Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Od Vánoc do dubna...

Seděli jsme v obýváku a byly z nás trosky.

Bylo pětadvacátého prosince, dvě ráno, a Misty spala už celé tři hodiny. Přesvědčit ji, že jestli neusne, Santa nedorazí, byl nadupíří výkon. Snažili jsme se všichni. Jacob s ní ještě v devět večer naprosto nevýchovně lítal venku ve sněhu ve vlčí podobě. Vypila asi tři litry teplého mléka. Přečetly jsme všechny pohádky, co v domě byly. Naprosto jsem vyčerpala svou představivost – nic dalšího, vhodného pro dítě, už mě prostě nenapadalo.

Nakonec – proč mě to vůbec nepřekvapuje? - zabral až Dean. Když viděl, jak začínám soptit a zbytek rodiny už se ani nesnaží tu malou neřízenou střelu nějak korigovat, prostě ji při jednom jejím kolečku kolem obýváku chytil a s nejistým úsměvem to zmítající stvoření odnesl do našeho pokoje. Chvíli se s ním dohadovala, neuměle na něj vrčela a v hlavách se nám ukazovalo, že Dean je fakt nusnej!, ale najednou bylo ticho. Nakoukla jsem do pokoje a Dean ležel na naší posteli s Missie smotanou do klubíčka na jeho hrudi.

„Promiň,“ zašeptal. Byl neuvěřitelný. Od rozhovoru s Willem se choval tak nějak... normálně. Žádné psí pohledy mým směrem. Velký strejda pro Misty, součást rodiny pro Cullenovy. Ne úplně cizí chlap pro mě. Pořád jsem se nedokázala úplně uvolnit, když se mnou a Misty zůstával doma, zatímco zbytek rodiny byl ve škole a v práci. Ale nevadil mi.

„Jsi dospělej chlap. Proč ti nevadí? Proč...“ zeptala jsem se tiše a nemohla najít vhodná slova. Od Jaspera a Edwarda jsem věděla, že v tom není nic nepatřičného. Prostě ji měl rád. Nás všechny. Ale... Tohle přece není úplně normální?

Chvíli mě nehnutě pozoroval a pak sklopil pohled.

„Měl jsem o hodně mladší sestru,“ zamumlal. „Jsem zvyklý.“

Uvědomila jsem si, že o něm nevím nic. Vůbec. Neptala jsem se, nezajímalo mě to, chtěla jsem od něj mít pokoj. Na začátku byl důkazem toho, že jsem nezvládla svou žízeň a choval se lehce vyšinutě, takže mi to bylo jedno. A teď... Teď bych se asi měla zeptat.

„Co se stalo?“ Prosím. Jen žádnou tragédii.

„Prostě vyrostla. A na rozdíl ode mě si užívala rozmazlování rodiny a nevadilo jí, že jí naši přesně vytyčili cestu životem. Soukromá škola, práva, nástup do firmy. Ona byla vzorná,“ vyprávěl tiše. „Zapomněla na všechno, co jsme spolu prováděli. Misty mi jí připomíná. Já... Není v tom nic jiného, Minnie. Nikdy bych jí neublížil. Ani tobě.“

„Promiň.“ Na víc jsem se nezmohla. Nechala jsem ho tam a zaraženě jsem si šla sednout k Willovi. Neřekl nic, ale jeho uklidňující vískání mých vlasů bylo jasnou známkou toho, že ví, jak mi je. Zase jsem úplně zbytečně někomu ubližovala. Nat měl pravdu. Jim měl pravdu. Cizí chlap, tak se ho rovnou děsím.

Seděla jsem tam doteď, sledovala koutkem oka ty unavené upíry kolem. Pak jsem zvedla hlavu a našla očima Edwarda.

Kdo byl? Co dělal? Co má rád?

Pokynul hlavou směrem ke dveřím. Musíme dál od upířích uší. Procházka sněhem mi udělala dobře, a zvuk Edwardova hlasu, který mi vyprávěl to, co zachytil v myšlenkách Deana i co věděl z jeho vyprávění, mě překvapilo. Dean se rodině, která v Calgary patřila mezi vyšší vrstvu, trochu vymkl. Místo soukromé školy nastoupil na běžnou střední. Místo golfu hrál fotbal za školní tým. Místo práv se sebral a odjel do Los Angeles; stejně jako hromada lidí před ním měl pocit, že by mohl prorazit. Neprorazil. Živil se jako číšník, pak ho na ulici oslovil nějaký fotograf a nabídl mu odměnu ve výši dvou měsíčních nájmů za umělecké akty. Dean souhlasil a focení mu učarovalo. Jen z té druhé strany objektivu. Přes den fotil pro reklamní agentury a noviny, večer a v noci jen pro sebe a pro zábavu.

Než jsem se stihla Edwarda zeptat, co máme pro Deana k Vánocům – protože já to neřešila, spadl mi kámen ze srdce, když mi Alice řekla, že se nemusím starat – Edward už věděl, co mám v hlavě, a rovnou odpověděl:

„Auto. Typický dar pro nováčky v rodině, že? A ty jeď. Sice nevím, jestli se ti v tuhle dobu podaří něco sehnat, ale je to skvělý nápad.“

Ve tři Will zastavil před jedním obchodím centrem ve středu města. Mělo nonstop otevřený supermarket, ale běžné obchody měly zavřeno. Až na potřeby pro fotografy, jejichž majitel byl vzbuzen velmi horlivou a nadšenou upírkou, která mu do telefonu slíbila peníze za to, že přijede i v tuhle nekřesťanskou hodinu. Mnou.

Chudák. Rozespalý, naprosto zmatený odemkl obchod a podezřívavě se na mě podíval. Pokusila jsem se o svůdný úsměv a rozbušení jeho srdce a ruměnec v jeho vousaté tváři mě utvrdily v tom, že se mi to povedlo. Když jsme s Willem o dvacet minut později odnášeli do auta několik tašek a krabic s nejdražším vybavením, co měl na skladě, jen nevěřícně zíral. A balíček padesáti stovek v ruce, které dostal za odměnu, se mu trochu třásl.

„Mám z toho výborný pocit,“ mručel spokojeně Will v autě. „Mohlo to všechno dopadnout katastrofou. Mohl nás donutit, abychom ho roztrhali pár vteřin po jeho přeměně. Mohl po tobě vyjet a já bych se neudržel a zabil ho. Mohl utéct. Tys věděla, koho si vybrat, viď?“

„Jasně,“ ušklíbla jsem se. A v duchu jsem přemýšlela nad tím, že kdyby mě někdo vrátil v čase do toho lesa a nechal mi všechno to, co vím teď, asi bych to udělala znovu. Asi určitě. Nenechala bych ho... odejít.

„Kde jste byli?“ zeptal se a v jeho hlase bylo slyšet úlevu.

„Nebuď zvědavej,“ vyplázla jsem na něj jazyk a pobaveně sledovala Alici. Dychtivě čekala s rolemi vánočního papíru, nůžkami a izolepou, až jí dovolím dárky pro Deana zabalit.



V šest ráno chodila Nessie netrpělivě kolem stromečku a házela po nás ublížené pohledy.

„Měla jsi ji uspat v sedm večer,“ pokrčila jsem rameny. „Teď prostě bude spát dlouho.“

„Tak ji vzbudíme, rozbalí si dárky a zase půjde spát,“ přemlouvala nás. Hromadné Ne jí vytvořilo na čele vzteklou vrásku.

„Dívej se na pohádky,“ vybídla jsem ji. Zavrtěla hlavou; nedokázala se odtrhnout od hromady barevných balíčků.

„Příští Vánoce už bude mít Misty rozum,“ pokoušel se ji uklidnit Edward, ale i na něj se šklebila.

Jako kdyby si to vymodlila. Misty se probrala o dvacet minut později a vidět ji, jak s otevřenou pusou sleduje celou nadílku a kontroluje, jestli Santa opravdu snědl sušenky a vypil mléko, by mi vehnalo slzy do očí, pokud bych jich byla schopna. A pak se přehnalo tornádo jménem Renesmée a před každým z nás zůstaly dárky. Největší hromada samozřejmě před Missie. Podle Emmettova škodolibého hihňání jsem tušila, že ne ze všech budu mít radost já.

Skákací hrad byl v pohodě. Velký, ale v pohodě. Dětský šicí stroj a designerský set byl hodně předčasný, ale budiž. Hračka Princezna Hnuska, což byl jakýsi úchylný opak Barbie, Misty hned okouzlila. A nad dárkovým poukazem na desetihlavé stádečko laní mi zůstala pusa dokořán.

„Aby měla na čem trénovat, ne?“ usmíval se Emmett. Ehm. Praktický dar v Emmově podání – proč mě to vlastně ještě dokáže překvapit?

V balíčku od Deana byl malý kompaktní fotoaparát. Oranžový. Tak malinký, že se Missie vešel v pohodě do dlaní. Okamžitě ji uchvátil.

„Měl by sis otevřít tohle,“ ukázala jsem na jednu z Deanových krabic. Doufala jsem, že jsem si rozměry bedny s tělěm foťáku zapamatovala dobře. „A měl sis to vlastně otevřít už před pár minutama, ale co se dá dělat.“

Když roztrhal papír, zůstal zaraženě sedět. Vybavila jsem si Willa, když dostal smlouvu o koupi kovárny. Sice bylo vybavení jen za zlomek ceny kovárny, ale tvářil se naprosto stejně překvapeně a dojatě.

„Teď jste mě fakt dostali, myslel jsem... Nenapadlo mě, že ještě někdy... Díky.“

„To Minnie,“ řekl Edward i přesto, že jsem na něj v duchu ječela, ať je zticha. Radši jsem se zavrtala Willovi pod rameno a dělala, že nejvíc práce mám s pozorování Missie v hromadě dárků.

„Děkuju,“ řekl Dean jednoduše a pak se ozvalo rychlé trhání dalších obalů a s každým rozbaleným kusem příslušenství se jeho úsměv rozšiřoval. Přirozenou rychlostí složil dohromady všechno, co potřeboval, s povděkem zjistil, že baterie jsme zvládli nechat nabít, takže mu nic nebránilo v tom, aby začal pobíhat po obýváku a fotit.

„Hele,“ zarazil se najednou v podřepu a zamračený přemýšlel.

„Neboj. Budeme tam vidět,“ uklidnil ho rozesmátě Edward. No dobře, možná jsem mu zapomněla říct, že ne všechny pověry o upírech z filmů jsou pravdivé.

Statečně jsem zvládla zapózovat na jedné hromadné fotce, pak na druhé i s Deanem, protože jsme ho donutili vyzkoušet samospoušť, a na jedné s Willem a Misty. Pak jsem se začala pitvořit a odhánět ho. Nakonec se mu vnutila Misty se svým oranžovým foťáčkem a od obou byl klid až do dopoledne, kdy malá usnula.

„Vůbec mu nevadí, že tu má ještě dárek od všech,“ brblala Alice nad klíčky od auta. Zase jsme jí kazili dokonalý program celého rána. Dárky jsme otevírali nesynchronizovaně, nesystematicky a někdy dokonce drze bez vyzvání. Navíc jsme přetahovali čas, určený k poděkování jednomu člověku.

„Děláte mi to naschvál?“ zeptala se podezřívavě. „Ne, ne, ani nemusíte kývat, už to vidím. Jste trapní.“

Nakonec se dočkala. Dean byl z auta nadšen, a ještě víc nadšen byl z toho, že bude moct vyzkoušet výlet na kraj hor, blíž k lidem. Když pila Missie lidskou krev, klidně seděl vedle ní a přestože měl černé oči, ani Edward, ani Jasper nezjistili, že by mu dělalo problém se ovládat. Jasper byl z toho frustrovaný, Carlisle a Alice ho uklidňovali tím, že to prostě patří k Deanově flegmatické povaze.

„A pro tebe,“ řekl mi tiše Will, když už byly všechny dárky rozbalené a my zůstali v obýváku sami. Podal mi větší obálku. S úsměvem jsem ji roztrhla – a zírala jsem na ručně malovaný poukaz na soukromý kurz k mému vyhlédnutému maskérskému mistrovi. Vykulila jsem na Willa oči.

„No co? Mezi lidi už můžeš. Stejně bude mít čas až od dubna, do té doby dělá na nějakém seriálu. Ale v dubnu si uděláme výlet do Vancouveru. Říkal, že po večerech na tebe bude mít tak tři hodiny denně a základy budeš umět tak za měsíc. Ale jsem si jistý, že ti to půjde rychleji a John bude zírat, jakou má studentku.“

Zase mě dostal.

A zase jsem byla o něco víc poblázněná do svého muže.

Život byl dokonalý.



Vážně byl. Nic mi nechybělo. A co bylo důležitější, nic a nikdo nepřebýval. Misty nám rostla před očima, pořád stejně rychle, až moc rychle. Všichni mě uklidňovali, že Nessie na tom byla úplně stejně. Podle Carlisla se zdálo, že v Misty lehce převažuje upíří část, ale i tak jsme už věděli, co od ní a jejího růstu čekat. A plnilo se to dokonale.

První lov byl velkou událostí a nechyběl nikdo. Missie moc dobře věděla, co se bude dít, a těšila se. Bála jsem se, jestli jí nebude vadit, že má chytit a vypít nějaké zvířátko, které znala z knížek a hlavně z mých projekcí. Jí to bylo jedno. Prostě se po vzoru Willa rozběhla za zajícem a o chvíli později ho dostala. Na jednu stranu jsem trochu přivírala oči, když jsem viděla svou dceru zahryznutou do krku zvířete, na druhou stranu jsem na ni byla pyšná. Zvládla to skvěle.

A bavilo ji to. Ne se mnou – vadilo jí, že ji moc hlídám. Že ji chci mít na dohled. Ale lov s Willem, to bylo něco. Jemu bylo jedno, že ji na chvíli jen slyší.

A co teprve výlet v doprovodu Deana, Emmetta, nebo rovnou obou najednou. Vracela se domů úplně blažená a přepitá a usínala vestoje. Raději jsem se na nic neptala. A nekomentovala to.

Dům byl plný jejích fotek. Dean byl výborný fotograf a bylo mu jedno, že nikdy nebude moci zveřejňovat fotky pod svým jménem, protože byl prohlášen za mrtvého. Teď fotil hlavně Missie a pak zbytek rodiny, přestože někteří z nás (já) se mu pokoušeli každý záběr pokazit nabručeným výrazem. A fotil venku. Pochvaloval si, že svým zrakem teď v podstatě vidí v režimu makro a dokáže najít i to, o čem jako člověk nevěděl, že v přírodě existuje. Na druhou stranu – viděl každé smítko a rýhu, a byl pravděpodobně největším odběratelem stále nových a nových objektivů na světě. Protože mikroskopická čárka mu vadila v dokonalém výhledu.

Psala jsem. Četla jsem. Opravovala jsem a hledala jsem nové talenty. Měla jsem obrovskou výhodu. I když byli všichni odjetí, pořád tu byl Dean a Misty ho stále ještě nepřestala bavit. V podstatě jen stačilo hlídat čas oběda a včas je zavolat – stejně byli většinu doby v lese kolem domu a když nelovili, fotili Missiiným oranžovým foťáčkem nádherně rozmazané fotky kousků nohou, bříšek prstů, větví stromů nebo detailů země pod nohama.

Jednou za měsíc jsme jezdili na víkend ke klukům; odpočinout si od Misty, načerpat síly na další soužití s někdy neuvěřitelně praštěnými upíry. Sice jsme pokaždé museli povečeřet v Broucích a švábech a ještě se tvářit, jak dokonalé to jídlo bylo, ale přítomnost těch dvou zmatkářů byla k nezaplacení.

A najednou tu byla polovina dubna a já měla vyrazit poprvé do Vancouveru.

Byla jsem nervózní jako pes. Will tam letěl se mnou, ale Misty jsme nechali s rodinou doma. Esmé si dočasně zařídila home-office a byla si jistá, že s Deanem to v pohodě zvládnou. Bylo mi jasné, že to zvládnou. Misty brala Deana jako autoritu i jako parťáka, někdy jsem se i zlobila, že na něj dá víc, než na mě s Willem dohromady. Esmé byla doma spíš jen pro formu a proto, aby vařila.

„Klidně bych ji nechala doma jen s ním,“ přemýšlela jsem nahlas, když jsme v Anchorage nastoupili do letadla a já se snažila nevšímat si pálení v krku.

Will přikývl:

„Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale on je vážně dokonalá chůva.“

Chudák Dean. Sen každého dospělého chlapa, o upírech nemluvě.

První týden kurzu. John byl dokonalý. Ptal se mě, proč chci dělat umělěckou maskérku, a já po pravdě odpověděla, že chci umět oklamat lidi. To se mu líbilo. On se tak sandno oklamat nedal; chtěl vědět, proč mám čočky a proč používám tak špatnou barvu make-upu.

Paklík peněz, který mu beze slova podal Will s chladným výrazem, vyřešil všechny zbytečné dotazy.

Bylo to jednoduché. Díky dokonalé paměti, dokonalému zraku a absolutně dokonalé motorice jsem zvládla základy během dvou večerních lekcí a můj učitel se mě byl na větvi. Netrpěla jsem na třas rukou, dovedla jsem skvěle míchat odstíny. V pátek, těsně před cestou na letiště, mi slíbil, že v pondělí večer si zkusím vyrobit vlastní mrtvolu. Hezké, že?

Doma nás pak čekalo bouřlivé přivítání, protože Misty odmítala jít spát, dokud nedorazíme. A pak mi usnula v náručí a já s ní musela zapózovat Deanovi.

„Volal Eleazar, ptal se na Deana. Chtěl by ho vidět, pokud už je schopný zvládnout cestu do Maine,“ řekl mi později Edward.

„Pojedete všichni?“

Zavrtěl hlavou. Prý jen on, Carlisle, Dean a Jasper. Pánská jízda. Rose zůstane ten týden doma s Esmé a Misty místo Deana. Ulevilo se mi; nechtělo by se mi pustit Misty někam pryč. A týden uběhne jako voda.

V neděli pak probíhalo úplně jiné loučení – na můj a Willův občasný odjezd byla Misty zvyklá, ale že jí odjede děda, Carlisle, Jasper a hlavně Dean, to ji zaskočilo.

Nevím, po kom to dítě je, ale zabral příslib nákupů s Alicí. Neuvěřitelný.

V pondělí jsem si, přesně tak, jak John slíbil, vyrobila mrtvolu. Testovací hlavu jsem udělala mrtvolně bledou a v počátečním stupni rozkladu. Věděla jsem přesně, jak má vypadat, a dalo mi hodně práce udržet na uzdě svou fantazii a nepředvést ji přímo před sebou, Johnovi před obličejem. Uf. Asi by se divil. I když – kdo ví. Spolupracuje s Hollywoodem, třeba by mi uvěřil, že je to nový typ digitální 3D projekce?

A v noci volal Edward. Eleazar si prý s Deanem skvěle popovídal, ale žádný vyložený dar v něm neobjevil. Vážně to byl jen neuvěřitelný flegmatik. Musela jsem se usmát. To prostě sedělo, tak moc. Když jsem viděla, co všechno Misty trpí, ale na druhou stranu ji dokáže rázně usadit...

A v ten moment mě napadlo, že možná jednou nebudu muset řešit, kde sebrat protějšek pro naši dceru. Ta myšlenka mě samotnou zaskočila. Ale jak jsem si ji v hlavě znovu a znovu hýčkala a opakovala, najednou mi nepřišla znepokojující nebo zcestná.

Kdo jiný, když ne ten, co jsou mu její myšlenkové výkřiky tak nějak jedno?

Kdyby byl Will člověk, pravděpodobně by omdlel, když jsem mu to řekla. Místo toho na mě vyděšeně zíral s pusou dokořán a po několika vteřinách hekl:

„Dean?“

Přikvýla jsem.

„Je to jen nápad. Jasně, nemusej se přitahovat, ale bylo by to skvělý, ne?“

„Já nevím,“ zavrtěl hlavou Will. „Asi... Ne. Možná. Možná jo. Ale spíš... Bože, Minnie, ty se nudíš?“

„Ne, jen... Mě to napadlo, no.“

„Na zařizování domluveného sňatku máme pár let čas,“ usmál se na mě. Protočila jsem oči v sloup a chtěla nějak držkovat, ale postaral se o to, abych zapomněla na všechno, kromě něj.



V pátek v noci jsme přijeli domů.

Už v autě byl slyšet Missiin usedavý nářek. Málem jsem dvěře vyrazila, jak jsem se snažila rychle vystoupit. Vběhla jsem do domu, sebrala ji Edwardovi z náruče a přitiskla si ji k sobě.

„Co se děje, zlatíčko?“ ptala jsem se vyděšeně. Byla celá uslzelá a rudá a vypadala nešťastně.

Dean...Chci Deana.

To víš -“ začala jsem, ale Edward mi skočil do řeči:

Dean zůstal v Maine.“

Proč nepřijel s vámi?“ nechápala jsem. „To nic, Missie, on přijede později, nebreč. Ráno mu zavoláme, ano?“

On tam zůstal na delší domu, Minnie,“ upřesnil Edward opatrně a Missie se znovu rozvzlykala. Nedocházelo mi, o čem mluví.

Jak to myslíš?“

Prý... Potřebuje nějaký čas pro sebe. Chce si vyzkoušet jiný způsob života,“ řekl tiše a já se zmateně rozhlédla po pokoji. Vážně tu nebyl. Jen všichni ostatní s náladou na bodu mrazu, zkoprnělá já, brečící Missie a nabroušeně se tvářící Will.

Jakej jinej způsob? Co to sakra vyvádí?!

Později,“ zamumlal Edward a pohledem sklouzl na Misty. Přikývla jsem.

Podařilo se nám ji uspat rychle, všechno to nešťestí a pláč její tělíčko unavilo. I ze spaní ale pořád popotahovala a mačkala k sobě plyšáka i foťák.

Tak co se stalo?“ vrátila jsem se do obýváku. „Jaký jiný způsob? Jako... ne vegetariánský? Jak na to přišel, když byl celou dobu jen s vámi nebo s Denalijskými?“

To ani ne. Tedy doufám,“ zavrtěl hlavou Edward. „Bylo toho víc najednou... Byl bez Misty, jen s dospělými. Mluvil s Garrettem o tom, jaký byl život nomáda. Vždycky prý chtěl cestovat. A do toho Tanya...“

Zavrčela jsem a zavřela oči. No jistě. Sama jsem mu ji předhazovala, sama jsem je chtěla dát dohromady, aby od nich byl pokoj. Od obou. A teď to mám. To jsem ale pitomá.

Ale no tak. Nemůžeš za to, je to jeho rozhodnutí. Ona to na něj prostě zkusila. A Dean neměl žádné morální zábrany, takže...“ Takže Tanya si konečně někoho našla.

No, vlastně je měl,“ ozval se Jasper. „Proto se ti neozval, Minnie. Protože pro tebe má pořád slabost a bál se, co mu na to řekneš.“

To je pravda,“ souhlasil Edward. „Hodně řešil, jestli tobě a Missie neublíží, když od nás odejde. Ale to, že tady jsme všichni spárovaní Tanye nahrálo do karet a jemu pomohlo se rozhodnout.“

No jasně... Vůbec nám neublížil. Vůbec neublížil.

Misty je malinká, bude v pořádku,“ ujišťoval mě Carlisle. Ale já o malých dětech a o tom, co všechno jsou si schopné zapamatovat, věděla své. Snad... Snad se ráno vzbudí a bude jí líp.

A do Tanyi se... zamiloval?“ Nevratně? Oživlý kámen?

Ani omylem,“ odfrkl si Jasper. „Přišlo mi, že ji má docela na háku a jen si chce... Ehm.“

Nemůžeš se mu divit,“ zastával se ho Edward. „Prostě si chce vyzkoušet, jak se dá žít jinak. Ví, že tady má vždycky dveře otevřené. Snad se jednou vrátí.“

A neřekl ani slovo.

Mohl aspoň napsat.

Fajn. Beru zpět svůj šílený nápad. Nic takovýho, na Missie ať zapomene, prevít jeden. Jen ať si užívá s Tanyou, vždyť oni se k sobě vlastně hoděj. Ona bude mlít kraviny a jemu to bude jedno.

Edward překvapeně zvedl obočí. Mávla jsem rukou.

To neřeš. Asi nějaký chvilkový pomatení smyslů. Skoro mi přišlo, že ho mám ráda.

Vlastně jsem měla. A chyběl mi už teď.

Idiot.

 

 


 

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

zuzka88

29)  zuzka88 (07.02.2012 16:19)

Doufám, že se Dean vrátí, už kvůli Missii

Mabel

28)  Mabel (26.12.2011 20:47)

Snad se Dean zase vrátí. Zrovna když ho začnu mít fakt ráda, tak se musí rozhodnout je opustit...

magorka

27)  magorka (23.09.2010 09:37)

Tanya, zase ta Tanya...ježiš, kdyby ji SM nevymyslela, tak by se snad musela vylíhnout z pukavce

Paike

26)  Paike (01.08.2010 14:43)

Jo, idiot. Vrátí se. Bezpodmínečně. Nějak jsem si ho oblíbila. Hodně oblíbila. Dokonce jsem jeho odchod odnesla s jistým třesem rukou.
Ach jo. Víš, jak mě rozhodit, ale taky víš, jak mě rozveselit, že jo, Neb?

AliceBrandon

25)  AliceBrandon (25.05.2010 01:09)

Ale no tak. Všichni už přece víme, kam Dean patří.
Píšeš vážně úžasně Neb!
Jdu na poslední dílek a pak se na tři hodiny vyspat.
Ale stálo to za to!

Rosalie7

24)  Rosalie7 (24.05.2010 16:53)

Jejda, to je ale trdloň! Vrať ho zpátky, nechci, aby byl s tou fúrií... Je to vážně na pytel, chudáčka mi takhle zkazit... Ale zase musím uznat, že jsi to napsala krásně a já opět tleskám a klaním se tvé genialitě a tvému bezmeznému umu Ty víš, jak člověka dostat!

23)   (24.05.2010 16:20)

:(:(

Nebraska

22)  Nebraska (24.05.2010 12:43)

Hanetko, děkuju

Hanetka

21)  Hanetka (24.05.2010 12:33)

Ptáče, když se opeří,
vlastní mámě nevěří,
z hnízda samo vylétá
a chystá se do světa.
A když trochu pozná svět,
pták se často vrací zpět
v místa, kde se narodil,
by si hnízdo postavil.
A tak Dean, jako ten pták
musí jednat zrovna tak.


Iwka

20)  Iwka (24.05.2010 12:22)

No jo, vlastně. Pokud dobře vzpomínám, tak je Tanya původem z Ruska. Jó, tak to teda chudák Dean, být s takovou potvorou a teď ještě naštvanou...

Krsa, ale Dean mě fakt zklamal. Tak trochu jsem si domýšlela, stejně jako ostatní, že bude S Miss. A on se takhle hezky po nebrassku vypaří. Však se mu zasteskne a sám uvidí, parchant jeden

magorka

19)  magorka (24.05.2010 11:58)

jeee, mně se bude po Deanovi stejskat taky...sice kvůli tomu nebudu flekatá od brečení jako Missie, ale radostí tu zrovna neskáču Neb, jak to děláš, že ty tvoji kluci upířácký jsou taková návykovka. Takže DOUFÁM, že ho Tanya velmi rychle omrzí (pffffffff, co mu taky taková pipkoidní fuchtlena může nabídnout?!?!) a Dean bude fofrem zpátky u Missie (Neb, přece nenecháš zavřít do blázince celou Cullenovic rodinu, že ne ;))

Quappa

18)  Quappa (24.05.2010 11:52)

Chudera Tanya, skoro v každej poviedke je za potvoru a pri tom sa jej len stalo to čo každej znás, učaroval jej Edward
Krásna kapitola Neb, škoda toho Deana, ale veď on sa vráti, keď Mis vyrastie a potom sa do nej zamiluje na prvý pohľad :D

Silvaren

17)  Silvaren (24.05.2010 10:02)

Teda, píšeš čím dál líp! Já to nečtu, prostě to vstřebávám.
Deana chápu, ale stejně se mi bude stýskat.:( Doufám, že to Misty bez něj zvládne.

sakraprace

16)  sakraprace (24.05.2010 08:25)

Takže Tanya, no někde si upírský sex vyzkoušet musí, ale doufám, že nebude dlouho pryč.
Chuděra Missie, fakt jsem si myslela, že budou spolu. Chlapy, s nimi to nejde, ale bez nich taky ne, chjo.

Bosorka

15)  Bosorka (24.05.2010 08:05)

Deane styď se - vyměnit mrzký sex za takovou rodinu! Ale to se dalo od Tanyi čekat, že po něm vyjede....

Lipi4

14)  Lipi4 (24.05.2010 01:10)

Tak druhý přečetní konečně splněno (mezi jednotlivými malými oslavami vítěztví - stále jsem mimo). Krásná , dokonalá , úžasná , úchvatná , dechberoucí kapitolka. :'-( :'-( Vánoce - naprosto bombastický , Emmet jako vždy nezklamal a Ness též ne :D Minie dokázala překvapit jako vždy - nechtěla by někdy nakupovat Vánoční dárky pro mě? :D:D Will se opět ukázal jako ideál
Dean mě pěkně naštval. Sotva si ho člověk zamiluje (Minie) a on si zdrhne za Tanyou?!. Zmetek jeden ...njn chlap , co by od něj ženská (čtenářka) mohla čekat.
Doufám, že Dean aspoň představoval Rusáky (který jsme skvěle porazili) proto zůstal tam kde zůstal a brzo se vrátí jinak Minie nejspíš bude potřebovat psychologa :D <jestli Misty bude vyřadovat Deana>

Ree

13)  Ree (24.05.2010 00:11)

Proč, Neb? :( Proč Dean? Co ti udělal? Co jsem ti udělala já? Já ho chci zpáááááááátkyyyyyyyy

Linfe

12)  Linfe (24.05.2010 00:04)

wow těším se na další díleček zase si to udělala napínavý...díky

Nebraska

11)  Nebraska (23.05.2010 23:52)

Děkuju holky :-)
Dean, no... Je to dospělej chlap, tak uvidíme, co s ním bude dál a jestli se ještě ukáže
A bacha na mě - touhle kapitolou se Myšičko, myš... dostalo přes pětset normostran ;) Docela lituju holky, co si to chtějí tisknout
Jste zlata, pořád a vždycky

Popoles

10)  Popoles (23.05.2010 23:42)

Vánoce s Deanem - úžasný. To, že se Min chytla za nos a pořídila mu foto výbavu bylo ženijální.
Ale ten jeho výlet?
No dobře, beru, je to chlap a chce si taky trochu zap... ehm zapytlačit v jiným revíru.
Ale ať se kouká vybouřit a vrátí se připravenej na věčný zamilování do Misty
Howgh...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek