Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/R+Paul.jpg

Stále se jí Paul s ostatními posmívájí? Tak ať! Rachel se jen tak nedá!

Když jsem přišla domů, hned jsem sebou flákla na postel. Zpropadenej den… a život. Kdyby tu bylo aspoň něco, co by se mi líbilo, klidně i ta nejmenší maličkost. Ale nic tu není. Jasně – je tu moře, ale copak se dá nějak využít, když je zima, pořád prší a ještě k tomu tam skáčou ti kluci?

Jak jsem tak pozorovala nízký strop pokoje, uslyšela jsem mámino auto. Ach jo. Rychle jsem vyskočila na nohy a šla vyhodit ten papírek ze stolu, kde bylo napsáno, že jsem venku. Určitě by se vyptávala co jsem kde objevila. A o tom se teď rozhodně bavit nechci.

„Ahoj, Rachel! Jsem doma,“ pozdravila mě s úsměvem na tváři.

„Tak jsem se zastavila u Clearwaterových a potkala jsem tam i Billyho Blacka. Jsou to opravdu milí a hodní lidé. Povídali, že se zítra ráno můžu u nich stavit a oni mě vezmou do obchodu, kde budu pracovat. Prý je to jen kousek za La Push a je to i celkem dobře placené místo,“ zhluboka se nadechla, jak to na mě všechno naráz vychrlila. Bezva. Ale na mě ani nepomyslela.

„A co já? To se tady budu celý dny jenom kopat do zadku? A co vejška?“ věděla jsem, že řekne ne.

„Rachel, vždyť se nebudeš nudit. Budeš mi pomáhat a chodit nakupovat a Sue říkala, že má dceru Leah, s tou by sis jistě rozuměla.“ V žádném případě, leda tak ve snu.

„A co se týče vysoké… sama víš, že to není…“

„Ano! Já to vím! Vím, že dva roky studia byly k ničemu stejně tak jako to, že jsou v tom jenom prachy!“ Rozzlobeně jsem vběhla do pokoje a začala hledat svojí mp3-ku, abych se trošku uklidnila a přišla na jiné myšlenky.

 

Asi jsem usnula, protože mě probudily ranní sluneční paprsky, které se prodraly až do mého pokoje. V uších jsem stále měla sluchátka, ale mp3-ka hlásila vybitou baterii a na sobě jsem pořád měla včerejší oblečení. Když jsem vstávala z postele, bolelo mě za krkem a trochu i hlava. Šla jsem se tedy osprchovat. Horká voda mi opravdu pomohla, ale když jsem se chystala udělat si snídani, našla jsem u chlebníku papírek, na kterém bylo napsáno:

„Jsem v práci, přijedu až pozdě večer. Prosím, skoč nakoupit, abys měla co k obědu a já co k večeři, až přijedu domů. Děkuju. P.S.: je to jen půlhodinka od domova.“

No super. Vím kde to je, protože jsme jeli kolem domů. Jenomže taky vím, že musím jít kolem toho útesu, kde včera byli ti kluci.

Nevím, co mě to popadlo, ale radši jsem si šla do pokoje pro trochu lepší mikinu.

Ne. Nedělám to kvůli nim. Proč taky? Nestojej mi ani za starou bačkoru. Dělám to jenom kvůli tomu, aby na mě neměli zase kecy. Abych tu mikinu vyrovnala a dokázala si tak, že to není kvůli nim, schválně jsem si neučesala vlasy, hodila si na ně ještě kapucu, vzala si na cestu tatranku a vyrazila.

 

Už z dálky jsem viděla, že tam zase jsou. Bože – jak může někoho bavit pořád jenom skákat z útesu? Ale na druhou stranu… co jiného se tady dá dělat, že?

Když jsem se k nim blížila, zahlédla jsem, jak na mě ten jeden (myslím, že mu říkali Paul) začal ukazovat a smál se. Už to zase začíná. Ale co. Půjdu na druhou stranu cesty a budu dělat, že je nevidím.

Ale to se nepovedlo. Zase se do mě naváželi.

„Hele! Hyena se vrací! A má jinou mikinu! Hej, to jsem nevěděl, že máš tak obsáhlej šatník!“ křičel na mě ten Paul a s jedním klukem si plácnul. Asi si myslí, jak je dobrej nebo co.

„Zato ty toho máš hodně, co?“ zastavila jsem se, a sjela ho pohledem – snažila jsem se mu to nandat. Jenomže se to nepovedlo. Začal se nějak zvláštně třást, a jeden mu položil ruku na rameno, aby se zklidnil.

„Máš problém?! Víš… jestli mám bejt upřímnej, tak jsem chvíli přemejšlel, jestli jsi holka, nebo kluk. Ale to tvoje háro mi napovědělo.“ Začal se temně smát a ostatní mu začali říkat, jak je dobrej. Jasně. Tak tohle mu nedaruju.

„Hej! Ještě jsem neskončil!“ křikl na mě. Já se jen pousmála, ukázala mu prostředníček a rozešla jsem se směrem k supermarketu. Já mu ještě ukážu, zač je toho loket!

 

Když jsem vešla do obchodu, začala jsem se rozhlížet po pečivu, sladkostech, sladkostech… sakra soustřeď se, Rachel! Tomu klukovi to nandáš až pak! Řekneš mu, že…ale to je jedno. Nejdřív v klidu nakoupit.

Nebylo to tady zas tak špatné. Výběr byl docela veliký a hlavně ty ceny – překvapilo mě, jak může být něco tak levného… ale zase na druhou stranu, tady se není čemu divit.

 

Když jsem měla vše nakoupeno, vydala jsem se se zvednutým nosem za těmi kluky. Už jsem i měla připravenou řeč, ale… oni nikde. Zklamaně jsem se rozhlédla a… byli pár metrů přede mnou, asi už šli domů a samozřejmě obklopovali Paula a smáli se.

Tak teď jsem byla v rozpacích. Moje chůze byla rychlejší než ta jejich a já jsem nechtěla jít takhle pomalu. Jenomže předejít je… to je jisté riziko. Celou cestu bych pak slyšela jejich narážky. Rozhodla jsem, že na něj zavolám, a dám mu to pěkně sežrat. Ale… JAK na něj zavolám? Paule, nebo hej, ty? Vlastně… proč se o to starám? Prostě to udělám a hotovo.

Trochu jsem zrychlila, tiše jsem se k nim přiblížila, nadechla se a…

„Hej, Paule!“ křikla jsem na něj s momentálně plným sebevědomím. On se jen otočil, sjel mě pohledem, ušklíbl se a nadechoval se, že mi něco řekne. Všimla jsem si, že všichni měli na ramenech stejné tetování… Já ale začala hned mluvit, protože mi mohlo sebevědomí každou chvíli klesnout na bod mrazu.

„Měl jsi pravdu – já jsem taky neskončila. Myslíš si, že jsem hyena, hm? Tak já ti něco povím. TY zase vypadáš jako Ken od panenky Barbie! Vždyť se podívej na svoje tělo! Je samej sval,“ když jsem to říkala, samou pýchou se mu zvedl usměv, ale jak jsem pokračovala, tak mu zase spadl, „je hladký, takový lesklý, přesně jako ho má Ken! Že je to od vody? Tak o tom pochybuju. Určitě si ho každý den něčím mažeš, aby se lesklo, co?“ Tak to se mi povedlo, celá šťastná, že jsem mu to nandala, jsem se pousmála, ale on se zase nějak divně začal třást. Tak prapodivně.

„Máš třesavku nebo co?“ páni, jsi vážně dobrá, říkal mi mozek.

„Tak to jsi neměla dělat,“ zavrčel na mě ten vedle něho. Když jsem se ale s vítězným výrazem  podívala Paulovi do očí, četla jsem z nich jako z nějaké knížky - „Chceš válku? Máš ji mít!“

Já jsem jen udělala takový ten zvuk, co dělají fiflenky (i když ke mně se to vůbec nehodí, jsem přeci jenom ta ošklivá čarodějnice) a šla jsem s taškami nákupu domů.

 

Když jsem přišla domů, bylo pravé poledne. Udělala jsem si tedy oběd a začala ho jíst. Po chvilce mě ale nějakým způsobem začalo hryzat svědomí. Kvůli těm klukům? Ne, to nikdy. Paul byl přece ten, kdo si začal. A já mu to jen oplatila. A to dost dobře. Musela jsem se tomu usmát.

Jenomže ten pohled v jeho očích… vypadal vážně jako by chtěl začít nějakou válku… ale já se jen tak nedám! Jestli půjdu zase nakoupit, připravím si na něj ještě peprnější řeč. A jestli ne, tak se prostě půjdu podívat kolem La Push. Nevím… prostě mě začalo bavit dráždit Paula. Alespoň se nějak zabavím.

Ale na druhou stranu…proč byli na mě tak zlí? Proč to dělají?

Po chvilce mi začal zvonit mobil – máma. Rychle jsem to tedy zvedla.

„Ano, mami? Děje se něco?“

Ne, já jenom… byla jsi nakoupit? Nenudíš se, víš, možná by ses mohla jít podívat k moři… a tak.“

„Jo, v pohodě, mami. Byla jsem, to víš že jo. Udělala jsem si oběd, zítra klidně půjdu nakoupit zase. Nevadí mi to.“ A ani mi nevadí představa, že mu to zase nandám.

„No a co teda budeš dělat odpoledne? Já zase nechci, abys zbytečně mařila čas.“

„Prosím tě, mami, je to v pohodě. Mám rozečtenou knížku, můžu si zapnout televizi…“ dva, možná tři kanály na telce.

„Dobře, tak já už musím končit. Pa, zlatíčko.“ Než jsem jí stihla odpovědět, zavěsila. Budu si číst knížku, jo? Že o tom ani nevím. Tak si aspoň vyndám zbylé věci ven a budu se těšit… na další odvetu.

 

Baru

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  ada1987 (20.08.2011 22:45)

rychle pokracko!

Paja

10)  Paja (19.08.2011 10:20)

No teda, kluci jsou pěkní puberťáci, ale do nich Rachel, budu ti držet pěsti!!!

THe

9)  THe (19.08.2011 09:50)

Jak mám Paula ráda, tak ho teď nenávidím. Úžasná kapitola.

Baru

8)  Baru (19.08.2011 08:56)

Všem vám straaašně moc děkuju :) . Vůbec jsem nečekala, že se to bude tak líbit. Budu se snažit napsat co nejdřív pokračování

Katka

7)  Katka (18.08.2011 22:52)

wau nemám slov prostě to je ... úžasný

6)  Andr (18.08.2011 19:46)

Paráda :))) jen mu to nandej:D :D těšim se na další díl

Bosorka

5)  Bosorka (18.08.2011 18:28)

Paule, Paule - už to přeháníš! B)

4)  Milisent (18.08.2011 18:18)

Tak tak holka, nedaj sa. Len mu to pekne vráť! Nech sa chlapec nenudí :D .

3)  annaliesen (18.08.2011 18:09)

moc pěkný těším se na další díl

2)  ella (18.08.2011 18:04)

hezkééééééééé honem další

1)  ella (18.08.2011 18:04)

hezkééééééééé honem další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek