Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

Ness a Sel hledají Sethovi holku. On je tak trochu předběhne, ale aby toho nebylo málo, tak ta jeho holka je trochu zvláštní... Příjemné čtení.

18. Sethova holka

 

Selena:

Domů jsme se vrátili celý vysmátý. Cestou do mého pokoje jsme narazili na mámu, ale ta se jen usmála. Věřila, že jsem v pořádku a že je vše, tak jak má být. Nejspíš si myslela, že jsem vyléčená i z lásky k Alecovi.

V pokoji jsme plánovali přípravu lektvaru. Chybělo mi několik zásadních přísad, ale ty se snad dají někde opatřit.

Asi po dvou hodinách pátrání na internetu se ozval hlad a byla jsem nucená sejít do kuchyně a opatřit nám něco k jídlu. Znamenalo to nevyhnutelný rozhovor s mámou.

„Všimla jsem si, že je ti lépe,“ začala pozvolna.

„Jo, Celeste je pryč, bylo to docela snadné,“ ujistila jsem ji, že jsem to už zase jen já, její dcera.

„Mluvila jsem s Alecem,“ začala.

„Já vím. Jsem ráda, že ses rozhodla mi to říct,“ mluvila jsem klidně.

„Poprosila jsem ho, ať ti dá čas,“ přiznala. „Vzkazuje, že tě miluje. Vím, že vám v lásce nemůžu bránit. Sama vím, jaké to je, když se tvůj táta vzdálí, byť jen na půl dne. Musí ti strašně chybět,“ rozpovídala se, i když jsem o to nestála.

„Mami, já se nezlobím.“ Popadla jsem dva balíčky chipsů a vysypala jsem je do mísy.

„Jsi statečnější než já,“ nepřestávala s tím.

„Mám tě ráda, mami.“ Šla jsem ji obejmout.

„Jsem ráda, že jsi to zase ty.“ Dala mi pusu na čelo.

„Mám v pokoji hladovýho vlka a upírku,“ ukázala jsem na mísu plnou chipsů.

„Jo, promiň. Udělám vám ještě nějaké sendviče. Chipsama vlka nenakrmíš,“ rozhodila ruce.

„Díky, jsi zlatá.“ Popadla jsem mísu a zmizela jsem z kuchyně. Tak to bychom měli. Máma dostala rozum.

 

Asi po dalších dvou hodinách jsem si objednala vše potřebné na mou malou čarodějnou laboratoř. Seth a Ness šli domů, aby se připravili na večer. Já jsem nespěchala, neměla jsem potřebu, se kvůli někomu extrémně zkrášlovat. Trocha make-upu, řasenka, lesk a nic víc. Džíny a oblíbené červené tričko to perfektně doladí. Seth měl za úkol přemluvit ještě někoho z kluků, aby šli s námi. Kdyby tam Seth nakráčel a po boku měl dvě holky, úspěch by byl minimální. Vlastně jsme doufaly, že to bude otisk na první pohled.

 

Do klubu Dark Moon v Port Angeles jsme dorazili ještě s Paulem a Embrym v devět. Ideální čas. Dokonce i náš oblíbený stůl jsme našli volný. Kluci došli pro pití a my s Ness jsme obhlížely okolí.

„Co támhleta?“ Ukázala Ness na spoře oděnou brunetku.

„Hledáme mu holku na celý život, né šlapku,“ podotkla jsem.

„Jo, asi to s délkou šatů fakt přehnala,“ přitakala Ness.

„Podívej támhle,“ kývla jsem směrem k baru. Stála tam na ježka ostříhaná blondýnka v maskáčích. „Vypadá, jakoby právě dostala opušťák z armády.“

„To je síla, možná jsme měli vyrazit někam úplně jinam,“ dodala k tomu Ness.

To už se ale vraceli kluci s drinky.

„Na zdraví,“ vyzval nás k přípitku Paul.

„Na úspěch dnešní mise,“ dodal Seth.

„Tak je prostě všechny obejdi, každé z nich se zakoukej do očí, a pokud je tvá vyvolená tady, tak se otiskneš,“ provokoval ho Embry.

„Dobrý nápad, my jdeme zatím tančit,“ vytáhla mě na parket Ness.

Užívaly jsme si večer, jakoby jsme nikdy ve Volteře nebyly. Jakoby tu nebyl žádnej Alec anebo Nahuel. Bylo všechno jako dřív, až mě to trochu děsilo, protože Alec mi vážně chyběl.

Bylo kolem půlnoci, když do mě drbla Ness.

„Hele, Seth už někoho klofnul,“ řekla.

„Jdu to omrknout,“ odpověděla jsem jí a šla jsem si na bar pro pití. Seth si mě všiml a taktně se zhostil představování.

„Rachel, tohle je moje sestřenice, Selena. Seleno, Rachel,“ představil nás a mrkl na mě, jakože je to ta pravá. Nemusel mi to naznačovat, jeho srdce to za něj prásklo samo. Že se otiskne hned první večer shánění přítelkyně, jsem vlastně ani nečekala. Takže teď jsem sestřenice.

„Ahoj,“ podala jsem jí ruku. Ona mi podala svou a bylo to… Zvláštní.

Její ruka, byla jako oheň, pálila. Dokonce jsem měla něco jako vidění. Fénix, viděla jsem Fénixe, ale co to znamená? Musela si všimnout mého rozčarování, tak jsem rychle zmizela zpět ke stolu.

 

Neřekla bych, že cítí to samé, co Seth.

 

Rachel se se Sethem najednou rozloučila a zmizela.

„Co to mělo bejt, Seleno?“ tvářil se naštvaně Seth, když přišel.

„Cože?!“ nechápala jsem.

„Tvůj výraz. Předpokládám, že už mi ani nezavolá!“ byl vážně naštvanej.

„Ale já jsem nic neudělala, měla jsem zvláštní vidění. Otiskl ses?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Nemám tušení, představoval jsem si to jinak,“ byl zklamaný.

„Určitě se ti ozve, nemohla z tebe spustit oči,“ snažila jsem se ho uklidnit, snad to zabralo.

„Chci jet domů,“ dodal.

A tak jsme vyrazili.

 

Nemohla jsem usnout. Pořád jsem měla před očima tu dívku a fénixe. Nakonec jsem sáhla po Celestině knize. Nepředpokládala jsem, že bych v ní něco našla, ale opak byl pravdou. Stránka s nadpisem Fénix se nedala přehlídnout, na pozadí textu byla malba ohnivého ptáka. Přesně z mého krátkého vidění.

Začetla jsem se do textu a zjistila jsem, že Fénix je druh měniče. Nenapadlo mě, kolik nadpřirozených bytostí se v lidské podobě skrývá.

Měnič – Fénix pochází z Egypta, kde byl uctíván jako bůh Slunce – Re. V lidské podobě je smrtelný. Teplota těla je vyšší než u ostatních měničů. Otisk dokáží popírat.

„Tak proto!“ řekla jsem nahlas. Proto mi připadala oproti Sethovi nezamilovaná.

Dál bylo pár dalších typů, jak Fénixe poznat, ale tady už nebylo pochyb. Zaklapla jsem knihu a přemýšlela jsem. Vlastně jsem doufala, že otisk nebude popírat a Setha brzy vyhledá. Chtěla jsem ji poznat. Doplnit další informace do knihy, ale hlavně jsem chtěla vědět, jaké to je – vstát z popela.

 

Po chvíli jsem spala jako dřevo.

 

Seth:

Nechápal jsem to. Určitě jsem se otiskl, ale ona to vůbec neakceptovala. Skoro bych řekl, že projevila větší zájem o Selenu.

Kdybych měl alespoň její telefonní číslo, ale ani to mi nedala. Ona mé číslo má. Co když mi nezavolá? Co když už ji nikdy nepotkám??? Měl jsem jít za ní.

 

Rachel…

 

Rachel…

 

Její úsměv. Oči, které zářily jako plamínky. Vlasy, jako žhnoucí oheň. Měl jsem jí plnou hlavu. Ale co to Selena plácala o tom vidění? Možná jsem ji měl vyslechnout. Ona by mi nikdy nelhala. Mně, ne.

 

Chtěl jsem jí zavolat, ale pak jsem si uvědomil, že je pozdě a mobil jsem vrátil zpět na noční stolek. Potřeboval jsem provětrat hlavu a tak jsem vyskočil z okna. Dopadl jsem na všechny čtyři a jako vlk jsem uháněl k lesu.

Vrátil jsem se, až když svítalo, vlastně jsem potkal Charlieho ve dveřích, když odcházel do práce. Jen se ujistil, že jsem v pohodě a poslal mě spát. Dal jsem si ještě sprchu a zalezl jsem do postele. Sotva jsem zavřel oči, zavibroval mi mobil. Jen jsem po něm sáhnul, a aniž bych se podíval, kdo volá, přiložil jsem si ho k uchu.

„Hm?“ ozval jsem se ospale.

„Ehm, asi tě budím, promiň, Sethe,“ mluvila roztržitě Rachel! Byla to Rachel!

„Tady Rachel, já na tebe musím pořád myslet, chtěla bych tě dnes vidět. Šlo by to?“

 

Ano! Ano! Ano! Vyskočil jsem z postele a snažil se to rozdýchat.

 

„Sethe, jsi tam?“ ptala se rozrušeně.

„Jo, jo, promiň. Určitě bych tě taky rád viděl, můžu tě někde vyzvednout?“ nabídl jsem se.

„Ne, to je dobrý, včera jsi mi řekl, kde bydlíš, přijedu já za tebou. Hned po obědě, ano?“ navrhla čas. Připadalo mi to, jako věčnost, ale neodmítl jsem.

„Budu tě čekat, klidně přijeď už před obědem, máma je dobrá kuchařka,“ chtěl jsem si s ní povídat, ale hlavně být s ní.

„To nestihnu, ale potom určitě dorazím. Dobrou noc, ehm, vlastně ráno,“ uchichtla se.

„Dobrou… noc, Rachel!“ dořekl jsem už spíš jen pro sebe, protože to položila.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

2)  jeanine (17.03.2012 13:33)

Semiško, díky. Jsem ráda, že se ti to stále líbí. Mám pocit, že už plácám pátý přes devátý!

semiska

1)  semiska (16.03.2012 22:32)

Nádhera, zlato! Jen jsem tě dlouho nečetla. :D Moc pěkný, těším se na pokračování. *fworks*

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still