Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

Minule jsme opustili Jakea na hraně života a smrti a nikdo nechápal, jak je to možné. Jak to, že vlkodlak se okamžitě nezačal uzdravovat. Dneska se možná dozvíme, proč... a jestli se najde pomoc.

A taky maličký výlet do hlubin pekelných a výšin nebeských nás čeká.

9. kapitola – Výčitky svědomí

Ve velkém obývacím pokoji se shromáždili všichni Cullenovi a Agnes, která seděla v křesle vedle krbu, se cítila jak před soudním tribunálem. Měla pocit, jako by se proti ní všichni spikli, jako by se předem domluvili na tom, co po ní budou chtít, a její mysl se proti tomu zásahu do svobodného rozhodování vzpírala ještě dřív, než se vůbec dozvěděla, o co jde. Cítila se najednou zase jako malá holčička, kterou nutí vzdát se vlastní vůle, a bylo jedno, že tentokrát po ní nejspíš nebudou chtít, aby si vzala punčocháče a sukýnku místo oblíbených riflí; měla sto chutí dupnout a zaječet: „A just ne!“

Jenže zatím neměla proti čemu protestovat. Zatím žádná žádost nebyla vznesena, ne takhle veřejně, to jen její špatné svědomí a vyčítavé Belliny pohledy ji strkaly do téhle defenzívní reakce. Na její sestře bylo vidět, že by jí nejradši zakroutila krkem už od té hádky, kdy se tak nešetrně dožadovala Jakeova odchodu; to ovšem nevěděla, že je zraněný. Ted jí to bylo líto. Věděla, že byla zbrklá a jednala zkratkovitě, měla si nejdřív vyslechnout, proč je Jake tady, a mrzelo ji, že se Bellou nepohodly. Vlastně měla pocit, že jí to mají za zlé všichni, a ani se jim vlastně moc nedivila. Styděla se za sebe a zároveň byla uražená, navíc měla o Jakea strach, docela obyčejný strach, a ty rozporuplné pocity v ní tvořily podivný koktejl.

„Tak co jsi zjistil, Carlisle?“ zeptal se Edward a Agnes to znovu připadalo jako replika dobře nacvičeného představení. Vždyť si to v jeho hlavě dávno přečetl, on je jediný, kdo to už ví, tak proč se ptá?

„Právě proto, Agnes, aby to slyšeli i ostatní,“ odpověděl Edward na její myšlenkovou provokaci polohlasně, ale ani se na ni nepodíval. Měl obvykle přímo andělskou trpělivost, ale tahle holka už mu začínala taky jít na nervy.

Carlisle si jich nevšímal. Vraštil přemýšlivě čelo, a když vzhlédl, setkal se upřenými pohledy všech okolo.

„Nic,“ přiznal neochotně. „Laboratorní rozbory neukázaly nic, co by mohlo vést k takovému zhoršování stavu. Žádná infekce, žádná otrava, žádný důvod pro selhávání srdečního rytmu. Jen…“ zaváhal.

„Co jen?“ zeptala se Bella nedočkavě.

„Yéil si myslí, že za to může…“ úkosem se podíval na Agnes a jí připadalo, že se srdce teď zastaví jí samotné. Teď to přijde, teď. „Otisk,“ dokončil Carlisle poraženě.

Místností to zasyčelo, jak to všem okolo došlo, a Agnes se v křesle přikrčila.

Carlisle se nadechl a už s větší jistotou pokračoval. „A já s ním souhlasím. Jiný důvod to nemá, nemůže mít. Jake přišel o svůj otisk a podle všech dostupných informací z Forks i od zdejších indiánských kmenů to znamená, že ztratil důvod žít. Ztratil to, co ho drželo na tomhle světě, jeho duše to vzdala a jeho tělo ji poslouchá. Nehojí se, protože nemá proč.“

Místností se rozhostilo takové ticho, že i vlastní dech Agnes připadal jako hučení kompresoru, pohánějícího sbíječku – to její srdce bušilo, div jí neprorazilo hrudník. Mrazilo ji a líce jí přitom hořely, a ruce měla nervozitou jako led.

Tak už to řekněte, pomyslela si zoufale, řekněte to někdo! Můžu za to já! To kvůli mně je v takovém stavu! To kvůli mně umře! Dívala se zarputile do podlahy a neodvažovala se nikomu v místnosti podívat do očí. Co by tam uviděla? Opovržení, odpor a odsouzení?

„Agnes,“ prorazila hradbu mlčení Bella tichým hlasem. „Prosím…“

Konečně zvedla oči a po tvářích se jí začaly kutálet slzy.

„To je přesně ten důvod, proč mi otisk tak vadí,“ vzlykla. „Nemáme na vybranou, nikdy jsme neměli. Ani Jake… a ani já. Otisk ho nutil být se mnou, přestože o mně vůbec nestál, a teď ho nutí dokonce vzdát boj o život. A mě nutí zapomenout na mou svobodnou vůli a předstírat a lhát a dávat Jakeovi naději, aby měl proč žít.“

Ostatní šokovaně zalapali po dechu.

„Přece ho nenecháš umřít?“ zhrozila se Rosalie. Ona sama neváhala Emmetta přeměnit, jen aby mu zachránila život, a nikdy toho nelitovala.

„Nenechám, Rose,“ zavrtěla hlavou Agnes. „Nenechám. Ale o to víc mě to bude potom bolet.“

Alice se nadechla, aby se zeptala, jak by ji to mohlo bolet, kdyby ty city jen předstírala, kdyby už k němu nic necítila. Zdálo se jí, že Agnes teď vyzradila něco, co si možná ani sama neuvědomuje, ale Edward, kterému to došlo taky, se na ni zadíval a zavrtěl hlavou, a tak jen planě vypustila vzduch. Edward má pravdu. Jestli to tak je, musí si to Agnes uvědomit sama.

Ta se zatím zvedla a vykročila ke schodům, ale na půl cestě ji zastavil Jasperův hluboký hlas.

„Agnes, nechtěl jsem se do toho plést, ale… pomyslelas‘ někdy na to, že si to celé vykládáš špatně?“

„Jak špatně?“ otočila se prudce a pak probodla pohledem Bellu. „Tys jim to řekla!“ zrudla jako malina, a když Bella rozpačitě přikývla, podlomila se jí kolena a ona se musela posadit na schody. Tvář zabořila do dlaní a přála si propadnout se sto sáhů pod zem.

„Jak jsi jim to mohla říct?“ zakvílela zoufale. „To je takový trapas! Že jsem chtěla… a že Jake nechtěl… všechno?“

To už u ní ale seděla Esme a konejšivě ji hladila po zádech.

„Nestyď se, holčičko, a nezlob se na Bellu, my jsme to z ní vytáhli. Víš, tady u nás nikdo nemá moc velké soukromí. Edward vidí druhým do hlavy, Alice zas důsledky jejich rozhodnutí, a my ostatní i bez těchhle schopností máme dokonalý sluch, zrak i čich; tady se neutají vůbec nic. Byli jsme zvědaví, jak ses s Jakem vůbec mohla rozejít a proč – že ten důvod byl tak vážný, až dokonce zrušil otisk. Máme vás oba moc rádi a měli jsme starost, víš?“

Agnes se trochu uklidnila a zvedla zrudlý obličej.

„Co jsem si vykládala špatně?“ zeptala se Jaspera. Ten se zamračil a chvilku přemýšlel. Obvykle se moc nevyjadřoval, byl spíš zamlklý typ, ale když promluvil, mělo to svou váhu, a jeho názor každý v rodině respektoval. To Agnes věděla.

„No, my mužští toho většinou moc nenamluvíme, víš? Možná jsi od Jakea čekala vyznání a sladké řeči, o kterých si myslel, že jsou zbytečné. Že se to samo sebou rozumí. Moje žena, například,“ usmál se na Alici, „má velké štěstí, že je jasnovidec. Alespoň se těch řečiček nemusí dožadovat,“ ušklíbl se rozpustile.

„Ne já. To ty máš štěstí, že to po tobě nechci,“ vyplázla na něj jazyk Alice, ale v očích jí svítila láska a jistota.

„Za nás zkrátka častěji mluví činy než slova,“ uzavřel to Jasper.

Agnes si skousla ret a váhala, jestli to má říci, ale nakonec se rozhodla, že ano. Když už je ostuda, tak ať je pořádná.

„Jenže za Jakea jaksi nemluvily ani ty činy.“

A pak vstala, otočila se na patě a už bez zastavení vyběhla schody do patra.

Když vešla k Jakeovi do ložnice, Tony, který zase seděl u jeho postele, k ní zvedl uplakaný obličejík.

„Teto Ness, on tě pořád volá,“ díval se na ni vyčítavě a jeho bezelstné oči a Jakeova bolestí stažená tvář ji přesvědčily, aby zůstala, mnohem lépe, než ta sešlost dole.

„Já vím, Tony. A už tu zůstanu, neboj. Jdi se vyspat, já se o strejdu Jakea postarám,“ odpověděla mu konejšivě.

„Ale co když zase utečeš? Jako odpoledne?“ nedůvěřivě si ji měřil Tony, když narážel na její úprk po tom prvním oslovení. Bylo to první a jediné souvislé slovo, co za poslední tři dny Jakeovi vyšlo ze rtů, a od té chvíle ho nepřestal opakovat.

„Neuteču. Už ne. Slibuju,“ ujistila ho Agnes. „Ale taky musím někdy spát. A ty si musíš teď odpočinout, abys mě mohl pak vystřídat, ano?“

Tony se na ni chvíli zkoumavě díval, pak přikývl a obličej mu projasnil úsměv. „Tak dobře,“ souhlasil, unaveně zívl a nakonec váhavě odešel. Po cestě se několikrát otočil, jak se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku, ale nakonec zmizel za dveřmi, kde už ho převzala Bella a nahnala do koupelny a do postele.

Agnes si přisedla bokem na Jakeovu postel a chvíli se mu dívala do obličeje. Vypadal hrozně. Obvaz na krku prosakoval krví, jak se rána přes veškerou péči a převazy nechtěla hojit, do ruky mu vedla kapačka, zpocené vlasy na hlavě se ježily a pohublý bledý obličej zdobily hluboké kruhy pod očima. Víčka měl zavřená, zjevně byl pořád v bezvědomí. Srdce se jí sevřelo lítostí. Zvedla ruku a zlehka ho znovu pohladila po tváři, stejně jako odpoledne. Ale tentokrát, když se mu pootevřely rty rozpraskané horečkou a vydechl její jméno, neucukla.

„Jsem tady,“polykala slzy, sjela rukou přes rameno po paži dolů a vzala ho za ruku. A pak se málem rozplakala naplno, tentokrát úlevou. Jakeova velká ruka jí stiskla tu její! Sice slabounce, ale nezdálo se jí to! Vnímá ji, ať je v bezvědomí nebo ne, ví o ní. Aniž si přesně uvědomovala, co dělá, instinktivně tu ruku zvedla a přitulila se k ní tváří.

Když o něco později Bella nakoukla dovnitř, aby zkontrolovala kapačku, obvaz a změřila Jakeovi horečku, tiše se usmála a zase opatrně zavřela dveře.

Agnes ležela vedle Jakea na posteli, jednou rukou ho objímala kolem hrudníku, a oba spali.

****

„Au! To snad není pravda, Beliale, ty to snad děláš naschvál,“ fňukala Sulfurina a snažila se vymotat z valné hromady, na kterou se ona i Belial právě sesypali. Jak se zvedala na nohy, schválně se kolenem opřela Belialovi do citlivých míst. Zdánlivě se ani nevšimla jeho zaskučení a konečně se postavila, když ještě stačila v předklonu předvést druhému aktéru té scénky obsah svého výstřihu.

„Pokaždé, když se srazíme, skončím vleže na zemi,“ pokračovala, ruku si připlácla na čelo, a pak koketně zamrkala. „Jestli mě chceš dostat na lopatky, věděla bych o  příjemnějším způsobu svádění, nemusíš mi kvůli tomu pokaždé vyrobit bouli,“ zaflirtovala si.

Belial se ještě z té srážky nevzpamatoval a už se zase vyděsil. Svádění? Jaké svádění? Ještě to tak! Náhodou se to dohmátne Hexina a peklo nebude dost velké, aby se před ní schoval.

„Nevšiml jsem si tě,“ zabručel protivně, „spěchal jsem k audienci, Lucifer mě dal zavolat.“

„Vážně? A copak ti chce?“ Sulfurina zvědavě naklonila hlavu a svůdně se usmála.

„Co já vím? Doufám, že zas něco nepokazil Devlin,“ zamrazilo Beliala až hluboko v útrobách.

„Tak víš co? Počkám tu na tebe a jestli zas dostaneš vynadáno, pofoukám ti na bolísku, do rána ti bude hej,“ přitočila se až k němu a škádlivě mu přejela rudým drápem po čelisti. Belial nasucho polkl, až mu poskočil ohryzek na hubeném krku, a couvnul.

„Není třeba, Sulfurino. A teď už musím běžet. Nezdržuj se,“ vyhnul se jí obloukem a za chvíli už se ukláněl před pekelným trůnem.

„Přeješ si, pekelný vládce?“

„Přeju si okovat ti kopyto svěcenou podkovou,“ odplivl si Lucifer. „Ten tvůj diletantský nápad s Démonem nese své ovoce. Agnes toho pokousaného Indiána začala litovat. A od lítosti je jen krůček k … ani to slovo nedokážu vyslovit,“ znechuceně skřípal Luciferův hlas a jeho ukazováčky do vzduchu ohnivě nakreslily tvar srdíčka. Chvíli hořelo ve vzduchu, pak bliklo a zhaslo a ke stropu se vznášel jen obláček kouře.

„Devlin se k Agnes nedostane, protože ta se teď od toho zraněného nehne, samaritánka pitomá. Tak koukej něco vymyslet, nebo je celá mise v háji. A varuju tě. Jesli to nedopadne dobře… však víš.“

Belial chvíli přemýšlel a pak najednou, jakoby mu nad hlavou blikla žárovka, rozsvítilo se mu.

„A co tam Devlinovi poslat posilu, šéfe? Někoho, kdo by dokázal odvést zase Jakeovu pozornost od Agnes. Tak by se zase nechala upoutat Devlinem. Nemám pravdu?“

„Něco na tom je,“ bručel Lucifer a ani si nevšiml, jak ho Belial familérně tituloval.

„Udělej to. Máš na to někoho vhodného?“

„Mám,“ zašklebil se Belial spokojeně, jak se mu podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou.

****

„Co zas ta holka vyvádí?“ rozmrzel se Samiel. Ještě se nestačil pořádně zaradovat nad Nessiinou ochotou pomoci Jakeovi, a už zase koukal na Sulfurinu, jak se natřásá před Belialem a předvádí se jak kočka zjara.

„Třeba to dělá kvůli tobě,“ usmál se svatý Petr shovívavě.

„Kvůli mně? Proč kvůli mně?“ nechápal Samiel a mračil se do zlatého nebeského kukátka skoro jako za starých časů. Jako čert.

„Přece jsi chtěl, ať pro tebe dělá špióna, ne?“ ťukl se do čela Petr. „A jak jinak ženská vytáhne z někoho informace? Lichotí mu, flirtuje, hraje na jeho mužské ego. A Sulfurina je v tomhle mistr, jak je vidět.“

„To teda je. Jen jestli to je tak, jak říkáš,“ váhal Samiel. Přece jenom tomu tak úplně nevěřil.

„Snadná pomoc,“ pokrčil Petr rameny. „Zeptej se jí.“

To je pravda, uvědomil si Samiel. Proč se jí vlastně rovnou nezeptám? A rozškrtl zpravodajský plamínek.

Jenže ať volal, jak volal, Sulfurina se neozývala.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

26)  Pilly (08.07.2012 12:53)

No to som zvedavá koho tam peklo pošle

Alrobell

25)  Alrobell (11.01.2012 18:02)

Jsem ráda, že šla Agnes trochu do sebe... snad... doufám, že to všechno dobře dopadne...

Hanetko moc pěkně se to čte, jen mít více času... a zhltat to naráz... ale zase si to takhle pěkně vychutnávám... krása

Kristiana

24)  Kristiana (21.06.2011 17:57)

Nechce tam Beliah poslat Sulfurinu, že ne?
Jen ať se o Jake hezky stará Agnes. Přece jen na tom taky trochu nese vinu.

kytka

23)  kytka (25.01.2011 00:58)

Agnes se sice trochu umoudřila, ale když člověk dělá něco z donucení, tak to většinou dlouho nevydrží. Je to všechno tak barvitě a sugestivně popsané, že má člověk pocit, že sedí někdě u nich v rohu a neslušně poslouchá jejich rozhovor. Chtěla jsem rychle kliknout na další kapitolku a zjistila jsem, že není. Moc se těším na další. Díky za krásné čtení.

Hanetka

22)  Hanetka (24.01.2011 16:14)

Twilluško, děkuju, a nemáš se za co omlouvat. Já taky nemám vždycky náladu na čtení, vždyť se nic neděje, jaká neurvalost? Jsem ráda, že jsi tu, těší mě, že se ti to líbí, a kdy si to přečteš, to je přece docela jedno.

Twilly

21)  Twilly (24.01.2011 16:03)

Haničko, promiň mi tu mou neurvalost. Nějak jsem neměla tu správnou náladu číst tvoje dílko a číst ho se špatnou, to se jednoduše nedá, to by bylo politováníhodné a hrubé....

Tvoje Agnes je hezky vykreslená jako nezralá kočička, které mi je víc líto, než abych se na ní zlobila. Prostě to nejde. Je nešťastná a urazená a... zraněná. Přímo do srdíčka a tomu já rozumím. Vlastně jí tak trohu fandím. My ženy máme být dobývány na to abychom se cítili milovány a ona nebyla, tak nemohla dát ani ona svému Jakovi to co by chtěla... LÁSKU. Ale mám takovej vtíravej dojem, že to nebude tak horký s Jakobem... uvidíme, drahoušku.


Linfe

20)  Linfe (24.01.2011 13:34)

Tohle už je něco jako pohádkový horor bez krve přijde mi. Takový nervy jak to všechno dopadne. Doufám, že se ta holka brzy přidá na dobrou stranu jinak mě asi odvezou.

Karolka

19)  Karolka (22.01.2011 21:40)

Teda Hanetko! Jsem naprosto nadšená! V téhle kapitole víc než kdy jindy perfektně seděla psychologie postav. Úplně jsem si lebedila! To, s čím se potýká Agnes, jak byla vnitřně rozháraná a zmučená! Opravdu úžasný!
A Belial chce na misi poslat Sulfurinku! Juch!

Bye

18)  Bye (22.01.2011 21:26)

„Místností se rozhostilo takové ticho, že i vlastní dech Agnes připadal jako hučení kompresoru, pohánějícího sbíječku“
Hanetko, Ty Agnesiny úvahy o Otisku jako vězení pro ni i Jaka a následný uvědomění/neuvědomění si, že ji to potom bude bolet…
Ale jsem šťastná, žes přišla na to , proč se Jake nehojí! A co jediný mu může pomoct.
„Jenže za Jakea jaksi nemluvily ani ty činy.“ Já vím, to bylo myšleno vážně, ale přesto…
Ježkovy voči! Sulfurina!!! „pofoukám ti na bolísku, do rána ti bude hej,“ přitočila se až k němu a škádlivě mu přejela rudým drápem po čelisti.“
„Přeju si okovat ti kopyto svěcenou podkovou,“
Hanetko, jedna perla vedle druhý! A Sulfurina? Doufám, že ji Samiel ukočíruje.

Jula

17)  Jula (22.01.2011 17:48)

Tak třeba už se Agnes probere a zkusím to s Jakem znovu
Belial je hlava, Sulfurina by to tam mohla pomoct dát do pořádku

MisaBells

16)  MisaBells (22.01.2011 16:13)

Agnes má štěstí, že se alespoň trochu snaží, potvůrka.
Beliah je posera čertovská, jeho plán na odlifrování Sulfuriny je i na něj moc geniální, ale on má prost pod čepicí. Je důkazem toho, že tichá voda břehy mele. A Samík? Chudáček můj andělskej... Jak on sladce žárlí, čumáček... Hani, dokonale hltavě a poutavě sepsaná kapitola. Jsi mistr své profese!

Anna43474

15)  Anna43474 (22.01.2011 12:31)

On tam pošle Sulfurinu??? Hech
Agnes a Jake
Jen už nedat šanci Devlinovi (ale ty to určitě stejně zase nějak zašmodrcháš)
TKSATVO

Gassie

14)  Gassie (22.01.2011 10:51)

Líbí se mi to čím dál víc
Blýská se nám na lepší časy, jen si to musí Agnes konečně přiznat.

sfinga

13)  sfinga (22.01.2011 01:22)

Konečně se Agnes chová lidsky a soucitně. Chápu ji, ale odnáší to Jacob. Vím, zavinil si to tak trochu sám, ale stejně... áááách jo. Tony byl roztomilý, když domlouval tetě Nessii. Teď jsem zvědavá, jak si na zemi povede Sulfurina
Hanetko, moc se ti to povedlo

eElis

12)  eElis (21.01.2011 23:14)

TAk jsem moc ráda, že se Agnes tak nějak vzpamatovala a je u Jaka. A že by to Sulfurinku poslali na Jake? Tak to bude hodně zajimavé, když ona vlastně pomáhá Samielovi. Nádherná kapitokla

Evelyn

11)  Evelyn (21.01.2011 21:36)

Janeba

10)  Janeba (21.01.2011 21:29)

Šmankote, to je jako ta vyslankyně pekla na zemi Sulfurinka??!! Ach jo! Hanetko, sopak to děláš? Sice jsem ráda, že Nessie je u Jakea, ale bojím se co si zase vymyslíš, když posíláš Sulfurinku na svádění! Chudák Samielek!
Děkuji!!

ambra

9)  ambra (21.01.2011 21:27)

Ou, na začátku jsem si taky říkala - tohle je přesně jeden z důvodů, proč Nessie otisk vadí - musí ho přijmout, jinak zabije Jaka. Jak má potom poznat, že ho doopravdy miluje? Ale autorka nechala promluvit Jaspera - mmch jsem si větší prostor pro tuto vedlejší postavu velmi užila - a snad je to na dobré cestě. Jasně - vysvětlit jí, že otisk neotisk, jisté trable řeší všechny páry .
Tony .
Omg, miluju Sulfurinu .
Chceš říct, že ji Belial pošle balit Jaka???

Lenka326

8)  Lenka326 (21.01.2011 20:47)

Konečně se Ness vzpamatovala. :p , ale to by nebyli pekelníci, aby to nezkoušeli znovu, jinak a lépe, aspoň teda podle nich. A chudáček Samiel, jak trpí, co ta Sulfurina vyvádí A teď se jí dokonce nemůže ani dovolat.
Možná by se jí mohl zeptat z očí do očí, ne?

Moc pěkný dílek, těším se na další

eMuska

7)  eMuska (21.01.2011 20:34)

Achinky, ja som totálne mimo! Dnes je to so mnou na odkväc. Prišlo mi v tejto chvíli totálne jedno, že Jake umiera. Som pokazená... Mňa totižto zahrialo pri srdiečku kvôli Samielkovi... On na Sulfurinku žiarli! Ach jéminé! Tešááám!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek