? Pokrok je úžasná věc! Například Yéil znamená havran...

Karolka

13)  Karolka (02.01.2011 23:22)

Začnu od konce. A dopr...!
Tedy, ne že bych nechápala její pocity. Kdyby to byl obyčejnej chlap, věřím, že by odolala. Ale s těmi pekelnými kouzly...
A pak ti musím dát řád zlaté vařečky za můj nejsilnější záchvat smíchu za hodně dlouhou dobu! Belialův popis pocitů, které v něm vyvolávala Hexina. Trouby z Jericha, parní válec, emigrace kvůli stehnům!!! Hanetko!!!
Hýkavě jsem to předčítala i manželovi (už bych měla být poučená a takové věci nedělat ).
Tonyho je mi strašně líto. Je v tom tak sám. Ale pevně doufám, že on je klíčem k záchraně, když na něj Devlinovo kouzlo nepůsobí.
A nakonec Jake! Já jsem takový trochu obojetník, co se týká lásky k hlavním mužským postavám TW. Asi bych si neuměla vybrat mezi Edwardovým kouzlem a Jacobovou horkou náručí. Takže jeho utrpení teď hodně prožívám. Nad vodou mě drží myšlenka, jak si to jednou, až se všechny ty pekelný fujtajbly přeženou, spolu s Agnes vynahraděj. Já totiž dobře vím, že na Jakea ve vášnivosti žádnej pekelníček nemá.
Byl to zase koncert, Hanetko. Moc jsem si to užila.

Anna43474

12)  Anna43474 (02.01.2011 21:58)

Chudák Jacob :'-( Snad jim tam skočí a zardousí Devlina Achjo :(
TKSATVO

sfinga

11)  sfinga (02.01.2011 21:54)

Chudák Jacob, takhle ho trápit Inu pomsta pekla je horká jako kotel nejžhavější smůly
Nedivím se Agnes, že Devlinovi podléhá, ale měla by se držet zpátky aspoň kvůli svědomí, když jí to v jeho přítomnosti nemyslí
Hani, opět nádherné a opět se nemohu dočkat dalšího dílu

ambra

10)  ambra (02.01.2011 19:13)

Tak nakonec jediný, kdo si zachoval soudnost, je Tony?!?! Jak to sám zvládne?!?! Ještě v kládám naděje do Tlingitů a Sulfuriny... No, doufejme...
Agnes - Devlin - polibek ďáblu - bolestné zavytí. Taky tady vyju . Doufám, že Deva čeká pěkná budoucnost po boku Hexiny!!!
:D

Kaca

9)  Kaca (02.01.2011 18:28)

Úžasně napsané, jen ten Devlin mě štve. Takový podrazák jeden! Čertisko jedno svůdné, udělá si školu a může mít všechny. Chudák Jake, takhle trpět... Fandím Tonymu! Už ho vidím, jak on záčne vládnout nad Démonem, který bude posluný jak beránek a nebude se bát ani Devlina. Jinak Sulfurina a Belial Ti dva byli dokonalí, spíš Sulfurina byla dokonalá. Dotoho holka!

Amisha

8)  Amisha (02.01.2011 18:04)

Ty mě chceš zabít že jo?
Krásně napsané

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek