Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

Konečně jsem se k tomu dostala a napsala další kapitolu. Omlouvám se, že to tak trvalo. Selena se konečně osvobodí od Celeste a zjistí, že Alec neopustil Itálii. Proč? To si přečtěte.

17. Sbohem Celeste

Ness:

Seth připravil čtyři hromádky suchého chrastí kolem ní. Svíčky jsme tu neměli, tak jsme museli s vymítáním Celeste improvizovat. Snad to klapne a Selena bude konečně volná. Z ohně jsem vytáhla větvičku a chtěla jsem ty hromádky zapálit. Ale sotva jsem se přiblížila, všechny čtyři vzplály naráz. Selena seděla uprostřed v tureckém sedu, knihu rozloženou před sebou. Celá se chvěla. Vypadala, jakoby meditovala, ale tohle s tím nemělo nic společného. Šeptala slova, přesně jak jí kniha radila. Postupně zvyšovala hlas a ohně kolem ní nabývaly na síle.

Musela jsem Setha podržet, aby tam za ní nešel a nechtěl ji z toho uměle vytvořeného pekla dostat. Tohle bylo jen na ní. Netrvalo to dlouho a plameny pohasly.

„Sbohem, Celeste,“ zašeptala Sel a zabouchla knihu, zámek automaticky zacvakl.

„Sel?“ zkoušela jsem to.

„Jo, už jsem to zase jen já,“ odpověděla mi a pomalu vstala.

„To bylo pěkně ujetý! Doufám, že podobný praktiky nebudeš zkoušet i na mou sestru,“ obořil se do ní Seth.

„Buď v klidu, Sethe. S Leah to bude mnohem jednodušší,“ rozesmála se. Už to byla zase ona.

„Jak se cítíš?“ Objala jsem ji.

„Mnohem lehčí. Je pryč, už napořád,“ odpověděla s úsměvem, ale jakoby jí to i vadilo.

„Teď se s tou knihou budu muset poprat sama,“ vysvětlila, když si všimla mého zaváhání.

„Sama ne, neboj.“ Vzala jsem jí za ruku.

„Se mnou můžeš taky vždycky počítat,“ přisedl si k nám Seth.

 

„Tak a teď bych ráda věděla, proč Alec odjel bez rozloučení!“ Bála jsem se toho, kdy s tím přijde.

„Slíbila jsem mu, že ti to neřeknu, abys nebyla na mámu naštvaná, ale myslím, že zatím jen neměla příležitost ti říct, že s Alecem mluvila,“ přiznala jsem.

„Takže ho ode mě odehnala?“ vyjekla Sel.

„Ne, jen ho poprosila o čas, aby ses dala dohromady, abyste to všechno zvládly. Odjel s Nahuelem, nestihl se s tebou rozloučit a Samantha by ho za tebou nejspíš ani nepustila. Chtěl si zařídit nějaké své věci, než za tebou přijede. Můžu Nahuelovi zavolat, jestli chceš. Alec nejspíš bude s ním,“ uklidňovala jsem ji.

„Věřím ti, protože jsi moje kamarádka a nelhala bys mi, ale stejně mám malé podezření, že mu máma řekla něco, co nemusela.“ Selena byla pořád na vážkách.

„Chápu to správně, že teď jsem tady jedinej na ocet?“ vmísil se do naší debaty Seth.

Se Selenou jsme vyprskly smíchy.

„To abychom ti našli nějakou tu roštěnku,“ podotkla jsem. „Možná bychom mohli vyrazit někam na párty, co ty na to?“ Drbla jsem mu pěstí do ramene.

„Jo, ale nejdřív musím slyšet Aleca, už voláš Nahuelovi?“ obrátila se na mě zoufale Selena.

Popadla jsem mobil a vytočila Nahuelovo číslo. Zvedl to téměř okamžitě. Působil nervózně.

 

Selena:

Prakticky jsem vytrhla Ness mobil z ruky.

„Ahoj, Nahueli, prosím mohl bys mi dát Aleca?“ žadonila jsem.

„Sel, uklidni se, Alec tady teď není, jel si obstarat doklady, ale slibuju, že hned jak se vrátí, řeknu mu, že jsi volala,“ uklidňoval mě Nahuel.

„Lžeš!“ nařknula jsem ho a oprávněně.

„Seleno, nemusíš mít o něj strach, konečně se dostal z toho Volterskýho vězení, chtěl zapátrat po své minulosti, po své rodině. Vlastně se mnou z Itálie vůbec neodletěl.“ Teď mluvil pravdu.

„Jak neodletěl, on tam zůstal?“ byla jsem hysterická.

„Jo, ale během týdne určitě dorazí, ihned na to se ti ozvu,“ už mluvil klidně. „Dýl to bez tebe určitě nevydrží. Věř mu, miluje tě,“ dodal ještě.

„Děkuju, Nahu. Strašně mi chybí,“ neudržela jsem slzy. Měl na to právo, kruci! Alec na to přece měl právo! Proč by nemohl zapátrat po své rodině, pokleknout u hrobu rodičů a zavzpomínat na to, jaké to bylo, než je Aro získal pro sebe.

„Sel, dáš mi ještě Ness?“ zeptal se. Přikývla jsem, i když to vidět nemohl. Ness mi vzala mobil z ruky a já si sedla na kmen vedle knihy. Dívala jsem se do ohně, Seth si tiše sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Ness právě vynadala Nahuelovi, že jí to neřekl hned. Po chvilce se s ním rozloučila a přisedla si k nám.

„Jsem pitomá, neměla jsem ho tam nechávat. Měla jsem být s ním!“ vyčítala jsem si to.

„Nemůžeš za to, vždyť o nic nejde, jen se zdržel v Itálii, pak přijede za Nahuelem a oba dorazí sem. Budou tu, co nevidět, uvidíš. Zapracujeme na lektvaru pro Leah. Najdeme Sethovi holku, aby si nepřipadal odstrčenej. Zvládneme to, uvidíš.“ Netušila jsem, kde se v Ness tahle síla a odhodlání bere. Dokázala mě podržet, zase.

„Jen se bojím, aby ho nenašel znova Aro,“ napadaly mě strašný myšlenky.

„A když jo, tak máme knihu. Zvládneme to i bez Celeste.“ Ness vzala knihu do ruky a nabídla mi ruku.

„Má pravdu, jdeme mi najít holku!“ Zvedl se i Seth a nabídl mi taky ruku. Chytla jsem se jich a vstala jsem. Domů jsem se vracela s úsměvem. Cítila jsem se volná. Byla jsem to zase já. I když tu Alec nebyl, měla jsem ho ve svých vzpomínkách a mohla jsem si představovat, jaké to bude, až tady bude se mnou. Nechtěla jsem truchlit, i když mi neskutečně chyběl.

Teď jsem měla jinej úkol a na ten jsem se chtěla opravdu soustředit. Leah!

 

Alec:

Bylo to šílenství se sem vracet. Je to tak dávno a vzpomínky jsou tak živé.

 

Jako by na náměstí stála ta hranice. Jane se mi podívala do očí, byla zlomená, ale přesto silná. Popravčí s ohnivou pochodní se přibližoval k nám a mě se podařilo vymanit ruku z pout. Natáhl jsem ji ke své sestře. Ona mi po chvilce zápolení podala tu svou. „Mám tě rád, sestřičko,“ zašeptal jsem. Oplatila mi úsměvem. Suché větve se rozhořely rychleji, než bych čekal a nás obklopily plameny. „Jsme nevinní,“ zaslechl jsem Jane, jak vykřikla. Z ničeho nic plameny zhasínaly, myslel jsem, že to je konec, že pochopili, že se mýlí, že nejsme čarodějové a pak jsem viděl ty krvavé rudé oči našich zachránců. Měl jsem v těch plamenech zemřít…

 

Místní hřbitov jsem našel hned. Jako bych odsud nikdy neodešel. Hrob našich rodičů byl v koutě a zarostlý, nikdo se o něj nepostaral. Poklekl jsem u něj a položil na něj kytici, co jsem natrhal cestou. Nemodlil jsem se od té doby, co jsem byl přivázaný na hranici smrti u kůlu, ale slova modlitby přicházela sama. Nakonec jsem udělal malý křížek do hlíny a rozloučil se. Rodiče zemřeli, když se nás snažili bránit před inkvizitory.

Dům, ve kterém jsme žili, už dávno nestál. Tohle nebyl můj domov. Musel jsem si přiznat, že Volterra byla víc mým domovem, teď je mé místo po boku mé Seleny. Jak jí asi je? Už zjistila, že jsem neodjel? Chtěl jsem za ní, měl jsem odjet s Nahuelem, neměl jsem ji opouštět, měl jsem zůstat po jejím boku i když mi to Samantha zakázala. Pomalým krokem jsem se ploužil za hranice města. Po chvilce dumání nad Selenou, jsem si všiml, že nejsem sám. Otočil jsem se a tam stála, ani se nesnažila skrýt se.

„Sledovala jsem tě, ale ne proto, že by mě poslal, Aro,“ promluvila, aby prolomila tu dlouhou chvilku váhání.

„Proto, abys mě přesvědčila, že nemám odcházet?“ Vlastně jsem ji chtěl spíš obejmout.

„Abych se rozloučila, nenapadlo mě, že půjdeš sem,“ třásl se jí hlas.

„Sestřičko,“ vydechl jsem a šel jsem ji obejmout.

„Šla bych s tebou, ale mé místo je po boku Ara, omlouvám se, za všechno, co jsem ti provedla a slib mi, že se nevidíme naposledy.“ Mačkala mě k sobě a nejspíš by i brečela, kdyby to upíři uměli.

„Slibuju,“ zašeptal jsem a políbil jsem ji na čelo.

„Pozdravuj ode mě tu svou čarodějku,“ podotkla Jane. Jaká ironie. Nás za to málem nedaleko odsud upálili a teď mám holku, která opravdu čarodějkou je.

„Pozvu tě na svatbu, až nám to Samantha dovolí,“ podotkl jsem, Jane se zasmála.

„Budu se těšit, sbohem Alecu.“ Políbila mě na tvář a zmizela v mlze, která nás stihla obklopit. Věděl jsem, kam šla. Byla tu od té chvíle poprvé, stejně jako já.

Teď už jsem pospíchal, nechtěl jsem být bez Seleny ani minutu, i když jsem věděl, že ji hned tak neuvidím.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

5)  jeanine (19.02.2012 16:35)

mollynkaska: já vím, omlouvám se. Měla jsem takové hektické období. Problémy v práci, doma atd... Teď už se to pomalu vrací do normálu, takže snad bude víc času a nálady na psaní. Nedělám ty pauzy schválně, prostě jen nestíhám. Zkusím se polepšit.

4)  mollynkaska (19.02.2012 14:18)

Hezká kapitola, ALE vždyť si 16. kapitolu dala 18.11. 2011 teď je 19.2.2012
Proč taková pauza?! Málem jsem na tuhle povídku zapomněla! Jsem rozmrzelá, to se nedělá takhle pozdě!

jeanine

3)  jeanine (18.02.2012 13:45)

kiki: nevím, jak to budu stíhat, ale pokusím se psát dál. Děkuju.
Semiška: Děkuju, jsem taky ráda, že jsem se na to vrhla, strašně mi to chybělo.

semiska

2)  semiska (18.02.2012 12:40)

Nádhera, moc se ti to povedlo, jsem ráda, žes napsala další kousek pokračování.

1)  kiki (18.02.2012 09:43)

krásný rychle další kapitolku

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still