Sekce

Galerie

/gallery/Osamělí_perex.jpg

Tak se potkali. No a dál?

 

Sotva jsem vyběhl ze třídy, něco mě přirazilo ke zdi.

„Ahoj, Justine.“ Pomrkávaly na mě černé, šedě žíhané oči...

„Zoe...“ protočil jsem oči a pokusil se vykroutit. Její ruce mě pálily na kůži a její srdce bilo rychlostí, jakou by i světlo závidělo. Voněla neobvykle a byla tak blízko... Ale já dnes neměl čas na flirtování se Zoe Wilderovou. „Musím na hodinu, víš?“ Na člověka (a ještě k tomu na holku) byla nezvykle silná... Co blázním? Nejspíš mi hráblo. Jsem upír, proboha! Vykroutil jsem se jí a co nejsvižnějším krokem jsem rázoval chodbou na další hodinu.

„Pak si tě najdu!“ zavolala za mnou cukrovatě a odkráčela opačným směrem. Ačkoliv jsem se chtěl zabývat novou spolužačkou Will, Zoe mi pořád vrtala hlavou. Už měsíc mě sice naháněla kde mohla, ale... Ldé si vždycky drželi odstup. Byl to instinkt. Jejich podvědomí rozeznalo nebezpečí... Někteří mají nejspíš velice slabé podvědomí, bohužel.

 

„Hele, Kim... Nechci tě urazit, ale co na něm proboha vidíš? Jo, jasně... Hotovej model, ale nezdá se ti to povrchní? Co když je to prostě jenom...“ odmlčela se a hledala správné slovo. To jsem zvědav, co si o mně myslí. „Jenom nafoukanej šampón...“ Šampón? Já? To si dělá legraci, ne? Jak mě může jen tak soudit, když mě nezná?

„Jak to můžeš říct, prosím tě. Ani ho neznáš!“ vyjela po ní Kim.

„A ty jo?“ odpověděla jí klidně. Kim zrudla a sklopila hlavu.

„Ne...“ šeptla.

„Tak vidíš. Netvrdím, že je to pravda. Jenom... To, že je hezkej nemusí znamenat, že je dokonalej.“

Po zbytek hodiny neřekla ani slovo. Kim se jí občas na něco zeptala, ale ona jenom kývla. A já bych byl rudý vzteky, kdybych mohl. Šampón! Ach můj bože... Myslím, že budu Will muset ukázat, že se spletla. Ozvalo se zaklepání. Dveře se otevřely a já přesně věděl, kdo to je, ještě dřív, než osoba vůbec vstoupila.

„Promiňte, že ruším, paní profesorko. Mám vám jenom předat tohle.“ Jistě, Zoe by si nenechala ujít příležitost mě vidět. Otočila se k odchodu a její oči mě okamžitě našly. Zamrkala na mě a odešla. To není normální. Co to s tou holkou je? Sakra! Elie by to věděla... Pomohla by mi. Kde vůbec je? Proč není ve škole? Včera přece byla v baru...

V myšlenkách jsem procházel různé scénáře, abych si nějak vysvětlil její nepřítomnost. Nelíbilo se mi, že jsem tu sám. Elie byla moje jediná kamarádka, ale... Dost! Ještě mě uslyší Edward. Najednou zazvonilo – zase? Ten čas nějak letí. Will se vytratila stejně rychle jako při předchozí hodině. Jakoby věděla, že chci jít za ní a nechtěla mi dát šanci. Strávil jsem další hodinu přemýšlením o mé nové spolužačce a moc dobře se nechápal. Jak mi mohla jedna holka takhle nahlodat soustředění? Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na nervozitu, která jí chyběla, na tichý klidný hlas, který jsem zaslechl málokdy. Tichá Willow Adamsová mi nedala spát.

 

Willow:

Vyšla jsem ze třídy a chtěla jít na další hodinu, ale nějak se mi nechtělo odcházet. Proč, proboha? Musela jsem se otočit a kousek se vrátit, ale nejspíš jsem se zcvokla – pokud to ještě šlo. Moje kroky zamrzly na místě, když jsem spatřila Justina Cullena přimáčknutého na zeď nějakou holkou. Tohle jsem vidět nepotřebovala. Šla jsem tedy do učebny, kde se na mě hned vrhla Kim. Bože, jak ta byla ukecaná...

Tak co? Není sladkej?“ rozplývala se nad Justinem a zasněně se svezla na svoji židli. Sedla jsem si vedle ní a jenom zavrtěla hlavou, což ji zarazilo. Podívala se na mě zamračenýma očima.

Ani ne. Je hezkej, ale jinak normálka,“ řekla jsem pravdu a vytahovala si věci.

Normálka? Přeskočilo ti? Vždyť je jako bůh!“ málem na mě křičela.

Jasně... Bůh, který si na chodbě užívá s andělem,“ řekla jsem polohlasně a kysele se zašklebila. Ty holky tady jsou tak povrchní. Zajímá je jenom jak vypadá. Zazvonilo a se zvoněním vpadl do třídy zmiňovaný playboy.

Hele, Kim... Nechci tě urazit, ale co na něm proboha vidíš? Jo, jasně, hotovej model, ale nezdá se ti to povrchní? Co když je to prostě jenom -“ Probodla mě pohledem, takže jsem se musela zarazit, ale pak jsem to dořekla.

Jenom nafoukanej šampón.“ Najednou jsem měla pocit, že Kim není jediná, kdo mě v tuhle chvíli poslouchá.

Jak to můžeš říct, prosím tě? Ani ho neznáš!“ rozčílila se, ale mně bylo jedno, že se vzteká...

A ty jo?“ zeptala jsem se klidným tónem a jenom pozorovala, jak Kim rudne.

Ne...“ hlesla se sklopenou hlavou.

Tak vidíš. Netvrdím, že je to pravda. Jenom... To, že je hezkej nemusí znamenat, že je dokonalej.“ uvedla jsem své tvrzení na pravou míru a dál to nerozebírala. Snažila jsem se věnovat rovnici na tabuli, ale Kim mi v tom tak trochu bránila.

Takže ty bys ho nechtěla?“ rýpala do mě zvědavě. Jenom jsem zakroutila hlavou a dál se věnovala výpočtu neznámých.

Pro tebe je to jenom spolužák, co vypadá líp než někteří jiní?“ Na co ta holka sakra myslí? Kývla jsem a modlila se, aby mi už dala pokoj. Nejspíš ještě chtěla něco říct, ale někdo zaklepal, takže se zarazila. Do třídy vstoupila – podívejme, Cullenova kamarádka z chodby...

Ještě aby sis nezamrkala...“ prohodila jsem pro sebe, ale Kim mě slyšela.

Cože?“ zeptala se nechápavě.

S tou holkou byl Justin před hodinou na chodbě...“

To jako...“ nedořekla a otočila se na Justina. Nevím, co se jí přesně stalo, ale do konce hodiny už nepadlo ani slovo – díky bohu.

Se zvoněním jsem posbírala svoje věci a odcházela. Kim vypadala, jakoby jí ulítly včely, ale nechala jsem ji být. Asi ji zklamalo, že si její idol nejspíš našel holku a není to ona. Protože jsem šla sama, nechtěla jsem se courat a tak jsem co nejrychleji hledala cestu k učebně angličtiny.

V duchu jsem žasla, když se vedle mě bez jediného slova posadil Justin.

Tak jak se ti tady líbí?“ zeptal se a tak nějak... Zvláštně si mě prohlížel. Měla jsem v plánu ho ignorovat, ale odpovědět je přece slušnost.

Myslím, že si zvyknu.“ Jo a teď si bude myslet bůhví co. Třeba ho to zaměstná a dá mi pokoj.

Nevypadáš, že by ti to dělalo problémy,“ prohodil. Jak to sakra myslel? Asi se zeptám...

Jak to myslíš?“ To jsem zvědavá...

No, nezdá se, že bys byla nervózní. V nové škole mezi cizíma lidma...“ Tak si myslím, že tuhle debatu docela rychle uzavřu.

Nedělá mi to problémy. Lidi mě nezajímají.“ A tečka. Vypadá to, že poslechnout Ailise bude těžší. Najednou jsem neměla náladu se s nikým vybavovat. S nikým... A už vůbec ne s tímhle hezounem.

Lidi tě nezajímají?“ nechápal moji odpověď, ale já jsem to uzavřela. Nebudu se o tom dál bavit. Nebudu se s ním dál bavit.

 

Justin:

Nedělá mi to problémy. Lidi mě nezajímají.“ Na chvilku jsem zpanikařil. Lidi... Určitě to myslela jinak, než mě napadlo, ale chtěl jsem se ujistit.

Lidi tě nezajímají?“ Chtěl jsem to vědět. Chtěl jsem o ní vědět všechno, ale ona mě zdárně ignorovala. A po hodině se ztratila v davu. Nechtěla se mnou mluvit? Nechápal jsem její chování. Jakoby mě neměla ráda. Přemýšlení mě natolik zaměstnalo, že jsem si ani nevšiml, že mám společnost. A to byla chyba...

Říkala jsem, že si tě najdu.“ Zase jsem se ocitl zády nalepený na zeď, uvězněný mezi rukama Zoe, která si nejspíš usmyslela, že mě užene. Najednou jsem se nebránil. Líbila se mi a já se - pochopitelně – líbil jí. Měla prazvláštní vůni, která mě nelákala, jako vůně lidí, ale to mi teď bylo jedno.

Nepochyboval jsem.“ Chytl jsem ji za boky a rázem byla ona uvězněná mými pažemi. Vzhlížela mi do očí s neskrývanou touhou. Pohladil jsem ji po tváři a zastrčil pramen jejích tmavch vlasů za ucho. Mile se usmála a tváře jí zrůžověly. Tahle situace mi vůbec nedávala smysl, ale nechtěl jsem tu chvíli kazit. Přiblížil jsem rty k jejímu uchu a jemně zašeptal...

Proč to děláš, Zoe? Co z toho máš?“ Opřela se o zeď a na chvilku přivřela víčka.

Nevím. Prostě mě přitahuješ, Justine...“ hlesla. Nechtěl jsem to přehnat, tak jsem se zase odtáhl a znovu ji pohladil po tváři. Ruce, kterými jsem se opíral po zeď jsem spustil podél těla.

Bude zvonit. Neměli bychom jít?“ zeptal jsem se. Čekala nás společná hodina a já byl upřímně zvědavý, co z toho vznikne.

Asi jo,“ zašeptala.

Bylo zvláštní, že jsem byl schopný existovat s lidmi v takové blízkosti. Bylo to porpvé, co jsem po přeměně začal chodit do školy. Jasper měl občas co dělat, aby se udržel... A ten je upírem už nějakou dobu! Ale jsem za to rád.

Šli jsme vedle sebe a všichni si nás prohlíželi. Většina lidí dokonce uhýbala a s otevřenou pusou zůstala stát na místě. Víc než kdy jindy jsem si všímal Zoe, ale celý den jsem nespustil oči z Willow Adamsové. Byla něčím jiná a to mě fascinovalo. Ta odlišnost, kterou někteří lidé ani nepostřehnou, z ní přímo vyzařovala. Hodiny utekly jako nikdy a byl čas jít na oběd.

 

„Nazdárek, bráško!“ vystartoval Emmett, hned jak mě spatřil. Chytl mě kolem ramen a začal mi cuchat vlasy. Potichu jsem na něj zavrčel. Posadil jsem se ke stolu a všiml jsem si všech těch pohledů a poťouchlých úsměvů.

„Co?“ vyjel jsem po nich ostře. Všichni se rozesmáli a slova se chopil Emmett.

„No to nám pověz spíš ty... Copak je to za románek mezi tebou a Zoe Wilderovou?“ To si dělá legraci, ne? Edward zakroutil hlavou a tvářil se víc než zvědavě.

„Nemám s ní žádnej románek...“ Zatím. A jestli cekneš, Edwarde, zabiju tě! On se uchechtl, ale bral moji výstrahu vážně. Přece jen jsem ještě pořád silnější než on.

„Prosím tě, vidělo vás tolik lidí... A spousta holek o tom mluví!“ vložila se do toho Alice.

„Nemůžu za to, že mě uhání!“ bránil jsem se. Zase se mi všichni smáli. Edward najednou otočil hlavu ke dveřím. Následoval jsem jeho pohled a ve vteřině se moje myšlenky točily jenom kolem jednoho bodu – kolem ní. Co je na ní tak zvláštního?

„Nevím, ale taky to vnímám... Není obyčejná. Je zvláštní... A ta její kamarádka!“ Edward zakoulel očima a Alice se zašklebila. Prohlížel jsem si ten hlouček a něco mi nesedělo. Tolik se podobali našemu uskupení a přitom to byli obyčejní lidé... Dneska jsem prostě nic nechápal, ale potěšilo mě, že nejsem sám.

„Zoe má zajímavé myšlenky,“ zamyslel se Edward.

„Vážně?“ zeptali jsme se všichni. Emmett se následně nekontrolovatelně rozřehtal. Spolu s Rose pak odešel z jídelny.

„To by mě zajímalo, čím jsou její myšlenky zajímavé... Předpokládám, že myslí na mě,“ uchechtl jsem se.

„No právě. Myslí na tebe, ale jinak než ostatní holky... Víš, například támhleta – Bonnie,“ ukázal na holku u okna, „ta se zabývá jenom představou, jak se s ní procházíš po pláži a žádáš ji o ruku.“

A tomu jsem se musel smát. Na co ty holky myslí...

„A pak je tu kvantum dalších holek, které si představují vysněné rande s neodolatelným Justinem Cullenem.“

To jsem si dokázal představit. Těšilo mě to...

„Ale Zoe... Ona tě pozoruje, snaží se zapamatovat každičký detail. Jak se pohybuješ, jak mluvíš jak...“ zarazil se a pohlédl na ni. Otočil jsem k ní hlavu. Dívala se Edwardovi do očí a on jí ten pohled oplácel. Pak se odtrhl a naklonil se víc ke mně.

„Ona mě slyšela.“ Cože? To není možný! Sedí na druhý straně jídelny! Podíval jsem se zpátky, ale ona už tam neseděla. Ani jsem si nevšiml, kdy odešla Alice s Jasperem.

„Willow jsi moc nenadchl, zdá se,“ smál se Edward. Hrál jsem nechápavého.

„Jak to myslíš?“

„No, prohlíží si tě a myslí si, že jsi...“ Edward se dal do smíchu.

„Šampón,“ dořekl jsem a on se smíchem přestal.

„Jak to víš?“ ptal se.

„Ona se tím názorem moc netají, víš?“ Zašklebil jsem se a zvedl se od stolu. Edward zrovna tak. Společně jsme odcházeli z jídelny a myslím, že ani jemu neušel pohled, který mi Willow věnovala.

Willow:

 

Celou hodinu jsem na sobě cítila cizí pohledy. Věděla jsem, že se na mě někdo dívá. Vždycky jsem to poznala. Nejvíc mě štval pohled toho Cullena. Proč na mě tak zírá? Vždyť sedí s tou svojí kočkou! Ta mu nestačí? To musí tím okukováním otravovat ještě mě?

Ohlédla jsem se jeho směrem. Nedívala jsem se na něj, ale na tu holku. Zoe... Kim ji neměla ráda a někdo ji má za mrchu, ale mně se nezdálo. Chudinka se prostě nechala zblbnout tím šampónem... Naštěstí hodina netrvala věčně a já se co nejrychleji vytratila. Cestou do jídelny jsem potkala Ailise a Andyho.

,,Tak co?" pomrkávala na mě významě moje jediná kamarádka.

,,Co jako?" zeptala jsem se jakoby nic, ale ona mě prokoukla.

,,O čem jsme se včera bavily? Slíbilas, že těm lidem dáš šanci, vzpomínáš?!" soptila.

,,Já vím, já vím. Ale není to tak jednoduchý. S jednou holkou jsem si docela rozuměla. Jmenuje se Kimberly a je celkem v pohodě." Doufala jsem, že jí to bude stačit, ale znala mě až moc dobře.

,,Fajn, takže Kimberly je plus. A teď to mínus. Kdopak se ti tady nelíbí? Vyklop to. Dělej!" Její oči mě provrtávaly a já věděla, že zapírání nemá smysl. Vzdychla jsem.

,,Justin Cullen." Ailise moje odpověď nestačila.

,,No a dál? Co je s ním?" pobízela mě.

,,No tak, Lizzie, nech ji dýchat. Vždyť jsme tu první den. To se srovná," snažil se mě Andy zachránit.

,,Neříkej mi Lizzie!" okřikla ho a Andy se stáhnul, protože zahrávat si s Ailise nebyl dobrý nápad. Byla jako tygr...

Před jídelnou nás čekal Leo. Všichni čtyři jsme vešli do jídelny a kdekdo si nás prohlížel. Nenáviděla jsem to - ty pohledy. Sklopila jsem hlavu a nechala si vlasy spadnout přes obličej. Ailise si toho všimla a šťouchla mě loktem pod žebra. Střelila jsem po ní nenávistným pohledem a tak mi zatím dala pokoj. Posadili jsme se ke stolu a Ailise pokračovala ve výslechu.

,,Tak co je teda s tím Justinem? Nějakej blbeček, co má připomínky?"

,,Ne, ne, ne. Takovej hezoun. Holky ho totálně zbožňujou, ale mně se prostě nelíbí. Jenomže si mě celej den prohlížel a mně to vadí. Připadá mi prostě jako nafoukanej šampón." Ailise to trochu rozesmálo, ale já už pak neřekla ani slovo. Kladla mi ještě další otázky, ale já jsem ji ignorovala. Vrtala jsem se v jídle a přemýšlela, když do jídelny vešel Justin. Poklepala jsem Ailise na rameno a kývla směrem k němu.

,,To je on?" Přikývla jsem. ,,A co se ti na něm proboha nelíbí? Vypadá dokonale. Sice není můj typ, ale nemůžeš mít těm holkám za zlé, že ho tak žerou."

Já jsem jim to nezazlívala. Přes tu averzi, kterou jsem vůči němu cítila jsem musela uznat, že nevypadá vůbec špatně, ale to bylo vše. Pro mě to byl prostě šampón. Znala jsem kluky jako je on a všichni byli stejní. Zase jsem cítila milion pohledů, které mě pálily do zad. Nenáviděla jsem tuhle školu, ale Ailise se to nesmí dozvědět. Třeba měl Andy pravdu. Možná se to srovná...

Justin a jeho starší bratr odcházeli z jídelny a já jsem se neubránila vražednému pohledu. Jenom ať vidí, jako moc se mi nezamlouvá. Třeba mi pak dá pokoj...

Naštěstí jsem už po obědě neměla další hodinu a tak jsem se co nejrychleji vytratila z prostoru školy. Horší na tom bylo, že Ailise a ti dva odpolední vyučování měli. Při pomyšlení, že bych se sama vracela do domova a musela se opět potýkat s Leslie, jsem se otřepala, takže jsem se raději prošla městem. Ušla jsem tak dva bloky a bylo mi jedno, kde jsem. Na rohu byl bar. Nikdy jsem do baru nechodila, ale všechno je jednou poprvé a tak se stalo, že jsem vešla dovnitř. Za barovým pultem stála... Cože?!

,,Ahoj, Willow," usmála se na mě blondýnka.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  marcela (28.05.2011 17:55)

prosím pokračování,prosím,prosím

sakraprace

9)  sakraprace (28.05.2011 07:41)

Zoe je poloupír??? Kdepak se tam vzala a kdo jsou rodiče?? Teda pokud je polo.
Šampon? Jo, tak to opravdu dokáže srait sebevědomí A co ten konec?! Jsem napnutá, takže doufám, že brzy bude další díl

Anna43474

8)  Anna43474 (28.05.2011 01:11)

Zoe je polo???
Za pultem stála... jak cože?! Nechápu, příliš málo informací
TKSATVO

HMR

7)  HMR (27.05.2011 20:11)

:) :) :)

Kamci

6)  Kamci (27.05.2011 20:00)

jééééééééééééééééé, teď jsem hrozně zvědavá na pokráčko
moc hezké díky

semiska

5)  semiska (27.05.2011 17:53)

No, na Zoe jsme zvědavá, co se z ní vyklube? Slyšela Edwarda? Jak? Jen ať si Wilow Justina nepouští k tělu, ono to třeba časem přijde samo... :D
Strašně moc se ti to povedlo. Doslova hltám tvlji povídku. Moc se mi zamlouvá a líbí. Vždycky se do toho zažeru a pak najednou koukám jak vyvoraná myš, že už je konec... A tenhle patří k těm, co nemám ráda, víš to? ;) Těším se na další kapitolku.

Fanny

4)  Fanny (27.05.2011 14:58)

No, Zoe je každopádně jiná, ale docela by mě zajímalo jestli to je mrcha není... Jinak skvěle psaný a hrozně oc čtivý, hltám každý slovo

MaiQa

3)  MaiQa (27.05.2011 14:25)

Nevím, co bych měla napsat. Opravdu ne. Přeýšlím nad něčím takovým, že díl byl úžasný, ale to je moc fádní a navíc nepradivé. Díl byl víc než to. Jo, to by mohlo stačit.

Bosorka

2)  Bosorka (27.05.2011 12:59)

Copak se ze Zoe vyklube? Čichám, čichám čertovinu....

Evelyn

1)  Evelyn (27.05.2011 12:43)

Tak přesně tyhle konce nemám ráda
Willow je zvláštní a Zoe bez pochyby taky. Jsem moc zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek